4/27/2018

Namida | Kapitola 15

A je to tady... Poslední díl téhle povídky. Namida začala vycházet od 13.10. 2015 má dohromady 15 kapitol plné čiré fikce. Existuje i video navnazující na tuto povídku, které ovšem ještě budu předělávat, protože se mi teď nezdá už tak cool :D.


Dvacátého. Aron s asistencí manažera a Nany čekal na letišti na svou matku. Ta se ukázala jen s jedním zavazadlem a okamžitě svého syna objala. K šoku Arona objala i Nanu a vřele se na ní usmála. Zdá se, že chyby Naniny matky nebudou vláčeny před nebohou dcerou, která ani tyto chyby nezná.

"Dobrý den paní Kwak, vezmu vám ten kufr," manažer se ujal jejího kufru zcela automaticky.

"Myslela jsem, že máš auto, drahý," podotkla matka k Aronovi.

"Měl jsem, jaksi jsem boural."

"Ah, to vše vysvětluje. Ale odřídit bys mohl," menší rýpanec.

"Bohužel nemůže, Aron byl krátce hospitalizován v bezvědomí a tak jsem mu preventivně zabavil řidičák," manažer se ho zastal.

"No dobře. Pojedeme do toho bytu a promluvíme si. Doufám, že poznám i někoho dalšího, než jen Nanu."

No, to si piš, že poznáš, letělo Aronovi hlavou. Usadil se na zadní sedadlo, kam ho vykázala matka společně s Nanou, která se neodvážila s jeho matkou vůbec mluvit. Jen ji vlastně pozdravila a tím její role u vítání skončila.

***

Nana začínala chápat, proč byl Aron na úklid tak hr. Paní Kwak prolezla byt a hledala jakýkoliv nepořádek, ale nic nenašla. V jejím pokoji si ale všimla několika věcí, které tam nechal Minki. Jako tepláky a tričko, jedny trenky na převlečení a pánský deodorant.

"Nano, zlatíčko, to jsou věci tvého bratra nebo již máš navázán vztah s nějakým chlapcem?"

Otřásla se, když slyšela ten až moc přeslazený tón hlasu. Vyhovovalo jí být s Aronovou matkou v žádném kontaktu.

"To jsou Minkiho věci," slova se ujal Aron. "Občas tu přespává, jsou spolužáci a chodí spolu."

"Chlapec v dívčím pokoji?!"

"Mami.... Proč myslíš, že jsem tu já. Víš jak mi na dormu říkaj? Kazišuk."

Nana si musela přikrýt pusu rukou, aby nevyprskla smíchy. Paní Kwak se zatvářila nadmíru spokojeně. 

"Když byl oppa v nemocnici, tak nás hlídal Minhyun oppa," dodala když se uklidnila.

"Ten to mimochodem zahnal do extrému, Minki musel nosit u sebe chůvičku," zakřenil se Aron.

"Tak, vztah Minki a Nana jsme vyřešili, co mi řekneš ale k té bulvární explozi v LA?"

"Řekněme, že účel světí prostředky. Jak jinak z táty dostat byt?"

Viděla na bratrovi, že se snaží vybruslit z přímé odpovědi. Ale proč?

"Nemyslím si, že to byl jediný důvod, proč jsi to dělal. Jsi můj syn a poznám, když se mstíš někomu, kdo ti ublížil."

"Oni si ublížili tak nějak vzájemně," zamručela Nana a rozhodila rukama.

Ozvalo se klepání na dveře. Protože byla nejblíž, tak k nim došla. Otevřela.

"Ahoj.... Jdu na porážku," zamumlal Jonghyun nevesele.

"Není to tak zlé..." ujistila ho.

***

"Dobrý den paní Kwak," Jonghyun se uctivě uklonil ženě sedící na pohovce.

"Jonghyune, dlouho jsme se neviděli, jak se vám vede?"

"No, mám se skvěle. Se skupinou si vedeme dobře, jen to trochu teď zbrzdil Aronův výlet do LA a naše kratší pobyty v nemocnici."

"Snad si nejel v autě s mým synem," zhrozila se.

"Ne, ale jsem tak trochu důvod, proč boural," rozpačitě se podrbal ve vlasech.

"Jonghyun oppa totiž byl v nemocnici a před tím se s Aronem chytli, takže byl trochu mimo, když sedl za volant," vysvětlila Nana, když paní Kwak nechápala.

