úterý 28. března 2017

ONE SHOT | Kapitola 5

Tak vám zas přináším další díl. Je mi jasné, že čtenost klesla po oznámení, že je to straight, ale zkuste to překousnout. Ty holky nemají jména, tak by nemělo být problém si tam dosadit kohokoliv chcete. Užijte si to.


Věděl moc dobře, že musí klukům v dílně dát prostor si promyslet plusy a mínusy toho, když ho mezi sebe vezmou. Bylo mu zcela jasné, že jejich důvěra k němu nebude moc velká. Je zcela jasné, že nějaké informace získá opravdu po nějaké delší době. Mezi tím, by si mohl najít mezi nimi místo.

V rámci čtvrti se na kluky sem tam poptal. Zjistil pár zajímavých věcí o tom, co celé dny dělají. I o víkendech je bylo vidět v dílně, kdy pracovali na drobných opravách pro pouliční závodníky. Podle toho, co slyšel, jsou kluci spíš rodina, než pouzí spolupracovníci. Prý si navzájem pomáhají, když je třeba. Zaslechl i nějaké věci ohledně jejich rodin a dokonce měl pocit, že se setkal s Yonggukem, když byl na jídle v jedné z pouličních restaurací. Osazenstvo ho ale vyvedlo z omylu, když mu prozradili, že jde o Gukovo dvojče Yongnama, který je zrovna krátce doma. Zajímavé, až moc mu připomínají tu Toretovu bandu z Fast&Furious. Až na ten rozdíl, že nezávodí.

„Podívejme, kdo se to tu poflakuje,“ kolem něj se v BBQ restauraci posadili kluci z dílny.

Byla jen otázka času, kdy se objeví, aby si ho proklepli. Trvalo jim to poněkud déle, než předpokládal, ale nevadí. Hlavně, že zabrali na vějičku.

„Nějaký problém?“

Pohledem střelil po tom klukovi, co na něj tak ošklivě štěkl tehdy u té dílny. Ten ale jen pokrčil rameny a mávl na obsluhu, že si taky chtějí objednat.

„Tak nějak stále nevíme, jak se jmenuješ, co to napravit?“

Roztomile vypadající dlouhán nahnul hlavu na stranu. Jako by byl dítě… Jae zvedl obočí, rozhodně se neplánuje představovat jako první.

„Trochu slušnosti Junhongu, nejdřív bychom se měli představit my,“ pokáral ho Guk.

„Pfff…“odfrkl si Junhong.

„Jsem Guk, tady Junhonga už znáš, moc na Jongupa blbě nekoukej, ten kluk co se hrabe v mobilu je Himchan a ten co nervně klepe do stolu je Daehyun. A ty jsi?“

„Jsem Yoo Youngjae, nedávno jsem se přistěhoval…“ víc k sobě neřekl.

„Jo, slyšel jsem, že bydlíš v baráku s papírovými stěnami…“ přikývl Guk.

„No, papír to úplně není, ale slyšet je, i když si pšoukne někdo na hajzlu…“ zamručel otráveně.

Vybral si celkem blbé bydlení, ale teď už naprosto chápe, proč to bylo nabízeno za tak nízkou cenu. Nikdo by se tam dobrovolně nenastěhoval. Ale hraje někoho z daleka, takže změnu bydlení ani neplánuje.

„To je dost nechutný….“ Jongup se náležitě zatvářil.

„Ještě pořád sháníš job?“

Himchan se pustil do pojídání kimchi a vůbec neřešil, že by měl nejprve polknout, než otevře pusus, aby se na něco zeptal.

„Jo… Zkoušel jsem to i mimo, ale ti namakanci ze mě měli akorát prdel a jediný, co říkali, bylo čing čong čang. S nimi není rozumná řeč a jezdit někam se mi nevyplatí. Jsem teď skoro švorc.“

„Zkusili bychom to s tebou. Pár lidí tu má hydrauliku, tak bych je už nemusel posílat na druhou stranu města, aby jim to opravili. Nadiktuj mi, co k tomu budeš potřebovat a opatříme ti nářadí,“ Guk se napil vody a uloupil si kousek opečeného masa z grilu.

„Nic zvláštního nepotřebuju, spíš pak bude fuška sehnat náhradní díly, když to nepůjde po dobrém.“

„Japonsko a Korea v tomhle ohledu ještě nezklamali, tak klid.“

„Podívej, kdo dorazil obhlídnout situaci,“ Jongup přešel do korejštiny a střelil po Gukovi významným pohledem.

„Vidím,“ucedil Guk ne moc nadšeně.

Pootočil hlavu a spatřil jednoho obtloustlého amíka z dílny mimo čtvrť. Jeho fotku viděl na protidrogovém jako fotku podezřelého.

„Co tu ta smažka chce?“

Promluvil korejštinou a podíval se na zbytek osazenstva.

„Jak víš, že je smažka?“

„Slyšel jsem pár klepů o tom, jak prodával někomu nějakej matroš…“

Už je tu dost dlouho, aby tohle mohl tvrdit. Kluci jen pokývali hlavou. Patrně ho teď zkoušeli, jestli je ochotný mluvit i korejsky, pokud to bude nutné.

