čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | It's over




Několik dní jsme na téma sex ani nenarazili. Naštěstí. Kluci jezdili po fanouškovských srazech. Jak Zelo tak Guk mi psali esemesky a volali mi. Jen mě překvapil fakt, že se Zelo občas hodně ptá na Sairen. Když jsem se na to zeptala, tak s rozpaky řekl, že mu chybí jak se o něj stará jako o mladšího brášku. Myslela jsem, že jebnu hlavou o pult v práci, jak moc mi to přišlo na hlavu. První den z ní má strach a po několika měsících jsou náhle nejlepší přátelé uvažující o adopci sourozence. Zvláštní.

Když se vrátili, tak nás všechny pozvali kluci na večeři. Vybrali zapadlou restauraci, aby nás s nimi nikdo neviděl. Jídlo bylo typicky korejské. Proudil hovor a už jsem si byla stoprocentně jistá, že to Himchan s Jaerkou myslí vážně. Ačkoliv seděli s námi, tak hovořili velmi tiše mezi sebou a pokud mě nešálil zrak, tak se i drželi za ruce. Ten večer jsem neměla na alkohol chuť. Sairen to přešla bez komentáře a Zelo se na mě usmíval zatímco jedl rajčátka, která mu od sebe přidala Sairen. Ona se opravdu chová jak starší sestra.

"Nevím jak vy, ale já už jdu. Musím zítra ještě něco zařídit,"hodinu před zavíračkou restaurace jsem si začala balit.

"Počkej půjdu s tebou,"Guk se vyhrabal na nohy.

"My pojedeme za chvilku domů. Himchan nepil, tak by to mělo být v pohodě,"JongUp přikývl.

"Můžu spát u eonni?"

Zelova otázka přitáhla pozornost leadera.

"Jestli jí to nevadí..."pokrčil Guk rameny.

Sairen to samosebou nevadilo. Něco mi ale říkalo, že Zelo bude hoooodně moc rozmazlený po jedné noci u ní. Tak schválně, o co, že mu Sairen uvaří kakajíčko a pomatlá ho.

"Díky za doprovod, měl bys jít,"usmála jsem se před bytem na Guka.

"Myslel jsem, že mě pozveš dál,"podotkl a sklonil se k mým rtům.

To, že se polibek přehoupl v líbání jsem si uvědomila až, když on sám odemkl moje dveře a pak je za námi zavřel. To všechno zvládl aniž by se odpoutal od mých rtů.

"Guku..."šeptla jsem tiše, když se na chvilku odtáhl.

"Ano lásko?"

Tu noc jsem mu nedokázala říct ne. A byla to největší chyba, kterou jsem mohla udělat. V prvé řadě byl ráno pryč. Na papírku v kuchyni bylo napsáno:

Je konec. Poper se s tím jak chceš.

A v druhé řadě jsem zjistila, že se ani nenamáhal s ochranou. Polkla jsem slzy hořkosti a posadila se na židli. Celou dobu mu tedy šlo jen o tohle? Dotkla jsem se břicha, které velmi brzy začne nosit nový život. Yonggukovo dítě. Dítě, které asi nikdy nepozná otce. Vstala jsem a začala si dělat snídani. Místo kávy jsem si udělala čaj a vyhlédla ven z okna. Bylo zataženo a ještě se dole držela mlha. Tak je listopad...

Yongguk náš rozchod neřešil s ostatními. Stále si mysleli, že jsme spolu. Teď ale měli hodně práce a tak se sem tam u mě zastavil Zelo. Říkal mi, že Guk má hodně práce. Neměla jsem to srdce mu říct, že jeho hyung mi ublížil jak nejvíce mohl. Největší korunu tomu nasadil, když měli rozhovor pro televizní pořad jehož jméno se mi vykouřilo hned z hlavy.

"Yongguku máte právě teď přítelkyni?"

"Přítekyni? Ne nemám, jen by mě rozptylovala od práce,"zasmál se.

Zmatená výměna pohledů mezi Zelem a Himchanem vzadu mi neunikla. Druhý den se mě na to přišli zeptat a já musela s pravdou ven. Jen jsem zatajila jednu důležitou maličkost. A to tu, že Guk bude pravděpodobně otcem.

"Já myslel, že tě opravdu miluje..."hlesl Zelo se slzami v očích.

Himchan svíral ruce v pěsti tak silně až mu zbělaly klouby. Věděla jsem, že Gukovi nenatáhne, prosila jsem ho o to. Otázka je co udělá v únoru, kdy už bude patrné, že je něco špatně. Co udělá Yongguk? Asi nic...

Těhotenský test jsem si udělala po dvou týdnech. Jen mi potvrdil to, co jsem věděla. Okamžitě jsem se zašla přihlásit do nemocnice. Z rezerv jsem si zaplatila první prohlídku. Doktorka mi oznámila, že jsem těhotná a že gratuluje. Pak řekla, že otec musí být velmi šťastný. Ach kdyby jen věděla.
Dovlekla jsem se domů a praštila sebou na pohovku. Rozezvonil se mi mobil. Yongguk... Jen jsem to zvedla a přiložila k uchu.

"Vím, že jsi asi hodně naštvaná, ale potřeboval bych se na pár dní zbavit kluků. V dormu je čurbes a já nemůžu skládat."

"Naštvaná je slabé slovo... Ulož si je kam chceš, ale ke mně ne."

Zavěsila jsem a telefon vypnula. Nejsem odkladna. Jednoho z nich si sem klidně vezmu, ale jen pokud holky nebudou mít místo. Věděla jsem bezpečně, že Jaerka si u sebe nechá Himchana a ten si pro klid duše s sebou vezme dvojku DaeJae. Sairen si vezme Zela a zbyde JongUp. Nikdy jsem s ním neměla problém. Bylo by to jako by tu vůbec nebyl.
A skutečně JongUp mi zazvonil na dveře. Pustila jsem ho dál.

"Kluci mi řekli co se mezi vámi stalo. Nečekal bych, že to udělá,"řekl opatrně.

"Tak to jsme dva. Pohovka nebo postel?"

"Pohovka... poslyš holky se zmínily, že se poslední dobou straníš a chováš docela divně,"zamumlal, když si hodil věci na pohovku.

"Um... Uppie... myslím, že jsi ze skupiny asi jediný, kdo dokáže držet tajemství..."šeptla jsem a zamířila do koupelny.

Vrátila jsem se s krabičkou. Přečetl si nápis a obočí mu vyletělo vzhůru.

"Jsem na začátku třetího týdne..."šeptla jsem smutně.

Viděla jsem jak počítá a doslova vytřeštil oči. Shodovalo se to s dnem, kdy Yongguk spal u mě naposledy. Pomalu si sedl a povzdechl si.

"Proč mu to neřekneš?"

To bylo první na co se mě zeptal. Nechala jsem ruku s krabičkou klesnout.

"A změní to něco? Ne Uppie.. nezmění to nic."

"Ale on by se o vás postaral,"namítl.

"Ale jen z donucení. Miluju ho Uppie.... jenže on mě ne,"hlesla jsem a krabička mi vypadla z ruky.

"Co budeš dělat až budeš muset přestat chodit do práce?"

"Mám ještě nějaké rezervy..."

"Ty ale dojdou..."

"Holt se rozloučím s elektřinou a teplou vodou,"pokrčila jsem rameny.

"Dítě nemůže být bez teplé vody,"podotkl.

Polkla jsem. Má pravdu. Pomalu jsem se posadila do křesla a sklopila hlavu.

"Když se nepostará on tak já jo. Dej mi číslo tvého účtu ode dneška ti tam budu přispívat, abys měla z čeho žít,"rozhodl.

Večer jsem ležela v pokoji a přemýšlela nad tím, proč se rozhodl JongUp řešit mojí situaci tímto způsobem. Nebyla jsem si jistá. Celá skupina mě vzala jako kolektivní kamarádku, do které se zamiloval Yongguk, jenže pak mě odkopl a jen JongUp ví o tom, co po sobě krom zlomeného srdce zanechal. Najednou mi JongUp přijde mnohem víc zodpovědnější než leader.

"Yi Yoo?"

Dveře do pokoje se otevřely. Stál v nich JongUp se sklenicí džusu.

"Ano?"

"Na vypij to,"přešel k posteli a podal mi sklenici.

Tohle gesto mě rozplakalo. Proč jsem se musela zamilovat do špatného muže?

