úterý 5. prosince 2017

Christmas Charity | Kapitola pátá


Tak nevím, bude se vám tahle kapitolka líbit, nebo nebude? Ale tak, všechno nemůže začínat okamžitě skvěle. Každopádně poreferujte mi o tom v komentáři ;) .



Minseok, aby Junmyeonovi pomohl, nasměroval Lee Suna do obývacího pokoje. Tam se přesunul i zbytek. Lee Sun poulil oči na tu hromadu drahých věcí, se kterými za celý svůj život nejspíš nepřišel do styku. Z jeho mluvy bylo poznat, že je na Jihu opravdu dlouho, protože přízvuk ze Severu nebyl poznat. Junmyeon mezitím, co si jejich svěřenec prohlížel obývací pokoj, odnesl tašku s jeho věcmi do pokoje, který kdysi obývali Luhan, Tao a Kris. Podle toho, co slyšel od Chanyeola, když se vrátil ze svého programu, už je pokoj připravený pro toho klučinu.

„Nemáš hlad?“

Na bobek si přidřepl Kyungsoo a položil velmi zásadní otázku. Kluk na něj chvilku poulil oči a nakonec přikývl.

„A co bys chtěl k jídlu?“

Soo neváhal vyzvídat. Chlapec ale jen pokrčil rameny. Proč nemluví? S Junmyeonem a Jonginem už mluvil…

„Pojď, budeš koukat, jak vařím,“ v obýváku se zjevil Junmyeon a pokynul ke dveřím do kuchyně.

„Ty umíš vařit hyung?“

Chlapec měl vykulené oči a se Suhem zamířil do kuchyně. Osazenstvo obýváku si vyměnilo pohledy.  Jongin už nějak zapomněl na svůj čaj.

„Když umí vařit, tak proč vždycky vaříme my?“

Tentokrát to byl Kyungsoo, kdo prskal. Vstal z podřepu a nehezky zahlížel ke kuchyni.  Jo, bude muset dát pozor, aby se ještě z Kyungsoo náhodou nestal vrah.

„Ten prcek se k němu docela má,“ podotkl Jongdae zamyšleně.

„Je první koho poznal, tak se nediv,“ pokrčil rameny.

„No, kluka zajímají zvířata, to byl asi jediný důvod, proč se mnou v té chodbě mluvil,“ Jongin potřásl hlavou.

„Hajzlík,“ ulevil si Sehun a nasupeně odkráčel do ložnice.

Baekhyun se posadil k televizi a zapnul si ji kvůli epizodě dramy, kterou sleduje. Lay nic neřekl, ale bylo vidět, že se mu nepozdává, aby se dítě fixovalo na Junmyeona a své důvody už pronesl, když se probíralo leaderovství. Když za ním bouchly dveře od pokoje, tak Minseokovi bylo jasné, že bude velmi těžké se před dítětem chovat jako opravdoví přátelé.

„No, jsem zvědavý, kdy se Sunovi něco stane,“ Chanyeol si nasadil sluchátka a vrátil se k rozdělané práci na svém laptopu.

Minseok pohlédl na Jongdaeho. Hledal u něj nějakou podporu, ale marně. Jongdae jen zavrtěl hlavou a šel za Sehunem, aby zmírnil možný výbuch vzteku v reakci na Suna.

***

Chanyeol chvíli ještě pracoval na rozpracované skladbě, ale když se Junmyeon se Sunem opět vrátili do obývacího pokoje a jejich přítomnost vystrnadila i Baekhyuna, tak si sundal sluchátka a z důvodu, aby Suna nějak neovlivnil, tak na Junmyeona promluvil anglicky.

„Pro příště by sis neměl věci nechávat pro sebe a víc se o skupinu starat.“

S tím se zvedl a opustil obývací pokoj také. Vstoupil do pokoje a odložil laptop na stůl. Soo zvedl hlavu od knihy, které se doposud věnoval.

„Baekhyun má moc nahlas televizi?“

Televize sice běžela hodně nahlas, ale skrz sluchátka to nevnímal a Baekhyun už dávno u televize nesedí.

„Kéž by to byl Baekhyun. Řekl jsem Suhovi, že pro příště chceme vědět o všem, ne aby si věci tutlal pro sebe.“

„Jsem najednou moc rád, že mám během svátků nějaký program. Ne, že by se mi Sun nezamlouval, ale vůbec s námi nekomunikuje a Suho tomu taky moc nepomáhá.“

„Bůh ví, co o nás Suho vůbec řekl.“

Nemyslí si, že by je snad před klukem pomlouval, ale spíš vyzdvihl jejich horší vlastnosti před těmi dobrými. Což má tendenci dělat každý trénink a sám tancuje na houby.

„Nebo jestli o nás vůbec mluvil. Přijde mi, že se zmínil jen o Jonginovi.“

„A ten moc happy nevypadal, že Suho mluvil o jeho psech.“

Soo zaklapl knihu.

„Nemůžeme se mu divit, po tom fiasku v Show Time, se zařekl, že svoje psy už do žádné akce nezatáhne.“

Soo má pravdu. Jongin veškeré pobídky k zapojení svých mazlíčků do programu razantně odmítl. Po aktivitách v EXO Show Time jeho psi začali vykazovat panickou hrůzu z fanoušků. Div, že nikoho nepokousali.

***

Junmyeon nemohl uvěřit tomu, že Chanyeol jako jediný řekl to, co všechny vyhnalo z obýváku. Sun upřeně sledoval show pro děti v televizi a jeho chmur si ani nevšiml.

Co udělal tak hrozně špatně, že si znepřátelil celou skupinu? To, že nikomu neřekl, že má něco speciálního na práci není jeho chyba. Dozvěděl se to až brzy ráno a všichni spali. Navíc si doma zapomněl telefon. Jak měl vědět, že jim kluk do dormu vpadne ještě den před oficiálním nastěhováním. Prostě mu ředitel sirotčince vrazil do ruky tašku s jeho věcmi a vypoklonkoval ho z pracovny. Stálo ho dost velké úsilí se Sunem navázat nějaký vztah během cesty.

„Sune, nechceš se jít podívat na tvůj pokoj?“

Otázku mu položil, když se začaly vysílat reklamy a ty jsou mezi pořady opravdu dlouhé. Chlapec se zamyslel.

„A kde mám pokoj, hyung?“

Vstal, aby mu ukázal, kde se pokoj nachází. Sun otevřel dveře a rozhlédl se po velkém pokoji s třemi postelemi. Nechali je tam, bůh ví, jestli jim do dormu někoho třeba nepošlou na spolubydlení.

„Můžu spát tady?“

Hupsnul na postel, která patřila Luhanovi a snad jako jediná nevyzařovala obří extravaganci jako postele Taa a Krise.

„Jasně, tašku jsem ti položil támhle. Mohl by sis vybalit a já zkusím zjistit, jestli se dnes bude konat nějaká zábavná věc s ostatními,“ usmál se na Suna.

***

Sun osaměl. Za celou dobu, co je v Jižní Koreji, se nesetkal s takovým luxusem, jakým oplýval domov těchto kluků. Během cesty mu Junmyeon hyung vysvětlil, kdo jsou. Název skupiny EXO mu něco mlhavě říkal, ale rozhodně se v nich neorientuje. Kaie hyunga si zapamatoval, protože se Junmyeon hyung zmínil, že má dva pejsky a že je možná přivede na návštěvu. Ale nezdálo se mu, že by to měl Kai hyung v plánu, netvářil se zrovna nadšeně, když se na ně zeptal.

Navíc… Všichni hyungové se netváří zrovna nadšeně, že s nimi má trávit svátky. Ten, co se na něj ošklivě koukal, vypadal, že by ho nejraději zabil. Návrh Junmyeona, aby si vybalil, vzal spíš jako rozkaz. Vytahal oblečení z tašky a naskládal si ho do poličky v nočním stolku, nemá zas tolik věcí, aby zabral tu velkou skříň naproti posteli.

Když už je u postele… Proč je v tom pokoji těch postelí víc? Bydlel tu před tím někdo? Zaujal ho rámeček položený obrázkem dolů na nočním stolku u postele z nejtmavšího dřeva, které doposud viděl. Došel k němu a zvedl rámeček do ruky. Z fotografie na něj koukalo šest kluků, tři z nich viděl prve v obýváku, ale ti zbylí tři mu nic neříkají. Že by původní majitelé pokoje?

„Vidím, že jsi našel starou fotografii EXO M.“

Ani si nevšiml, že někdo vešel do pokoje. Otočil se po hlase. Ve dveřích stál kluk s vlasy obarvenými na světle hnědou a zvláštním přízvukem korejštiny.

„M?“

Nechápal tu zkratku M. Proč jich je na té fotografii šest a v obývacím pokoji jich bylo podstatně víc.

„Víš, skupina byla složená z dvanácti lidí a rozdělili jsme se na K a M. M je zkratka pro mandarín, zpíváme totiž čínsky.“

Takže ten hyung před ním je tedy Číňan, to vysvětluje ten divný přízvuk, který nikam nedokáže zařadit.

„Kde jsou ti tři?“

Ukázal na obličeje těch, které neviděl. Hyungovi před ním přeběhl po tváři stín smutku.

„Odešli. Tohle byl jejich pokoj.“

„Proč jsi smutný, hyung?“

Překvapení v hyungových očích bylo okamžitě vidět, ale neodpověděl mu. Došel k němu a vzal mu rámeček z ruky, aby se podíval na fotografii lépe.

„Stýská se mi po těch dobách, kdy jsme byli všichni pospolu, teď je zřídka vídám na aktivitách v Číně…“

„Aha. A jak se jmenuješ hyung?“

Chtěl si zapamatovat jeho jméno. Z těch všech v tom obýváku mu přišel sympatický asi nejvíc.

„Jsem Lay.“

To Sunovi nepřipomíná zrovna čínské jméno, ale asi jde o přezdívku. Už se chtěl zeptat, když se ve dveřích vyloupl ten hyung, co ho odváděl do obývacího pokoje.

„Layi, Suho se ptá, jestli budeš hrát aktivity.“

1 komentář:

  1. Mrzí mě, jak mezi sebou klucí vedou studenou válku. Teda ostatní proti jednomu...

    OdpovědětVymazat