„Takže si myslím, že si plácneme,“ prohlásil Guk a natáhl k němu ruku.

Jae ji stiskl a usmál se.

„Co vůbec jsou vaše specializace při opravách aut?“

Zeptat se musel, přeci jen si chce udělat obrázek o tom, kdo má jakou pozici, když plánují loupeže.

„Já obvykle dělám jen zběžné opravy a výměny interiérů, nevěřil bys kolik lidí dokáže urvat kouli z řadící páky,“ Guk si povzdychl.

„Já jsem expert na motory,“ vysvětlil Himchan.

„Já jsem na startéry a problémy ohledně nich,“ Daehyun se rýpal v nudlích.

„Laky.“

Jongup se neobtěžoval zabíhat do detailů. Tak ohledně laků by mu toho asi moc neřekl.

„Já se specializuju na opravy elektronických součástí automobilů. Poslední dobou zlobí navigačky, po update map.“

Do Junhonga by IT specialistu neřekl. Kolik mu je? Tak dvacet? A tohle pískle, že se dostane se svým počítačem všude? No uvidí, jestli odhalí, co provedli s jeho rejstříkem, nebo ne. Podle výpovědí svědků je hlavou Guk, ale jeho pozice v dílně to zcela popírá. Ledaže víceméně přijímá zakázky a vyřizuje veškeré problémové věci okolo, jako shánění náhradních dílů.

„Páni, děláte fakt všechno, krom té hydrauliky…“ pokýval uznale hlavou.

„Jen tak mezi námi… kdy jsi přestal krást auta?“

Himchan se k němu naklonil, aby obsluha náhodou nezaslechla cokoliv z jejich hovoru.

„Už je to dlouho, jsem teď čistej…“

Ne, do teď jeho jméno neznali, aby mohli něco na něj najít. Jak vůbec přišli na to, že kradl kdysi dávno auta?

„Já ti to říkal. Hydraulické modely po roce 2007 přestali vyrábět,“ Himchan se významně podíval na Yongguka.

Aha. Chytré. Tohle by ho ani ve snu nenapadlo, že na něj něco vyhrábnou jen podle téhle skutečnosti, která i jemu tak nějak unikla. A Junhong jim to může pak i potvrdit přes rejstřík.

„Každý nějak začíná a pak se změní. Nebudu to řešit, ale moc se s tím tady nechlub. Lidi by ti moc nedůvěřovali,“ Guk nad tím mávl ledabyle rukou.

„Dneska je u Guka grilovačka, chceš jít taky? Je to dobrá příležitost se s námi líp seznámit. Žádný strach. Gukovi rodiče odletěli na měsíc do Koreje, takže má dům pod palcem jen on sám,“ Jongup k němu vznesl pozvání.

„Zase předbíháš Upe… Já bych ho pozval i sám,“ ohradil se Yongguk se smíchem.

„Pokud to pozvání platí, tak přijdu rád. Co se bude pít?“

Naučil se, že je výborné stočit hovor k alkoholu, lidi se vždy chytnou. A ani kluci z dílny nejsou výjimkou.

„Pivo, vodka, nějaký ovocný likéry… Hlavně teda pivo no.“

„Tak super. Nikdy by mě nenapadlo, že první den mě pozveš na grilovačku,“ myslel to naprosto upřímně.

Co tím kluci sledují, že ho sotva znají a už ho zvou na grilování? Ne, že by z vlastní zkušenosti nevěděl, jaká je jejich národnost, ale ani v Koreji se nestane, že se jeden den seznámíte a hned ten samý večer jste pozvaní na jakoukoliv akci.

„Víš, já jsem hrozně otevřený a hlavně milý člověk, takže zvu lidi pořád někam. Navíc vím, kde bydlíš, takže klidně u mě můžeš i přespat, kdyby ses nechtěl vracet do toho domu hrůzy.“

Jak se zdá, tak komunita v Korejské čtvrti je rozhodně natolik semknutá, že každý ví pomalu všechno. Teď je sakra rád, že nechal odznak a služební bouchačku v sejfu šéfa. Kdyby ho měl a náhodou ho někdo zahlédl, tak má zaděláno akorát na problém.

„Teď už konečně chápu, proč to bylo tak levný…. Ale zas tě nechci obtěžovat…“

„Jak by řekli mexikánci mi casa es tu casa, přijď kdykoliv, jsi u mě vítaný, jako zbytek kluků,“ Yongguk se na něj usmál a pustil se do jídla, které mu mezi tím objednal Himchan.

Kluci jen přikyvovali jeho slovům, jediný, kdo se netvářil moc nadšeně u výroku, jsi u mě vítaný, byl Himchan. Kdo ví proč, tak z něj měl Jae pocit, že by byl raději, kdyby ho Yongguk nechal jen v pracovní rovině. A dával mu celkem za pravdu. Yongguk je až moc přátelský a určitě to už nejednou odnesl a ne moc hezky. V duchu si nafackoval za to, o čem právě přemýšlel. Neangažuj se do toho podobně, jako se angažoval O’Coner, budeš z toho mít akorát problémy.

1 komentář: