pondělí 3. srpna 2015

SNIPER | Kapitola jedenáctá




Bylo všem jasné, že Jjong bude muset ležet dole v obývacím pokoji. Kontrolovali ho každou chvilku. I když spal. Horečky. Ty začaly kolem půlnoci. Jediné, čím je mohli srazit, byly obklady a zábaly. Jjong spal tvrdě, takže mu nemohli ani dát prášky na teplotu.

„Co uděláme, jestli se to zhorší?“

Kibum tázavě upřel oči na Minha, který se v kuchyni zaobíral přípravou dalších obkladů.

„Budeme muset do nemocnice. A to budeme pěkně na ráně,“ povzdechl si a vypnul vodu.

„Co vyslat Mina, aby někde něco štípnul?“

Zamyslel se. Ano je to dobrý nápad, jenže… přeci jen Jjong může mít na něco skrytou alergii a mohli by mu nějak ublížit. Bezpečnější by bylo, kdyby sem k němu dostali doktora. Ale pokud horečky klesnou a neobjeví se žloutenka nebo něco podobného, tak mají vyhráno.

„Musíme počkat. Pokud se to do dvou dní nezlepší, tak ho raději povezeme do špitálu. Ne, že bych nevěřil Taeminovým schopnostem něco nenápadně ukrást, ale přeci jen… nevím, co můžu do Jjonga dostat.“

„Chápu. Tak se modleme, aby se z toho vylízal.“

Kibum odešel do patra a Minho zamířil opět do obývacího pokoje, aby překontroloval Jjonga. Zadíval se na rychlost kapání roztoku a lehce jej zrychlil, aby tak nějak pomohl Jjongovi bojovat s horečkou. Zatím jediná možnost. Sáhl na obklad. Ještě chladí. Mohl by si dát sprchu…

„M-minho?“

Jjong promluvil ochraptělým hlasem. Pohlédl na něj. Oči se mu leskly horečkou a rty byly lehce sušší, než obvykle.

„Jak ti je?“

Musí se ho zeptat, kdyby Jjonga cokoliv bolelo, musí mu nějak pomoct. Přeci jen ho operoval on.

„Mám žízeň a jsem unavený,“ zamumlal Jjong.

„Dám ti napít a převážu ti ránu,“ odběhl do kuchyně pro lékárničku a skleničku pití.

Jjong se k jeho překvapení dokázal s námahou zvednout sám do sedu a sám se napít. Zdá se, že to není zas tak zlé. Horečka může být i znakem toho, že tělo sice bojuje, ale zvládá to samo. Odstranil obvaz i náplast a zadíval se na své dílo. Zdá se, že nehnisá. To je dobře. Tentokrát dal na ránu jen tlakový obvaz.

„Zatím to vypadá, že je vše v pořádku. Kdyby cokoliv bolelo, tak mi to řekni,“ poučil Jjonga.

„Dobře. Mám horečku, že? Dej mi něco na její sražení a já zas půjdu spát,“Jjong se usmál.

Podal mu prášek a přinesl mu další sklenici vody. Jjong zapil pilulku a položil se opět na své provizorní lůžko. A za moment opět oddychoval. Minho mu vyměnil raději obklady a pak teprve zamířil do koupelny.

**

K šoku všech ráno našli Jjonga, jak dělá snídani. Minho mu pro všechny případy zkontroloval teplotu, přinutil ho pro jistotu ještě polknout nějaký prášek proti bolesti, ale nutit ho ležet, to si netroufl. I když se to nezdá, tak Jjong umí být pěkně ostrý. Kluci po Jjongovi neustále pošilhávali a hlavami jim nejspíš běželo, jestli není ten Jonghyun tak trochu blázen.

„Měli bychom nějak varovat jednotku,“ Taemin už půl hodiny netečně civěl do svého jogurtu.

Kdyby byla nějaká možnost kontaktovat jednotku, bez toho aniž by to věděl jejich velitel, tak by to už udělali. Jenže všechny zprávy jdou vždy přes něj a to bez výjimky.

