8/10/2017

IMAGINÁRNÍ SCHŮZKY | Amber


Opět reaguji na pobídku od Hatachi. Amber je skvělý materiál na psaní imaginárních schůzek. Ale sama jsem měla problém, jestli v této schůzce použít muže nebo ženu. Já si totiž u naší drahé Amber Liu vůbec nejsem jistá, jestli je orientovaná na opačné pohlaví, nebo ne. Bývá hodně náznaků, že je spíš na holky, ale s jistotou to tvrdit nemůžu.
Takže prostě jsem jednu variantu napsala a snad se bude líbit. A opět poznamenávám, jde jen o fikci, opovažte se tomu přikládat nějakou váhu. 
Je to mimochodem 15+, le trocha erotiky .



Trvalo mi dlouho si přiznat, že muži jsou opravdu dobří pokud jde o sex, ale když to přijde na vztahy, tak jsem jednoznačně pro ženy. Rodiče se mě po tom zjištění zřekli, takže bydlím sama, mám výbornou práci a jediné, co mi nevychází jsou vztahy. Málo která lesbička jde v Koreji se svou orientací na světlo světa. Takže mi nezbylo nic jiného, než zkoušet své štěstí na seznamce pro lesbičky. Protože jsem míšenka, tak se mi zrovna nabídky moc nehrnuly a pak mi jednoho hezkého dne konečně nějaká holka napsala. Na profilu neměla ani jednu fotku a chtěla si zatím jen psát. Což pro mě nebyl problém. Během povídání z ní vypadlo, že je z čínská Američanka a že v Koreji jen pracuje. Já, jakožto míšenka, vím jaké to je, navazovat nějaké vztahy, tak jsem se k tomu nijak nevyjadřovala. Během povídání jsem se jí zeptala  na jméno a řekla mi, že se jmenuje Josephine. Zvláštní jméno. Dlouho jsme vtipkovaly o tom, jak opití její rodiče museli být, když jí dali jméno Josephine.
Na pár dní se odmlčela. Před tím mi psala, že kvůli práci bude muset vycestovat, tak se mi nebude moct pár dní ozvat, ale že mi napíše hned, jak se vrátí do Koreje. Já sama jsem mezi tím měla dost svého vlastního programu. Ten zahrnoval chození do práce, cvičení a sem tam drink s pár muži v mém oblíbeném baru. A protože mě Josephine zaujala svou tajemností, tak jsem ani neměla chuť si s muži pohrávat, abych dostala trochu sexu. Josephin jsem upřímně měla plnou hlavu. A protože v práci  začaly uzávěrky, tak jsem i Josephine musela odsunout na druhou kolej. 
Jak slíbila, tak se mi ozvala po svém návratu do Seoulu. Vyprávěla mi spoustu neuvěřitelných zážitků a zajímala se o to, co jsem dělala, když byla pryč. Popravdě jsem jí seznámila s mou denní rutinou, jen jsem si nechala pro sebe popíjení s muži a myšlení jen na ní. A pak se mě zeptala, jestli se s ní nechci sejít. Chvilku jsem váhala, než jsem se dokopala k tomu jí odpovědět, že velmi ráda. Poslala mi adresu restaurace v China Town, abych tam byla za dva dny ve tři odpoledne. V tu dobu je sobota, takže ani jedné z nás by prý do toho neměla lézt práce.

**

Víte jak se říká, že když se člověk na něco těší, tak do toho přijde něco nečekaného? Z nepochopitelného důvodu mě skolily horečky. V sobotu ráno mi bylo natolik zle, že jsem psala Josephine, že nedorazím, protože je mi strašně zle a motá se mi celý svět. K mému údivu se Josephine zeptala kde bydlím a kolem poledního mi zvonil zvonek u dveří. Zachumlaná v dece jsem jí šla otevřít, protože nikdo jiný by ke mně na návštěvu asi nedorazil.

"Ty vypadáš..." pronesla a igelitová taška klesla.

Teď jsem konečně měla příležitost si ji prohlédnout a málem jsem se praštila do čela. Josephine? Žádná Josephine, na mém prahu stojí Amber z f(x)!

"Ty jsi mi nevěřila, že je mi zle?"

Hlasem obřího maroda jsem zklamaně položila otázku. Zavrtěla hlavou.

"Vezu ti nějaké léky a polívku."

I když mě bolela hlava jako střep, tak jsem se zmohla na vytřeštění očí. Co jsem šla ven s tím, že jsem i na holky, tak mi ani o chřipkovém řádění má matka nepřivezla polévku, natož by mi koupila nějaké prášky.

"Jé... děkuju..." zamumlala jsem nakonec.

"Rádo se stalo. Jsi opravdu stejně hezká jako na fotkách, bála jsem se, že se nechceš ukázat jen proto, že nevypadáš jako na fotkách, ale jsi fakt jen nemocná. Na, tohle jsem ti přivezla z Japonska."