JongUpovi se podařilo mě přemluvit, abych začala chodit na společné akce. Hlídal ale abych nedostávala alkohol a špatná jídla. Toho si všimly holky, které už taky o tom rozchodu věděly a jejich dotazy na to, jestli s Uppiem něco mám jsem ignorovala.
Guk mi nevěnoval pozornost. Většinu času psal něco do tabletu a odcházel mezi prvními. Zbytek kluků taky skenovali JongUpa zvědavými pohledy. Nechápali to. Nechápali, že mi místo soju do sklenky leje čistou vodu nechápali ani to, že mi z talíře vybíral věci, které nesmím.

"Dongsaeng.... ty... neříkej, že jsi..."Sairen vypadly hůlky.

Jaerka zbledla a přejela mě zkoumavým pohledem. Yongguk byl už zase v trapu, takže jsem jen přikývla. JongUp si povzdechl.

"JongUpe..."Himchan na něj tázavě pohlédl.

"To není moje dítě kluci. Yi Yoo si vytrpěla už dost,"řekl tiše.

"Tak čí je? Protože tvůj první byl..."Zelovi se rozšířily oči pochopením.

"Zabiju ho!"

Himchanova reakce byla až přehnaná. Jaerka mu přizvukovala a kdyby poblíž byl brousek, tak si Sairen brousí už i nůž.

"Ne.. nechci aby o tom věděl... Vyčítal by mi to,"hlesla jsem.

"Ale vždyť jsi sama, máš nízký příjem..."namítl Daehyun.

"Proto jsem jí začal posílat na účet peníze. Když se nepostará Guk, tak já ano,"řekl pevným hlasem JongUp.

"Guk by se postaral,"namítl Himchan.

"O co bych se měl postarat?"

Yongguk se vrátil, protože na stole zapomněl mobil. Přejel pohledem všechny. Mě přelítl jen okrajově. Všichni po kradmu pokukovali po mně a JongUpovi. Ten lehce zakroutil hlavou.

"Ale o nic. Jen debata o blbostech,"Himchan se ušklíbl.

DaeJae na mě soucitně hleděli a Zelo drtil pěstičky. JongUp položil ruku na tu mou v uklidňujícím gestu, to ale neuniklo Yonggukovi.

"Takže teď JongUp jo?"

Do očí mi stouply slzy. Než se JongUp vzpamatoval, tak jsem vyběhla ven. Jen tak tak přede mnou zastavilo auto.

"Yi Yoo!"

JongUp vyběhl z restaurace hned v zápětí. Viděl jak auto brzdí a doslova zbledl. Ale hned se uklidnil, když viděl, že to řidič ubrzdil. Využil toho, že auto stojí a za ruku mě dotáhl na druhou stranu. Tam jsem se rozplakala jako malá. Přivinul mě k sobě a uklidňoval mě. Brzy se k nám na druhé straně připojili i ostatní. Jen Yongguk nechápavě postával na druhé straně.

"Už jsem myslel, že tě to auto srazí..."hlesl JongUp tiše.

"O co tady sakra jde. Nikdy takhle přecitlivělá nebyla,"Yongguk způsobil, že se kluci rozestoupili, jen JongUp vzdorně stál vedle mě.

"Já s ní nechodím ty idiote! Ale narozdíl od tebe o ní mám starost, zvlášť teď..."umlkl.

"Jak teď?! Po tom rozchodu?"

Yongguk si odfrkl.

"Přesně to je ten důvod, proč nechci aby o tom věděl,"šeptla jsem JongUpovi do ucha.

Dny ubíhaly a blížil se konec listopadu. Začaly mi ranní nevolnosti. JongUp víceméně u mě bydlel. Yongguk ho vyhodil z dormu, protože mu nechtěl říct co se děje. Ostatní dělali, že jakoby nic nevědí. Ale chodili ke mně každou volnou chvíli. Nosili mi ovoce a zeleninu. Zelo kupoval nejlepší džusy. Celkově mě rozmazlovali. Bylo to od nich hezké gesto. Hezčí než gesto otce dítěte, kterého už všichni z nich znají. Jen on sám nemá ponětí co tu noc způsobil.

Žádné komentáře:

Okomentovat