2/28/2018

Just try it... She said | Pokažené setkání

Fakt bych tu rubriku měla dát do Ongoing... Víte, jaké to je přijít do práce, kolegyně marodí, venku jsou mrazy, do kterých by ani psa nevyhnal, takže je tu kompletně mrtvo. A nezbývá mi nic jiného, než se držet zuby nehty vzhůru. Dost pomáhá kafe, sladkosti a Dr.House. A taky fakt, že teplota místnosti je 19 stupňů, přičemž pocitově mi to přijde být mnohem méně, než ukazuje termostat.


Poslední týden do odletu utekl jako voda. BTS už dávno odletěli zpět do Koreje, strávila jsem s nimi jen pár hodin, ale přišli mi celkem fajn. Nepůsobili tak ztřeštěně jako v té jejich internetové televizní show. Dokonce i nejmladší členové se chovali zcela normálně. Říkám si, že je ti Korejci nutí ze sebe dělat idioty, aby se prodávali. Možná proto nejsou Super Junior už tolik propagovaní.... I když tam je to taky kvůli věku. Už je jim prostě přes třicet.
Jen pro představu, Incheonské mezinárodní letiště je snad třikrát tak velké jako letiště v Praze, provoz je mnohonásobně vyšší, než v Praze. Na druhou stranu je to i víc přehledné. Hala je jen jedna s různými terminály, kdežto v Praze záleží na tom, kam letíte, terminály jsou od sebe dosti vzdálené. Nemusela jsem naštěstí bloudit. Můj doprovod z letiště na mě čekal hned za zónou pro cestující s letenkou.

"Vítejte v Koreji," pozdravil mě a jal se mého zavazadla.

Společně jsme zamířili k parkovišti. Tam mě naložil do auta a společně jsme zamířili nejprve k sídlu společnosti, abych podepsala smlouvu na personálním oddělení a po té, že mě vezmou na místo, kde budu ubytovaná.

***

Na personálním to šlo celkem rychle. Podepsala jsem papíry v angličtině, abych nemohla říkat, že ve smlouvě bylo něco čemu jsem nerozuměla. Bylo to od nich pěkné gesto. Můj průvodce na mě čekal v recepci a v ten moment do haly nakráčeli BTS. Patrně jedou z nějakého programu, soudě podle oblečení. Jako první mě zmerčil Suga a upozornil ostatní, na mou přítomnost.

"Je vše podepsané?"

Můj průvodce seděl k jejich skupince zády, takže mi položil otázku, aniž by si dával pozor na pusu. Přikývla jsem.

"Výborně, vezmu vás do apartmánu, který pro vás společnost zaplatila. Ráno se u vás bude hlásit váš osobní manažer."

"Neříkala jsi, že jméno společnosti, kde budeš je těžké na zapamatování?"

Taehyung zcela odignoroval můj doprovod a přimhouřenýma očima mě provrtával.

"Promiň, fakt se mi to přes tu hromadu věcí špatně zapamatovalo," zazubila jsem se.

"Ah, mimochodem BTS bydlí ve stejné budově, budete se často vídat během focení. Tuším, že s nimi máte i nějaký ten program teď z počátku," průvodce se rozpovídal.

"Ah, to jsem nevěděla, že s nimi budu fotit."

"Bude s námi fotit? Super!"

Jungkookovi se rozzářily oči. Během těch několika hodin v Praze si ke mně zvládl vypěstovat vřelý vztah.

"Když chvilku počkáte, můžeme se svézt s vámi," RM to poznamenal k mému průvodci. 

Ten se zamyslel a pak krátce přikývl s poznámkou, že jde tedy pro větší auto. BTS si rychle vyřešili co potřebovali a pak mi dělali společnost, zatímco jsme čekali na auto.

"Takže Big Hit, málo lidí ví, že existujeme a že držíme auditions," poznamenal J-Hope.

"To je fakt. Takže usuzuju, že jsi celou dobu věděla kdo jsme."

Jimin si založil ruce na prsou a nahodil vyčítavý pohled. Povzdychla jsem si.

"A byli byste ke mně milí, kdybyste věděli, že jsem tak trochu ARMY?"

"Ty jsi ARMY? Nezdá se mi, že bys z nás doslova umírala," podotkl Jin.

"Jsem vlastně multifandom. Takže ze slavných už tolik nešílím. I když je pár vyjímek,"pokrčila jsem rameny.

"Každopádně bylo v Praze hezké, že jsi nešílela a chovala se k nám normálně," RM to ocenil.

"Rádo se stalo. Teď, když už si nemusím hrát na pitomce.... Trošku jsem lhala ohledně společnosti a tak. Ale bylo to jen proto, že jsem se bála, že se ke mně nebudete chovat jako k normální osobě."

"Já to chápu," ujistil mě J-Hope.

"Tak můžeme," náš doprovod se vrátil.

***

Bydlet ve stejné budově jako BTS je sice hezké, ale v momentě, kdy jsem odhalila, že mě od nich bude dělit jen jedna stěna, tak jsem se začala bát, že se občas nevyspím. 

"Takže bydlíme vedle sebe, pecka," Suga si mnul ruce.

