čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | Please ...




Zelo

Vystřídal jsem v pokoji pro hosty Yongguka, netvářil se moc nadšeně. Yongnam o Yi Yoo v rodině nechce ani slyšet. A leader je z toho totálně špatný. Třikrát klepnu na dveře než vstoupím.

"Zelo.."Yongnam okamžitě změní výraz ve své tváři na přívětivější.

"Proč ji tak nenávidíš? Co ti udělala?"

Dívám se mu zpříma do očí a nechápu to. Proč Yi Yoo nemá rád, co mu udělala? Proč nechává své dvojče trpět jen kvůli své paličatosti?

"Sebrala mi tě,"zamumlal Yongnam.

"Nesebrala, sakra Yongname, jsme přátelé. To, že jsem si našel kamarádku opačného pohlaví než jsi ty, ti nedává právo kazit život tvému bratrovi,"sykl jsem.

"Mám pocit, že jsi do ní zamilovaný a sere mě to,"Yongnam přimhouřil oči.

"Zbláznil ses?! Vždyť je starší než já a navíc se mi typově nelíbí jako potencionální holka. Viděl jsem jí na pokraji smrti, kamarádku, která pro mě obětovala svůj čas, když jsem jí potřeboval. Teď nedávno mi zachránila opět kůži. Chci aby byla šťastná. A aby jejich dítě mělo rodinu..."sedl jsem si na židli a zadíval se na své ruce, které jsem si složil do klína.

"Co se stalo, že tě musela z něčeho vysekávat holka?"

Yongnam zněl pohrdlivě. Bylo mi zle z toho, že je Gukovo dvojče najednou tak chladné a jen díky Yi Yoo, kteoru ani pořádně nezná.

"Hyuk, můj kamarád se mi vyznal ze svých citů ke mně.... A pak spáchal sebevraždu. Bylo mi mizerně, přemýšlel jsem nad tím, že to udělám taky, ale ona mi nedovolila jít domů sám, šla se mnou i když jí hrozí, že přijde o své dítě. Chápeš... Ona je pro mě jako starší sestra Yongname... Prosím, nebraň jejich lásce,"upřel jsem na něj oči s prosbou.

"Počkej, tobě se vyznal kluk?"

Yongnam třeštil oči. Patrně to nechápal.

"Nechme to být, ještě neměl pohřeb... Prostě ji přijmi do rodiny. Ona si protrpěla spoustu věcí, má i strašné sourozence,"pohrával jsem si s náramkem na svém levém zápěstí.

"A co za to, když ji přijmu?"

Yongnam mluvil naprosto vážně. Zarazil se, co tím jako myslí?

"Řekni, co bys za to chtěl?"

Nijak jsem nepřemýšlel, když jsem se ho zeptal, co chce. Úsměv, který se Yongnamovi rozprostřel na tváři, měl být varováním, ale nechal jsem to být. Přeci jen, Gukův brácha mi nic neudělá.

"Strávíš se mnou jednu noc,"řekl Yongnam tiše.

"COŽE?!"

Málem jsem sletěl ze židle. Tohle.. tohle snad nemyslí Yongnam vážně!

"Přesně co jsi slyšel, Lo. Jedna noc zajistí tvé kamarádce šťastný život a oba z toho něco vytěžíme,"podotklo Gukovo dvojče.

"Dáš mi čas na rozmyšlenou?"

Zeptal jsem se, v krku obří knedlík. Modlil jsem se, aby mi dal čas, tohle je věc, kterou si musím rozmyslet a... zjistit si o styku mužů mezi sebou pár věcí...

"Ano, dám ti čas. Ale jen do zítřka,"pousmál se.

"Jaké to je vydírat mě? Je mi dvace jedna Yongname... jen dvacet jedna,"šeptl jsem a vypadl z toho proklatého pokoje.

Yongguk

Zelo byl s Yongnamem v pokoji celkem dlouho a ven vyšel zamyšlený a bledý. Měl jsem pocit, že se tam mezi nimi něco stalo.

"Lo, je ti něco?"

Zastavil jsem ho před obývákem, kde Natasha s Yi Yoo prohlížely album, které mi vyštrachaly taky bůh ví kde. I když možná si ho přitáhla Natasha se sebou.

"Je tu možnost, že vám nebude bránit..."šeptl Zelo smutně.

Ten způsob, jakým to řekl mě utvrdil v tom, že se v tom pokoji opravdu něco stalo. Otevřel jsem dveře do kuchyně a naznačil mu, aby šel dovnitř. Nijak se nevzpouzel a pak se usadil na židli jako hromádka neštěstí.

