úterý 17. května 2016

Namida | Kapitola 13


Je na čase tuhle rubriku poněkud vzkřísit. Dlouho jsem na ní nesáhla a vesele si píšu spíš na wattpadu. Takže pro shrnutí minulé kapitoly, Aron se probral po lehčí bouračce, Jonghyun se vzpamatoval z totálního vyčerpání, Minhyun to schytal za Aronovu bouračku a manažer je idiot. No myslím, že tohle je asi nejlepší shrnutí, které jsem dokázala ze sebe vyplodit. Tak se posuneme dále, ne?



Za Aronem proklouzl až po návštěvních hodinách. Dal si záležet, aby pohledem z pokoje vyprovodil nejen manažera s Minhyunem, ale i zdravotní sestru a doktora. Až když si byl jistý, že je na celém oddělení klid, tak se odebral na jednotku intenzivní péče. Aronův pokoj našel celkem snadno. Tiše otevřel dveře a vešel. Pokoj ozařovala drobná lampička, aby se zdravotní sestry mohly orientovat bez svícení navíc. Zhluboka se nadechl, než pomalu přistoupil k lůžku. Obvaz na hlavě, spánkem uvolněná tvář. 

"Arone..." vydechl tiše a pohladil ho po tváři.

"Jonghyune... co tu děláš?"

Aron pomalu otevřel oči a vpíjel se pohledem do těch jeho. Do očí se mu natlačily slzy. 

"Je to moje vina, že tu jsi..."

"Při nejmenším je to moje vina, že jsem rozrušený sedl za volant. Nedělej si s tím hlavu. Navíc se zdá, že budu v pořádku."

Konejšivý tón Aronova hlasu mu nijak nepomohl se cítit líp, naopak se mu slzy začaly kutálet po tvářích. 

"Hyune..." Aron se posadil a setřel mu slzy, které okamžitě nahradily nové.

"Co bych dělal, kdybys umřel?"

Sám svůj hlas pomalu nepoznával, jak ho slzy a potlačované vzlyky změnily.

"Nechci myslet na to, co bys udělal... Jsem rád, že jsi v pořádku, Hyune... Neplač kvůli mně, už ne..."dvě silné paže ho stiskly v objetí.

Zabořil tvář do Aronova ramene a nasál jeho typickou vůni, kterou lehce pozměnilo nemocniční pyžamo. Miluje ho, sice mu trvalo dlouho si to připustit, ale asi by se zbláznil, kdyby mu Aron odešel. Natiskl se na něj co nejvíce to šlo, už ho nepustí. 

**

Stále cítil, jak Jonghyunem cloumají vzlyky, cítil jak mu látka pyžama na rameni nasakuje novými a novými slzami. Jeho snaha o Hyunovo srdce zašla až moc daleko. Mohl o Hyuna přijít, stejně jako se mohl zabít v tom autě. Když už je u auta...

"Hyune... jak je na tom moje auto?"

"Budeš si muset sehnat nové," mroukl Jonghyun plačtivě.

Sice to auto měl rád, ale není pro něj problém si koupit jiné. Jen to bude muset počkat, manažer mu před svým odchodem přišel zabavit řidičák. 

"Až mi manažer vrátí řidičák, tak mi pomůžeš vybrat nějaké pěkné, co ty na to?"

"Víš přeci, že neumím vybírat auta..."

"Vím, chci si užít zábavu."

Jonghyun k němu zvedl pláčem opuchlé oči plné udivení a lehce i naštvání. Jak on miluje, když se trošku zlobí. Využil jeho zvednuté hlavy a vtiskl mu polibek.

"Přece se na mě nebudeš zlobit..."

"Budu, jestli mě nepolíbíš znovu," podotkl Jonghyun.

"Hyune..." musel se lehce zasmát a znovu ho měkce políbil.

"Doufám, že tohle není sen, že se nevzbudím a nezjistím, že jsem sem ani nedošel..."

"Jak ti mám dokázat, že nesníš?"

Zeptal se Hyuna tiše. Jonghyun chvilku přemýšlel, než mu svou odpovědí vykouzlil další úsměv na rtech.

"Nenech mě odejít."

"Neměj strach Hyunie, tebe nenechám odejít, ani kdyby se svět zbláznil."

Udělal mu vedle sebe na posteli místo a přikryl ho svou dekou. Jonghyun se mu zcela automaticky stulil do náručí. 

"Miluju tě, Arone... To Japonsko byla chyba..."

Přiznal se k chybě, kterou udělal, ale jeho to nezajímalo, jediné, co bylo jako rajská hudba pro jeho uši, byla ty dvě slova vyjadřující lásku k němu.

"I já miluju tebe, Hyunie," políbil ho na čelo.

