3/22/2017

ONE SHOT | Kapitola 3


Tak jsem si říkal, že vás nebudu trápit a přidám další díl. Nemůžu si to pořád syslit pro sebe, že jo. A abyste věděli, v práci chcípám po odpoledních nudou, takže mi nezbývá nic jiného, než psát pokráčko :D :D .



Po obědě v SUBWAY se vydal nejprve za federálním soudcem, čím dřív to bude mít z krku, tím líp. K jeho překvapení ho soudce Matthews očekával.

„Mluvil jsem s vaším nadřízeným o vaší práci v utajení, kdy budete potřebovat krytí v podobě záznamů ve vašem rejstříku. Rejstřík se uchovává několik let i s obměnami, které se v něm udělaly. Vzhledem k tomu, že vaši podezřelí mezi sebou mají IT experta, tak jsme došli k názoru, že nejjednodušší cesta, jak ho zmást bude, že prohodíme data změn v rejstříku. Prázdný rejstřík bude nést rok 2002 a plný 2007.“

„Nemyslíte si doufám, že jsou pitomí…“

Mluvili o IT expertovi, ten nejen, že má prostředky k nahlížení do databáze, ale určitě si všimne i změn, které v ní provedou.

„Už jsme to vyřešili. IT oddělení spustilo novou verzi rejstříku, kde je potřeba data znovu zapsat, takže není možné rozpoznat, kde byly změny provedeny a kde jde o zcela holou pravdu.“

V tom případě nemá ten IT kluk šanci jakkoliv přijít na to, že je jeho rejstřík nastrčený.

„Stará databáze bude naprosto odpojená od serveru?“

„Ano, to je součást spuštění nové databáze. Ta se spouští za tři dny, do té doby si vyřiďte věci, než se pohroužíte do své role v utajení.“

„Máte štěstí, že na ty tři dny mám hromadu práce, soudce Matthewsi.“

Budovu federálního soudu opouštěl s velmi pozitivní náladou. Díky šéfově iniciativě má o jednu starost méně. Začíná mít šéfa fakt rád. Z počátku ho ten nagelovaný hajzl neměl rád, Korejčík na oddělení je terč posměchu i od vedení, ale jak šel čas a on začal být velmi užitečný. Nejedna trofej pro oddělení byla jeho zásluhou. Díky jeho plusovým bodům to šlo s Matthewsem tak snadno.

„Dobrej, jeden telefon a simku,“ v zastavárně na okraji černošské čtvrti se konečně dostal k zakoupení telefonu.

Černoch si ho měřil podezřívavým pohledem, ale nic neříkal, dokud viděl, že má u sebe zelený papírky, které jsou potřebné k uzavření obchodu. K telefonu dostal i nabíječku. Není to zrovna standart dostat k mobilu i nabíječku, tak přihodil pár dolarů navíc. Za to si od černocha vysloužil úsměv. Metrem odjel do čtvrtě, kde se to kriminalitou jen hemží a z budky si zavolal tomu hošanovi přes zbraně. Chvilku to trvalo, než mu to zvedl.

„Čau vole, potřeboval bych bouchačku,“ přešel do slangu.

Netrvalo to zrovna dlouho a dohodli se, jakým způsobem si vymění zboží za peníze a hlavně kdy. K Jaeho spokojenosti následující den. Další hovor z budky byl do Korejské čtvrtě. V inzerci novin z Korejské čtvrtě našel někoho, kdo pronajímá byt po dobu, kdy bude v zahraničí. Bylo snadné se s majitelem domluvit. Sice musel trochu oprášit korejštinu, ale byt je teď jeho, na rok. Tak dlouhou dobu na to utajení snad nebude potřebovat.
Ještě tentýž večer se setkal s majitelem bytu, aby si převzal klíče a přitáhl si nějaké věci. Majitel na něj čekal s kufrem v ruce. Patrně nikdo bydlení nesháněl a on se mu ozval na poslední chvíli. Byt byl ušmudlaný, ale útulný. Rozhodně nebyl tichý. Budova má snad papírové stěny. Doslova slyšel co se děje ve vedlejším bytě. A tohle by raději neslyšel… Mohli by se krotit…

„Tak, to bych měl…“ zamumlal si, když zamykal dveře od bytu, aby si zajel znovu do práce.

Jeho práce v utajení je financovaná z fondu PD a federálů. Sepsal si částky, které doposud vydal a vycházelo mu to celkem lacino, na to že bydlí v centru Korejské čtvrtě, dobře ještě nezapočítal tu bouchačku, její cenu se dozví až následující den. Ten kluk po telefonu domluvil jen setkání. Typ ani cenu mu neřekl. Typické pro tyhle grázlíky.
Cestou z čtvrtě to vzal kolem autodílny jeho podezřelých. Dle toho, jak byli všichni upatlaní od oleje, hádal, že jim obchody jen kvetou. Tak proč sakra potřebují prachy navíc? Proč napadali konvoje?

„Co čumíš, vole?“

Jeden z nich si všiml jeho zvědavého pohledu. Je na čase si najít i práci pro utajení, tak proč ne u nich… Mohl by se trochu povrtat v tom, jak financují tu dílnu.

„Já jen, že sháním job…“

„Tak to máš smůlu, tady je plno,“ odfrkl si jeden z mladších.

„Aha… Jsem celkem dobrý na hydrauliku, kdyby něco, bydlím odtud kousek.“

Vtírat se jim nebude. Z výpovědí zadržených ví, že jedinou věc, kterou nikdo v dílně neumí, je hydraulika. On sám se s ní naučil ve svých temných časech, kdy kradl auta a bylo potřeba je sem tam opravit a k jeho smůle v tu dobu frčely fára s hydraulikou.

1 comment:

  1. No...tak už to začíná. Jsem zvědavá, jestli Jaeho přijmou. Ale určitě jo, protože na hydrauliku nikoho nemají...
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    ReplyDelete