11/21/2015

Namida | Kapitola 4


Strašný, vy normálně dodržujete počty komentářů jen u téhle povídky :'D. Nepřijde vám to ani trochu blbý? :'D Anyway, tu je další díl.



Sotvaže vylezli z letadla, tak Aron volal sestřino číslo. Nana mu to zvedla okamžitě. Už podle jejího hlasu poznal, že je celkem v pohodě, nejspíš za její pohodu může Amber, kterou je slyšet v pozadí zpívat Shake the brass…

„Oppa, už jsi v Koreji?“

Nevinný hlásek jeho sestry ho přivede k tomu, proč jí vlastně volá.

„Ano, tak do hodiny jsem u tebe,“oznámí jí a spěšně si bere kufr, nebo spíš se o to pokusil.

Jonghyun mu s kufrem pomohl. Přeci jen s telefonem u ucha chytání kufrů není zrovna jednoduché. Krátce se na Jonghyuna usměje.

„Nespěchej unnie se zrovna rozjela,“ opravdu se právě teď zachichotala?

„Právě proto budu muset zrychlit. Když se Amber rozjede, tak ji nejde moc dobře zastavit…“

„Oppa, proč mi musíš kazit zábavu?“

„Umřela babička, vzpomínáš?“

Povzdech z druhé strany telefonu: „Brečela jsem dva dny v kuse, Amber mě dneska poprvé dostala z pokoje…“

„AH, jsi tvrdohlavá stejně jako otec. Okay, stavím se ještě na dormu, abych si dal vyprat věci, a pak teprve pojedu k tobě, spokojená?“

„Moc,“ ujistí ho.

„Hlavně ať Amber netrénuje skoky…“

KŘACH. Ozve se z druhé strany a pak je slyšet hysterický smích.

„Pozdě…“

„Nebudu se ptát, co rozbila… zabiju jí!“

** 

Poslední slova hovoru kluky přilákala a čekali, co z Arona pak vypadne za moudro. Amber něco rozflákala, bude muset jet hned.

„Jonghyune, hoď mi věci vyprat, musím přizabít jednu lamu,“ mobil putuje do kapsy a z batohu vytahuje peněženku, aby zjistil kolik peněz má, jestli to bude stačit na taxi.

„Když jsme u přizabíjení lam…. SMko by ti moc nepoděkovalo,“ podotkne Baekho.

„Něco tam zničila, lama jedna blbá…“ hudruje.

„Teď jen nevím, jestli mluví o Amber nebo o Naně…“ postěžuje si Minki s očima na vrch hlavy.

„O Amber,“ ujistí jej Minhyun.

„Večer budu potřebovat pomoct s tělem, počítám s vámi, kluci,“ střelí pohledem po mladších, včetně Rena.

Samozřejmě si dělá legraci. Amber od něj maximálně dostane sprda, ale zabít ji, to si netroufá. Ale je na čase jim představit Nanu, už oficiálně. A lepší den než dnes snad není. Další dny budou oba mít dost práce ohledně smutečních záležitostí. Nehledě na to, že bude muset Pledisu hodně co vysvětlovat ohledně Nany… Zatajil ji a to se obvykle nedělá. Jenže v prvotních momentech neměl o ní ani tucha, změna nastala až při příchodu do Soulu.

„Jasně velmi rádi pohřbíme Amber Liu na dvorku tvý babičky,“ zamručí Baekho pobouřeně.

„Sh… nemusí celý svět vědět, že ji chci zabít,“ sykne na něj.

Samozřejmě, teď už je v rozhovoru znát dávka humoru. Začal s tím Baekho, měl jít na herce. Ale co, vokalista je taky skvělý a i po té operaci hlasivek je hustý.

„Co kdybychom jeli teď s tebou?“

Navrhne Jonghyun. Zamyslí se. Ušetřil by na taxi, pračku babička v domě má, Amber se v tom případě zbaví rychleji, poznají Nanu ještě před večeří… Proč ne.

