3/14/2018

Just try it... She said | Nejlepší přítel


Tak jo, Ongoing mode. Dostala jsem chuť tuhle povídku dopsat. Takže splním předsevzetí z novoročního To do listu. Takže jedeme dál.


Šanci mluvit s Taehyungem jsem dostala až o dva dny později během společného focení. Člověk by neřekl, jak moc mají nadupaný program, dokud s nimi nežije pod jednou střechou a nepotřebuje nutně s jedním z nich mluvit.

"Můžeme si promluvit?"

Poklepala jsem ho na rameno, zatímco se křenil opičkování Jungkooka. Ten okamžitě s ksichtíky přestal. Tae přikývl.
Kook bez nějakých caviků šel pryč, abychom měli na mluvení klid.

"O čem chceš mluvit?"

"Důvod, proč byl Taemin nakvašený a odešel z kavárny, nebyl ten, co jsem si myslela."

Povytáhl obočí: "Z čeho tak usuzuješ?"

"Potkala jsem ho později na místě, kde jsme se setkali prve a promluvili jsme si. Omluvila jsem se mu vlastně za něco, o co vůbec nešlo. Jeho problém jsi ty."

Taehyung ztuhl a vytřeštil na mě oči. Ano i mně to přišlo absurdní, když to Taemin vypustil z pusy, ale musím to vědět.

"Proč jsem jeho problém?"

"Naznačil mi, že se stáhl z důvodu, že by někomu mohl lézt do zelí."

"To jako mně?"

Pro kontrolu se musel zeptat. Přikývla jsem. Ušklíbl se.

"Ne, že by ses mi nelíbila, ale důvod, proč vysílám takové signály je, že tě beru jako hodně dobrou kamarádku. Jak se to říká anglicky, když je to velmi speciální kamarád?"

"Myslíš nejlepší kamarádku?"

"Jo, to je ono," přitakal.

"Měla jsem za to, že v Koreji kult nejlepších přátel opačného pohlaví neexistuje."

"Ve starších generacích určitě ne, ale v té naší jo."

"Celkem mi to lichotí, že mě považuješ za nejlepší kamarádku, ale jak se zdá, tak si pokazil mé rande snů."

"Víš, měla bys o Taeminovi něco vědět..." začal.

Náš hovor ale utnul fotograf, aby nás nějak naaranžoval před objektiv. Řešit to před klukama nepřicházelo v úvahu.

***

Nakonec jsme si promluvili na dámských toaletách, zatímco jsem si myla ruce, tak on postával u sušáku rukou.

"Co jsi mi o tom Taeminovi chtěl říct?"

"Nevím jestli se to zakládá na pravdě, ale traduje se, že Taemin má čistě jen fyzické potřeby, takže s láskou bys nikdy neměla počítat."

"To mě u něj ani nepřekvapuje. Spíš mě překvapuje, že je na holky."

"Chápu na co narážíš. Ale ubezpečuji tě, že na kluka nikdy nekoukal tak hladově, jako na tebe v kavárně. Takže jsem se zatvářil náležitě ochranitelsky."

Proto to vyhodnotil jako lezení do zelí. Co je někoho, to nechce. Ale co nikoho není a všichni to chtějí, tak to musí mít jako první.

"Díky, žes mi řekl, o čem se tu mluví. Dám si na něj větší pozor."

V ten moment strčil hlavu do dveří J-Hope.

"Nechci rušit, ale shání se po vás fotograf, jste tu skoro patnáct minut."

"Však nerušíš, jen jsme si povídali."

"Jasný..." zakřenil se J-Hope.

"Je ti jasný, že právě od něj bude pak ta pomluva, že spolu něco máme, že?"

Taehyung se ušklíbl a popohnal mě ven z toalet. RM stál v chodbě s rukama založenýma na hrudi. 

"Než ho seřveš, jsme nejlepší kamarádi," řekla jsem k RMovi.

"Já si říkal, že ten Hope zas kecá."

Tae se vrátil ke klukům a já seděla sama v křesle před fotoaparátem. Fotograf mě nutil měnit pózy jak na běžícím páse. Tae mi signalizoval jak pózovat, když jsem byla bezradná. Pak se ke mně připojili. Chvilku sváděli boj o místa, což jsem vyřešila jednoduše. Taemu jsem ukázala, aby si sedl na područku křesla. Uposlechl toho gesta a okamžitě jsme spolu začali hrát hru. Fotograf nadšeně cvakal foťákem a Jimin se Sugou jen tiše pěnili.

"Tak, teď jen vy dva. Tohle přátelství se mi strašně líbí," fotograf vykázal zbytek skupiny pryč.

Jako rekvizitu nám přinesli bonboniéru. Okamžitě jsem dostala chuť na čokoládu. Taehyung ji ale držel co nejdál ode mně a ještě mě od sebe odstrkával rukou na mém čele.

"Kdybych s tímhle materiálem mohl pracovat furt," žvanil fotograf plný nadšení.

Na moment se otevřely dveře ateliéru a zas se zavřely. Soudě podle brblání BTS, tak nikdo místnost neopustil.

