8/20/2015

Hard New Life | True about Sairen





Revers jsem skutečně podepsala druhý den ráno a zamířila domů. Zazvonila jsem, protože můj jediný klíč měla u sebe Sairen. Ta hned seběhla dolů a dost se divila, že mě pustili. Přiznala jsem, že jsem podepsala revers a už nemocnici hodlám vidět jen jako návštěvník při každoroční prohlídce. Ovšem vrtalo mi hlavou, kdo zaplatil léčebné výlohy, protože když jsem si zažádala o účet, tak mi doktor řekl, že už je to zaplaceno. Na to, když jsem se zeptala kdo to zaplatil, nic neřekl. A pochybovala jsem, že to byl doktor, kdo to zaplatil.
V bytě mě zarazily katalogy s realitama v Seoulu. Pohlédla jsem na Sairen, která je okamžitě začala sbírat a schovávat za zády. Třeba jen porovnává ceny s realitama v Čechách napadlo mě, ale taky ve mně začala hlodat zvědavost. Ale mlčela jsem. Rozezvonil se mi mobil.

"Yobuseyo?"

"Ještě sis moje číslo neuložila?"

"Yongguku... nebyl čas,"bránila jsem se a převlékala si džíny.

"Nevadilo by, kdybychom se dneska stavili s klukama?"

"Uhn nevadilo, jen nevím jak to vezme kámoška. Nerada bych, aby tu sebou šlehla,"poznamenala jsem a podívala se do zrcadla na tu jizvu.

No není to tak strašné. Časem trochu i vybledne. Teda pokud si ji budu mazat nějakým krémem. Hlavně v létě, aby mi nezpigmentovala.

"Jestli se nepřiblíží víc jak na metr, tak to bude v pohodě,"dusil smích.

"Fajn. Nějaké speciální přání?"

"Jo... upečeš něco? JongUp má chuť na sladký a nechce nic jiného než něco od tebe,"zamručel otráveně.

"Ale.. tady je někdo podrážděný,"zasmála jsem se.

"Ale houby. Přijedeme kolem třetí,"zavěsil.

Jasný důkaz toho, že je podrážděný, proběhlo mi hlavou a já zamířila do kuchyně. Pohled mi padl na papíry plné výpočtů na stole. Sairen cosi kutila v koupelně, takže jsem do papírů nalédla. Pochopila jsem, že jde o její úspory. Dokonce si začala počítat, kolik by jí stálo bydlení. Zarazila jsem se. Proč mám pocit, že Sairen má v plánu se sem taky nastěhovat?
Vrátila jsem papíry na stůl a začala připravovat těsto na bábovku. Sice by JongUp ocenil, kdyby viděl jak peču na vlastní oči, ale takhle je to mnohem lepší. Zatímco se nahřívala trouba, tak jsem mixérem míchala těsto, které díky faktu, že je jogurtové bylo celkem tekuté.

"Wow bude ňamka!"

Sairen zaplula ke stolu s novinama, kde si pravděpodobně už kroužkuje nabíky práce.

"Na oslavu tvého plánu žít v Koreji,"neodpustila jsem si a nalila těsto do formy.

"Jak..."začala zkroušeně.

"To ty výpočty tady na stole a nejsem zas tak blbá. Kdyby si řekla, tak ti oznámím úplně v klidu, že v tomhle domě jsou volné ještě dva byty. Teda nevím v jakém stavu jsou,"mávnutím ruky jsem její výmluvy zastavila.

"Ale když ty si byla teď v tý nemocnici a já tě tím nechtěla zatěžovat,"zamručela ublíženě.

"Proboha byl to jen slepák Sairen. Upřímně bych raději tobě sháněla byt než neustále trčela po vycházkách mezi těmi čtyřmi stěnami,"strčila jsem formu s těstem do trouby a nastavila tři čtvrtě hodiny.

"Promiň..."

"To bude v pohodě. Hele odpoledne čekám návštěvu a bylo by fajn, kdyby se neopakovalo to s tím Zelem,"oznámila jsem jí a posadila se naproti ní.

"Mají přijít všichni?"

Oči se jí rozšířily překvapením. Přikývla jsem a doufala opravdu v to, že se bude chovat eh... normálně.

"Slibuju, že se budu chovat úplně normálně,"ujistila mě.

V ten moment mě zajímalo, co slovo normálně v jejím smyslu znamená. Doufala jsem, že né nesmyslné pištění a omdlévání. I když... nikdy jsem ji neviděla takhle blbnout.

Zatímco Sairen telefonovala s majitelem bytů, aby si jeden koupila, tak jsem prohlížela poštu. Mail od Jaerky mě překvapil.

Takže ty si klidně odjedeš do Koreje a ani
pořádně nedáš vědět! Chystej se na mojí návštěvu!
Jaká že je ta tvoje adresa?

Jaer

Musela jsem se pousmát. Když je tu Sairen, tak proč by nemohla i Jaerka? Odpověděla jsem jí jednoduše a zmínila se i o volných bytech ke koupi. Sairen mi mezitím oznámila, za kolik jsou ty byty. Takže Jaerka měla i tohle info. Adresu jsem jí zvýraznila a hezky zvětšila, aby ji náhodou nepřehlédla.
Pobaveně jsem pak na svém webu četla rozhořčené komentáře, jak si to jako představuju se zdejchnout na druhou stranu polokoule a nenapsat ani řádku povídky. Sairen po chvilce mého smání se nahlédla přes moje rameno a málem lehla, jak jí některé komentáře dostaly.

"Tak teď se modli, aby se z tvého bytu nestal hotel exlusive pro všechny lidi, kteří čtou tvůj blog,"Sairen se chechtala a šla vyndat tu bábovku.

Kousla jsem se do rtu. Něco na tom bude. Doufám, že Jaerka si nechá tu adresu pro sebe. Nerada bych, aby se mi do bytu nastěhovalo téměř sedmdesát lidí. Zaklapla jsem počítač a šla zkontrolovat tu bábovku. Povedla se. Ale ještě ji nemůžu vyklopit, to až tak za dvě hodiny.

"Ty jo ta voní,"Sairen se mlsně olizovala.

"Až odpoledne. Mimochodem co si dáme k obědu?"

Chvilku jsme váhaly, jestli něco vařit a nebo si nechat dovézt nějaké jídlo. Nakonec vyhrál instantní rámen, který jsem měla schovaný v jedné z kuchyňských polic. Samozřejmě se strhl boj o to, kdo bude mít jakou příchuť. A jelikož houbový nekupuju, tak to byla obr bitka. Naštěstí dost opatrná bitka. Přeci jen by se mi mohla jizva náhodou otevřít a to by vůbec nebylo pěkné.

"Dongsaeng... tak mě napadá... Kdo vlastně platil tu nemocnici?"

Sairen jedla krevetový rámen a v obličeji byla červená jak moc horká polévka byla.

"Tak to by mě taky zajímalo. Když jsem se ptala, tak mi nikdo nic neřekl,"povzdechla jsem si a zacpala si pusu nudlemi.

"Že by někdo z BAP?"

Její poznámka způsobila, že jsem se zakuckala a šlehla po ní ne moc hezkým pohledem.

"Jasně kch kch, ty tak platí jen tak výlohy za hospitalizaci,"zaťukala jsem si na čelo.

"Ale peněz mají jako šlupek no ne? Mávnou černou kreditkou a zaplaceno. Navíc bych se ani nedivila, kdyby to platili oni. Co jsem si všimla, tak se k tobě vyjma leadera chovají dost přátelsky,"poznamenala.

"To není pravda. Yongguk není zas tak špatný, jen je hodně podrážděný,"zavrtěla jsem hlavou.

"Jen tak mě napadlo... Nebyl to Yongguk, kdo to zaplatil?"

"Zbláznila ses?!"

Hodila na mě ublížený pohled a zas se mlčky pustila do jídla. Kousla jsem se do tváře. Bylo mi líto, že jsem na ní trochu vyjela, ale Yongguk? Vždyť mě prakticky nemůže vystát, tak proč by mi platil nemocnici no ne?

"Promiň... jen mi to přišlo hodně absurdní. Jeho vztah ke mně je dost chladný a pochybuju, že by to zaplatil,"zvedla jsem se z pohovky a zamířila do kuchyně, nějak mě přešla chuť k jídlu.

Postavila jsem kelímek s rámenem na linku a povzdechla si. To, že je Yongguk dost chladný je pravda, ale ty jeho poslední telefonáty.... Zvláštní. Zahleděla jsem se ven z okna a všimla si zase někoho, kdo postává na rohu. Poodhrnula jsem záclonu a v ten moment byl dotyčný zase v čudu. Pohlédla jsem na hodiny. Kluci by měli dorazit za hodinu a půl. Vyklopila jsem bábovku na talíř a posypala ji moučkovým cukrem. Sairen tiše vešla do kuchyně.

"Jo máš pravdu je to blbost, aby ti někdo, kdo o tebe nestojí ani jako o kamarádku něco platil,"navázala na náš původní rozhovor.

"Možná to zaplatil Zelo...."nadhodila jsem.

"Neříkej, že tě chytly pedonoona sklony,"protočila oči.

"Ne to ne. Vidím v něm jen dobrého kamaráda. Hodně mazlivého, abych to upřesnila, ale nikdy jsem neměla potřebu na něj myslet tímhle způsobem,"zatvářila jsem se pohoršeně.

"Však já vím. Jen si z tebe utahuju,"se smíchem zmizela v obýváku.

Jo srandičky. No snad ji humor nepřejde, až zjistí, že bude muset mít ještě rezervní úspory v případě, že by skončila jako já v nemocnici. Což mi připomíná, že se blíží datum placení vody, elektřiny a plynu.

"Nooooonaaaa!"

Zelo na mě skočil sotva mě uviděl. Trošku jsem zakolísala pod tím nárazem, ale ustála jsem to. Himchan měl tu soudnost, že popadl Zela za límec a postavil ho kousek ode mě.

"Ta holka je u tebe v bytě?"

YoungJae patrně slyšel o výstupu v nemocnici.

"Ano, ale ne na dlouho. Stěhuje se příští týden do bytu o patro výš,"oznámila jsem.

"To jako, že zůstává v Koreji?!"

Yongguk se zamračil jako ďábel sám. No patrně mu Sairen zrovna do noty nepadla. Přešla jsem to bez komentáře.

"Já se jí bojim, je moc hr..."kníkl Zelo.

"Neboj se jí, není špatná. Jen občas blbne. A to je starší než já. Kde je JongUp?"

Rozhlížela jsem se a milovníka dobrého jídla nikde neviděla.

"Tady jsem! Byl jsem ti něco koupit!"

Přiřítil se JongUp s taškou plnou věcí. Okamžitě mi ji podal a začal se vydejchávat. Patrně ho kluci někde vysadili a on pak celou cestu běžel.

"Děkuju. Mám pro tebe odměnu,"pousmála jsem se.

"Je k jídlu?"

Oči mu zasvítily a už už se hrnul ke dveřím.

"Jo, k jídlu to je,"ve dveřích se objevila Sairen.

Zelo okamžitě zahučel za Himchana a jen vykukoval. Začala jsem se smát. Všichni na mě zmateně koukali. Nejvíc asi leader.

"Pardon já jen... Zelo vylez..."

Modrovlásek neochotně vylezl spoza svého lidského štítu.

"Já ti nic neudělám Zelo. Jsem Sairen. S Yi Yoo se známe tři roky,"Sairen k němu napřáhla ruku.

Chvilku na ní koukal a pak ji váhavě stiskl. Sairen si ho k sobě přitáhla a do ruky mu vtiskla cherry rajčátka, která skrblila už nějaký čas v lednici.

"Jůůů děkujůůůů,"Zelo se pustil do rajčátek a už mu bylo jedno, že stojí vedle Sairen, která má nutkání ho začít ňunínkovat.

"Jo je celkem normální,"konstatoval YoungJae.

"Neznásilní ho, že ne?"

Otázka od Yongguka mě málem sejmula.

"Sice má pedonoona sklony, ale věřte mi nebezpečná není,"ujistila jsem zbytek.

Naznačila jsem všem, že je na čase se přesunout do patra. Všichni se vydali nahoru za Sairen a já dole zase osaměla s leaderem.

"Jak ti je?"

"Dobře,"ujistila jsem ho a zamířila taky dovnitř.

Bábovku teoreticky spořádal jen JongUp. Doufala jsem, že mu nebude blbě. Přeci jen je čerstvá.

"Noona zvoní ti telefon,"Zelo vyhrabal z hromady věcí na stole můj mobil.

Nikdo se nepozastavil nad tím, že mi vyřvává v bytě Hurricane právě od nich.

"Kdo volá?"

Sairen se mi snažila nahlédnout přes rameno, když jsem se k ničemu neměla. Hleděla jsem na dvě věci. Na to, kdo mi volá a kolikátého vlastně dneska je.

"Nezvedej to,"řekla mi, když spatřila nápis.

"Proč ne?"

Yongguk se zvedl a nahlédl mi přes rameno taky. Ale latinka mu nic neříkala.

"Er... volá můj otec,"šeptla jsem tiše.

Zavládlo ticho. Sairen mi stiskla ruku.

"To nic Yi Yoo... nevíš co by ti měl chtít?"

"Já... mám zítra narozeniny..."přiznala jsem tiše.

"Kruci já málem zapomněla..."Sairen se plácla do čela a vlítla do ložnice.

Mobil stále zvonil, ale i tak jsem slyšela to fláknutí něčeho o zem a tiché nadávky v češtině. Daehyun se křenil jak měsíček na hnoji. Něco mi říkalo, že moc dobře ví co to tam ta Sairen mele.

"Tadyyyyyy, všechno nejlepší dongsaeng!"

Strčila mi do ruky balíček ve stříbrném papíře s logem EXO. No hádala jsem, že balící papír byl výtvor vlastní výroby.

"Ale já mám narozeniny až zítra..."namítla jsem.

"Ale no tak. Víš jakou práci mi dalo obeslat dopisama celé EXO?"

Vytřeštila jsem oči. Típla jsem otci hovor a pustila se do rozbalování. Vykouklo na mě album výstřižků. Ale co bylo nejhezčí, tak ke každé fotce člena bylo připojené přání k narozeninám.

"Oni mi napsali i v čínštině,"v očích mi stály slzy dojetí, objala jsem Sairen.

"Ukaž,"Yongguk mi sebral knihu a začal jí listovat.

Chvilku se mračil a pak se jeho tvář zalila výrazem překvapení a otočil na všechny fotku, kde jsem se fotila s EXO na koncertu v Berlíně.

"Pamatuju si jak se Kris snažil vecpat mezi Kaie a tebe,"zasmála se Sairen.

"To protože si všiml toho detailu,"poukázala jsem na to, kde Kaiova ruka je.

"A hele to mi uniklo,"začala se smát.

Kluci se taky začali smát, tedy ne všichni. Yongguk se zachmuřil a knihu položil na stůl. Než jsem stihla nějak zareagovat tak za ním bouchly dveře od bytu.

"Co je to s ním? Jeden by řekl, že na Kaie žárlí,"Sairen zavrtěla hlavou.

"No to je jeho věc,"pokrčil rameny Himchan.

Jeho poznámka mě přinutila na něj upřít oči. Uhnul pohledem. On něco ví.... ale co? Přistoupila jsem k oknu a vyhlédla ven. Yongguk akorát nakopl jednu z popelnic. Že by se jeho chování ke mně změnilo kvůli tomu co cítí? A co vlastně cítí?

"Yi Yoo, vyprdni se na něj a spíš řekni, který dort máš nejradši,"zavolal na mě Zelo.

"Já... musím..."zakoktala jsem se a rychle vypadla z bytu.

Seběhla jsem schody a vpadla ven na slunce. Yongguk stále vztekle kopal do popelnice. Když si mě všiml, tak přestal.

"Proč tohle děláš?"

No comments:

Post a Comment