„Jak chcete, místa je tam dost. Nanina ložnice je zakázané území,“ dodá, když vidí to nadšení v očích maknaeho, které hned pohasne.

„OUKEY…“ Baekho letí sehnat taxíka.

** 

Nezvoní, vytáhne si zpod květináče náhradní klíč a odemkne. Z obýváku je slyšet nadávání v čínštině. Ještě, že Nana neumí čínsky, leda by jí to Amber v nestřežený okamžik naučila. Nechá kufr stát, skopne ze sebe boty a vlítne do obýváku. Amber klečí s izolepou u kartonové desky, kterou používali jako stůl několik let. Nana se jí snaží pomoct slepit díly k sobě.

„Už jsem se lekl, že jsi oddělala skříň s televizí…“ oddechne si.

„Oppa, slíbil jsi, že přijedeš později…“ Nana na něj upřela vyčítavý pohled.

„Promiň, ale tady paní lama mě donutila sprintovat přes celé letiště, abych zkontroloval, co tu rozflákala.“

„A není tu sám, že jo…“ ozval se Jonghyun od dveří.

„No nazdar, co tu všichni dělají?“

Amber zaregistruje i ostatní členy a pohlédne na Arona.

„Čím dřív si odbudu jejich představování, tím dřív bude klid,“ pokrčí rameny.

„Já je ale znám,“ podotkne Nana a založí si ruce na prsou.

„Jo, ale my zlatíčko neznáme tebe,“ podotkne Minhyun.

„On mi řekl…“ Nana vykulila oči a tváře jí nabraly růžový nádech.

„Ya! Neříkal jsi, že neděláš do mladších?“

„Pardon, když ona je tak roztomilá…“

„Hmm takže… Já půjdu…“ Amber se začala sbírat.

„Nikam, za trest budeš vařit,“ podotkne Aron.

„Oppa, pro koho ten trest chystáš? Ona vařit neumí,“ podotkne Nana a podívá se na Amber, která po ní háže nevraživé pohledy.

„Jo, slyšel jsem, že má i zákaz do kuchyně,“ ozve se Minki.

„Ty pomlč, prý jsi popálil záclony,“ zastane se Nana lamy.

„Tys jí řekl o tom, že jsem podpálil záclony? HYUNG, to byla nehoda, kolikrát to mám opakovat,“ Minki nafoukne tváře.

„Hej vážně neumím vařit a Krystal přede mnou kuchyň zamyká, navíc já tady héérečku znám už moc dobře.“

„Herečku?“

Kluci tázavě upřeli na Arona oči. Sakra, snad si smrt babičky nevymyslela, to by s ním šlehlo.

„Um… Nana umí skvěle hrát, v dramaťáku hraje vždy hlavní role, teda pokud se něco nezměnilo…“ tázavě na ní pohlédne.

Zavrtí hlavou. Alespoň něco o ní trošku ví. A je to tedy chabě málo.

„Víš, jak moc mě vyděsila, když zahrála omdlení?! Málem jsem volala rychlou, nevím teda, kde se naučila zastavení srdce,“ Amber se otřese.

„To se nenaučila. Tep jí musíš hledat na ruce a ne na krku. Prostě ho tam nenahmatají ani doktoři,“ musí se pousmát, Amber to o ní nevěděla.

„Takže… no živá mrtvola?“

Amber se otřese představou zombie. Ta představa i jeho samotného trošku vyplaší, ale podle doktorů jde o celkem normální jev.

„Takže, když už kluky znáš, tak není třeba je představovat. Kluci, to je moje sestra Kwak Nana,“ vrátí se k představování, které tak hezky zakecali.

„Minule jsem si ji nestihl prohlédnout, je ti trošku podobná,“ Minhyun se zářivě usměje.

„Dobře jede do Minkiho, takže my dva si budeme rozumět,“ Baekho zvedne palce.

„Stejně ti neodpustím, žes mi o ní neřekl… Myslel jsem, že jsme nejlepší přátelé…“ povzdechne si Jonghyun.

„Urazila mě, dej jí pryč…“ Minki na ní nevraživě koukal.

Kupodivu čekal, že kluci budou mnohem víc takoví, jaké je zná. Ale možná je zas tak dobře nezná. Jonghyun si Nanu prohlédl, ale nezdálo se, že by o ní jevil nějaký velký zájem. Minki se urazil, takže pokud spolu budou bydlet v dormu, tak se ti dva pozabíjí.

„Oppa, Amber říkala, že je možné, že mě odtud vystěhují, co budu dělat?“

Pohlédne na Amber, která se rychle pakuje pryč. A do toho jí někdo volá.

„Už jsem se dohodl s Jonghyunem, že budeš u nás. Dostaneš můj pokoj a já se někde složím, asi pod Jonghyunovu postel, doufám, že nepřibereš bro,“ pohlédne na Jonghyuna.

„Ty nepřiber, aby ses tam nasoukal,“ oplatí mu Jonghyun.

„Oppa, proč nemůžeme mít společný pokoj, mně je to jedno, stejně jsem většinou ve škole nebo ty jsi pryč…“

„Já ti to říkal,“ řekne Jonghyunovi.

„Prostě jsi holka, bude lepší, když budeš mít pokoj pro sebe,“ vysvětlí ji Minhyun.

„Dobře… Kdy se vracíte do Japonska?“

„Manažer říkal, že po pohřbu by bylo nejlepší se vrátit a dotočit PV. Ostatní máme už hotové. A pak bude promo, nějaké koncerty,“ Jonghyun to počítá na prstech.

„Takže… počítám, že tři týdny budu sama,“ povzdechne si Nana.

„Zkusím nějak zpracovat Amber, jestli by za tebou nemohla jezdit, ale prosím tě… ať neskáče, ať se vyhýbá kuchyni a hlavně…. Ať nechodí do toho pokoje na konci chodby,“ Aron se musí klidnit.

„He? Co je v tom pokoji?“

Nana je zvědavá a téměř se na Arona pověsí, aby jí to řekl.

„Klávesy a podobný věci,“ odpoví za něj Baekho.

„Ah, dobře, budu tam zamykat,“ pokýve hlavou.

Nastane to trapné ticho. Kluci netuší, co říct a Nana je celá nesvá, že má v obýváku idoly. Jeho jako idola nepočítá, to ví. Přehlíží jej i na eventech. Pro podpis si nikdy nejde, protože ho od něj může dostat i doma.

„Jo, škola. Budeš muset asi přestoupit, dorm je na druhé straně města. Nejblíž je Minkiho škola, takže tě asi nechám přehlásit tam, pokud proti tomu nemáš výhrady,“ rozpomene se na to, co s ní musí ještě vyřešit.

„Nejsem proti… dojíždění by mě asi zabilo. Oppa, musím na univerzitu?“

Vysoká škola. Něco, co spolu vlastně vůbec neprobírali. Zamyslí se. Spousta lidí nemá udělanou vysokou školu. Pokud Nana nechce pracovat někde vysoko, tak ji nepotřebuje.

„Záleží, co chceš v budoucnu dělat,“ pokrčí rameny.

„Chtěla bych hrát…“ šeptne.

„Na to vysokou školu nepotřebuješ, ale může se stát, že tě pak agentura na nějakou pošle,“ podotkne.

„Hmm…“ přikývne.

5 comments:

  1. Moc hezký díl. Jsem strašně moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    ReplyDelete
  2. A co jako dál?! To je hrozně krátké! ><

    ReplyDelete
  3. a padej to dopsat!!!! *ignoruje, že jí tenhle díl utekl*

    ReplyDelete
  4. Vypadá to zajímavě :)

    ReplyDelete
  5. Konečně něco zajímavého na Nu'est... doufám, že to bude jen a jen lepší.

    ReplyDelete