"Dost se divím, že se zrovna vy dva umíte pohádat. Zrovna mi chtěl Aron vysvětlit, kdo je za jeho vyváděním v LA," poznamenala a poplácala na místo vedle sebe. "Taky by sis to mohl poslechnout."

Musel se tvářit, jako že nic neví a posadil se vedle Aronovy matky. Ta mu ihned nabídla čaj a sušenky. Jako pokaždé, když se zastavila v Seoulu, obvykle teda seděli celá skupina v salónku hotelu, kde bývala obvykle ubytovaná.

"No, tak povídej," nakonec ho vyzval k vysvětlení sám, protože Aron vypadal, že brzy nazuje boty a zmizí.

"Jo, máš pravdu bylo to kvůli někomu. Ten člověk mi dost ublížil a já mu podobnou mincí vracel, s tím rozdílem, že jsem to jen hrál na média a ve skutečnosti jsem nic z toho neudělal."

"Vida jak znám svého syna dobře, ale kdo tě takhle přinutil dělat věci, co se ti hnusí?"

No tak tohle byla pro Jonghyuna novinka, neměl tušení, že se tyhle věci Aronovi hnusí. Vlastně si až teď uvědomuje jak moc málo o něm ví.

"Pamatuješ mami, jak sestra vtipkovala, že jsem nejspíš na kluky?"

"Ano, tehdy jsem jí říkala, že mi je jedno jak se budeš orientovat, jen pokud budeš šťastný. Tvůj otec do tvé divoké jízdy v LA neměl tušení, že jsi svolný i k flirtování s muži, takže ho to dost vzalo..."

"Ale je s tím snad v pohodě, ne?"

"No, už se s tím smířil, že vnouče bude mít asi jen jedno... A teď ven, který kluk ublížil mému zlatíčku, hm?!"

Ježiši... Jonghyun strnul. Jestli padne jeho jméno tak je hned po její ruce, aby mu vrazila. Sakra... sedí na špatném místě.

"Mami, my jsme si to už vyříkali, tak není potřeba být hned ostrá," podotkl Aron.

"Stále jsi neřekl jméno synu," podotkla.

"Kim Jonghyun," řekl Aron tiše.

Aronova matka se zamyslela: "Musíš mi osvětlit který, známe jich hodně."

Jonghyun se držel, aby nedal najevo, že jde o něj. Čekal na to, co řekne Aron.

"No, sedí vedle tebe mami...." hlesl.

Ten pohled, kterým ho častovala,, ten byl snad nejhorší, který od ní viděl za celé ty roky, co jí zná.

"Oba si to už vyříkali, takže žádná další dramata nebudou, jestli jo, tak mi Minki pomůže oba nakopat do zadnic," ozvala se na jejich obranu Nana, která doposud jako na trní čekala, jestli Aronova matka nevrazí Jonghyunovi políček.

"No, tak to jsem ráda, že jste si to ujasnili chlapci. Vždycky jsem měla Jonghyuna v oblibě."

Tak to ho dost šokovalo. Podle reakce Arona si myslel, že tohle setkání s jeho matkou bude fakt poprask, ale není. Naopak se zdá, že jeho rodina s tím je dost svolná.

"Nano, zlato, nejsou chlapci dost hluční? Nemám tě vzít s sebou do států?"

Tahle otázka všechny šokovala a asi nejvíc Nanu, která jen třeštila oči, než se zmohla na nějakou odpověď.

"Oni se neschází tady, to je moje a Minkiho teritorium.... Do států? Jste na mě až příliš hodná, ale nemůžu opustit bráchu a taky svého kluka. Mám tu život, který mám ráda, nechci ho měnit."

"Dobře, dítě. Přijedeme s vaším otcem a sestrou na Vánoce. Já je psychicky připravím na Jonghyuna u stolu."

"Mami, Vánoce jsou za dlouho...." podotkl Aron se smíchem.

"Přípravy není nikdy dost. Během procházky po bytě jsem si všimla, že tu není pokoj pro hosty, takže nejspíš půjdu na můj oblíbený hotel."

"To není nutný mami, vem si můj pokoj, já půjdu spát na dorm."

"Nebo já bych mohla jít na dorm," navrhla Nana bezelstně.

"Tak klidně, je tam Minhyun," zazubil se Aron.

"Myslím, že vám dvěma by to taky pokazil," podotkla Nana s nafouknutými tvářemi jak sysel.

"No.... kdo říkal, že máme něco v plánu? Já mám oproti Aronovi zítra zkoušku," podotkl Jonghyun rozmrzele.

"Však příští týden už budu ve zkušebně taky," podotkl Kwak.

"Uděláme si nefalšovaný dívčí večer, nechme kluky v dormu," Aronova matka se doslova těšil na strávený čas s nevlastní dcerou.

"Hlavně mi nevylejte do postele ten sajrajt, co na sebe budete patlat..." zaúpěl Aron a šel si zabalit.

Nana se přesunula s telefonem do pokoje a Jonghyun s paní Kwak osaměl.

"Jonghyune.... Nevím sice co se mezi vámi stalo, že tak blbnul, ale už to raději nikdy neopakuj. Aron sice vypadá jako vazba, kterou nic nerozhodí, ale je citlivý chlapec. A já to vím nejlépe, jsem přeci jeho matka."

Promlouvání do duše bez přítomnosti dalších osob. Jak očekávatelné. Co ale rozhodně nečekal je její klid.

"Už se to nestane. Byla to chyba a já ji uznávám."

"To jsem ráda. Tak moc v dormu ty kluky nezlobte. Mohli by vám to nehezky vrátit. Hlavně tedy Baekho... všimla jsem si posledně, že  měl velmi podivnou zábavu ve čtení yaoi fanfikcí...."

"My si všimli," ujistil ji.

"No a Minhyun dle všeho umí být také dosti ostrý, když chce. Je sice taková vaše mamina, ale v některých věcech jako mamina není."

"Jo, to už jsme si taky na dormu vyjasnili. Krátká hodina biologie v Tokyu u snídaně...."

"No a pokud jde o Minkiho a Nanu.... Nenechte je jejich vztah moc uspěchat. Ať Nana pokračuje ve svých plánech a Minki by se měl držet i své kariéry. Traduje se, že dostal roli v japonském filmu, tak ať ho ten vztah nebrzdí v rozvoji."

"To už je vyřešeno. Hned jak začne natáčení, tak bude Minki v Japonsku, ale nic mu nebrání si s Nanou psát nebo volat. Nana chce nastoupit na kurzy herectví a nechat se zapsat pod nějakou agenturu, takže si myslím, že v tomhle směru bude vše jak má být."

"Výborně."

***

Později v pokoji na dormu seděli vedle sebe u zdi a Arona napadlo se zeptat na to, co mu dělalo hlavu zbylou půl hodinu, kdy se loučil s mámou na noc a šli s Jonghyunem pěšky k dormu.

"O čem jste se s mámou vlastně bavili, že řekla na konci výborně?"

"Zajímala se o plány Minkiho a Nany, tak jsem jí řekl tolik kolik vím."

"A ještě něco chtěla?"

Aron na něj upřel oči a čekal na jeho odpověď. Jonghyun se zhluboka nadechl a vydechl.

"Víš.... chtěla jen abych ti už nikdy neublížil a abychom moc nepérovali kluky na dormu, protože Baekho by mohl začít psát fanfikce a Minhyun by nás prakticky mohl vykastrovat."

"To s Minhyunem přeháníš... Ale pokud jde o Baekha.... Nachytal jsem ho jak píše jedný blogerce z Evropy dlouhosáhlé maily o dění v dormu...."

"Cože? A máme ten její blog?"

Jonghyun slítl z postele jak urychleně pálil pro notebook položený na jeho stole.

"Půjč mi to...." Aron naklepal adresu blogu.

Oba projížděli příspěvky té blogerky a zarazili se u příspěvků, kde figurovali jako postavy fanfikce. Překlikli si na překlad a četli. Baekho byl v popisech do mailu asi hodně detailní, i když.... zdá se, že i ta holčina má dobrou fantazii.  Měli by si začít dávat pozor, co dělají. Nebo ta kapitolovka bude mít víc než patnáct kapitol:



2 comments:

  1. Zajímavé zakončení. Ale nakonec šťastný byli všichni...

    ReplyDelete
    Replies
    1. jsem si půl dne lámala hlavu jak to inteligentně zakončit a jak se zdá, tak jsem se trefila :)

      Delete