"Zelo, co ho přinutilo změnit tak rychle názor, co jsi mu řekl?"

Posadil jsem se naproti němu a zadíval se na něj. Hrklo ve mně, když jsem zahlédl slzy. Můj debilní bratr rozbrečel Zela!

"Štěstí vás dvou za jednu noc s ním..."špitl.

Ztuhl jsem a pak mě zalila vlna vzteku. Ten hajzl. Jak může být mým dvojčetem!!!

"Ani o tom nepřemýšlej, Lo. Nemá právo tě vydírat, ne tímhle způsobem,"zasyčel jsem vzteky.

"Ale, Guku, nechci, aby vám kazil štěstí... Raději se mmu odevzdám, když budu vědět, že Yi Yoo a ty budete spolu,"Zelovi se po tvářích kutálely slzy.

Ach bože, tohle naivní dítě má Yi Yoo moc rádo, že se hodlá stát postelovou známostí mého bisexuálního bratra. K čertu! Projedu si rukou vlasy a udeřím pěstí do stolu.

"Vezmu si ji i přes jeho nesouhlas, časem by ji musel akceptovat. Ale ty, Lo, ty na to ani nemysli. Po víkendu odjedou, nepřibližuj se k mému bratrovi..."

Natasha

Nechala jsem Yi Yoo s albem, abych si mohla vyslechnout hovor mezi Gukem a Zelem. To, co jsem slyšela mě rozčílilo. Yongnam, to hovado, takhle vydírat Zela skrze Guka a Yi Yoo, proč mu prostě neřekne, co k němu cítí? Odskočila jsem od dveří právě včas, Guk je rozrazil a prolítl chodbu ke dveřím do pokoje, který vyhradil Yongnamovi.

"TY PARCHANTE! CHTÍT PO NĚM NĚCO TAKOVÉHO?! JAK MŮŽEŠ BÝT MÝM BRATREM!"

Krom těhlech slov jsem slyšela i potyčku. Křik Yongguka přilákal pozornost všech a Yi Yoo vypadala, že se vrhne do pokoje, aby tomu udělala přítrž. Zastavila jsem ji. Ti dva by pro její dítě byli smrt.

Později jsem se ujala ošetření Yongnamova obličeje. Schytal to od Guka opravdu moc. Přiložila jsem mu k oku pytlík s ledem.

"Proč tomu klukovi neřekneš pravdu, proč ho musíš takhle nutit?"

Zeptala jsem se a povzdechla si. Yongnam se uchechtl a jen zavrtěl hlavou na znamení toho, že se do tohohle nemám plést. Do pokoje vešla Yi Yoo, nesla mi další led.

"Děkuju ti. Jak je na tom Guk?"

Zeptala jsem se jí.

"Bude mít monokl, ale jinak mu nic není. Momentálně se snaží rozbít poličku, jak je vytočený. Naposledy jsem ho takhle viděla, když mě policie vynášela ze sklepení..."povzdechla si.

"Koho to zajímá,"odfrkl si bratr.

"Vím, co jsi řekl Zelovi... Měl bys vědět, že tě obdivuje a tahle žádost ho dost vykolejila. Ani bych se nedivila, kdyby ještě dnes odjel domů k rodičům,"Yi Yoo zpražila mého bratra nehezkým pohledem.

"Nech Zela na pokoji,"zasyčel bratr.

"Sakra, Yongname, okamžitě přestaň být na Yi Yoo hrubý,"dloubla jsem ho do žeber.

"Vždyť je to jen malá coura, co uchvátila Guka. Ten taky sebou nechá tak snadno manipulovat!"

"Není coura!"

Zastala jsem se jí. Viděla jsem, jak Yi Yoo v očích stojí slzy křivdy.

"Kolik chlapům dala a pak Gukovi nakecala, že to dítě je jeho,"z Yongnama mluvil vztek a žárlivost.

"Guk... byl můj první..."po tvářích jí tekly slzy.

Vytřeštila jsem oči. Sama jsem netušila, že je to až takhle vážné. Yongnam byl v šoku. Patrně netušil, jak čistý tenhle vztah jeho dvojčete je.

"Yi Yoo..."vyplašeně jsem ji zachytila, když se jí podlomila kolena.

Himchan

Šel jsem kolem pokoje, kam Yi Yoo nesla další led. Po tom, co jsem slyšel o tom, co Yongnam chtěl po Zelovi výměnou za štěstí Yi Yoo a svého bratra, tak mi bylo dost zle. Zaslechl jsem vyplašený hlas Natashy. Otevřel jsem pootevřené dveře a doslova zbledl. Yi Yoo ztěžka dýchala a svírala si břicho.

"Hime..."Natasha na mě upřela oči, byla vyděšená.

"Musí do nemocnice... hned..."vysoukal jsem ze sebe a rychle ji vzal do svého náručí.

Yongguk dorazil do nemocnice společně se Zelem, oba byli k smrti vyděšení a rovnou naklusali ke mně a Natashe. Čekali jsme před ordinací.

"Pane Bangu..."ven vyhlédl doktor.

"A-ano?"

Guk s ním zmizel v ordinaci. Pohlédl jsem na Zela, který seděl na sedačce jako hromádka neštěstí. Pak jsem pohlédl na Natashu, ta si kousala ret a vypadala dost nervózně.

"Co jí je?"

Ozval se někdo, koho jsme sebou nevzali. Zadíval jsem se na Yongnama, ale nic jsem mu neřekl.

"Nevíme, doktor si vzal dovnitř jen Guka, je otcem, tak... asi je to vážné..."Natasha si povzdechla.

Sotva to dořekla, tak se otevřely dveře. Guk byl bledý, ale zdálo se, že se mu hodně ulevilo. Nechal otevřené dveře. Důvodem k tomu bylo, že vyvezli Yi Yoo na lůžku směrem k operačnímu sálu.

"Co jí je?"

Yongnam znovu promluvil a upoutal pozornost svého bratra.

"Nastaly komplikace... musí podstoupit jeden zákrok, ale těhotenství to nijak neovlivní. Je to ještě důsledek té autonehody...."vysvětlil Yongguk tiše.

Ulevilo se mi. Zelovi se do tváří vrátila barva a bylo slyšet jeho oddechnutí si. Natasha objala Guka. Yongnam nervózně přešlapoval z nohy na nohu.

"Jsem tak rád, že noona nepřijde o další dítě... minule... minule vypadala strašně...."špitl Zelo.

"Já vím, stálo mě hodně sil ji zas přinutit žít,"Guk na něj pohlédl.

"Jen sis připustil, že jsi udělal chybu... že to dítě bylo opravdu tvoje."

"Ale i tak mi nedůvěřovala,"potřásl hlavou.

"Ani se jí nedivím. Když si ty něco umaneš, tak ti lidi odpouští opravdu dlouho. V tomhle jste s Yongnamem stejní,"pousmála se Natasha.

"Nepřirovnávej mě k tomu vyděrači. Já bych tohle nikdy neudělal,"Yongguk pohrdlivě šlehl pohledem ke svému bratru.

"Beru to zpět! Sakra... Nemám právo milovat někoho? To, že si mě nevšímá mě nutí k těmhle podlostem!"

Yongnam se prudce otočil a zamířil pryč z nemocnice.

Yongnam

Nasedl jsem na motorku a zamířil zpět do dormu. Dával jsem si pozor, abych se nikde nevyboural. Viděl jsem, jak Zelovi došlo, co jsem těmi slovy myslel. Nechci umřít, když je tu naděje, že mě někdy bude milovat.
Zavřel jsem se v pokoji. Plácl jsem sebou do postele. Znovu jsem před sebou viděl bledou tvář Yi Yoo a lékaře, jak ji vezou na sál. I ten strach v Gukových očích... Zelo, jak drtí prsty.. Natasha, která vypadá na zhroucení a Himchan, který se zdál být v pořádku, ale sotva Guk řekl, že Yi Yoo bude v pořádku, tak se mu něco změnilo v tváři. Všichni o Yi Yoo pečují, protože si je dokázala získat.

"Yongname..."do pokoje nakoukl Daehyun.

"Hm?"

"Jak je na tom Yi Yoo?"

"Je na sále..."řekl jsem tiše.

"A dítě?"

"Podle doktora to nijak těhotenství neohrožuje,"hlesl jsem.

"Je ti něco?"

"Jen mě bolí hlava. Prosím tě, necháš mě už být?"

Daehyun přikývl a tiše zavřel dveře. Najednou na mě dopadla únava a já usnul, když jsem se probral, tak jsem ucítil, že se ke mně někdo tiskne. Rozsvítil jsem lampičku a hleděl do spící tváře Zela. Patrně se mnou chtěl mluvit a pak tu usnul. Je tak krásný, když spí. Neodolal jsem a špičkami prstů ho pohladil po tváři. Zachvěla se mu víčka, ale jen cosi zamumlal a spal dál.

Žádné komentáře:

Okomentovat