sobota 15. srpna 2015

SNIPER | Kapitola třináctá





Díky tomu, že Jinki není tak výrazný jako zbytek jejich skupinky, tak ho vyslali ke koupi jednorázového telefonu. Naštěstí nebyl Jinki zas tak pitomý, jak si o něm Minho myslí. Dal si sakra pozor, aby ho nikdo nesledoval a krom peněz za telefon nezanechal žádné stopy. Tentokrát to byl Taemin, kdo udělal pár telefonních hovorů. Ani neměli ponětí, že Taemin, ten klučina, co se zdá nevinný, má kontakty v podsvětí. Celkem by ho zajímalo, jak ty kontakty navázal. Snad to někdy Taemin řekne. Každopádně se zavřel v pokoji a pak jen přišel říct, co zjistil.

„Jo, prý se to v podsvětí hodně hejbe. A jeden z kartelů má na svědomí jednotku, ale čistě spekulativně, kdyby se odstranil mozek operace, tak se vše vrátí ke starému. Alespoň z pohledu mých kontaktů,“ vysvětloval Taemin.

„Hmmm a kdo je podle nich mozek?“

„No, ministr obrany by to klidně mohl být…“ Taemin se zamyslel.

„Ne, on je jen prostředník, který dává vědět lidem. Za ním musí být ještě někdo další,“ zauvažoval Jjong.

„Pokud ano, tak někdo kdo nám uniká,“ Minho otevřel laptop a zadíval se na šifrované soubory od Kyuhyuna.

„Projdi ještě ty maily. Musí tam být někdo, kdo píše často. Podobné charakteristiky mailů, různí odesílatelé,“ Kibum se mu postavil za záda.

„Myslíš jednorázové mailové adresy, co se hned po odeslání instrukcí smažou a nejdou dohledat?“

„Není pravda, že nejdou dohledat. Kyuhyun zvládne vše,“ Jjong si poposedl.

„Tak mu brnkni, jen mu vytřídím ty maily,“ Minho se ponořil do pročítání mailů a třídil je do složky zvlášť.

Kyuhyun bude mít hned méně práce a pokud se nemýlí, tak by měl hledat IP adresy. Pokud bude u víc jak poloviny shoda, tak stačí dohledat, kam ta IP adresa patří. Naštěstí se rozhodl vytřídit maily jen z období od bankovního přepadení. Určitě je v mailech použita i nějaká šifra, aby vypadaly obyčejně.

„Ta Kyuhyunova šifra mi nikdy na mozek nelezla,“ postěžoval si Kibum, zatímco sledoval Minhovo počínání.

„Je složitá, ale ne zas tolik, abych se ji tak rychle nedokázal naučit. Jjongu žhav drát, dodělal jsem to,“ oznámil Jonghyunovi.

Hovor s Kyuhyunem trval asi půl hodiny. Kluci nijak nezjišťovali, co spolu ti dva řeší a věnovali se raději konspiračním teoriím. Velice v ní figurovala Severní Korea. Až na to, že reálně to není možné. Severní Korea je na tohle trochu pitomá a dala by se dohledat mnohem rychleji a snad by k tomu nepotřebovali ani toho Kyuhyuna. Kibum navrhoval USA. Reálné to je, když mají v Koreji jedno ze středisek NATO. Ale zase USA mají velmi přísné zákony a to i ty vojenské, které se dodržují mimo USA. A drogy podle všeho patří k těm hodně závažným prohřeškům. A jediné, co je dost blízko, ale i daleko a špatně se dohledává, je GOLDEN TRIANGLE. Což zastává i samotný Minho. Drogy jsou tam zdroj obživy, ale když suroviny na jejich výrobu dochází, tak nezbývá nic jiného než dát vědět kontaktům někde jinde. A pokud jsou kontakty na šikovných místech, tak to, co pronikne ven skrz hlídky pobřežní stráže, jsou diplomatické zásilky, které se nesmí zadržet. A podle všeho jim chybí jen určitá věc k výrobě. Laos, Barma a Thajsko… Vsadil by se, že v Thajsku je jejich člověk.

