čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | Marry me




JongUp
Stále mi vadil fakt, že se Sairen v jednom bytě spí Wu Yi Fan. Byl jsem o něco klidnější, když vím jak to s ním je, ale i tak je to prostě muž. A ten nemá v ženském bytě co dělat. Naštěstí na něj moc nenarážím, ale i tak. Ten den jsme se ale potkali přímo ve dveřích bytu, kde mu Sairen ještě dávala nějaké věci, aby si je vzal s sebou. Chtěl ji patrně odbýt, ale při pohledu na mě se zarazil a bez řečí ty věci vzal.

"Kam tak moc spěchá?"

Sairen se pousmála a zavrtěla hlavou. Hmm tajemství? Chtěl jsem vejít, ale zastavila mě a vzala si klíč od bytu Yi Yoo.

"Volala mi, abych jí do tašky sbalila nějaké věci a odvezla je do dormu,"vysvětlila mi.

Přikývl jsem. Yongguk mi říkal, že patrně povezu její věci. Yi Yoo byla strašně pomlácená, ale co se o ní Guk stará, tak vypadá lépe a lépe. Modřiny už začínají blednout a otoky splaskávat, ale má bolesti. Hlavně na žebrech. Doktor říkal, že má jen pohmožděné kosti nic víc. Na rentgenu taky byla a snímky byly opravdu čisté.

"Vypadá už líp než první den,"řekl jsem tiše a sestupoval schod po schodu do patra Yi Yoo.

"Mluvila jsem se Zelem, říkal mi, že ji nejprve nemohl poznat,"povzdechla si a odemkla dveře do bytu své dongsaeng.

Zamířila automaticky do jejího pokoje a začala balit věci. Já si mezi tím prohlížel byt. Nikdy jsem v něm nebyl, když Yi Yoo nebyla doma. Na stole ležela vrstva prachu a květiny na okně volaly po troše vody. Nepřemýšlel jsem a prostě je zalil. Pak jsem přešel k certifikátu na zdi a znovu si ho přečetl. Tolik věcí vystudovala a přeci sebou nechá zametat. Ne, že by neměla kousek sebeúcty, ale neví jak se prosadit. S Yonggukem po boku by se o tohle nemusela starat. Sice mu odpustila, ale.... Už to mezi nimi není takové jako prve. Kolikrát spolu sedí v jedné místnosti a mlčí, ani se na sebe nedívají. Každý z nich si dělá svoje.

"Už mám všechno můžeme jít,"z přemítaní nad vztahem leadera s Yi Yoo mě vytrhla moje přítelkyně s taškou v ruce.

Usmál jsem se a tašku jí vzal z ruky. Nebyla těžká to ne, ale přišlo mi to jako hezké gesto. Políbil jsem ji na čelo a zamířil ke dveřím.

Yongguk
Já se z toho snad zblázním. Už je to druhý den co se mnou nemluví a já nevím co jsem provedl. Pořád jen kreslí... Ach jo. Vstal jsem a přešel k ní. Nahlédl jsem jí přes rameno a zjistil, že kreslí tu ohavnou kytku co nám rok po debutu do dormu dotáhl manažer. Že prý jde o dárek fanynek. Boha ta kytka neskutečně smrdí, když kvete. A kvíst by měla začít už velmi brzy.

"Něco potřebuješ?"

Trhl jsem sebou, když promluvila aniž by zvedla hlavu. Vlastně od příjezdu sem klopí hlavu pořád, abych neviděl ty modřiny a otoky. jenže mně to nevadí.

"Jen se dívám,"odpověděl jsem.

"Už je skoro hotová,"oznámila mi tiše a dokreslovala několik detailů.

Nic jsem na to neřekl a pomalu jí tužku sebral, pokud možno tak, aby se jí obrázek nezničil. Pak jsem vzal i obrázek a obojí položil na stůl. Přidřepl jsem si k ní a sevřel její ruce, které byly ledové, ve svých.

"Máš studené ruce,"podotkl jsem a pohlédl na ní.

Nic neříkala a jen strnule hleděla před sebe.

"Co jsem udělal špatně Yi Yoo?"

Překvapeně zamrkala a upřela na mě svůj pohled.

"Nic jsi neudělal špatně,"lehce se pousmála, ale ihned úsměv zmizel a nahradila ho bolest.