"Nedívej se tím směrem, přišel ten o kom jsme mluvili," Tae si sedl na opěradlo a já se snažila dosáhnout pro čokoládu.

"Tak ať kouká, jak se fotí nevinně přátelské fotky," zakřenila jsem se a vítězoslavně ukořistila čokoládu.

"Vynikající! Vy dva jste ukázkový modelové pro přátelství mezi mužem a ženou!"

"Opovaž se to sníst!"

Tae zahodil bonboniéru a snažil se mi uzmout tu jednu čokoládku.

"Zapomeň, mám chuť na čokoládu!"

A šup. Skončila mi v puse. Hned vzápětí jsem ji vyplivla.

"Bleh.. to není čokoláda," vykřikla jsem.

Znáte takové ty hnusy, co mají obsah kakaové sušiny 15%? Tak přesně takhle chutnal ten bonbón z bonboniéry.

"Počkej, to je čokoláda," opravil mě Taehyung.

"Jak pro koho," podotkla jsem.

Fotograf focení ukončil. S Taem jsem se dívala jak dopadlo naše kamarádské sólo. Upřímně, fotky nás zachytily jako malé děti peroucí se o sladkosti.

***

Kluci se po mně přesunuli do šatny a já osaměla se SHINee. Taemin ke mně okamžitě vykročil. Ale nestihl se ke mně dostat, protože se vedle mě vyloupl můj manažer.

"Vynikající výkon. Doufám, že s Taehyungem jsi jen kamarádka," narážel na ten náš hovor na toaletách.

"Pokud jde o ty toalety, chtěli jsme mluvit o něčem, co nemusí jeho kolegové vědět. I když ty bys to vědět mohl,"podotkla jsem.

"O co jde?"

"Taemin o mně projevil zájem. Taehyung cítil povinnost mě varovat o určitých věcech."

"Slyšel jsem o tom, co se povídá. Takže souhlasím s Taehyungem, dej si na něj pozor."

Nemusela jsem ho ani ujišťovat. Společně jsme se odebrali k východu. Nastoupila jsem do auta a nechala ho odvézt mě do bytu. Společně jsme si sedli v obývacím pokoji a řešili můj program na následující den.

"Takže zítra máš focení s EXO, budu se snažit, aby se tam nevyloupli zase SHINee, ale je to těžké, když se bude fotit v budově SM. Pak se máš účastnit televizní show společně s BTS, někdo vás viděl pohromadě a lidi jsou prostě zvědaví. Večer pořádá Big Hit recepci pro své zaměstnance, takže poznáš i další lidi."

"Počkat, od kdy EXO fotí s modelkami mého typu?"

"Od doby, co je to nový trend."

"Radši se nebudu ptát od kdy je to nový trend..."

"Potřebuju, abys tu kolem páté byla, mají ti přivézt šaty na tu recepci."

"Hádám, že mi někdo prohrábl šatník."

"Jo, ale já to nebyl. Pustil jsem sem jednu z kostymérek."

"Hádám, že doslova šílela, co mám v šatníku."

"No něco ti tam přidala a něco vyhodila."

V tu ránu jsem byla na nohou. Vběhla jsem do šatny a koukla na to co chybí. Pestré šaty, co jsem dostala jako dárek od tety.

"Chybí něco důležitého?"

Nešel do šatny, jen byl v pokoji.

"Jo, vyhodila něco, co jsem dostala od své tety."

"A sakra."

"Pochybuju, že to ještě má," povzdychla jsem si.

***

Ding dong. Jediný pohled skrz kukátko mi prozradil, kdo zvoní. Otevřela jsem a ustoupila, aby V mohl do mého bytu. Manažer jel hledat moje šaty a já byla doma jen s kuchyní, takže zatím, co se mi dělala rýže, tak jsem ho vítala.

"Nejde nikdo s tebou, že ne," ujišťovala jsem se.

"Ne, ty vaříš?"

"Jo, mám hlad."

"Tak to chci vidět."

Obul si pantofle a zamířil do kuchyně. Hádám, že jejich byt je identický tomu mému. Šla jsem za ním a vrátila se ke krájení zeleniny.

"Páni, nevěděl jsem, že hezký holky v Evropě umí i vařit."

"Jak které. Já se to naučila ve škole. Taková malá příprava na samostatný život s málo penězi."

"Nechceš s něčím pomoct?"

"Mohl bys mi nakrájet maso na nudličky?"

"Jak široké?"

Vyhrnul si rukávy, umyl si ruce a chopil se nože nad flákem masa. Prstem jsem ukázala tloušťku. Bez keců se do toho pustil.

Uprostřed smažení na pánvi někdo volal skrze místní telefon. Nechala jsem Taeho s večeří a šla to zvednout.

"Je u tebe Taehyung?"

Otázku mi položil Jin. Aha, je sháňka po Víčku.

"Jo, pomáhá mi vařit."

"Kecáš. Ten do kuchyně leze jen když je uvařeno."

"Tak když se sem proplížíš, tak to uvidíš na vlastní oči."

"Beru, nech mi pootevřené dveře."

Zavěsil. Šla jsem pootevřít dveře a vrátila jsem se urychleně do kuchyně.

"Můžu tam už dát tu zeleninu?"

"Jo, já připravím vodu na podlití."

Po očku jsem koukla na Jina, který k mému překvapení sebou vzal celou skvadru. Sakra. Málo jídla, pokud tu chtějí jíst.

"Ty jo, to voní, kde ses tohle naučila vařit?"

Tae si jich ještě stále nevšiml. 

"Naučila mě to jedna čínská paní, chodila jsem k ní domů učit jejího syna můj rodný jazyk. Má totiž restauraci a doma výhradně vaří, tak mi ukázala pár triků."

"Takže umíš čínsky?"

"Jen pár slov," zavrtěla jsem hlavou.

"Tak jak jsi mohla učit svůj rodný jazyk?"

"Kluk umí perfektně anglicky. Já si procvičovala konverzaci a u toho ho ještě něco naučila."

"Tak to je skvělý. Co kdybychom tě takhle naučili víc korejsky?"

Tenhle nápad není vůbec špatný. Podlila jsem směs na pánvi vodou a sledovala jak se dává pomalu do varu. Ve skříni jsem zahlédla i byeo jeonbun, což je rýžový škrob na zahuštění pomalu vznikající omáčky, ale nejdřív to chce trochu dosolit.

"Ochutnej to, jestli je to dost slané," lžičkou jsem uždíbla trochu omáčky.

Olízl lžičku a sáhl po slánce.

"Nepřesol to!"

"Fajn, tak o dochuť ty."

Jinou lžičkou jsem ochutnala omáčku a přidala trošku soli. Zamíchala jsem to a znovu ochutnala. Jo, tohle je ono. Ale nemá to ještě tu správnou chuť.

"Co hledáš?"

Taehyung sledoval, jak přebírám piksly s kořením. Mám to. Chilli.

"Tohle," ukázala jsem mu prášek.

"To tam nedáš."

"Jen malinko."

"Já nevěřím vlastním očím," RM konečně našel řeč.

"A co konkrétně tě překvapuje?"

Otázku položil Jimin. Něco mi říká, že Taehyunga v kuchyni nevidí poprvé.

"Ani tak ne Tae snažící se pomáhat s vařením, jako fakt, že modelka umí vařit něco, co není salát," odpověděl RM.

"Vědět, že přijdete, udělám toho víc," odpověděla jsem.

"A mně trošku dáš?"

Tae udělal psí očka. Ten má porci jasnou už co mi začal pomáhat.

"Jo, zasloužil sis jí."

***

Nakonec všichni koštovali z Taeho porce a Jin doslova trval na tom, abych mu dala recept, že je to boží. Začínám se obávat, že ze mě bude jejich druhá máma. Oprava třetí, Jin je taky něco jako máma.
Po naložení nádobí do myčky jsme si sedli do obývacího pokoje k televizi.

"Víš, sice ses nám představila, ale neřekla jsi nám kolik ti je, takže tě ani korejsky nemůžeme oslovovat správně," začal opatrně Suga.

"No, klidně mi můžete říkat jak chcete."

"Ale jak je to korektní?"

"Jsem stejně stará jako RM," usmála jsem se.

"Sakra... ty jsi moje noona," Tae padl na koberec.

"Ale klidně mi říkej jen Yiyoo-ah."

"To je ale neuctivé," podotkl Jin.

"No, já tobě taky nebudu říkat oppa," podotkla jsem.

"A co ti říkat Yiyoo-ssi?"

I Kookovi se nezdálo mi říkat noona a Jimin se raději ani nevyjadřoval.

"To nechám na vás," mrkla jsem na ně a pak na hodiny. 

Sakra už je půl jedenácté. Manažer mě vyzvedne za osm hodin a musíme ještě do studia. 

"Kluci, musím jít už spát, ráno mám dost napilno. Během dne spolu máme program, takže se uvidíme."

"Jo? Ani nevím.  Máme zítra jen show a recepci," poznamenal RM.

"Budu na obou."

"A co ráno?"

Tae patrně doufá, že se socne na snídani. Smůla.

"Hodina ve studiu s vizážistkami a kostymérkami a pak focení s EXO."

"Kde?"

Taehyung se napjal jako struna. Nelíbí se mu, že budu pohromadě s nej kámošem Taemina. A um popravdě, i já tomu moc nefandím.

"Prý v ateliéru SM. Takže..."

"Sakra.."

"Klid, manažer všechno zajistí."

"Chytré," uznale pokýval hlavou.

Zbytek absolutně nechápal, o čem se to bavíme. Je fajnové být s Taem nej kamarádka, víme o čem mluvíme a ani nemusíme pořádně dokončovat myšlenku. 

"No, asi se vysvětlení nedozvíme, tak dobrou," RM jako první šel ke dveřím.

"Dobrou," trousili jeden po druhém.

Když už se mnou zůstal jen Tae, tak jsme se objali a řekli si jen dobrou noc. Zabouchl za sebou dveře a já osaměla. Vydala jsem se do koupelny, abych spáchala hygienu a zalezla si do postele.

No comments:

Post a Comment