úterý 17. dubna 2018

IMAGINÁRNÍ SCHŮZKY | Kim Jongin

To jsem takhle v neděli 15.4. říkala, že něco napíšu na blog a úplně jsem se šprajcla a raději koukala na Lee Joon-ki v dramě Criminal Minds. Nemůžete se mi ale divit, že při šprajcu koukám na tak skvělého herce. Velká škoda, že je již zadaný...
Teď zpět k imaginárním schůzkám. Dost nepříjemně se mi píše na lidi, o kterých vím, že jsou v nějakém vztahu a pokud jde o Kaie (mého bráchu), tak jsem se přistihla, že civím jen na prázdnou stránku a nevím co napsat. A tak jsem skončila u těch Criminal Minds.... A pak mě to napadlo. Holka, vždyť furt říkáš, že je to tvůj brácha, co napsat totálně ujetou schůzku? No tak tady jí máte a je krátká.



Korejská republika, snad jediné místo, kde si chlap zvládne držet dvě ženy, aniž by o sobě věděly. Nikdy jsem se mamky neptala na svého otce, předpokládala jsem, že je to ten pán, co nám visí na stěně v pokoji. Jaký byl ale můj šok, když se u nás doma po mých pátých narozeninách zastavil nějaký muž a prohlásil, že jsem jeho dcera, ale nikomu to nesmím říct. Tehdy jsem to brala jako dětskou hru o tajemství a slíbila mu to. Ale jak jsem dospívala, tak jsem začala být zvědavá, kdo můj táta vlastně je. Bylo mi tehdy dvanáct, když jsem ho na kole sledovala a zjistila jsem, že má už dávno svou rodinu. Když jsem se na to zeptala mámy, tak mi nebyla schopná nic říct, ale soudě podle rozčílení, které projevila, když otec volal, o tom nic nevěděla. Otec se pak na dalších narozeninách neukázal a mně to ani nevadilo.
Jak čas postupoval, tak jsem zcela zapomněla na to, že mám nějakého otce, který vlastně mou maličkost zplodil při nevěře a soustředila jsem se na to, co mě opravdu bavilo a to bylo kreslení. Ačkoliv se s námi otec nestýkal stejně posílal peníze na mé vzdělání a já těch peněz náležitě využila. Když mě přijali na uměleckou školu v Seoulu, tak mamce nezbylo nic jiného, než zažádat v práci o přeložení do hlavního města, aby mi byla neustále na blízku.
Během kreslení jsem s pár studenty navštěvovala různé studentské kavárny a poznávala další studenty i z jiných škol s jiným zaměřením. A právě když jsme se seznamovali se studenty z katedry Performing arts, tak mě zaujal jeden kluk. Jen pohled na něj mi říkal, že ho znám. Dlouho jsem si lámala hlavu odkud ho můžu znát. A při našem dalším setkání jsem to už nevydržela.

"Ahoj, mám pocit, že tě odněkud znám, ale nemůžu si vzpomenout," vyhrkla jsem.

Chvilku na mě zíral a pak zavrtěl hlavou: "Pamatoval bych si tě, kdybychom na sebe narazili. Jsem Jongin a trénuju pod SM Entertainment."

"Já jsem Jaehwa," usmála jsem se na něj.

Roky utíkaly, oba jsme odpromovali a on se začal naplno věnovat té hudební skupině, ve které působí. Zval mě sem tam na jejich koncerty, ale postupem času jeho zájem o mě ochabl. Zato si začal velmi rozumět s holkou, která s ním byla v trainee. Dokonce si spolu začali i románek. Jongina mám ráda, ale nikdy mě nepřitahoval, takže mi tenhle stav věcí ani moc nevadil. Spíš mi vadilo, že se mi vyhýbá. Snad na popud té holky.
Blížil se den, kdy má Jongin narozeniny. Věděla jsem, že každé narozeniny chodí ráno běhat, tak jsem se připravila. Jaké bylo moje zklamání, že si v parku běží po boku Krystal a o něčem se baví. Minuli mě aniž by o mě zavadili pohledem.
Další věc, kterou vím je, kam obvykle Jongin chodí na oběd. Drahý internet mi prozradil, že Krystal má přes poledne nějaký program, takže má šance popřát Jonginovi z očí do očí vzrostla. Jenže v restauraci také nebyl sám. Tentokrát to byla jeho rodina, kdo tam s ním seděla. Tím nemyslím EXO, ale opravdu jeho rodiče a sestry.

"Jaehwo," překvapeně na mě pohlédl, asi nečekal, že si ještě budu jeho obvyklý narozeninový rituál pamatovat.

"Chtěla jsem ti jen popřát k narozeninám," vytáhla jsem blok plný kreseb, na kterých jsem znázornila místa, která pro nás něco znamenají.

"Jongine, co kdybys nám představil svou kamarádku," jeho mamka se hned měla k tomu mě poznat, patrně moc Krystal nemusí a chytá se každé holky, která není v zábavním průmyslu.

"Mami, tati, tohle je Jaehwa, poznali jsme se před pár lety během studijních skupin. Chodila na katedru umění a malby," představil mě.

Uctivě jsem se uklonila a stiskla si s jeho mamkou ruku, ale při pohledu na jeho otce ve mně zatrnulo. I on ztuhl překvapením. Aby to nebylo nápadné, tak jsme si stiskli ruku.
Pak mi byly představeny jeho sestry, které ihned  uzmuly jeho dárek k narozeninám a začaly vyzvídat, co který obrázek symbolizuje. Jongin jim trpělivě odpovídal na otázky a já se vzdálila, abych se uklidnila.

"Jaehwo... Nenapadlo mě, že se setkáme ještě někdy takhle.... navíc s mou rodinou..." přišel za mnou, když jsem si už myslela, že jsem v pohodě.

"Oni neví, že existuju, co?"

Nesnažila jsem se zakrýt rozhořčení. Nemusel jim lhát, když to s mámou ukončili. Kolik úskoků asi provedl všem, když mi posílal peníze na školu?

"Žena ví, že jsem sponzoroval nemanželské dítě, ale nikdy se neptala kdo to dítě byl. Pro ní je důležité si udržet tvář. Nenapadlo mě, že se s Jonginem spřátelíte..."

"Teď už konečně vím, proč mi přišel před lety tak povědomý.... Má stejné rysy jako ty..."

"Ty kresby se ti povedly. Zdá se, že tvé studium bylo prospěšné, stejně tak jako Jonginovo. Myslím, že by nebylo na škodu jít s pravdou ven, když jsi celkem úspěšná."

Jestli je práce pro galerii úspěch, tak prosím.

"Nebudu Jonginovi kazit narozeniny," podotkla jsem.

"Myslím, že pro něj budeš asi nejlepším dárkem."

Nechápu, co tím myslí. Společně jsme se vrátili ke stolu. Přistavil mi židli hned vedle Jongina.

"Tak, když jsme celá rodina pohromadě, tak bychom mohli oslavit ty narozeniny pořádně," prohlásil s úsměvem.

Jongin a jeho sestry na mě zmateně pohlédly, zato jeho matka si mě změřila pohledem, ale nezdálo se, že by měla v plánu mě nějak vypeskovat.

"Nevím co to do táty vjelo, ale jaksi si myslí, že spolu něco máme," Jongin se ke mně nahnul, když se natahoval pro kimchi.

"To si nemyslím," zavrtěla jsem hlavou.

"Tak proč tě označuje za rodinu?"

Na to jsem mu nemohla odpovědět. Střelila jsem pohledem k našemu otci, který můj zoufalý němý křik o pomoc zachytil.

"Měl bych vysvětlit, proč označuji Jaehwu za rodinu. V jeden čas byla naše rodina v rozvráceném stavu s vaší matkou se to nedalo vydržet a tak jsem si našel milenku, která k mému překvapení přivedla v tomhle svízelném vztahu na svět rozkošnou holčičku akorát několik měsíců po Jonginově narození. A protože pro matku byla pokladem dostala jméno Jaehwa. Ze strachu, co na to vaše matka poví, jsem se vyhýbal návštěvám, ale když Jaehwa oslavovala páté narozeniny, tak jsem to nevydržel a navštívil ji. Že jsem její otec bylo naše tajemství. Pak ale její matka zjistila, že jsem jí celé roky lhal o tom, kde pořád jsem a zatrhla mi návštěvy. A tak jsem alespoň posílal peníze na její vzdělání. Vaše matka na to přišla, ale nikdy se mě neptala na koho platím, nechtěla vířit vody, které se konečně uklidnily. Poslední zprávu o své dceři jsem měl v den, kdy promovala z katedry umění a malby v Seoulu a teď po dlouhých jedenácti letech ji opět vidím, jako kamarádku mého jediného syna."

