čtvrtek 3. září 2015

Devil file stories | Devil's Temptation 1





Policie, snad jediná věc, kterou upřímně nesnáší. Obzvláště ti, kteří vyšetřují daňové úniky, jsou velmi otravní. Proto byla ráda, že Youngwoon něco jako daňové úniky nepodporuje. Znamenalo to pro ni, že se vyhne hledáčku policie. Jenže Youngwoon udělal chybu. A tou bylo, že jeden z veřejnoprávních fondů svěřil na starost někomu, kdo s ním nepěkně zametl a tím na celou firmu poslal poldy. Po noci strávené se Siwonem náhle čelila policii se soudním příkazem.

„To se nějak vysvětlí,“ uklidnil ji Youngwoon svými slovy a povzbudivým úsměvem.

Ano, vysvětlí. Přeci jen nekradli peníze. Bylo by docela hezké vědět, kam ten idiot, co zdrhl, peníze ulejval. Není možné, aby někomu unikly přesuny částek z účtu na účet. Ledaže…. By vybíral v hotovosti a peníze dával do trezoru.

Když si pro ni přišel velmi pohledný policista, tak se ani nebránila tomu s ním jít. Oběť k hraní se opět přihlásila o svou roli sama. Kolikpak mu asi tak je? Určitě ne víc jak osmadvacet. Patrně má za sebou i vojnu a u policie zůstal, ačkoliv nemusel. Nejspíš se dostal na tohle místo svou urputnou snahou nebo, jak to bývá častější, jeho rodina ztratila nějaké peníze či vlídné slovo na zajištění kariéry pro svého syna. Ani by se tomu nedivila.

Jedou mimo Soul? Copak má mladý policista v plánu? Neptá se raději. Sedne si na zadní sedadlo, přeci jen nechce, aby se vybourali. Nač bouračka, když je absolutně mimo dění. A měla by hodně rychle zjistit, kdo to má vše na svědomí.  Takhle ji mohl někdo prozradit a to klidně i neúmyslně. Přeci jen… snad jen Youngwoon ví, co je ve skutečnosti zač.

**

Pozoroval ji ve zpětném zrcátku. Nic nenamítala na opuštění Soulu. Není ani nijak nervózní. Buď je totálně blbá, nebo, což by také mohlo být možné, neví zhola nic o tom, co si všechno její kolega nahrabal. Přeci jen její prací je dělat šéfovi kafe, kopírovat, sem tam něco poznamenat do diáře a jak tak na ní kouká, tak by mohla být i milenkou šéfa.  I když jeho reakce tvrdí pravý opak. Je pro něj tedy jen nenahraditelnou sekretářkou?

„Jsme tady,“ oznámil jí a zastavil před opuštěnou budovou, kterou poslední dobou velmi rád používá k výslechům.

Dnes to není zrovna ideální místo, přeci jen bude vyslýchat ženu. Když vyslýchá muže, tak je to pro něj jednoduší. Když nechtějí mluvit, tak je zmlátí a hned se jim rozváže jazyk, ale co s ní?

„Jděte dovnitř a posaďte se,“ oznámil jí a vytáhl si z auta složky s důkazy proti tomu hajzlíkovi, co zmizel i s penězi fondu.

Kupodivu ho poslechla a nijak se neohrazovala vůči budově. Buď jí to je silně jedno, že si zašpiní své značkové oblečení nebo jí to prostě její vychování nedovolí. Následoval ji a pozorně sledoval, jaké místo si vybere k sezení. Vybrala si to, kde má dveře přímo za zády. Obvyklé místo pro vyslýchané. Nevšimnou si, když přijde někdo další a pak jsou jen překvapeni, když při snaze mu jednu ubalit, je zachytí další pár rukou navíc. Dnes to ale tak nebude.  Zaprvé nikoho s sebou nevzal a co mu tak může tahle žena udělat?

„Takže, kdy jste viděla svého kolegu naposledy?“

Začne zlehka, přeci jen je lepší vědět, jak moc bude chtít spolupracovat.

„Před pár dny, jen jsme se pozdravili, nic víc.“

Patrně setkání na parkovacím místě nebo ve výtahu. Možná, když nesl šéfovi nějaké doklady, které patrně padělal.

„Všimla jste si na něm něčeho zvláštního, chování nebo tak něco?“

„Nemohu soudit, většinu času trávím u kanceláře Kim Youngwoona,“ odpověděla.

Zvláštní, věřit jí nebo ne?

„Nezačal se k vám chovat nějak zvláštně?“

„Proč zrovna ke mně?“

„Tak lidé, co rychle přijdou k penězům, se vždy poohlíží po krásných ženách, které by těmi penězi mohli hýčkat,“ pokrčil rameny a zkoumavě se na ní ze svého místa zadíval.

Naklonila se nad stůl a opřela se lokty, aby si mohla podepřít bradu. Gesto velmi pohodlné, soudil v duchu.

„Je hezké slyšet, že mě i policie tituluje za velmi pěknou ženu,“ usmála se.

Polkl. Je pěkná, moc pěkná. Mohl by ji někdy pozvat na skleničku a dozvědět se o ní něco málo. Má přítele? Vdaná není, nemá prsten.

„Možná snad i hezčí, ale důležité je, jestli se k vám choval jinak.“

„Možná sem tam utrousil nějakou nemístnou narážku či návrh, ale to muži ve firmě dělají už od chvíle, co jsem k nim nastoupila,“ upírala na něj hnědé oči.

Znovu polkl. Opravdu doufá, že je volná. Nikdy neměl potřebu na žádnou ženu takhle zírat, ale s touhle by snad šel i do pekla.

Žádné komentáře:

Okomentovat