pátek 29. ledna 2016

Namida | Kapitola 11


Už je to strašně dlouho, co s touhle povídkou stojím a je myslím na čase s ní zase pohnout. Jonghyun a Aron... jak to mezi nimi asi bude pokračovat? Nechte se překvapit.



Vyzvedl Nanu přesně jak slíbil. Ve dveřích se nechtěně setkal s Jonghyunovým pohledem. Vypadalo to, že má leader cosi na srdci, ale Aron ho nenechal promluvit, jen vzal Nanina zavazadla a odnesl je k autu, které si už stihl pronajmout. Nebydlí zas tak daleko od dormu, protože Nana potřebuje chodit do školy a přestupovat uprostřed měsíce není zrovna dobrý nápad. 

"Oppa, něco jsem zapomněla, počkej," Nana ještě vletěla do patra, patrně úmyslně.

Jonghyun se vyloudal před dům, jeho oči plné smutku Arona doslova spalovaly. Lhal mu o tom, co se dělo v Kalifornii. A lže i sám sobě o tom, že tímhle vším trestá jen a jen Jonghyuna. Trestá i sebe... Neúmyslně.

"Myslíš to bydlení mimo dorm vážně?"

Jonghyunovi se uprostřed věty zlomil hlas, jako by poslední dobou i brečel kvůli tomu, co se stalo v Japonsku. 

"Naprosto, nevejdeme se tam, takhle to bude lepší," odpověděl co nejchladněji.

"Až se o tom dozví manažer..." začal.

"Nic s tím neudělá, ten byt není placen z peněz Pledisu. Nana je příliš mladá, abych jí nechal bez dozoru," ano, teď hodlá vytahovat povinnosti vůči sestře.

Ve skutečnosti by se o sebe Nana postarala, ale bere ji jako výmluvu, aby nemusel čelit Hyunovu pohledu každý den. Vlastně tak trochu doufal, že Hyun nebude doma.

"Ta Kalifornie...." začal Jonghyun opatrně.

"Nechci o tom mluvit,"zarazil ho gestem ruky a netrpělivě pohlédl na hodinky. 

Copak si to tam Nana s Minkim rozdávají, nebo co? Počkat... Minki vlastně tvrdil, že až po svatbě... Asi všetečná sestřička doufá, že si to urovnají, aby nemusela řešit Aronovy citové problémy.

"Ale já o tom mluvit chci, to cos tam prováděl, to se tu nesmí opakovat, rozumíš? Zničil bys sebe a Pledis, nás bys stáhl s sebou..." moment, to je kázání od leadera a ne soukromé řešení věci?

"Opakovat se to nebude, to tě ujišťuju," zamručel a sklopil pohled ke svým botám.

"To jsem rád. nemusíš své sestře dělat odstrašující případ," zavrčel Jonghyun. 

"On ale s nikým v L.A nespal, jen obalamutil otce," Nana seběhla schody a skočila do auta.

Ten výraz, který se Jonghyunovi objevil v obličeji, byl směsicí šoku a bolesti. Čekal snad, že mu to Aron vrátí i s úroky a zrovna tímhle způsobem? Nastoupil do auta a otočil klíčkem v zapalování. Pak teprve tiše promluvil na svou sestru.

"Neměla jsi mu to říkat..."

"Dřív nebo později by se Minki nebo Minhyun prokecli.... Navíc, nejsi jediný, kdo po nocích brečí. Hyun toho hodně lituje, Minhyun už neví co s ním."

Super, tohle zrovna vědět nepotřeboval. Než ale stihl vůbec odjet od obrubníku, tak Jonghyun otevřel dveře a vytáhl ho ven, Aron se totiž ještě ani nepřipoutal. 

"Tys s nikým... a já... "koktal v očích slzy, které se pomalu začaly hromadit na řasách a pak zkropily jeho snědou tvář.

"Uvidíme se na tréninku," řekl bez emocí a chtěl znovu nastoupit do auta, v tom mu Jonghyun ale zabránil tím, že ho na auto přitiskl a zoufale spojil jejich rty v polibek. 

Do hajzlu... Aron zkoprněl. Nečekal, že to Jonghyuna dožene až k tomuhle. Jsou na ulici za bílého dne a ještě k tomu v homofobní Koreji, zbláznil se?!

"Jonghyune," odtáhl ho od sebe na délku paží. "Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?"

Jonghyun sklopil hlavu, jako by právě dostal výprask. Slaná chuť Jonghyunova polibku Aronem dost otřásla. Přeci jen ho miluje...

"Já doufal, že mi odpustíš... bylo to šlápnutí vedle, které se nebude opakovat..." Jonghyun se otřásal vzlyky. 

"A ty jsi leader...." protočil oči a podíval se na Minkiho, který se objevil ve dveřích, beze slov mu naznačil, aby Jonghuyna dostal dovnitř.

Kupodivu jindy nechápavý maknae Jonghyuna odvedl a zamával jim na rozloučenou. Konečně mohou odjet. 

***

Kolem třetí Aronovi volal manažer, že se zkouška ruší. Neřekl přesný důvod zrušení a tak si jen domýšlel, že ve zkušebně poskakují Seventeen a blbnou. Přeci jen jsou to ještě děti...Hloupé děti vržené do víru showbyznisu. Až se bojí co z takového Vernona vyroste...
Chystal se zrovna, že si zdřímne, když se mu rozezvonil telefon. Byl to Minhyun. Co ten mu může chtít? Po tom včerejšku by se nedivil, kdyby s ním nemluvil.

"Co je?"

"Je na tom mizerněji, než kdy dřív...."

"Počkej, o kom teď mluvíš?"

"Jonghyun... tobě manažer nic neřekl?"

"Co mi měl jako říct?"

Sevřel telefon pevněji. Co se stalo? Proč ho z toho manažer vynechal? Nebo to bylo kvůli Naně, že ho z toho vynechal?

"Hyun je v nemocnici. Totální vyčerpání organismu smíšené se šokem."

"Vždyť jsme neměli žádné schedule..."

"Ty jsi fakt natvrdlej... Brečel celý noci, nespal, skoro vůbec nejedl, Baekho do něj jídlo rval násilím, aby se nesesypal. A to jak jsi odjel už byla poslední kapka. Šel do koupelny a omdlel na prahu, kdyby Minki nebyl doma, tak ani nevíme, co se stane..."

Těch několik scénářů, co se okamžitě promítly Aronovi před očima... 

"Jak je na tom?"

"Je stabilizovaný... Prosím přestaň s tou hrou... Jonghyun trpí a ty taky," Minhyun zněl naprosto vážně a zoufale.

"Minhyune... v které nemocnici jste?"

Hádal, že Minhyun se od Jonghyuna nehnul ani o píď a Minki shání po Seoulu Baekha, který poslední dobou snad ani neví, že má nějaký mobilní telefon.

"Seoul National University Hospital."

Zavěsil a vyrazil z pokoje, jako by mu za patami hořelo. V chodbě srazil Nanu, ani se jí neomluvil a hledal klíče od auta. Konečně je našel. Kašlal na výtah a těch několik pater seběhl. Šlápl na plyn a vjel do provozu. A jak to tak bývá, tak by správně rozrušení lidé neměli řídit....

***

Byla to půl hodina, co mluvil s Aronem. Už by tu měl být, blesklo mu hlavou a vytočil jeho číslo. Chvilku to zvonilo.

"Majitel telefonu nemůže hovořit, "ozval se ženský hlas.

To není Nana, došlo mu okamžitě.

"S kým hovořím?"

"Doktorka Cho, Seoul National University Hospital oddělení interny, majitel telefonu je v bezvědomí."

A do háje.... On cestou sem boural... Okamžitě vstal a běžel na internu, najít Arona bylo snadné. Měl ovázanou hlavu a poškrábaný obličej, patrně od úlomků skla, které se na něj při nárazu vysypalo. 

"Vy musíte být pan Minhyun, co jsme spolu hovořili," ozvala se lékařka, která ihned dorazila. 

"A-ano, co se stalo?"

"Podle svědků jel moc rychle a nestihl ubrzdit. Musel být rozrušený, nevíte o tom něco?"

"Náš kamarád je tu taky... myslím, že jel sem..." jen myslí, on to sakra ví.

Měl pro něj dojet, krucinál... teď bude Pledis dvojnásobně naštvanej. Do hajzlu...

"Až se probere bude nutné si ho tu nechat na pozorování, nevíme jestli nemá něco s mozkem," oznámila lékařka.

Ještě to by scházelo. Na druhou stranu, amnézie by byla fajn, tedy ta částečná. To co se dělo posledních několik týdnů ho stálo nervy. Až Jonghyun zjistí, že tu je Aron taky... 

7 komentářů:

  1. No...to se to pěkně zesralo. Jen doufam, že to nebude ještě horší...
    Moc se těšim na další díl a doufam, že tady nebude zase až za dalších sto let...

    OdpovědětVymazat
  2. Jen prosím ať jsou oba v pořádku. Moc se těším na další díl

    OdpovědětVymazat
  3. Už se nemůžu se dočkat dalšího dílu. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasné ^^ -BabyRina

    OdpovědětVymazat