10/09/2015

You are MINE


Pardon, pardon... zase nedávám žádnou kapitolovku. Vím, jak mě musíte nenávidět, ale po tom, co tři dny vkuse slyším -wo shi laoshi, tak mi věřte, že nemám nervy na psaní. Opět tedy lovím v archivu. Konkrétně jde o badending... Skupinu poznáte.



Prudce se otočil po zvuku a pátral po jeho původci ve ztemnělém lese. U země se válely chuchvalce mlhy. Proč musí jen bydlet za lesem? A proč jen souhlasil s akcí ve městě? Zahoukání sovy ho ale uklidnilo. Jen asi přeletěla ze stromu na strom a jak se prodírala listím, tak to udělalo ten zvuk. Ale i tak se mu vlasy ježily.

Pomalu se zas dal do pohybu. Další praskot větvičky proťal vzduch. Chtěl se dát do běhu, ale nohou zavadil o cosi na zemi a dopadl na...
Vykřikl strachy, když vytáhl mobil a posvítil si na to na co spadl. Na zemi ležel chlapec se šrámem přes celý trup. Chtěl zkontrolovat jeho životní funkce, když koutkem oka zaregistroval pohyb. Vzduchem zaznělo zavrčení. Srdce mu zběsile bušilo a vyděšeně hleděl do dvou rudých očí.
Obří zvíře na něj upíralo svůj krvelačný pohled a pomalu se blížilo. Věděl, že pokud se dostane blízko, tak mu ublíží. Pomalu začal couvat. Kruci, proč sakra nešel po normální cestě? Ozval se praskot větvičky. Zvíře se otočilo po zvuku. Využil toho momentu a rychle se dal do běhu. Kupodivu ho zvíře ani nepronásledovalo. Proč tomu tak bylo zjistil hned v zápětí.
Co to... opřel se o tělo, které se před ním objevilo. Bodavá bolest pod žebry. Cítil lepkavou tekutinu jak mu stéká po kůži dolu. Dotyčný prudce otočil věcí v jeho těle a pak ji prudce vytáhnul. Pak ho ze sebe ta osoba shodila a bez zájmu zmizela za rozložitým dubem.
Životodárná tekutina z něj pryští jako pramen řeky v horách. Dýchání je čím dál tím více těžké. Z posledních sil vytahuje telefon a ťuká esemesku svému nejlepšímu příteli.

"E-e-e-e-e,"na ruku mu dopadne podrážka čísi boty.

Telefon vypadne z ruky a jeho dech se stává trhaným. Zrak se mu mlží, ale i tak viděl tvář toho, kdo mu zabránil napsat jeho příteli. Tiše zachraptěl jméno:

"K-kri-krisi..."

***

Skloní se k vychládajícímu tělu svého nejlepšího přítele. Smočí špičky prstů v jeho krvi a pak si prsty olízne.

"Je mi líto... když jsem tě nemohl mít já, tak ona tě mít nebude."

Jeho oči zaplály rudou barvou jako pokaždé, když ho něco rozruší a nebo, když se projevují jeho zvířecí pudy. Spoza dubu po chvilce vyjde jeho společník.

"Chci svojí odměnu,"řekl muž a čistil si zbraň o lem svého pláště.

Během vteřiny se objevil za jeho zády a zlomil mu jednou dobře mířenou ranou vaz. Tělo se sesulo vedle mrtvého těla Yixinga. Sklonil se a zakousl se do Yixingova krku, aby z něj vysál poslední jiskru života. Lesem se ozval bolestný výkřik. Vyděšeně se odtrhl od jeho krku. Yixingovy oči byly do široka rozevřené a z krku se krom klokotání krve ozýval i křik. Setřel si jeho krev ze rtů a čekal až se ztiší.

"Proč?"

To bylo to poslední co Yixing zachroptěl než zbytky života opustily jeho oči. Kolem jeho těla se začaly ovíjet cáry mlhy. Kecl si ke kořenům dubu a nechápal co se to vlastně stalo. Nesnášel ji. A Lay to věděl. Ale i tak se k ní choval hezky a nosil jí občas i dárky.

"Protože jsi můj,"hlesl tiše.

"Kdo je tvůj?"

Z vlka, který se objevil po ustání chraptění Yixinga se stal Luhan. To on mu ho sem nahnal.

"On..."poukázal na chlapce s rozervaným hrdlem.

"Je mrtvý Krisi... ten není ničí,"podotkl.

Ach ano zabil ho. Protože žárlil. Ona si ho nezaslouží. Co vůbec psal? Natáhl se po mobilu a přejetím odblokoval display. Rozepsaná esemeska pro něj ho ani nepřekvapila, ale její obsah už ano:

CHCI ABYS TO VĚDĚL NEŽ UMŘU. JE TO SESTŘENICE A JEDINÁ MOJE LÁSKA JSI T

Výkřik, který se mu vydral z hrdla nebyl ani trochu lidský. I jeho rysy se měnily. Luhan s lítostí sledoval jak se mu před očima už na vždy mění ve vlka.

1 comment: