pátek 7. srpna 2015

SNIPER | Kapitola dvanáctá




Díky střelnému zranění Jjong častěji spal, než aby sledoval informace chodící od Kyuhyuna, takže se jeho práce ujal Minho sám. Ne, že by to nechtěl svěřit Kibumovi, ale potřeboval se nějak zaměstnat. Zprávy o masakru speciální jednotky se rozšířily po internetu rychlostí požáru. Velitel jednotky kupodivu přežil. Minho měl chuť se rozesmát jako šílenec, když to četl. Střelná rána, která byla jen shodou náhod vedena místy, kde nijak tělu neublíží. Kdo vůbec stál za zbraněmi? Nájemní žoldáci nebo nějaký z gangů? Pifku na speciální jednotku tu má víc lidí, to musel uznat. Ministr i velitel jednotky mohli v klidu vybírat ze široké škály parchantů. Je to docela vtipné, jak přemýšlí o zločincích jako o barevné paletě.

„Tak, co?“

Jinki mu donesl další hrnek čaje a donesl mu něco k jídlu. Ani nezjišťoval, co Jinki našel v zásobách, které dělal Jjong několik dní dopředu.

„Jen jsem zjistil, že po tomhle všem by to chtělo psychiatrickou terapii,“ promnul si kořen nosu a napil se čaje.

„To asi podstoupíme všichni,“ Jinki si dřepl do křesla.

„To rozhodně,“ souhlasil.

„Nevím o vás prakticky nic, tys mi řekl jen pár věcí a spoustu sis nechal pro sebe…“

To jako chce Jinki slyšet celou historii jejich skupinky, do které ho přijali celkem snadno. Horší bude, kdyby se od nich chtěl distancovat. Po tom, co by mu řekl, by to už nebylo snadné.

„Jinki, pokud s naší skupinou nechceš mít nic společného, tak bude lepší, když o tom nebudu mluvit,“ řekl opatrně.

„Blázníš? Jste skvěle sehraní, být s vámi je můj nový sen,“ vyhrkl.

Jestli je tohle jeho nový sen, tak by měl jít na psychoanalýzu velmi brzy. Nepraštili ho kluci něčím po hlavě?

„No dobře, ale nestěžuj si, že to vyprávím až moc podrobně,“ upozornil ho a zaklapl tu hrůzu od Kyuhyuna.

„Tak povídej,“ Jinki na něm doslova visel pohledem.

„Jak víš tak policie začala posílat zájemce do výcvikového centra. Tam jsme mohli ještě změnit svůj úsudek a jít k pobřežní stráži nebo zásahovým jednotkám. Jedno jestli těm, co fungují v rámci pobřežní stráže nebo v armádě či policii. A mně během jednoho tréninku na střelnici nabídli výcvik pro speciální jednotku. Jak už se Taemin zmínil, umím to se zbraněmi celkem dobře a tak mě chtěli vycvičit jako snipera. V rámci tréninků jsem musel podstoupit tréninky mediků, analýzu a také kupříkladu šifrovaní. A během těch dní jsem poznal Jjonga, Kibuma a Taemina. Když nás dělili do týmů, tak jsme tak nějak vždycky skončili spolu. Taemin se mnou pracoval v momentech podobných tomu, který jsi zažil na vlastní kůži u banky. Naštěstí ale vždy uměl mluvit tak, abych nemusel střílet. Taemin má staršího bráchu, který dělá pro nějakou velkou firmu a jejich matka vlastní obchod s potravinami. A tak nebylo divné, že po skončení výcviku nepokračoval a raději šel za mámou. Nikdy nebyl moc na terén, ale teď, když ho vidím, tak spíš jen hraje to, že je neschopný. Chce prostě klid a nezatáhnout do toho svou rodinu. S Kibumem jsem hodně dělal v případech, kdy jsme hráli infiltraci. On byl ten, který mě musel trochu brzdit a uklidňovat, když mi to už opravdu lezlo na nervy. Bum je jedináček, vůbec nevím, co dělá jeho rodina. Nijak se k nim nehlásí, nikdy o nich nemluví. Ale soudím, že mají velké prachy, že si Bum může dovolit to, co nosí. No, pokud jde o Jjonga, tak jeho specializací je boj nablízko. Je to srandista, ale když jde o něco vážného, tak se ho nesnaž nijak rozhodit. Skončí to jako teď. Kdyby nebyl postřelený, tak pravděpodobně jakýmkoliv způsobem právě teď trénuje,“ raději nezabíhal do úplně všech detailů, ne všemu Jinki porozumí.

„A jak to vlastně dopadlo s tím výcvikem?“

Jinki se nepídil po tom, co vynechal. Ono toho zas tolik nevynechal. Jen si nechal pro sebe ty momenty, kdy trénovali výdrž při mučení. Tohle by Jinki totiž nerozdýchal.

„No, prošli jsme jím až do konce, ale do jednotky nás nevzali, protože prý už nezbyla místa. Nechtělo se mi čekat na uvolnění a přešel jsem na policejní okrsek. Taemin odešel ke své matce do obchodu a Jjong s Kibumem se ujali učení v centru. Sem vlastně přišli po mém telefonátu. A že se to zvrtlo takhle, to není má vina.“

„Věřím ti, že to není tvá vina,“ Jinki přikývl a pak se zamyslel. „Jenže, kdo je Kyuhyun a jak do tohohle všeho zapadá?“

„Kyuhyun je Jjongův sunbae. Společně kdysi dávno vymysleli šifru, kterou mimochodem právě teď používáme k příjmu informací. Kyuhyun pracuje na ministerstvu obrany, nemám tušení jak vysoký stupeň utajení má, ale asi celkem veliký, protože ho ještě nesebrali za to, že prodává celkem choulostivé informace přímo z ministerstva. Díky jeho prověření mohl beztrestně napíchnout všechny komunikační kanály ministra a zasílat nám je na tento notebook,“ ukázal na zavřený notebook na stole a pokračoval. „Dohodli jsme se s Jjongem, že nechceme, aby s námi Kyuhyuna nějak spojovali a tak i předávka notebooku proběhla celkem zvláštním způsobem. Říkám ti tohle všechno jen proto, že jsi s námi na jedné lodi a očividně s námi ještě dlouho na jedné lodi budeš.“

„Jo, to budu. Mimochodem… neřekls mi ještě nic ohledně sebe, mimo výcvik…“ podotkl Jinki.

„Není moc o čem mluvit. Jsem jedináček. S rodiči se od začátku výcviku nestýkám, ale díky tomu, že otec dělá v tajných službách, tak ví o každém mém kroku. Mamce sem tam pošlu dopis bez zpáteční adresy, prostě nechci, aby se kvůli mně do něčeho zapletla. I otec si dává pozor, aby ji nevystavil nějakému nebezpečí, ale naštěstí nedělá nic nebezpečného.“

Mluvit o rodině, ke které už nemá zrovna velký vztah, je celkem těžké. Rodiče naposledy viděl, když nastupoval do centra. Neměli čas za ním chodit o volných dnech. A on raději trávil Vánoce u Taemina, než by jezdil tu dálku za rodiči. Otec kolikrát ani není doma a vydržet matku je nad jeho síly, obzvlášť když načne už druhou láhev vaječného koňaku.

**

„Co to tu vedete za seanci?“

Jjong po dlouhé době nemluvení sešel dolů z patra a vešel do obývacího pokoje, kde Jinki jen zíral na Minha, který mu vlastně beze všeho řekl úplně všechno.

„Jen seance o tom, jak moc dobře vycházím s rodiči,“ Minho mávl rukou.

„No, to bych si taky rád poslechl, vůbec o nich nemluvíš,“ Jjong sebou plácl na pohovku tak opatrně, jak jen to šlo, aby si nijak neublížil.

„O kom nemluví?“

Taemin se opřel o veřeje dveří s otevřeným jogurtem v ruce. Za ním se vyloupl Kibum s nějakými sušenkami.

„O svých rodičích,“ Jjong asi přehodnotil své pocity vůči Taeminovi, že odpovídá na jeho otázku.

„No, co o nich navykládal o Vánocích…“ Taemin potřásl hlavou.

„No jo, vy dva jste spolu trávili každé Vánoce, co jste se poznali ve výcviku,“ Jjong se plácl do čela.

„Jeho táta je tajnej, mamka to o Vánocích přehání s vaječňákem, azyl fakt potřeboval,“ Taemin se ušklíbl.

„Hmm to je další důvod, proč tě můžou chtít zlikvidovat,“ podotkl Kibum, když polkl sousto.

Jonghyun pohlédl na Minha se zamyšleným pohledem.

„Ne, pokud vím, tak tajní mají ve svých složkách falešná jména, rodiny se tam raději neuvádí, kdyby si náhodou chtěli špioni mezinárodně vyřizovat účty. Obranný mechanismus,“ Jjong zavrtěl hlavou.

„Takže pořád ještě nechápu, proč po nás vlastně jdou,“ Jinki si prohrábl vlasy a zatvářil se opravdu ztraceně.

„No… celkem vzato je fakt, že jsme měli být v jednotce, celkem chabá výmluva k zabití,“ poznamenal Jjong zadumaně.

„Nehledě na to, že mají v hledáčku i tady Jinkiho, ten jim snad nic neudělal,“ přisadil si Kibum.

Zamyslel se. Do teď měl za to, že šlo jen o to, co mají za specializace, ale jak se zdá, tak v tom hraje roli i něco jiného. Patrně se stalo něco během výcviku. Něco důležitého se muselo stát, jenže jak v tom figuruje Jinki? Jinkiho poznal až tady na okrsku. A nemůže to být jen proto, že je s ním ve spojení. To by bylo moc šílené.

„Psychopati po nás nejdou, tak…“ Taemin umlkl.

„Minho, tenhle výraz se mi nelíbí, na co si zas přišel,“ Jjong na něj udeřil.

„Hele, já ještě nevím, jen si taky myslím, že do toho Jinki nějak nezapadá. A za vším je něco většího…“ promnul si spánky a upil čaje, který mezi tím už stihl vychladnout.

„Jinki se v jejich hledáčku objevil po té akci v bance…“Kibum vytřeštil oči.

„V tom případě to nebyla práce teroristů, jak se zdálo,“ Minho střelil pohledem po Jinkim.

„V tom případě budeme muset projít další zprávy z ministerstva,“ Jjong si k sobě přitáhl notebook od Kyuhyuna a jen povytáhl obočí, když na něj vybafly články o masakru speciální jednotky.

„Sorry, po jejich přečtení jsem uvažoval nad psychiatrickou terapií,“ zamručel Minho.

„Já se ti nedivím, s půlkou z nich jsi byl denně na střelnici,“ Jjong si povzdechl a najel na web se zprávami z ministerstva.

Díky bohu napadlo Jjonga vzít tu šifrovací kartu z kanceláří okrsku. Minho sledoval, jak na bezdrátové tiskárně vyjíždí jednotlivé zprávy. Jjong je jednu po druhé analyzoval pomocí karty.

„Tak, jak?“

Kluci si mezitím posedali, aby nemuseli pořád stát u těch dveří. Jinki mezi tím pročítal zakroužkovaná písmenka a skládal je do vět.

„Ministr hraje na víc stran, jak se zdá,“ poznamenal Taemin, když si četl poznámky Jinkiho.

„Začíná mě zajímat, co všechno je v tom trezoru v bance,“ Kibum si prokřupal krk.

„Oni určitě nešli po tom, co se tvrdilo,“ Jinki pohlédl na Minha.

A jediné, co ho v ten moment napadlo, byly drogy. V tom případě speciální jednotka byla jen vyřizování účtů a jsou vlastně proti drogovým kartelům v čele s ministrem obrany. Jde o prodej drog nebo o ovládnutí státu? Tady to asi u vraždy jen jednoho člověka neskončí.

„To je v prdeli… myslel jsem, že drogy jsme si vyjasnili během simulace Kosova…“ zaúpěl Jjong.

„Minhova detoxikace byla fakt něco,“ Kibum odložil papíry.

„Myslím, že ještě horší byly ty jeho stavy před psychiatrem, pak byl o Vánocích strašně zamlklý a mamka s bráchou nevěděli, co dělat, aby ho uvolnili,“ Taemin si povzdechl.

„Proč mám pocit, že se tu mluví o mučení?“

Jinki vyděšeně hleděl na Minha, který se raději ani neodvážil na staršího podívat. Přeci jen šlo o mučení a on ho nechce děsit.

„Protože tomu tak je, Minho prošel tím nejhorším,“ Jjong dál luštil.

„Jjongu!!“

„Stejně bychom časem museli zajít do větších detailů ohledně naší minulosti. Hádám, že jsi mu řekl jen to pěkné. Vynechal jsi to ponižování, které nás mělo zocelit. A proč vlastně? Jen proto, že si myslíš, že je Jinki slabý? A teď nic proti tobě Jinki, ale je na čase si přiznat, že svět není tak idealistický, jak si myslíš,“ Jjong zabodl oči do Jinkiho.

„Než něco řekneš Jinki, tak jsem ti vlastně ani nelhal, jen jsem nezacházel do všech detailů, chtěl si vědět předněji naše minulosti a to jsem splnil,“ Minho zdráhavě pohlédl na Jinkiho.

Ten k jeho překvapení jen přikývl. Nijak se neozval na neúplnost informací.

„Hele, nemám rád mučení, je to nehumánní… Vlastně nemám rád ani dělání své práce vyjednavače. Chci dělat v kanclu a ne v terénu. Ale s vámi se cítím, jako bych mohl být i v terénu. Naučte mě pořádně střílet, zasvěťte mě do tajů psychologie, infiltrace. Jen mě nemučte a nepíchejte mi drogy,“ Jinki upřel žadonivé oči postupně z jednoho na druhého a na dalšího.

„Ty s námi fakt chceš být i po tom, co to skončí, co?“

Jonghyun se pousmál a zaklapl tu hrůzu od Kyua. Ten počítač nebudou už potřebovat. Teď bude lepší sledovat jiné informační toky.

„To si piš.“

Žádné komentáře:

Okomentovat