pátek 13. listopadu 2015

SNIPER | Kapitola osmnáctá


Ne, nevracím se ke svému pravidelnému zveřejňování, trhla jsem si chvilku, tak si toho važte a nezapomeňte mi tu nechat komentář^^.


Nakonec to dopadlo tak, že Kyuhyun obsadil poslední volný pokoj. Tedy spíš to byl pokoj, který prve obsadil Minho, ale přenechal mu ho s tím, že bude spát na pohovce, proti čemuž razantně protestovala Ara. A nebyli tím nadšení ani kluci. Takže ve výsledku skončil v pokoji s Taeminem. Nijak extra to ani jednomu z nich nevadilo, když jezdil k Taeminovi na Vánoce, tak spolu spali i v jedné posteli, takže žádný problém. Pokud šlo o Kyuhyuna, tak jezdil do práce velmi brzy ráno a vracel se kolem páté večer. Pokud nebyl unavený, tak byl celkem zábavný společník, člověk by to do toho IT suchara z ministerstva obrany neřekl. Samozřejmě většina z jeho vtípků a vtipných událostí byla mířena na Jjonga. Některým se všichni zasmáli také, ale některé věci pochopili jen oni dva. Bylo opravdu složité odhadnout, o čem mluví, když se nevěděla pointa.

Bylo to už pozdě v noci, když Minha přepadla žízeň. Opatrně ze sebe sundal Taeminovu ruku, která ho částečně objímala kolem pasu, a vyklouzl zpod přikrývky, aby sešel dolů do kuchyně. K jeho překvapení se ale v kuchyni svítilo. Vešel a lehce zamžoural do světla. Když si dostatečně zvykl, tak spatřil Kyuhyuna, jak ještě něco loutá a k tomu pije.

„Pokračuj v těch nočních svačinkách a brzy budeš jako kulička,“ neodpustil si rýpavost, ale myslel to dobře.

„Kch… kch… DEBILE, málem jsem se zadusil…“ Kyuhyun vykašlal drobky.

„Promiň, příště budu funět a dupat,“ usmál se a došel si do lednice pro vychlazenou vodu.

„To zas ne, mohl bych si myslet, že tu máme slony nebo něco takového,“ zamručel Kyuhyun a napil se.

„Máš bujnou představivost,“ zamumlal a posadil se naproti němu.

„Kdo ji nemá…“pousmál se počítačový expert a upřel na něj pátravě oči. „Nemůžeš spát?“

„To zas ne. Jen jsem dostal žízeň. Je nějak moc velké teplo po nocích,“ povzdechl si.

„Nejsi sám, co mu tohle vadí. Každopádně, mluvil jsem s Jjongem o tom, co bude dál, až budete moci vystrčit nosy z domu,“ poznamenal Kyuhyun a znovu se zakousl do sandwiche.

Plány? Ony jsou nějaké plány? Měl za to, že se zabije prostředník a bude po všem. Pak ho kluci maximálně dostanou z vězení a snad si už bude žít poklidný život.

„Jjong moc o plánech nemluvil…“ řekl opatrně a sledoval pozorně Kyuhyuna.

Ten dožvýkal sousto, polkl a lokl si jakési bublinkové limonády, Minho raději ani nezjišťoval příchuť.

„No… prý máš v plánu se postarat o ministra, oni o to, abys neskončil v base. Pak se počítá se vznikem zvláštní jednotky v rámci tajných, kde byste byli všichni. Mám zprávy od tajných, že váš tým je celkem vhodný. Sestřička mi to jen potvrdila,“ pokrčil rameny.

„Je zvláštní, že to víš od tajných a ne od ministra,“ poznamenal kousavě.

„Tajní spadají pod prezidenta, i on tuší, že na obraně to něčím smrdí, ale volební období vlády ještě neskončilo, tak s tím nemůže nic moc dělat. Odvolání ministra tu není ve zvyku,“ naráží na jiné země, kde je to téměř na denním pořádku.

„Můj otec o tom ví?“

„Řekněme, že není pro ani proti. Záleží mu spíš na výkonech než na faktu, že jsi jeho syn,“ Kyuhyun si povzdechl a natáhl k němu ruku, aby se dotkl té jeho. „Tvoje rodina je fakt na houby, tak si važ toho, co ti kluci nabídli.“

Znovu ho nutí myslet na nabídku rodiny. Kluci ho zaskočili a on už si řekl, že to přijme, ale nechce kvůli tomu vstoupit mezi tajné. Znamenalo by to, že by musel většinu života lhát. A on tak nerad lže.