Z vaku, který si sundala ze zad, mi podala malou krabičku japonského čaje. Nepočítala jsem s tím, že by mi něco přivezla.

"Děkuju.... Nemusela sis dělat škodu.."

"Skoro nic to nestálo. Hele víš co? Lehni si, já ti udělám čaj a ohřeju tu polívku, co ty na to?"

Aktivně se vyzula a už se hrnula směr zbytek bytu. Nechala jsem jí. Neměla jsem dost energie na to, abych jí zastavila. Navíc, jen blázen by se nenechal obskakovat slavnou osobností.

**

Amber za mnou od mého marodění jezdila snad každý volný večer. Sem tam mi od ní přišla zpráva, že se mi omlouvá, že musí narychlo rušit naše plány. 
Abyste rozuměli, tak se naše plány skládaly jen z povídání a letmých dotyků, nic, co by mělo někoho nutit na twitteru označovat homosexualitu za věc proti přírodě. Stále si myslím, že v případě holek to snad těm bláznům je i jedno. 

"Ahoj..." Amber mi podala kytičku, kterou cestou pravděpodobně koupila.

"Páni, vypadáš skvěle," ohodnotila jsem její oblečení.

Za dobu, co za mnou jezdí si nikdy nedala s oblékáním tolik záležet. Já oproti ní jsem ve vytahaném tričku a kraťasech, které ani nejsou pod lemem trička vidět, jak je dlouhé.

"Jedu rovnou z práce," vysvětlila mi a hned se  zbavila bot a hrnula se do obýváku.

Já mezitím v kuchyni dala kytku do vázy a odnesla ji do obývacího pokoje, na stolek, abych měla na co se dívat, až zas odejde.

"Ty... Josephine... neměla bych ti říkat spíš Amber? Víš... já vím, kdo jsi a nechci tě jmenovat jménem, které není tvoje..." řekla jsem opatrně a posadila se vedle ní.

"Ale Josephine je mé druhé jméno. Klidně mi říkej Amber. Jen na seznamce funguju jako Josephine, protože nechci, aby ze mě ty holky šílely. Mimochodem, jsi první holka, co nezačala šílet, když mě uviděla poprvé."

"Upřímně... myslela jsem, že blouzním z té horečky," rozhodila jsem rukama.

"Ale později jsi to taky nijak nedala najevo, jsem ráda. V tvé společnosti je mi fajn."

"Co jsi dneska dělala, že jsi teď tak vyfiknutá?"

"Jen menší rozhovor pro televizi ohledně nového singlu, který jsem vydala. Nic velkého. Hele, co máš pod tím tričkem? Trochu mě znervózňuješ...."

Amber mi koukala na nohy. Postavila jsem se a zvedla lem trička. Krom kraťásků jsem odhalila i bříško.

"Cože to děláš za práci Eunbyeol?"

"Jsem asistentka v jedné korporaci."

"Mohla bys v klidu fotit plavky, změna profese by ti třeba i prospěla."

Nastalo rozpačité ticho. Nevěděla jsem, co jí na to říct a ona nejspíš došla k tomu, že možná neměla nic říkat. V kuchyni mi kávovar oznámil, že je hotová káva. Vždycky ji uvařím, když Amber přijde. Nikdy ji neodmítla a už od první žádosti o kávu si o ní nemusela žádat. Zamířila jsem do kuchyně pro oba šálky. Zrovna jsem je chtěla vzít do ruky, když mě objala kolem pasu.

"Híík..." zapištěla jsem překvapeně.

"To je pěkné pištění," smála se.

"Amber.... mohla jsem se opařit."

"Tak nezodpovědná nejsem. Kafe počká. Už se známe dost dlouho nemyslíš?"

Začínala jsem přemýšlet, co tím myslí. Otočila jsem se k ní čelem. Patrně jí nebylo třeba odpovídat, protože mě jemně políbila na rty. Tedy spíš se o ně jen lehce otřela.
A protože jsem už nějakou tu dobu necítila něčí rty, tak mě tím úplně rozhodila. A to natolik, že jsem opravdu kafe nechala kafem a políbila ji pořádně.

"Přesně tohle jsem tím myslela," zavrněla mi do rtů a popostrkovala mě k obývacímu pokoji.

**

Znáte ten pocit po ránu, když se vzbudíte a nemůžete si tak nějak vzpomenout, co se v noci dělo a přitom jste neměli ani deci alkoholu? Nazvala bych to opojení vášní a chtíčem, protože si opravdu nedokážu vybavit, jak jsme s Amber skončily v posteli a nahé k tomu.

"Dobré ráno, sluníčko..." zamumlala a otevřela oči.

"Dobré ráno," usmála jsem se na ní.

Zvedla se na lokti a políbila mě. Ještě, že je začátek víkendu... Polibek jsem jí oplatila a chtěla jsem se zvednout a dojít si pro něco k jídlu, ale zastavila mě tím, že mě přišpendlila k matraci. 