"To snad není možné...." vydechly holky.

"My jsme sourozenci?!"

Jongin třeštil oči, div, že mu ještě nevypadly z důlků. A pokud šlo o jeho matku, tak si mě bedlivě prohlížela, hledala rysy svého muže, ale mlčela.

"Na mou obranu, dokud jsem neviděla otce, tak jsem neměla tušení, že jsme příbuzní, i když... jak jsme se poznali, tak jsem se oprávněně ptala jestli jsme se už někdy neviděli. Máš s tátou podobné rysy..." zamumlala jsem.

"Já myslel, že jsi mě jen viděla v nějakých videích z SM...." poutnul.

"To jsem tě teda parádně zklamala," podotkla jsem se smíchem.

"Celkem jo. Ale na druhou stranu je hezké vědět, že jsi to přátelství nezačala jen kvůli tomu, kde jsem byl v trainee programu. Počkej, až na koncertě řeknu klukům, že ta holka v první řadě, co od nás dostává lístky je moje ségra," zakřenil se.

"Ráda bych k tomu také něco řekla," Jonginova matka se konečně ozvala a já ztuhla v očekávání kritiky na mou osobu a na to, jak mě otec schovával. "Před pár lety jsem se střetla s tvou matkou, Jaehwo, inkognito, aby neměla tušení kdo jsem. Mluvila o tobě velmi hezky a ukázala mi tvé práce z ateliérů na univerzitě. Jediné, co jsem nevěděla bylo, jak vypadáš, fotky mi nikdy neukázala, ale i tak jsem udělala něco, co by zhrzená žena asi dělat neměla. Poslala jsem tvé práce k hodnocení do galerie, nikoliv ty malby, ale teorii a eseje, ujistili mě, že po škole tě osloví s místem v galerii. Doufám, že tu práci máš..."

Poklesla mi čelist. Tak takhle na mě přišli a já si celou dobu lámala hlavu nad tím, jak se dostali k esejům a teorii. Urychleně jsem vstala, židle se překotila. Uctivou úklonou jsem poděkovala za její přičinění.

"Děkuju, ta práce je pro mě velmi naplňující, mám díky ní čas i na jiné věci a ..." umlčela mě pohybem ruky.

"Posaď se a neděkuj mi, já jen zařídila, aby si tě všimli, to další jsi zvládla sama. Jsem ráda, že jsi vyrostla v krásnou ženu a doufám, že najdeš skvělého manžela," usmála se na mě.

Ještě tak mít zájem o někoho konkrétního. Sice mám čas chodit na schůzky, ale zatím mě žádný muž nepřitahoval.

"Když jsme u manželství... jak dopadly ty schůzky na slepo?"

Jongin židli postavil a přisunul mi jí.

"Katastrofa. Hulváti, co neumí ocenit umění," povzdychla jsem si.

"Nejspíš se ti vybíralo ve špatném sektoru, co kdybych ti domluvil další schůzku na slepo já?"

Nabídl se Jongin a už sahal pro telefon, aby napsal žhavým kandidátům.

"A koho bys mi asi tak chtěl domluvit? Znáš jen umělce a já nechci žít s umělcem, jehož srdce je přelétavé snad mnohem víc, než otcovo," rýpla jsem si do otce a ten jen protočil oči.

"Věř mi sestřičko, znám jednoho, co ženy svádí jen na obrazovkách, ale ve skutečnosti je to plachý tvor."

Takových kandidátů v jeho okolí je.... Kterého asi vybere.

"No dobře, ale dostaneš kopanec, jestli to bude někdo z tvé skupiny," podotkla jsem.

"Těm idiotům bych nesvěřil ani svého psa," zabručel.

"Takže... no asi vítej do rodiny," zasmály se jeho sestry a okamžitě si začaly se mnou fotit selfie, které filtrovaly do zpráv přátelům.

Otec se svou manželkou se věnovali jídlu a sem tam něco spolu prohodili, Jongin si vesele chatoval s potencionálními partnery pro mě a já se nestačila divit tomu, že mě mamka držela dál od tak skvělých lidí. Na druhou stranu ji chápu. Lhát se nemá.
Koho by mohlo napadnout, že kamarád z vysoké je mým bráchou.....

2 komentáře:

  1. Tak tohle se mi líbilo. Hezky jsi to vymyslela...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? Mně to přijde strašně zmatený....

      Vymazat