Ano to Japonsko byla obrovská chyba. Jonghyun mu tam hodně ublížil, ale je na čase mu odpustit. Trápil by se také. A Nana jim nemůže pořád dělat smírčího soudce.

"S tím Japonskem si už nedělej hlavu..." šeptl tiše a přitulil si ho ještě blíž.

Jonghyun omotal ruku kolem jeho pasu a zvedl hlavu, aby mu vtiskl jeden polibek. 

"Už to nikdy nezopakuju, jen bychom to měli asi říct klukům..." 

"Minhyun ví své, Minki už je velký a pokud si Baekho nevšiml, tak je ještě větší pitomec, než jsem si do teď myslel."

Popravdě Baekho se svou občasnou pitomostí dokáže strčit do kapsy celé NU'EST. A Naně to nemá cenu říkat, ona to ví. Ona ho přesvědčovala, aby se dali dohromady a zapomněli na všechny ty křivdy, které si udělali. Ačkoliv on to v té Americe jen nahrál na svého otce, aby získal nějaké věci pro Nanu. Ten byt je jen pro ní, on ho bral jen jako útočiště, než si to s Jonghyunem urovná.

"No já ti nevím, přijde mi, že Baekho zas tak blbý není."

**

Když dorazil na dorm, tak Minki nebyl doma. Na lednici visel papírek, že je s Nanou, která nenese moc dobře zprávu o tom, že Aron boural. Okamžitě mu poslal esemesku, že je Aron v pořádku, jen potlučený a nechávají si ho na pozorování. Sotva zprávu odeslal, tak práskly vchodové dveře.

"Minhyune?"

Ozvalo se za chvilku za jeho zády. Baekho. 

"Jsi zpět brzy..." pronesl, když se otočil a položil telefon na linku.

Baekhovy oči kmitly k lednici a četly papírek od Minkiho. Ztuhl a pak vyvalil oči na Minhyuna.

"Aron boural? Proboha.. jak je na tom?"

"Když jsem odjížděl, tak byl stabilizovaný a už vzhůru. Dělali mu nějaké testy a mají ho na pozorování, kvůli otřesu mozku. Jonghyun ztropil strašnou scénu, když zjistil, že Aron boural vlastně kvůli němu..."

"Moment, začínám se v tom ztrácet. Jonghyun je kde?"

Baekho se začal rozhlížet, jako by snad leader hrál na schovávanou a měl na něj každou chvilku vyskočit třeba ze spíže.

"Je v nemocnici. Vezl jsem ho tam, když tu zkolaboval. A Aron boural cestou za námi."

"Ti dva jsou pěkně provaření... kdy nám to řeknou oficiálně?"

Baekho otevřel lednici a vytáhl krabici s džusem, nenamáhal se s hledáním sklenice a loknul si rovnou z krabice.

"Až si mezi sebou ujasní pár věcí. Ty skandály Arona v USA a Jonghyunovo chování v Japonsku."

"Znám Arona, on s nikým v tý Americe nechrápal, když je zamilovaný, tak je věrný."

"Kéž by se totéž dalo říct o Jonghyunovi. V Japonsku se utrhl ze řetězu, nejspíš bylo katalizátorem to, že se s Aronem spolu vyspali..."

"Kdy?"

Baekhovi vylítlo obočí vzhůru, ta jeho nevšímavost.... 

"Ten večer, co jsme se seznámili s Nanou. Sice mi tvrdil, že to co jsem slyšel je blbost, ale já nejsem debil. Doufám, že tenhle pobyt v nemocnici je oba přesvědčí, že takhle to dál už nepůjde."

"Kdo ví... třeba si to rozdávají zrovna teď v nemocničním pokoji," mrknul na něj Baekho a vrátil krabici do lednice.

Pak se sebral a odebral se do pokoje. Minhyun se za ním zamyšleně díval. Ano, kdo ví, jak se ti dva vlastně usmiřují....

6 komentářů:

  1. Baekho není až tak tupý jak se dělá xDDD

    OdpovědětVymazat
  2. Konečně je tady zase nový díl. Třikrát huráááá !!!!
    Jo...Baekho není zase takový tupec a ignorant. Občas má i dobrý dny, když mu zrovna sepne mozek.
    Moc se těšim na další díl a doufam, že nebude zase až za deset let...

    OdpovědětVymazat
  3. Už se těším na další díl. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Páni nemůžu uvěřit, že se tu objevila nová kapitola to čekání
    se vyplatilo :). Jinak moc skvělý díl. Jsem ráda, že se to mezi Aronem a Jonghyunem vylepšilo

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že se to mezi nimi takhle zlepšilo už jsem v to ani nedoufala.
    Moc se těším na další díl.

    OdpovědětVymazat
  6. Já to miluju.
    Hrozně se těším na další díl.

    OdpovědětVymazat