sobota 26. září 2015

SNIPER | Kapitola patnáctá





Cho Ara se ubytovala ve volném pokoji, který zbyl. Jakoby snad měl Kyuhyun i přehled o domě. Ale jak ho za tu krátkou dobu zná, tak si přes jednorázový telefon Jonghyuna dosledoval. Museli si začít dávat pozor, kdy jde kdo do koupelny a i na to, co nosí na sobě za oblečení. Občasné pobíhání či spaní nazí nemohli už praktikovat.

„Jste nějací zaražení,“ Jo Ara si toho povšimla celkem brzy.

„Je celkem vedro…“ zamručel Kibum nepřítomně.

„Tak se převlékněte do krátkých věcí,“ navrhla.

„Noona,nic jako kraťasy nebo tílka nevedeme,“ opáčil Taemin.

„Uhn…“ pochopila a lehce zrůžověla ve tváři.

Minho jebl hlavou o stůl a začal se nepřítomně pochechtávat. Na to, že Jo Ara dělá jako tajná už nějakou dobu, tak je pořád taková hodně usedlá. Je vidět, že nahého muže viděla asi jen na operačním stole a to ještě, když byl v limbu.

„Co mu je?“

Jinki nechápavě civěl na smějícího se Minha a kluci jen pokrčili rameny. Zato Jo Ara po něm zlostně šlehla pohledem.

„Prostě nebyl čas, navíc dělám v utajení,“ brblala.

„Chceš mi říct, že v utajení není dost chlapů, co tvou práci chápou?“

Minho se konečně přestal smát a klukům to secvaklo a vyměnili si dost podivné pohledy. Neměla o tom mluvit nahlas.

„Ale ne, to zas ne, jen jsem dost náročná na určité parametry…“

„Noona?!“

Taemin vytřeštil oči a zrudly mu tváře studem. Ta představivost také dobře pracuje.

„Hej, tohle jsem rozhodně nemyslela,“ poutla.

„Omluv našeho nejmladšího, jeho představivost je opravdu veliká a scestná,“ ujistil ji Jonghyun.

„Už jsem si všimla…“ zamumlala.

Minho si promnul zátylek a dopil svou kávu. Otázku mužů snad ani neměli nakousnout. Teď to vypadá, že si Ara bude muset na noc zamykat.

„Hmm a jen tak teoreticky, kdo z nás by se ti zamlouval?“

Jonghyun dělal, jako že jde skutečně jen o čirou zvědavost, ale Minho ho podezíral z toho, že tajně doufá, že ho má ráda. Tohle vědět Kyuhyun, tak mu pravděpodobně nasadí do počítače vir.

„Hmm, to je těžké, jediný koho jsem z vás viděla už dřív je Minho…“ pokrčila rameny.

„Vždyť je od tebe skoro deset let,“ vytřeštil oči Jinki.

„Špatně to chápeš, je jediný koho z vás znám a vím vše o jeho plusech a mínusech, ideálu se ani trochu nepodobá, promiň,“ šlehla pohledem po Minhovi.

„Mně je to jedno. Jsi jen doktorka, z mého pohledu,“ pokrčil rameny.

„Jinak jste tu na mě všichni moc mladí, takže své testosteronem nacucané představy nechte odeznít,“ vstala od stolu a odporoučela se do svého pokoje.

„Myslím, že to bylo mířené hlavně na tebe, Jjongu,“ rýpl si Kibum.

A v podstatě se ani nemýlil. Minho jen od pohledu poznal, že se Jjongovi líbí a je z ní celý pryč. Až často se poslední dobou zamyká v pokoji, do kterého se nastěhoval hned, jak mohl vstát z pohovky a ujít víc kroků než na záchod a zpět. I teď to vypadalo, že má Jonghyun problém i jen reagovat na posměšky od Kibuma.

**

Cho Ara je nechala většinu dní samotné, když jí začala práce, kam musí chodit. Slíbila Minhovi, že se před jeho otcem nezmíní o tom, v čem se právě teď nachází, ale i tak počítal s tím, že tajné služby nenechají jejich pozici jen tak být. Stala se jejich krytím. U garáže stálo auto registrované přímo na ní a ven vycházela jen ona, takže si sousedé a široké okolí myslelo, že v domě bydlí ona sama. Nikdo je nenajde, snad. Díky Cho Ara se dal Jjong do kupy, rána se hojila opravdu skvěle a zásluhu na tom měl i Minho, přeci jen on ho ošetřil. Zároveň s tím ale vyvstala otázka, co budou dělat, až budou moci opustit úkryt. Minho měl jasno, odstraní ty, kteří za tyhle potíže mohou, a nijak ho neštve, že kvůli tomu bude muset jet asi i do toho Thajska. Co budou dělat ostatní, to už není jeho starost. Stejně tuší, že se Taemin vrátí za mamkou, Jjong možná s Kyuhyunem zavede řeč na Cho Ara a Kibum s Jinkim podniknou něco spolu, rozumí si a to je dobře. Ale skončí to tím, že odstraní hrozbu?

„Nad čím přemýšlíš?“

Na schodech do sklepa, kde se usadil, aby mohl být sám, ho našla  Ara, která se musela před chvilkou vrátit z práce.

„Nad tím, co bude dál. Jednou budeme muset odtud vylézt…“ zamumlal.

Sedla si vedle něj a upřela na něj své oříškové oči, které většinu doby skrývala za širokou paletou kontaktních čoček. Vlastně poslední dny jí vídá tak, jak se narodila.

„Nezatěžuj se přemýšlením nad něčím, co nevíš, jak se stane. Nejde předvídat, jak kdo z nás skončí. Jestli konečně přistoupím na to flirtování Jonghyuna a nebo to napráším bráškovi a ten se o něj nějak postará. Neplánuju, prostě konám a totéž bys měl v tuhle situaci dělat i ty. Všechny tvé plány půjdou do kopru, když tě zabijí,“ poučila ho s úsměvem.

„Ah, všimla sis… Jjongovi se hodně líbíš,“ Minho pokýval hlavou.

„Jjonga jsem párkrát střetla, když jsem byla na prázdniny doma, ale nikdy jsme se pak v dospělosti nesetkali. Převážně jsem žila na internátních školách a tam mě objevilo středisko tajných služeb. Můj život se změnil. A potkala jsem tebe, klučinu, jehož táta se snažil jakýmkoliv způsobem držet svou práci daleko od rodiny. Ve výsledku sedíme spolu na těchto schodech a vedeme smysl postrádající debatu o našich budoucích plánech jako staří přátelé. Stále mě udivuje, že mi nevyčítáš ty převleky a dohlížení,“ povzdechla si.

„Věděl jsem o tom, že mě otec nechává pozorovat, jen mě nenapadlo, že jsi nástrojem ty. Ale k čemu ti to vyčítat? Jako doktorka jsi byla vždy skvělá. A je jedno, jestli šlo jen o chřipku nebo starost o mou detoxikaci po Kosovské simulaci. Děkuji ti za všechno. I za to, že mi pomáháš dát dohromady Jonghyuna. On a kluci pod touhle střechou jsou moji jediní přátelé,“ spojil ruce před sebou a sklonil hlavu.

„Proto se chceš sám postarat o to, aby zůstali naživu? Vůbec ti nevadí, že ohrožuješ vlastní život?“

„Nebudu lhát, že mi to nevadí, ale chci, abychom žili už normální život. Byla chyba jít do výcviku pro speciální jednotky. Byla chyba zasahovat do akce, ke které jsem nebyl přizvaný. Je to vlastně moje chyba, že jsme, kde jsme.“

„Zas se z toho neobviňuj. Jonghyun s Kibumem nejsou zas tak hloupí a něčeho by si všimli. Jinki by tu patrně bez tvého zásahu nebyl a pokud jde o toho nejmladšího, patrně by do smrti pracoval pro svou matku. Změnils jim životy. Nelituj toho.“

Cítil, jak ho lehce objala, ale pak se zvedla a vrátila se zpět nahoru k ostatním. Má pravdu, nemá cenu litovat toho, co udělal. A spekulovat nad tím, co by bylo, kdyby… To už nemá cenu vůbec. Prohrábl si vlasy a vyšlapal schody zpět nahoru.

2 komentáře:

  1. Ahoj, jen reakce na tvůj komentář u Stalkera - celá akce se jmenuje Birthday Challenge 2016, takže myslím, že už z názvu je jasné, že to není na tenhle rok :). Bylo by nesmyslné dělat na letošek birthday challenge v polovině srpna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten název mi asi trošku unikl, to je pravda no. A děkuju za reakci^^

      Vymazat