sobota 5. prosince 2015

Time to say good bye

Protože jsem nakonec vykopala své tělo k tomu, aby došlo do Hiltonu a tam mi nakecali, že veškerá výprava z Koreje už má zabaleno a už ani nejsou na hotelu, tak jsem se holt vrátila s nepořízenou a napsala tohle. Jenže pak otevřu instagram a tam Kibumův spam jak teprv balí. A fakt přísahám, že tu fanfikci jsem napsala předem. 



To doufání, že během našeho dalšího dne v Praze se fanynky znovu pokusí s námi dostat do kontaktu, nebylo nikdy větší. Už večer jsem se nevyhnul otázkám kolem záhadné fanynky, která mi bude patrně pár dní chybět, ale pak na ní veleúspěšně zapomenu, jako na stovky ba tisícovky před ní.

Kibum neodolal, aby po ránu nedal na instagram další fotografie z noční toulky Prahou a ranní kávy. Začínáme balit. Prezidentka nám nabídla let vládním speciálem. Je to snad poprvé, co jím poletíme. Holky z Red Velvet ani netuší, jaká je to čest. Měli bychom odletět někdy k večeru, abychom v Koreji přistáli někdy ráno. Jen mi hlava nebere, proč přijel Jinki. Tak nějak se asi doufalo, že dostaneme zasloužené volno po výkonu na MAMA 2015, ale asi Jonghyun nenatočil dostatek vstupů s rádiem a také máme v polovině příštího týdne pár show v televizi.

"Ještě pořád doufáš, že na ní takhle před odjezdem narazíme?"

Kibum mě sleduje a dobaluje si poslední věci do kufru. Zase tu nakoupil spoustu věcí. Ty jeho bleskové nákupy před odjezdem vždy obdivuji.

"Už ani ne.."

Opravdu, čím víc se blíží odjezd na letiště, tak naděje klesá a klesá. Včera jsme sice pár fanynek střetli, ale ona mezi nimi nebyla. I když se patrně ví, kde jsme ubytovaní, tak se tu ještě neobjevila.

"Nebuď smutný, určitě ji někdy v budoucnu potkáme znovu," chlácholí mě Taemin, který je úplně tím posledním od koho bych to čekal.

"O kom to melou?"

Jinki je jako jediný mimo mísu a obrátí se s otázkou raději na Jonghyuna, který patrně přímo odpoví bez dalších dezinformací.

"Ale jen jedna velmi zajímavá fanynka, která Minha hodně upoutala."

Náš další hovor utne telefonát z recepce.

"Minho, to je pro tebe," Jonghyun mi podá sluchátko.

"Právě se tu na vás ptala nějaká slečna. Udala vaše jméno a chtěla na recepci zanechat dárek a nějaký vzkaz."

Že by to byla ona?

"Jak vypadala?"

"Dlouhé vlasy, béžová čepice a béžovo bronzová bunda. Velmi příjemné vystupování."

"Co jste jí řekli?"

"Že jste již odjeli."

No tak to je bomba. Zavěsím rychlostí blesku a hmátnu po kabátu. Spěšně nazouvám boty. Kašlu na výtah. Schody beru pomalu po třech, div se nepřerazím. Teď ještě ty zpropadené točící se dveře. Když je konečně překonám, tak je pozdě. Už není ani ve stejné ulici, viděl bych ji jinak. Dost možná vlezla támhle i do podzemky. Kruci!

Dost neochotně se vracím na pokoj. Kluci na mě jen koukají a čekají na vyjádření.

"Byla tu, ale řekli jí, že jsme odjeli. Chtěla nám tu něco nechat."

"A viděl jsi jí?"

Jonghyun snad čeká, že jsem ji zahlédl v  té rušné ulici. Ale nezahlédl.

"Ne... byla už pryč."

Vyzuji se z bot a rozepnu si kabát. Nemá cenu si ho sundavat. Ne, když bychom už měli odjíždět na letiště. Auta máme zaparkovaná ve vedlejší ulici. Asi proto jim uvěřila, že tu už nejsme.

"Klid, po tom, co jsem viděl v televizi, tak tu budeme ještě někdy v budoucnu. SMko by ztratilo obří potenciál," Jinki se mě snaží povzbudit.

Zbývá jen otázka, jestli bude ona nadále poslouchat naší hudbu. Šance, že bych ji ještě někdy uviděl vzrostla. Ovšem... Bude na koncertu přítomna i za ty peníze?

"Ty coverový skupiny byly skvělý. Jen tam trochu jedné zkazili vystoupení se zaměněním songů, ale jinak byly fakt dobré. Slyšel jsem, že Boom C.O vlastně coverují nás, ale tady vystupovali s EXO," Taemin se rozpovídá na své oblíbené téma.

"Myslíš, že za nás nebude chtít vyhodit takové prachy?"

Kibum mi jako jediný snad čte myšlenky. Váhavě přikývnu. Ano, přesně to si myslím.

"Je fakt pech, že neznáme její jméno. Ty lístky by pro ní šly pak jednoduše zlevnit,"zauvažuje Jonghyun, který zcela ignoruje hovor maknaeho s leaderem.

"Proč jen jsem ji nevzal do zákulisí, když jsi mi to nabízel," doslova úpím.

"Uvidíme, jak to bude."

Souhlasím s Kibumem. Uvidíme. Časy se mění, kdo ví, jestli ji po nějaké době poznám. Jedna fotka v mobilu beze jména mi nijak nepomůže. Když konečně maknae zmlkne, tak nám na dveře zaklepe manažer, že je čas. Prezidentka odjela už před několika hodinami, aby stihla oběd a její lidé, aby stihli naložit letadlo.

Auto kličkuje po silnicích Prahy. Pomalu se smráká. Díky zatažené obloze nevidíme hvězdy, jako tu první noc, kterou jsme v Praze strávili. Někde tam v té tmě, v nějakém domě, je ona. Chtěla se s námi rozloučit, ale kvůli pravidlům jí to nebylo umožněno. Pohled stočím na Jinkiho vedle sebe.

"Slib mi, že se sem ještě někdy vrátíme."

"Víš, že to neovlivím,"povzdychne si Jinki.

Vím. Ale kdyby mi jen do žil vlil falešnou naději, tak by se mi odlétalo s poněkud lehčím srdcem. Jen si povzdechnu a nic mu na to neřeknu. Doufejme, že naše drahá společnost alespoň jednou udělá něco správného. Oni si ty koncerty opravdu zaslouží.

1 komentář: