8/20/2015

Hard New Life | You slut!




Po mých narozeninách kluci odjeli natáčet jeden z klipů do Japonska a můj život se vrátil do starých kolejí. Zelo mě ujišťoval že do týdne budou zpět. Mezi tím se Jaerka i se Sairen nastěhovaly do svých bytů a já opět byla sama. Ačkoliv jsem si to nepřiznala tak jsem se sama necítila v tom bytě fajn. Přišel mi prázdný. Chladný.
Tehdy jsem se v kavárně seznámila s fajn klukem z Ameriky. Josh byl gay a sháněl bydlení. Když jsem mu řekla, že když se spokojí s kanapem, tak si můžeme plácnout. To jsem ale ještě nevěděla, že je na kluky. Zjistila jsem to až když jsem ho načapala nad časopisy plnými nahých chlapů a kalhoty mu stály v pozoru. Omlouval se mi a sliboval mi všechno možný jen abych ho nevyhazovala, že si hotel nemůže dovolit. V ten den jsem mu dovolila spát u mě v pokoji. Že to byla chyba mi došlo až když jsem ráno otevírala dveře Yonggukovi.

"Ahoj..."

Guk vešel do bytu a vyzul se z bot. Byla jsem trošku v šoku. Nemluvil se mnou už od narozenin a teď si klidně přijde.

"Yi Yoo kam si mi dala moje tričko? "

Angličtina z mého pokoje Guka zarazila. Pohlédl na mě a pak vrazil do pokoje. Joshe vytáhl bez trička ven a strčil ho na zem.

"Co to jako je?"

Yonggukova zloba se otočila na mě. Polkla jsem.

"To je můj kamarád z Ameriky. Máš s tím nějaký problém? "

Josh se stahoval co nejdál od Guka, aby náhodou nedostal kopanec nebo tak něco.

"Ty chlapovi co s tebou spí v jedné posteli říkáš kamarád? !"

Neměla jsem ani tucha kam tímhle Guk míří. Postavila jsem se raději tak aby hněv nepadal na Joshe.

"Ano říkám,"pokrčila jsem rameny.

"Coura. Jsi jen obyčejná coura,"natáhl ruku.

Čekala jsem ránu, ale jen strhl řetízek s křížkem a s botami v ruce se vyřítil z bytu. Slovo coura mě zasáhlo pochopením. On si myslel, že Josh a já...

"Proč si mi neřekla, že máš kluka? To by takovýhle problém nenastal, "Josh se zvedl ze země.

"Joshi... my spolu nechodíme. ."hlesla jsem a zavřela dveře.

"Počkej... chceš říct, že spolu nechodíte a přesto je takhle majetnický?"

"Já nevím co se mu honí hlavou Joshi. Jsem zmatená. Nemluvil se mnou a choval se ke mně jako k špíně na svých značkových botách, zaplatil mi výlohy za operaci slepáka a patrně mi nepřímo dal i ten řetízek. Já už nerozumím ničemu, "posadila jsem se na pohovku a promnula si spánky.

"Má tě rád,"Josh si dřepl vedle mě.

"Asi ne tak moc, že mě nazval courou,"podotkla jsem.

"Tak si to tak neber Yi Yoo, za pár dní odjíždím a ty tvoje střelené kámošky z vyšších pater mu určitě vysvětlí o co šlo. Uvidíš. Všechno bude tak jak bys chtěla, "objal mě.

"Joshi... tebe bych chtěla jako bráchu, "zamručela jsem.

Odpoledne zazvonil Zelo. Byl sám. Pustila jsem ho dál. Josh se sebral a odešel do kuchyně.

"Noona... ty máš přítele?"

"Ne Zelo to je... jen kamarád. Nevím co vám tvrdil Guk, ale nespala jsem s ním. Protože on je...uhn on je..."váhala jsem jestli mám pokračovat nebo ne.

"HIV pozitivní? Impotentní?"

Zelo fantazíroval. To Josh nevydržel a svou hrubou korejštinou zamručel: "Jsem na kluky stačí?"

Zelo vytřeštil oči. Jemně jsem mu stiskla ruku, abych ho uklidnila.

"Lo prostě jsem s ním jen ležela v jedné posteli a bavili jsme se o spoustě věcí. Hlavně mě zajímalo jak to má doma..."

"Proč jsi to neřekla i Yonggukovi?"

"Ten blbec jí nedal ani šanci a označil ji za couru,"Josh pozoroval Zela od dveří z kuchyně.

"Je to pravda noona?"

Přikývla jsem. Zelo si povšiml škrábance na mém krku od toho jak mi Guk strhl řetízek.

"To ti udělal on?"

Hlas se mu třásl a lehce se ranky dotkl. Nebolelo to.

"Jo když jí strhl řetízek, který jí dal,"Josh si odfrkl.

"Ale vždyť ti nic k narozeninám nedal.."namítl Zelo.

"Dal... ale ne v té krabici,"sklopila jsem hlavu.

"Yi Yoo řekneš mi prosím o co tu jde? Co je to s tebou a Gukem? "

Zelo mi opatrně nadzvedl vlasy aby mi viděl do tváře.

"Miluju ho Lo... už skoro pět let ho miluju z hloubky svého srdce. Ale on ... Nevyznám se v něm. Prosím neříkej mu to."

Hlesla jsem. Josh jen tiše hvízdl. Zelo byl překvapený.

"Mě bylo jasné, že ho máš ráda trošku víc, když ho máš na tapetě, ale nenapadlo mě, že až tak. Noona... proč mu to nemám říkat? "

"Protože mi nechce naslouchat. A ublížil mi ..."

Zelo si povzdechl a objal mě. Nevinně na mě upíral ten svůj roztomilý kukuč.

"Rajčátka?"

Zelo přikývl a vlepil mi pusu na tvář. Zahučel do kuchyně a dobýval lednici.

"A na něj ten Guk nežárlí?"

Josh sebou plácl do rohu obýváku.

"Zelo je maknae a navíc je o dva roky mladší než já. Jsme spíš jako sourozenci než něco jiného, "zavrtěla jsem hlavou.

Zelo mě pozval na návštěvu k nim do dormu. Byt byl rozlehlý a každý člen měl svůj pokoj.

"Co tu chce ta coura? "

Yongguk vzteky zrudl a téměř po mně mrštil papírama, které si pročítal.

"Nech toho! Vůbec nic nevíš, "Zelo si přede mě stoupl jako štít.

"Co mám jako vědět? "

Prskal jako kočka, kterou se někdo snaží i přes protesty vykoupat.

"Je gay. Ten kluk je gay!"

V dormu najednou bylo ticho. DaeJae vykoukli zpoza časáku o autech, JongUp si sundal sluchátka a Himchanovi vypadl z ruky ručník, který zrovna skládal. Ale nejvíc v šoku byl Yongguk pomalu sáhl do kapsy kalhot a vytáhl přetržený řetízek s přívěskem.

"Já...já.."začal.

"Ty co? Nenechal jsi mě to ani vysvětlit! Nech si lítost. Zelo odcházím,"otočila jsem se na patě.

"Nikam nejdeš,"Guk odstrčil Zela a chytil mě za zápěstí.

"Pokud vím Bang Yongguku nejsi můj manžel abys měl právo mi říkat co smím a co ne,"vyškubla jsem se mu.

Pohodila jsem vlasy a ty odhalily škrábanec od řetízku. Guk mě chytil za rameno a poodhrnul vlasy víc.

"To jsem ti udělal já?"

"Jo ty,"řekl Zelo naštvaně.

Odstrčila jsem Gukovu ruku a vyškubla se.

"Nesahej na mě. Jak si to můžeš po tom všem vůbec dovolit! "

Než se vzpamatoval tak jsem sbíhala schodiště. Brala jsem schody po dvou a chytila první taxi co jelo okolo.

Zelo dvakrát přišel s Gukem ale dopadlo to tak, že jsem mlčela a veškerý hovor byl na Joshovi. Palčivě jsem si uvědomovala, že velmi brzy odjíždí. Dny ubíhaly nějak rychle.

"Napíšu ti mail hned jak dorazím,"Josh mě naposledy objal a zamával nejen mě, ale i Zelovi s Gukem, kteří se nám jako společníci prakticky vnutili.

"Je čas jít,"podotkl Yongguk.

Nereagovala jsem. Zelo mě vzal za ruku a zatáhl. Pohnula jsem se a šla automaticky za ním. V autě jsem ale najednou byla s Yonggukem sama. Zelo si vzal taxi. Mlčela jsem.

"Chci se ti omluvit. Za to, že jsem o tobě smýšlel nehezky. I za to, že jsem Joshe vytáhl z toho pokoje. Za to, že jsem ti ublížil. Neignoruj mě Yi Yoo. Řekni něco. .." zastavil na světlech a povzdechl si.

Jeho slova mi zněla jakoby z dálky. Jejich smysl mi unikal a já se uzavírala do sebe. Odmítala jsem komunikovat.

"Yi Yoo sněz něco, "Sairen seděla u mojí postele a snažila se do mě vpravit alespoň trochu vývaru.

Nevnímala jsem. Celé moje tělo a mysl trpěly. Bolest vystřelovala ze srdce.

"Jak je na tom?"

Jaerka nakoukla do pokoje. Byla ustaraná.

"Stále nic nesnědla. Už je apatická třetí den,"povzdechla si Sairen a odložila misku s polévkou stranou.

"Zelo tu už tři dny nebyl..."začala Jaera.

"Ne Zela do toho netahej. Problém je někde jinde. Takhle jsem ji ještě nikdy neviděla, "hlesla.

"Neměli bychom to někomu říct? Tímhle tempem skončí na kapačkách umělé výživy,

"Jaerka vzala do ruky můj mobil a otevřela seznam.

Chvilku se jím probírala než zmáčkla zelené sluchátko.

Do pokoje vešel Yongguk. Strnule jsem koukala před sebe. Vnímala jsem jeho přítomnost, ale jinak než normálně. Srdce mě rozbolelo. Pomalu jsem zvedla ruku a otevřela šuplík. Chvilku se v něm hrabala a pak vytáhla tužku a blok.
Postel se zhoupla pod váhou Yonggukova těla. Moje mysl vnímala ale jen tu bolest a nutkání psát. Psát o složitých pocitech.
Padaly ze mě anglická slova. Tvořily na papíru popis mých niterných pocitů. Guk četl a tvář mu bledla s každým přečteným písmenem víc a víc. Tužka mi vypadla z ruky a dopadla do peřiny. Blok se svezl na stranu a hlava klesla. Yongguk vytočil číslo záchranky.

Píp píp píp.
Nechtěla jsem otevřít oči. Vlastně jsem ani nemohla. Byla jsem tak slabá. Lehce jsem pohnula rukou a okamžitě mě za ní někdo chytil. Nevěděla jsem kdo dokud nepromluvil.

"Díky bohu! Yi Yoo..."nebyl to Zelo.

Nebyly to ani holky, které bych čekala. Byl to on.

"Děje se něco pane?"

Lékař patrně byl v místnosti také.

"Začíná se probouzet,"oznámil mu.

"To je skvělá zpráva,"doktor si slyšitelně oddechl.

"Chci domů,"šeptla jsem tiše.

Nikdo mě nemohl slyšet, ale on mě slyšel. Zopakoval moje slova doktorovi a ten řekl, že domů mě pustí až začnu jíst pevnou stravu.

"Slyšelas Yi Yoo, musíš jíst..."

"Moc unavená..."znovu jsem se propadala do spánku.

Poslední co jsem vnímala byly jeho rty na mém čele a tichá slova dobré noci.

No comments:

Post a Comment