12/07/2017

Christmas Charity | Kapitola sedmá


Moji drazí, dneska jsem strávila několik hodin pečením sušenek a musím říct, že se mi povedly. Ale je smutné, že je nesním :'( jsou na akci v práci.
Jinak si užijte další kapitolku.


Junmyeon nenechal Chanyeola ani dospat a vrazil mu v osm ráno do pokoje. Jen ten hluk ho donutil vystřelit do sedu.

„Coseděje?“

Vyrazil ze sebe najednou, že to znělo jako jedno slovo dohromady.

„Volal mi manažer, že zaskakuju za někoho v televizi, takže nemám čas na Suna a všichni už jsou v trapu. Teda kromě Sehuna. Tomu ale svěřit dítě je blbý nápad.“

Chvilku na něj nechápavě zíral, jako by snad spadl Junmyeon z višně na znak. Ale dal mu za pravdu svěřit dítě dítěti je opravdu blbý nápad.

„A Sun je už vzhůru?“

Pro jistotu se zeptal, protože by bylo horší, kdyby se vzbudil a byl v bytě jen s ním a Sehunem. Vůbec nemá tucha, jak by kluk reagoval.

„Jo, je v kuchyni. Řekl jsem, že tu bude s tebou a Sehunem, tak se neboj, že by se po mně sháněl dřív jak ve dvě odpoledne.“

Výborně, alespoň tohle má z krku. A pokud jde o Sehuna, stačí mu přidělat kočičí dvířka a zamknout ho na tu dobu v pokoji.

„Sehun má v plánu jít ven s přáteli, takže se neboj, že by Suna strhával ke kravinám.“

Jakoby mu četl myšlenky. Občas tuhle vlastnost Junmyeona obdivuje. A někdy ji strašně nenávidí. Ale dnes je rád, že je Junmyeon pohotový.

„Fajn, pohlídám ho.“

Junmyeon se pousmál a odešel z pokoje. Nechal otevřené dveře a jemu nezbylo nic jiného, než vstát z postele a alespoň se obléct do županu. Neměl dneska vůbec v plánu vstávat brzy. Práskly vchodové dveře. Znamení, že už je tu jen on, Sun a Sehun. Hned zamířil do kuchyně.
Sun seděl u stolu a vesele jedl snídani, přes stůl na něj házel vražedné pohledy Sehun s hrnkem kafe v rukou. Jako by snad mohl pohledem zajistit, aby prckovi zaskočilo a udusil se.

„Tak jsem slyšel, že dneska budeme mít kopu legrace,“ položil Sunovi ruku na rameno a usmál se.

„Junmyeon hyung to říkal,“ souhlasil chlapec.

„Díky bohu, že o to přijdu,“ utrousil Sehun úlevně.

Nijak se k jeho poznámce nevyjádřil a to čistě z toho důvodu, že by se naštval a vražda po ránu nezapadá do jeho prvoplánu. I když… hlídání Suna do toho taky moc nezapadá. Zanedlouho Sehun opustil byt také.

„Tak, co budeme dělat?“

Byl sám překvapený, že se ptá Suna, co budou dělat. Správně by měl program vymýšlet on, ale po ránu mu to moc nemyslí.

„Hyung, co mi můžeš říct o těch třech klucích z fotky?“

Jak se zdá, tak Sun si už stihl dát úkol. A tím bylo ze všech lidí okolo vytahat informace o Luhanovi, Krisovi a Taovi. Ten kluk je skutečně nezná. Ale celkem se diví, že ještě neobjevil studnici informací na internetu. I když není se čemu divit, nevlastní mobil a neodvážil se přiblížit k čemukoliv jinému než televize. Nebo spíš ani ten nápad nedostal.

„No…. Myslím, že už ti Lay něco řekl…“

Zamumlal vyhýbavě. Ani sám neví, co mu všechno Lay stihl říct a co ne. Nesledoval jejich hovor během hraní aktivit.

„Proč odešli?“

Aha takže ví i o tom, že odešli. No, neměl by mu to vůbec říkat.

„To je složité. Nevyhovoval jim program a někteří byli i nemocní. No a společnost k tomu neměla moc pochopení. Byli jsme v tu dobu totiž na špici. Teď jsme někde… no jinde.“

„Aha. Hyung, co vždycky děláš s těmi sluchátky?“

Jo, reakce na ty setkání, kdy se zaobíral laptopem a sluchátky. Je zvědavý v dobrém slova smyslu.

„Pracuju na písničkách. Víš, já a Lay skládáme pro skupinu písničky.“

„Můžu si něco poslechnout?“

Ne, rozhodně mu nedá přístup ke svému počítači. Děti mají neposedné prstíky a stačí jedno kliknutí na to, aby se smazal jeden pracně skládaný track.

„Pustím ti nějaká naše cédéčka, nebo na netu jsou i videa z vystoupení, jestli chceš.“

„Videa?“

Sunovi se rozzářila očka. Patrně do teď netušil, že jsou jeho hyungové i na internetu.

„Počkej, hned ti nějaká pustím.“

Odešel do pokoje pro tablet a zamířil s ním zpět do kuchyně. Našel v něm videa a půjčil ho s menší instruktáží Sunovi.

***

Minseok v šoku zíral na Junmyeona ve studiu. Co tady sakra dělá? Nemá dneska být doma se Sunem? Další jeho myšlenky přeťalo zvonění telefonu. Volal mu Kyungsoo.

„Ahoj Soo.“

„Ahoj, teď jsem se stavoval doma a zjistil jsem, že se Sunem je doma Chanyeol a zaobírají se našima hudebníma videama a hudbou obecně. Kde je krucinál Junmyeon?“

„No zaskakuje za někoho ve studiu, takže nemá čas na Suna. A co Sehun, dneska má volno…“

„Yeol říkal, že šel ven a no, vypadal potěšeně tím faktem, že ho tam nemá.“

„Upřímně, Sehun nám to posledních několik týdnů moc neusnadňuje.“

„Vždyť nic neříkám. Jen se bojím, že Chanyeol za chvilku ztratí nervy a dojde k dvojnásobné vraždě.“

Dvojnásobná vražda? A koho by jako zabil? První osoba je jasná, Sehun. Ale kdo by byla ta druhá? Sun? Junmyeon?

„Zas to tolik nehroť.“

„Dobře. Už musím jít, je zas můj set.“

Rozloučil se a hovor ukončil. Když mu volá Kyungsoo, tak má zas Junmyeon vypnutý telefon. Přijde mu, že se poslední dobou snaží členy zcela ignorovat a na Minseoka jakožto nejstaršího teď padá, aby se o své kolegy postaral.

***

Když dorazil Jongdae kolem jedné domů, tak se nestačil divit. Jejich songy řvali z věže, Chanyeol v kuchyni páchal oběd a Sun si prohlížel všechny jejich fotobooky. A ty kupodivu nebyly poházené po celém obývacím pokoji, ale pečlivě srovnané na dvou hromádkách a Sun bral jedno album za druhým, listoval jím a následně jej odložil na vršek druhé hromady. Rozhodl se Suna v jeho činnosti nerušit.

„Copak to bude?“

Posadil se do kuchyně a pozoroval Chanyeola při vaření. Ten ho naštěstí zaregistroval, takže se nestihl překvapením pořezat nebo opařit.

„Jídlo.“

Odpověď, která ho málem sejmula ze židle. Ale zachoval si vážnou tvář.

„Na to bych nepřišel sám.“

„Proto to říkám. Máma mi poslala jeden recept, když jsem se zmínil o Sunovi. Prý by mu to mělo chutnat.“


Recept od Chanyeolovy matky? Jeho máma řídí vyhlášenou restauraci, kterou zakoupili jeho rodiče z peněz, které jim na to věnoval. A rodinné recepty jeho matky jsou ty nejlepší, které kdy jedl. Začíná se na ten oběd těšit.

1 comment:

  1. Sun už komunikuje s více lidma, což je dobře. Určitě si ten pobyt u kluků užije...

    ReplyDelete