sobota 25. března 2017

Kecy v kleci | Sourozenci na zabití


Někteří z vás vědí, že mám mladší sourozence, dva a holky k tomu. A asi víte, že s nimi mám společný pokoj. Rok jsem přesně nebydlela doma, takže se pokoj hodně změnil. Po mém návratu domů se odstěhovala pro změnu druhá sestra, která taky nemohla už vystát to, co je doma na denním pořádku. A mně opět dochází má svatá trpělivost.
Když v bytě 3+1 bydlí sedm lidí, tak je to sakra o držku. Ovšem největší problém téhle domácnosti je nejmladší sourozenec, který díky výchově v útlém dětství, má pocit, že když udělá nepořádek, tak je to v pohodě, protože to za ní někdo uklidí. Jenže holčičce táhne na třináct a je to bordelářka jedna báseň. Stůl, který má užívat k dělání domácích úkolů je zahrabán pod haldami věcí - učebnic, hraček a oblečení, které na něm vrší. Ok, je to její stůl, tak bych to neměla řešit. Jenže další její nešvar je, že je jí řečeno, aby uklidila z koše vypraného prádla své věci a ostatní složila. Neudělá to a koš s prádlem leží buď v předsíni, nebo ho dotáhne do pokoje, kde ho šikovně skryje, aby nebyl vidět ode dveří a já do něj málem spadnu, když v šest ráno jdu do šuplíků pro spodní prádlo. Člověk by to házel na naší mámu, že by se teda o to měla postarat, ale ta je pomalu víc v práci, než doma, aby si právě nejmladší dcerunka mohla dovolit značkové boty a oblečení stejného typu, zatímco já osobně nakupuji ve vietnamské tržnici, nebo po výprodejích, protože si pořádné NIKE boty prostě dovolit nemůžu a vím to + za to dávám svoje těžce vydělané peníze.
Takže teď k tomu, co mě zas přinutilo uvažovat o stěhování se. Po pracovním týdnu, kdy jsem vstávala v šest ráno, abych na půl osmou byla na Hradčanech v práci, je konečně víkend, kdy chci dohnat spaní a načerpat další sílu na to, abych v týdnu byla opět aktivní. Byl by to klidný víkend, kdyby tu nebyly dva koše prádla, nepořádek v pokoji a mé oblečení, pro které není místo, protože se nejmladší roztáhla po všech skříních, je vyskládané na pohovce, kterou dost nelogicky moje máma nacpala pod patrovou postel. Možná si myslela, že bude v pokoji uklizeno a prostor, abychom si zvaly kamarádky, ale upřímně, já se domů stydím kohokoliv pozvat, protože i přes to, že se ségra odstěhovala, tak nás je doma sedm, protože u nás dočasně bydlí strejda, než si sežene nové bydlení + je tu takový bordel, že by si ho nevšiml leda tak slepý člověk.
Samozřejmě se plánuje rekonstrukce pokoje, ale vzhledem k tomu, že tu bydlí někdo navíc a neví se, jestli se druhá ségra ještě vrátí domů, tak je sakra těžký vymyslet, jak uspořádat pokoj tak, aby tu zbyl ještě nějaký volný prostor, kde by se dala nacpat pohovka a nějaký nízký stolek pro návštěvy. A s bordelářkou v pokoji bude fakt něco udržet pokoj v obyvatelném stavu. Protože vstávám do práce dřív než ona do školy, vracím se kolem čtvrté, maximálně čtvrt na šest domů a mám tak maximálně energii na to si udělat jídlo na další den do práce a zalézt do postele. Takže, kdyby někdo věděl o nějakém bydlení v Praze max do 6000 se všemi poplatky, tak mi to hoďte do komentu, jinak to vidím tak, že moje články budou jednou za čas a já budu spíš doma otročit, než si užívat života.


2 komentáře:

  1. To už jsi sekla se školou v Liberci?
    Jinak ti přeju, abys měla hodně velký štěstí v hledání bydlení, protože jinak se z toho bordelu a toho spratka, co ze nazývá mladší sestra, zblázníš...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, že bych sekla se školou, ale nedostala jsem se přes přijímačky, tak ze studia sešlo. Mám v plánu si zdokonalovat jazykové znalosti.
      Jinak pokud jde o bydlení, sháním a zároveň se snažím to doma i nějak vyřešit po dobrém.

      Vymazat