„Kyuhyun nám pošle mail a doporučil mi zbavit se mobilu,“ Jjong se vrálil v momentu, kdy všichni přemýšleli nad tím, co navrhoval Minho.

„No, uvidíme, kam nás Kyu dovede. Jinki jdeme,“ Minho vstal od počítače.

„Kam?“

Jinki byl jaksi mimo. Tak nějak se zabral do přemýšlení, že zapomněl, že má s Minhem jít střílet na terče do sklepa. Zatím se kolem domu nemotají policisté, takže jsou stěny odhlučněné.

„Když ti řeknu slovo munice, co ti to řekne?“

„Áááá,“ Jinki rychle pochopil a zamířil za Minhem, který už sbíhal schody do podzemí.

**

Minho sledoval jak Jinki střílí ze své služební zbraně. Ne, že by byl zrovna špatný střelec, ale neuniklo mu, že Jinki při očekávání zvuku výstřelu zavře oči. Tohle by neměl dělat. Zavření očí ho staví do nevýhody. Po Seoulu běhají chlapi, co během tohohle momentu dokážou nejen vytáhnout nůž, ale i jím hodit a najít spolehlivě cíl.

„Dost,“ vzal mu bez námahy zbraň a pro jistotu ji zas zajistil.

Jinki došel k terči, aby si prohlédl svou práci. Jeho střely byly přesné, ale zavírání očí by fakt neměl dělat. Pohyblivé terče by mohli začít trénovat velmi brzy.

„Není to zas špatné,“ Jinki mu donesl terč.

„To není, ale děláš jednu chybu, zavíráš oči. To nesmíš. I během tohohle okamžiku tě někdo může zabít. A budou mu k tomu stačit jen poněkud hbitější ruce a nůž,“ poznamenal Minho a zadíval se na 
terč zblízka.

„To je prostě reflex, s tím nic neudělám,“ povzdechl si Jinki.

„Všechno se lze odnaučit. Já s tím bojoval jeden čas taky. Chce to jen trénink a pak začneme s pohyblivými terči. Ne vždy ti bude cíl střelby stát jako sloup.“

„Ne, že bych s tím počítal,“ zabručel Jinki.

Minho přešel ke skříni, kam si uložil svou tašku s puškou. Vytáhl ji a na stole ji během několika sekund složil dohromady.

„To je tvá…“ Jinki přistoupil ke stolu a s fascinací si zaměřovací pušku prohlížel.

„Je to asi poprvé, co ji takhle vidíš, co?“

Minho ani nezakrýval pobavení z toho až dětského nadšení v očích jeho staršího kolegy.

„Nikdy jsem neměl tu čest se na ní podívat takhle zblízka. Opravdu z ní umíš střílet?“

Pousmál se a vzal pušku do ruky. Ještě, že Jinki pověsil hned nový terč. Postavil pušku do držáku u země a lehl si k zaměření. Jinki ho pozorně sledoval. Hlava, zaměřil hlavu a zklidnil své dýchání. Lehce stiskl spoušť a zasáhl přesně to místo, které chtěl.

„Wow,“ Jinki zíral na terč. „Proč ale míříš na hlavu?“

„Pokud se cíl moc nehýbe, tak je to jednoduché. Pokud se hýbe, tak je i pro mě jednoduší se trefit do trupu. Pokud jde o to proč hlava… mozek řídí vše, vyřaď ho a vyřadíš celé tělo.“

„Zabil si s tím už někoho, vyjma těch v té bance?“

Jinki zašilhal na zbraň, kterou zase začal rozmontovávat a čistit, aby se nestalo, že by projektil někde uvízl.

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Do terénu jsem se nikdy nedostal.“

Žádné komentáře:

Okomentovat