"Přístupový kód jsme nechali nastavit dle vašich parametrů, krom domácího ho znáte jen vy, váš manažer a personální."

"Děkuji, bezpečnost nade vše. Pokoj mám doufám u venkovní stěny," narážela jsem na BTS ve vedlejším bytě.

"Ano, čili hluk minimální," nervózně pohlédl na vibrující mobil.

"Už můžete jít, já to nějak zvládnu," usmála jsem se na něj.

Úklonou se rozloučil a zmizel u výtahů. BTS stáli u svých dveří jako omráčení a sledovali, jak budu zadávat kód. Podle návodu jsem stiskla hvězdičku a začala ťukat kód. Nikoliv kód o čtyřech číslech, ale desetimístný řetězec, takže pro ně bylo zcela nemožné si ho zapamatovat. A potvrdila jsem druhou hvězdičkou. Slabé tútnutí mi potvrdilo, že se dveře odemkly.

"Ty tu bezpečnost fakt bereš dost vážně. Odpoledne máme volno, chceš, abychom tě někam vzali?"

Otázku mi položil Jimin a sladce se na mě usmál. Něco mi říká, že se takhle na mě bude usmívat dost často. Ale moje srdce opravdu nezískáš Jimine. Jsem na vztahy dost opatrná. Dveře za mnou zapadly a já nestačila zírat. Čekala jsem, že mi pořídí malý apartmánek, ale tohle je dům v bytovém domě. Tohle jsem doposud viděla jen v korejských dramách. Kufr jsem nechala u dveří a v pantoflích se pustila do průzkumu bytu. Domácí fitko... obývák velikosti bytu v Praze. Pokoj podobné velikosti. Vrátila jsem se pro kufr a zamířila do pokoje. Za falešnou stěnou byl prostor šatny. Pustila jsem se do vybalování a zjišťovala jsem, že jsem doposud měla opravdu skromný život. Můj šatník zabral tak osminu místnosti. Časem se třeba oděvy rozrostou o nové kousky.

Po hodině jsem byla vybalená a i převlečená. Čas se vydat na couračku po městě. V ten moment se rozezněl domácí telefon. Ve výtahu mi bylo řečeno, že tyto telefony opravňují telefonování z recepce od vrátného a i od ostatních obyvatelů domu. Jde o speciální budovní síť. Telefonování mimo nelze provést, což mi připomíná, že budu potřebovat telefon s korejským číslem.

"Haló?"

Moje neohrabaná korejština musí volajícího krásně pobavit.

"Hustý, ona umí říct haló," informoval, podle hlasu J-Hope, zbytek skupiny.

"Tak, co mi chcete?"

Přešla jsem do angličtiny, protože moje korejština opravdu potřebuje dopilovat. 

"Jak ses zabydlela?"

Telefon si převzal RM, tu angličtinu poznám vždy.

"Dobře, mám vybaleno a razím momentálně ven," otevřela jsem lednici, abych zkontrolovala obsah. 

Plná lednice. Kdo mi byl na nákupu? Samé zdravé věci. Jogurty.... No tak to je gól, já skoro vůbec nejím mléčné 

"A kam máš namířeno?"

"Nejdřív k vám, potřebuju se zbavit jogurtů," pronesla jsem zamyšleně.

"Jasný, a pak?"

"To už je moje věc."

"Nenecháme tě jít samotnou. Ještě se ztratíš."

"Tak se někoho zeptám na cestu a nebo použiju mapu a kompas," opáčila jsem. 

"Umíš používat mapu a kompas?"

Zněl dost překvapeně. Neodpověděla jsem a zavěsila. Vyndala jsem jogurty z lednice a dala je do sáčku, abych je odnesla vedle. Pak jsem se obula a zamířila ven s mobilem a peněženkou. Zazvonila jsem u vedlejších dveří. Otevřel Jin.

"Jogurty, podělte se," řekla jsem.

"To jsou jogurty z tvé lednice?"

Zeptal se pro pořádek, když se dotkl studené nádobky jednoho jogurtu.

"Jo," přikývla jsem.

"Proč nám je dáváš? V lednici máš kompletní výživovou dietu," podotkl.

"Omezila jsem mléčné výrobky, zkazili by se."

"Tak to jo," pokýval hlavou. "Půjdeš dál?"

"Ne, mám na spěch. Musím si zařídit korejské číslo a projít se po okolí."

"Fakt s tebou nemá někdo z nás jít?"

"Zvládnu to, mám mapu."

***

Opatření si korejského čísla mi nezabralo zas tolik času. Stavila jsem se i v bance, abych si otevřela účet, kam mi bude Big Hit posílat peníze a to jsem zvládla také celkem rychle. Rovnou jsem si vyřídila i kartu na cestování hromadnou dopravou. No a rovnou jsem ji i vyzkoušela.
Kamarádka mi v Praze říkala, abych navštívila Hongdae, ale já měla lepší nápad. Yeouido park. V průvodci jsem četla, že se tam dají zapůjčit kola. 
Na Koreji je jedna věc, která mě dost udivuje, na normálních místech narazíte na slavné osobnosti a ani si jich nevšimnete. 

Na vypůjčeném kole jsem dojela k velmi pěknému místu. Sesedla jsem, abych ho mohla vyfotografovat. U mého kola zastavilo další kolo. Ohlédla jsem se, abych se podívala, kdo to je a málem mě kleplo. Co ten tady dělá? 

"Ahoj, nechceš vyfotit?"

Spustil anglicky. Ani jsem netušila, že je v angličtině tak dobrý. Posledně na koncertě mluvil jen korejsky, což mě dost dopálilo.

"Jestli ti to nevadí," souhlasila jsem.

"Ukaž," půjčil si mobil a párkrát mě vyfotil s nádherným pozadím.

Vzala jsem si telefon a kontrolovala, jak se fotky vyvedly. Vyfotil mě víc než jednou, takže jsem musela kouknout na víc než jednu nebo dvě fotky.

"Jsi dobrý fotograf," složila jsem mu kompliment.

"A ty dobrá modelka. Fotíš?"

"Začala jsem, vzala si mě pod křídla jedna agentura."

"Jo. To je fajn. Nechceš zajít na kafe?"

Podívala jsem se na hodinky. Času dost. 

"Dobře, ale asi bychom měli vrátit ty kola."

***

Myslela jsem si, že když BTS neřeknu kam jdu, tak mě nenajdou, ale s Taeminem jsme na ně narazili v kavárně. Tedy spíš oni na nás. V klidu jsme si pili kávu a povídali si, když se u nás zjevili jak bohové pomsty.

"Takže nás sebou nechceš a s Taeminem jdeš na kafe, jo?"

Suga na mě hodil vyčítavý pohled, který mi řekl, že jsem si to u něj strašně posrala.

"Moment, ona je u vás v agentuře?"

Taemin sjel pohledem ke mně. Měla jsem mu asi rovnou říct pod kým budu.

"Jo a dost možná je i tvůj fanoušek, takže bacha," další kudla do zad, od Jimina, jak jinak.

"Věděla jsi, kdo jsem už v tom parku?!"

"Promiň, ráda poznávám lidi podle skutečného já, ne toho veřejného já ze stage."

"Jsi fakt zvláštní případ..."

Na to se zvedl a odešel. Jo, tak to je pecka. Šlehla jsem nehezkým pohledem po Sugovi a Jiminovi a následovala Taeminova příkladu, chtěla jsem se prostě zdejchnout.

"Kam si myslíš, že jdeš?"

J-Hope mi zatarasil únikovou cestu.

"Pryč. Člověk se nemůže sám seznamovat, aniž by to někdo z vás pokazil, co? Pro vaší informaci on patří k těm výjimkám, zkoušela jsem, jestli bych vydržela s ním v jedné místnosti dlouho a vy jste to parádně pokazili, fakt děkuju," vyhrkla jsem nasupeně.

RM si povzdechl. Zbytek skupiny vytřeštil oči. Patrně nečekali, že zrovna Taemin je mou velkou slabostí.

"Zkusím to vyžehlit," nabídl se Jimin po chvilce.

"Zapomeň na to, ten bude díky vám prosit, aby se mnou nikdy neměl focení," protáhla jsem se kolem J-Hopa a odešla.


***

Abych se vyhnula tomu, že mě budou BTS nahánět i doma, tak jsem jela zpět do parku. Znovu jsem si půjčila kolo a projížděla se po parku. A pak jsem ho uviděla znovu. Taemin seděl na lavičce, kolo opřené o opěrátko a čučel přímo do země.
Dojela jsem k němu a zastavila. Slezla jsem z kola, ale nepřisedla jsem si k němu. Čekala jsem až zvedne hlavu. Sotva tak udělal, tak se zvedl k odchodu.

"Než odejdeš, tak ti chci říct, že jsem ti nelhala, neptal ses na nic, jen jsme šli na kafe. Možná se uvidíme v práci, tak to chci urovnat, aby to nebylo problémem."

"To není ten problém. Za jak dlouho tu mám čekat BTS?"

Takže oni jsou ten problém? 

"Co ti na nich vadí?"

"Jen to, jak na tebe koukají."

Moment, nebyl s námi v té kavárně tak dlouho, aby si stihl všimnout Jimina a Sugy při pokusech o flirt.

"Jestli myslíš Jimina a Sugu..."

"Ne, myslel jsem Taehyunga."

Já jsem si ani nevšimla, že Taehyung na mě nějak jinak kouká. Možná je to tím, že jsme se seznámili jako první.

"Víš, já jsem BTS už jednou potkala, Taehyung byl první, kdo se mi představil a začal si se mnou povídat. Myslím, že jsi jen špatně vyhodnotil jeho pohledy."

"Poznám, když někomu lezu do zelí."

"A já zas poznám, když mě někdo balí. Jimin a Suga jsou jasní, Taehyung je jen přátelský."

Na to nic neřekl. Nasedla jsem na kolo a šlápla do pedálů. Uvidíme někdy později, jestli mi odpouští. A teď si musím s Taehyungem ujasnit, jak mě sakra vidí.

No comments:

Post a Comment