„Není jak, věř mi, že bych to už dávno udělal, kdyby bylo,“ povzdechl si Jjong a zapnul zas tem krám od Kyuhyuna.

Když jsme u Kyuhyuna, tak by je mohl kontaktovat místo nich. Otázka ale je, jestli pomoc, kterou jim poskytl je vše, co může zatím udělat. Navíc teď ho kontaktovat není dobrý nápad. Vlastně tak týden by neměli vystrkovat nosy z úkrytu.

„He? Minho, koukni…“ Jjong na něj otočil počítač.

„Už ví, že jsme zmizli a už to řeší telefonicky, měl jsem za to, že jsou chytřejší,“ uchechtl se po přečtení si vzkazu.

„Nebo jde o past. Chtějí nás vylákat ven,“ podotkl Jjong.

„Myslím, že tak týden odtud nikdo nevylezeme,“ podotkl Kibum.

„Nejlepší nápad. Pak Minho můžeš jít jako mstitel,“ Taemin se konečně pustil do jogurtu.

„Mstitel?“

Jinki po Minhovi střelil překvapeným pohledem. Mstitel, bože, co to zas ten Min vypustil z pusy?!

„Pokud nemáme skončit mrtvý, tak musím oddělat ministra obrany,“ pohlédl na Jinkiho.

„Jestli tě chytí, tak skončíš do smrti ve vězení,“ namítl Jinki.

„Ne, když shromáždíme důkazy proti ministrovi. Dá se to pak použít během obhajoby. Navíc jako důkaz může posloužit moje střelné zranění,“ podotkl Jonghyun.

„Ve výsledku bychom z téhle akce mohli vytěžit i my,“podotkl Kibum.

„O povýšení ti nestojím,“ ozval se Taemin celkem popuzeně.

„Já nemluvím o povýšení,“ Kibum významně přejel všechny pohledem.

„Neblbni, tohle ne…“ Minho pochopil celkem rychle, co ten Kibum vlastně naznačuje.

„O co jde?“

Jinki zase mimo mísu. Je s nimi po kupě už celkem dlouho a stále mu určité věci nedochází.

„No, uvidíme. Každopádně nijak nemůžeme speciální jednotce pomoci. Teď jde o to se připravit na protiúder. Mimochodem Minho, ve sklepě je překvapení,“ Jjong pohlédl na Minha, který zvedl jen obočí.

Jaké překvapení zase? Najde snad mrazák s mrtvolou nebo něco podobného?

„Myslíš tu střelnici?“

Taemin nezúčastněně rozmíchává kakao do jogurtu a je mu celkem jedno, že vyzradil překvapení.

„A je po překvapení,“ Jjong frustrovaně zavrčel.

„Viděls mou práci při loupeži, neměj strach, já si poradím i bez tréninku. Navíc, odhlučněné stěny patrně sklep nemá,“ mávl Minho rukou.

„No dobře, ale sem tam by si ze své drahé pušky mohl vystřelit,“ podotkl Jjong.

„Nenuť ho, jestli nechce,“ ozval se na jeho obranu Taemin.

„Nikdo nikoho nenutí, kaziči překvapení,“ zavrčel Jjong popuzeně a s počítačem odešel do obývacího pokoje.

Minho si povzdechl a dopil kávu, kterou mu Jjong naservíroval přímo pod nos. Jestli bude Jonghyun takhle podrážděný každý den, tak to bude teda něco.

„Sice moc Jonghyuna neznám, ale … Mine možná si měl držet hubu,“ pronesl Jinki tiše.

Tím si vysloužil pohrdlivé odfrknutí od Taemina. Kibum raději vstal, kdyby se Taemin rozhodl dát Jinkimu pár ran do nosu. A Minho se na Jinkiho zkoumavě zadíval. Opravdu ten kluk ví kdy své vědomosti použít.

Žádné komentáře:

Okomentovat