"Máme obě volno, obě jsme se v noci dost nabudily, co to vybít a pak teprve přemýšlet o jídle?"

Tak jsem nakonec přikývla. A s tím, co začala Amber se mnou dělat, se mi vrátily vzpomínky na to, co se odehrálo v noci. Díky bohu, že tenhle dům má tlusté stěny, protože by mě asi sousedi zabili. 

"Amber..." vydechla jsem a ruku jí zabořila do vlasů.

Brala to jako pobídku k další akci. Po tomhle nebudu schopná jít jíst. V nejlepším ale přestala a já věděla, že je řada na mně. Nechala jsem se vést instinkty. Z noci jsem si vzpomněla, že to byla Amber, kdo byl ochuzen o všechnu slast a tak jsem se jí věnovala hezky dole a rukama jsem si připnula hračku, kterou jsem si pořídila, kdybychom do toho s Amber konečně praštily. V noci ji objevila v nočním stolku a hned ji použila.

"Když řeknu, že tě miluju, uvěříš mi?"

Amber to zavzdychala. Přesunula jsem se nad ní a políbila ji na rty.

"Ano, uvěřila."

Dlouho jsem nechápala, co to ti chlapi na tom sexu mají, ale teď, když je Amber pode mnou a každý pohyb jí pomalu a jistě vystřeluje až ke hvězdám, tak je začínám chápat.
Jestli jsem počítala s tím, že Amber nebude mít dost sil mě trápit dál, tak jsem se spletla. Ze snídaně nic nebylo, protože jsme se z postele dostaly až kolem oběda.

**

Jednou večer Amber přijela se zabalenou taškou na celý týden a oznámila mi, že má konečně zaslouženou dovolenou. A shodou náhod, i mně začínala v práci dovolená. Amber nám objednala letenky do Japonska a objednala hotel pro milence. 
Už když jsme vstoupily do pokoje, tak mi bylo jasné, že z pokoje nás dostane jen požár nebo příliš velký hlad. Amber ale sexuální hrátky oddalovala a vodila mě po městě. ZAstavily jsme se na jídlo, koupily si věci pro páry a pak mě Amber k mému šoku zatáhla do klenotnictví. Tam se jen otočila na klenotníka a ten okamžitě donesl krabičku.

"Amber... co to..."

Položila mi prst na rty: "O ruku tě žádat nebudu, doma by nám to neprošlo, ale chci abychom měly stejné prsteny, jako znamení naší lásky."

Nevěděla jsem co na to mám říct. Do očí mi stouply slzy. Hned jsem je zamrkávala. Amber otevřela krabičku a ukázala mi dva identické prsteny s datem, kdy jsme se poprvé osobně setkaly. 

"Jsou nádherné..."

"Takže, Eunbyeol," klekla si dramaticky na koleno, ale šíleně se tlemila. "Prokážeš mi tu čest a budeš mojí partnerkou, dokud se jedna druhé neomrzíme?"

"Ty víš, že jo..."

"Super. Jsem ráda, že jsi to řekla rychle, na tý zemi se tak blbě klečí."

Vyskočila na nohy a hned mi prstýnek navlékla. Druhý zůstal v krabičce. Vzala jsem jí krabičku z ruky a klekla si. 

"Amber.... jsi první člověk, který mě přijal takovou jaká jsem a kdyby nebyly zákony naší země tak idiotské, tak bych s tebou chtěla strávit dobu delší, než jen do omrzení. Miluji tě Amber."

Stála tam a z očí se jí kutálely slzy. Hryzla jsem se do rtu a čekala, že mě snad po tomhle odmítne, ale padla na kolena a objala mě. 

"I já tebe.... sluníčko..."

Ten večer jsme si poprvé objednaly na pokoj večeři a dobré víno. Oblékly jsme si své nejlepší spodní prádlo a společně povečeřely. Prsteny odrážely mihotavé světlo svíček, které jsme po pokoji rozmístily a naše milování tu noc se protáhlo až do pozdních ranních hodin. 
Po návratu do Koreje ovšem nám oboum začal pracovní kolotoč a my se začaly vídat stále méně a méně. To ale nic neměnilo na tom, že pokaždé, když jsme se sešly, tak jsme se milovaly ještě více, než tehdy v tom Japonsku.

2 comments:

  1. Jo...tak tohle s ti povedlo. Amber mi napadla jen tak a byla jsem zvědavá, jak si s tim poradíš. A jsem ráda, že jsi nezvolila mužský protějšek. Takhle to bylo dost zajímavé. Děkuju...
    A docela by mě zajímalo, jak by vypadala schůzka s JYPem...

    ReplyDelete
  2. Vynikající příběh. Hodnotím 11/10, máš vážně talent :) A musím se připojit k Hatachi - schůzka s JYP mě taky láká a moc ráda bych si ji přečetla. Napíšeš ji prosím? Udělala by jsi mi obrovskou radost. No jo, jsem holt na starší muže...

    ReplyDelete