„Neřekl jsem, že jejich nabídku nepřijmu. Ale pokud jde o tajné, musím si to promyslet.“


**

Vstoupit do tajných služeb by znamenalo se zodpovídat prezidentu Korejské republiky a zároveň sdílet svá tajemství s lidmi mimo oddělení. V tajných složkách je důležité, aby o sobě všichni věděli. A tohle Minhovi nebylo moc po chuti. Vůbec nemá tušení, co za pozici jeho otec v tajných službách má. Nerad by mu pak hlásil každý svůj krok. No a navrch toho všeho by musel lhát všem, kdo v tajných službách nejsou. Prostě život o ničem a prostě ani není pro něj.

„Na co to civíš?“

Jo už asi půl hodinu zírá na jednu a tu samou prasklinu ve stropě a ta mu přijde velmi zajímavá. Dokonce by mohl už odhadnout její délku a hloubku.

„Jen na jednu prasklinu ve stropě,“ pohlédl na Taemina, který se ho ptal.

„To je tak velká?“

Taemin zvrátil hlavu, aby na ní také viděl. A tak na ní najednou zírají oba.

„Hmm asi řeknu Kyuhyunovi, aby koupil sádru,“ oznámil Taemin po chvilce zírání.

„Jo, když se nudíme, tak bychom mohli něco v baráku i opravit,“ souhlasil.

„Ale i tak si na ní zíral moc dlouho, nad čím přemýšlíš?“

Taemin ho zná opravdu lépe než zbytek týmu. Asi je to tím, že spolu trávili víc času než je běžné. Za Vánoce to ale vždy stálo.

„Jjong naznačoval, že bychom po téhle akci mohli jít někam dál a no, jediné místo pro nás jsou tajné služby, takže… No chápeš, nechci dělat se svým otcem, je to při nejmenším trapný,“ zamručel.

„Třeba se s ním ani nesetkáš. Přeci jen tajné služby mají víc odvětví, ne?“

A to je právě to, co s jistotou nemůže říct. Nemá o struktuře tajných služeb ponětí a Kyuhyun obchází svou prověrku už dost na to, aby se ho zeptal. A ptát se na to Ary, to se mu taky nechce. Ta dokonce dělá přímo s jeho otcem.

„Nejsem si jistý. Nerad bych pak zažíval problémy typu syn a otec na jednom pracovišti,“ zamumlal a zvedl se do sedu.

Taemin toho využil a mrsknul sebou vedle něj na pohovku.

„Hele tvůj táta je ve věku, kdy by se měl už připravovat na přechod do Modrého domu,“ poznamenal Taemin zamyšleně.

„Tak to nemáš tušení, co je můj otec zač…“ zabručel a odporoučel se směr kuchyně.

Ne, že by neměl otce rád, to ne, ale ví, že práce je pro něj důležitější než rodina. Ten jen tak do sídla prezidenta, k ochrance z tajných služeb, nepřejde. Na to je až moc rád v terénu. Jako malý velmi často slýchával, jak se jeho rodiče hádají ohledně práce. Vždy tam padlo slovo, že to otec vzal, že to byla velká šance. Tehdy neměl ponětí o jeho práci v tajných službách a měl ho jen za workoholika a velkého kariéristu. A vlastně když se to tak vezme, v tajných službách kariéra taky funguje, co si budeme nalhávat. Chce se mu v práci vyhnout, jak jen to půjde. Proto po jištění, že je otec v tajných složkách, šel po skončení výcviku raději k policii. A navíc pomluvy o protekci by ho vytáčely.

„Tím si chtěl říct co?“

Taemin se objevil v kuchyni, když pil. Málem se kvůli němu utopil.

„Že je to kariérista až za hrob, ten jen tak nepřejde.“

„Zase nepřeháněj, agentem nemůžeš být do smrti,“ podotkl Taemin a otevřel lednici.

V celku má Taemin pravdu, ale jak zná svého otce, tak něco jako kodex agentů, bůh ví, jestli existuje, by ho nezastavil. Nebo možná ano.

„Prostě si to musím hodně promyslet ohledně spolupráce s nimi,“povzdechl si.

„Nemysli si, že jsi jediný, kdo o tom musí přemýšlet. Kibumovi se do toho taky nechce,“ ujistil ho 
Taemin a s jogurtem se posadil k ostrůvku.


Jak se zdá, tak možnost tajných služeb je téma číslo jedna na přemýšlení všech z policejního okrsku. Cho Ara a Kyuhyun se musí velmi dobře bavit.

2 komentáře:

  1. Nezávidim Mihovi jeho situaci. Neví jestli přežijou a když jo, tak zase je problém jeho otec.
    A nemohli by se Minho a Taemin do sebe zamilovat?
    Moc se těšim na další díl...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tě hodně zklamu ummá, ale tady se nikdo do nikoho zamilovávat nebude... Ke konci nechybí mnoho^^

      Vymazat