4/06/2018

Craziness in Seoul | Chapter 5


Pořád si říkám, jestli si mám do toho Seoulu vzít notebook, nebo ne, když jedu jen na dva týdny. Příspěvky můžu psát na mobilu, akorát to nebudou povídky, protože bych místo navštěvování míst neustále kejsla na mobilu. V Praze si to dovolit můžu :D, tu mám prochozenou, ale SEOUL, to je jinší kafe. Každopádně se mi tu objeví rubrika SEOUL a bude plná fotek a popisků a návodu, jak přežít první cestu letadlem. Jo... Choika ještě neletěla letadlem, vlastně nejdál byla v Anglii a jela busem, takže žádné vzrůšo.
Užijte si kapitolku, kterou věnuji téměř nespícímu zombíkovi, který mi vyhrožuje, že pojedu 14 dní nonstop, XIAŘE.




Samozřejmě jsem usnula až před úsvitem. A ani jsem se moc dlouho nevyspala, protože mě opět sháněla Týna. Tentokrát potřebovala poradit jak dát svému snoubenci kopačky. Což jsem tak nějak nepobrala. Oni dva jsou skvělý pár, ale je fakt, že když byla ještě doma v Čechách, tak se ten idiot choval jako výstavní kretén. Šílela z něj, ale tady se mi zdál být v pohodě. Ale nejspíš to tak ideální není.
Než pro mě dojela, tak mi ještě volal Kai, aby mi veledůležitě oznámil, že mi něco z Busanu doveze a že se mi to bude líbit. Tak uvidíme, co si na mě Kai vymyslel.

"Takže mi laskavě vysvětli, co se mezi vámi dvěma stalo," seděly jsme v kavárně nad bingsu.

"Zase na mě vyjel kvůli mému nejlepšímu kamarádovi, dokonce neřeší, že je i ženatý."

"To je idiot. Prostě mu jen vrať prstýnek a odstěhuj se," rozhodila jsem rukama.

"Víš jakou udělá scénu?"

"Pusť mě na něj," ukázala jsem pěsti připravené k boji.

"Nezapomínáš, že dělal taekwondo?"

"Sakra..." pěsti jsem spustila a chopila se lžíce, abych se pustila do svého bingsu, než se rozhodne roztát.

"Není úplně jednoduché se rozejít s někým jako je on," povzdychla si a nabrala si kus ledu s jahodovým sirupem na vrchu.

"To vidím. Tak se od něj jen odstěhuj beze slova a nech mu tam prsten, třeba to vezme v klidu."

"Musím ještě pár dní počkat, než přijede kamarádka z pracovní cesty, abych měla se kam odstěhovat."

"Pomohla bych ti líp, ale sama teď řeším jednu velkou krizi," zamumlala jsem zahanbeně.

"Jakou krizi? Vždyť s nikým nechodíš," podotkla kousavě.

"Co není může brzo být a to mě samo o sobě dost vyděsilo."

"Nezmínila ses mi, že sis tu našla někoho," zvedla překvapeně obočí.

"Nenašla, on si našel mě a pronásleduje mě jako stalker," zabručela jsem.

"To mi zní jako Taemin," podotkla.

"Jo, je to on. Momentálně jsem ho vytočila, takže mám tak den na to, abych si promyslela, jestli mu dám šanci, nebo ne."

"Čím si ho dokázala vytočit?"

"Padlo jméno Kaie v nevhodný moment, nasral se. Doufám, že se ti dva nepozabíjí jen kvůli nevinnému telefonátu."

"Od kdy si voláš s Kaiem?"

"Od doby, co se z něj stala výborná studnice informací."

"Jak se má můj drahoušek Xiuminek?"

"Zrovna tyhle informace mi nepodává," podotkla jsem se smíchem.

"Chyba! Jaké informace ti teda dává?"

"Navrhuje mi alternativy práce v Koreji v jejich oboru. Nezní to špatně, ale i Baekhyun si myslí, že nemám ty správné kvality."

"Ah, takže se tě snaží přesvědčit? A poslechneš ho, když ne mě?"

Kdybych na to znala odpověď, tak bych jí to hned řekla, ale sama si nejsem jistá, jestli se o nějakou tu práci vůbec přihlásím. Baekhyun jasně naznačil, že nemám šanci.

***

Jak Kai sliboval, že mi něco přiveze, tak jsem nečekala, že mi doveze štěně. A že se u mě zastaví s Baekhyunem jsem nečekala už vůbec.

"Víš, že si nemůžu štěně k sobě vzít," rozčilovala jsem se, zatímco se chlupáček choulil v mém náručí.

"Já ti ho pohlídám, dokud se nevrátíš," prohlásil s pokrčením ramen.

"A já ho budu chodit venčit," prohlásil Baekhyun nadšeně.

"Kluci, ještě jsem se nerozhodla, jestli do toho chci jít nebo ne. Nemůžu si nakráčet například do JYP a chtít práci," podotkla jsem.

"To nech na mě, zatahám za pár nitek a máš práci," mávl rukou Kai.

"Zdáš se mi fakt taková, jak Kai říkal, takže tu práci s přehledem dostaneš," ujišťoval mě Baekhyun, který prve zastával úplně jiný názor.

"Pokud jde o Taemina, ten problém vyřešil jejich odjezd do Tokya," poznamenal Kai.

"Jo, všimla jsem si, v noci jsem se dost nudila."

"Nevypadáš na to, že bys byla nevyspalá," poznamenal Kai.

"Taky jsem díky tomu alkoholu spala skoro celý den, takže to není poznat."

"Někdy půjdeš pít s námi, chci vidět, kolik toho vydržíš," zasmál se Baekhyun.

"Moc času mi tu nezbývá a hádám, že váš program není zrovna plný volných míst."

"Co v sobotu? Máme všichni volno, nadhodím to zítra před rozhovorem," Baekhyun si promnul ruce.

"Stačí, když mě vyzvednete, odlétám příští čtvrtek," sklopila jsem pohled ke štěňátku v mém náručí. "Jak tě pojmenuji? Um.... Jogeum?"

"To je výstižné, koukám, že ti korejština pomalu do té hlavy leze," Kai se pousmál.

"No, ani moc ne. Jinak, na hostelu nesmím mít zvířata, takže...." předala jsem Jogeuma Kaiovi.

"Postarám se o něj. Neměj strach," ujistil mě.

"Díky. Ráda jsem tě poznala Baekhyune," usmála jsem se.

"Já tebe taky."

Rozezvonil se mi telefon. Kakao hovor. Taemin.... 

"Nech mě hádat, bůh pomsty právě kontroluje s kým jsi?"

"Doslova," přikývla jsem.

"Baekhyune, jdeme, než bude mít chuť zabít i tebe," Kai se smíchem pobídl Baekhyuna k odchodu.

Naposledy jsem jim zamávala, než jsem hovor zvedla. 

"Kde jsi a co děláš?"

Žádné ahoj? 

"Právě jsem se vrátila z venku na hostel," raději jsem stoupala po schodech ke svému pokoji.

"Co jsi dneska dělala?"

On mi nedá šanci se zeptat na nic, co by zajímalo mě, co?

"Týna potřebovala radu s kopačkami a dostala jsem psa, takže nejspíš zvážím návrat do Koreje."

"Kdo ti dal psa?"

Zněl překvapeně a trochu i pobaveně. 

"Tvůj nejlepší přítel, aby mě donutil se vrátit, abys dostal šanci."

"Kai tohle udělal kvůli mně?"

"Jo, i přesto, že ho chceš zabít."

"Co děláš tuhle sobotu večer?"

"Už mám plány, ale můžeš se přidat," raději jsem pomlčela o tom s kým ty plány jsou.

"A kde to bude?"

"Napíšu ti adresu, až tam dojedu. Vyzvedávají mě známí."

"Dobře."

"Jak je v Tokyu?"

"Nuda. Krom fanmeetingu žádný vzrůšo. Už jsem tu viděl naprosto všechno," brblal.

"Já v Tokyu ještě nikdy nebyla," povzdychla jsem si a praštila sebou na postel.

"Třeba se sem ještě podíváš díky práci," poznamenal.

"Kdo ví..."

"Už jsi jedla?"

"Ano a ty?"

"Zrovna jím."

"A co máš?"

"Sushi, pěkně čerstvé. Mám tě pozdravovat od kluků," poznamenal.

"Že je taky zdravím. Měli byste se najíst v klidu," poznamenala jsem.

"Ano mami," zamručel.

Než jsem stačila protestovat, tak zavěsil. Jako malé dítě....  Ale já mu zpět volat nebudu. Tak dětinská nebudu. Položila jsem telefon vedle své hlavy a zadívala se na strop. Taemin už na mě už není naštvaný a co je hlavní, nechce zabít svého nejlepšího kamaráda.... Teď jen musím vymyslet, pod kterou společnost při svém návratu zpět půjdu.

No comments:

Post a Comment