Ještě stále měla pohmožděné svaly v obličeji a veškeré grimasy ji neskutečně bolely. Kdybych mohl, tak jí od té bolesti ulevím jakkoliv.

"Promiň, bolí to, ještě to moc bolí se usmívat. Hodně přemýšlím Guku. O své budoucnosti..."

"Není nad čím přemýšlet,"podotkl jsem.

"Ale ano je. Za lásku si nic nekoupím Guku. Přemýšlím o nové práci,"vysvětlila jsem mu.

"Ah... já myslel..."

Ano myslel jsem, že přemýšlí o nás dvou. O tom, jestli se mnou být nebo ne. Ale má pravdu peníze jsou potřeba. Třeba by se její znalosti daly někde uplatnit, nejlépe někde, kde by byla v bezpečí a mimo dosah kamer.

"Já ti práci seženu, měla by tě i bavit,"oznámil jsem jí a odpochodoval do pokoje, abych zavolal manažerovi.

Zelo
To jejich mlčení mi už ale opravdu leze na nervy. Nemůžu s nimi být ani v jedné místnosti. Je mi jich obou tak moc líto. Yi Yoo i Guk si oba prošli psychicky peklem než se zase dali dohromady. A Yi Yoo si jím prošla i fyzicky. Himchan mě zamkl v den jejího příjezdu v pokoji, protože jsem vyhrožoval, že tomu, kdo ji zmlátil něco provedu. Tak jasně, holce bych neublížil, ale ten kluk... Ten by se měl modlit, aby mě raději nepotkal a to jak za bílého dne tak v noci v temné uličce. Jsem sice celkem roztomilý maknae, ale když se naštvu, tak se neznám.

"Uvolni se Lo,"drcnul do nej YoungJae.

"Copak to jde, když vím jak se ti dva trápí?"

"Ale netrápí,"mávl rukou Daehyun, který právě přišel z kuchyně.

Tázavě jsem na něj upřel oči. Chvilku to vypadalo, že mi ten hajzlík nic neřekne.

"Slyšel jsem je spolu mluvit. Guk pak šel do pokoje,"vysvětlil mi.

Aha, to jsem se toho zase dozvěděl. Mimochodem kde je v tuhle dobu Himchan?

Himchan
Mým plánem bylo Jaerku pozvat na rande. Stepoval jsem před jejím bytem dost dlouho na to, abych si v hlavě prošel úplně celý svůj monolog. Ale jakmile mi otevřela, tak se mi to všechno vykouřilo z hlavy.

"Jaký chceš čaj?"

"Um... zelený,"odpověděl jsem a usadil se na pohovku.

Po chvilce se ke mně i s čajem přidala. Usmála se na mě a čekala co jí hezkého povím. A jako na potvoru jsem si vůbec nemohl vzpomenout na slova, která jsem si v duchu už tolikrát zopakoval.

"Vezmeš si mě?"

To ze mě vypadlo po tom trapném tichu, kdy jsem pátral po tom co jsem chtěl. A tahle slova ze mě vůbec vypadnout neměla.

"Um Channie nebouchl ses do hlavy?"

Jaerka odložila hrnek s čajem a pohlédla mi do očí. Miluje mě, vím to, ale jak já tak ona víme, že je na tohle ještě velmi brzy.

"Možná jo... vlastně mě dneska Jae přetáhl po hlavě novinama,"plácl jsem.

"Jo to bude tím. Tak uklidni se ano? A teď mi hezky řekni, co jsi mi chtěl doopravdy říct."

Poznala na mně, že jsem chtěl původně říct úplně něco jiného a to mě úplně dostalo. Sumíroval jsem si v hlavě myšlenky a stejně rezignoval na projev na pět minut.

"Já zapomněl co jsem za kecy okolo měl připravený, ale chci se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla na schůzku jako moje oficiální přítelkyně,"vysoukal jsem ze sebe.

Chvilku přemýšlela. Bál jsem se odmítnutí. Kdybych mohl tak si netvozitou ohryžu všechny nehty na rukou.

"Půjdu velmi ráda,"ujistila mě.

Ze srdce mi spadl obří balvan. Řekla ano.

"Pizzerie bude fajn?"

Přikývla a podala mi do ruky můj hrnek s čajem. Napil jsem se a pak hrnek zase odložil. A to čistě z toho důvodu, že jsem ji chtěl obejmout a políbit a to by asi s docela ještě horkým čajem moc nešlo.

Žádné komentáře:

Okomentovat