čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | I love you but ...




Zelo

Hyuk uhýbal před mým pohledem. To je tedy to, co mi chtěl říct? Že mě miluje? Ale... ale já nejsem na kluky. Kris si znovu sedl vedle Hyuka a čekal, co z něj vypadne.

"Já... Zelo..."Hyuk koktal.

"Jen mi řekni, že to není pravda...."

"Zelo.... já tě mám rád...."dostal ze sebe Hyuk.

Ztrnulo mi. Couval jsem od něj a ignoroval fakt, že mi někdo říká, že je za mnou židle. Neuvědomil jsem si, že letím vzduchem až tupá rána do hlavy mě probrala.

"Zelo!"

Yi Yoo ignorovala fakt, že už jednou o své dítě přišla a byla hned u mě. Z tý rány do hlavy se mi motala hlava a bolela jako střep. Další, kdo se u mě objevil hned vzápětí byl Hyuk. V očích strach a roztřeseně ke mně natáhl ruku. Dotkl se mé hlavy a když ruku stahoval zpět, tak mi to došlo. Krvácím... já si právě asi rozrazil hlavu.

"Guku... záchranku, rychle..."Yi Yoo se po tvářích koulely slzy.

"Noona... neplač kvůli mně..."zněl jsem i sám sobě slabě.

Začaly se mi klížit oči. Snažil jsem se proti tomu bojovat alespoň do chvíle dokud nepřijede záchranka. Marně. Guk nestuhl ani dotelefonovat, když jsem ztratil vědomí.

Hyuk

Ne... Lo... Do očí se mi tlačily slzy. Kluk, kterého mám nad všechno rád tu leží a krvácí. A všechno jen kvůli mně. Mám na ruce stále jeho krev.

"Hyuku, jdi se umýt do koupelny..."JongUp, Zelův hyung mě nasměroval do koupelny a šel se mnou.

I při mytí rukou jsem měl stále před očima to, jak se Zelovi protáčí oči a tvář mu bledne. Nesmí zemřít. To raději zemřu já, ale on nesmí!

"Hyuku... není to tvoje chyba, že zakopl..."začal JongUp opatrně.

Šlehl jsem po něm nehezkým pohledem. Zmlkl. Podal mi jeden z ručníků a čekal, až se vrátím zpět k ostatním. Vrátil jsem se. Sledoval jsem, jak přivolaní zdravotníci prohlíží Zela a ovazují mu hlavu. Říkají něco ve smyslu, že bude v pořádku, ale že by bylo fajn ho vzít na CT až se probere.
Když ho položí na pohovku a Yi Yoo si položí jeho hlavu do klína, tak mám chuť se na ní rozeřvat, aby mi na Zela nesahala, ale včas se zarazím. Není můj majetek a Yi Yoo... je to jeho kamarádka. A čeká dítě s leaderem, sakra proč jen jsem tak paranoidní?

"Hyuku, asi bys měl jít domů..."Yongguk na mě upřel pohled.

Nešel jsem na autobus, jako to dělám vždycky, když jsem u Zela. Ne... dnes to bylo naposledy, co jsem s ním byl. Ne proto, že mě odmítl, ale pro to, co se mu kvůli mně stalo.
Nikdy jsem neměl strach z výšek. Přelezl jsem zábradlí lávky nad silnicí. Proudy aut pode mnou spěchaly ke svému cíli a já místo nich stále viděl Zela, jak se mu zavírají oči a teče mu krev. Vezmu telefon a vytočím jeho číslo. Má vypnutý mobil. Hlasová schránka, to je přesně to, co potřebuju.

"Lo... až tohle uslyšíš, tak budeš už pravdě podobně vzhůru a ... je mi to líto Lo. Miluju tě, ale ty mě ne. Chápu to. A akceptuju to. Důvod, proč jsem to udělal Lo... není to kvůli tvému odmítnutí, ale proto, že se ti to stalo kvůli mně. Nedokážu s tím žít. Sbohem...."

Skočil jsem. Dopadl jsem na asfalt a viděl auto řítící se přímo na mě. A pak už nic.


Himchan

Bral jsem to jako blbý vtip, když zazvonila v dormu policie. Ptala se po Zelovi. Yongguk jim opatrně vysvětlil, že Zelo je v bezvědomí po pádu na roh skříňky. To, co ale oznámili nás sejmulo asi nejvíc.

"Kim SooHyuk spáchal sebevraždu, poslední číslo, které volal, bylo Zelovo,"oznámil policista.

"Ale Lo má telefon vypnutý,"řekl tiše JongUp.

Došel jsem do jeho pokoje pro telefon a zaplnul ho. Bylo tam oznámení o hlasové zprávě. Klik jsem na to a zapnul to na reprák.

"Lo... až tohle uslyšíš, tak budeš už pravděpodobně vzhůru a ... je mi to líto Lo. Miluju tě, ale ty mě ne. Chápu to. A akceptuju to. Důvod, proč jsem to udělal Lo... není to kvůli tvému odmítnutí, ale proto, že se ti to stalo kvůli mně. Nedokážu s tím žít. Sbohem...."

Policista si vše zapsal. Věděl, že Zelův telefon nesmí zajistit jako důkaz. Ne dokud se Zelo neprobere. A my sami netušili kdy se probere. Yi Yoo byla stále s ním v obýváku a Yongguk hlídal moc dobře, aby neslyšela nic z toho co se děje v předsíni.

Po odchodu policie jsem se podíval na Guka. Byl bledý v obličeji a prohrábl si vlasy.

"Kdo mu to řekne..."šeptl nakonec.

Kluci se všichni podívali na mě. A sakra. Bojím se, jak na to zareaguje. Hned mu to ale říct taky nemůžu. Neměl bych ho rozrušovat.

"Řekni mu to později, hned po probuzení by mu to mohlo ublížit,"JongUp, jakoby mi četl myšlenky.

Proč vždycky odnáším to, že oznamuji blbé zprávy? No možná proto, že mě všichni označují za matku BAP. A to jejich párování BangHim...

"Co mu to říct až bude úplně v pořádku?"

Doufal jsem, že můj nápad někdo podpoří. Ne... dobře. Nepodpoří. Musím rezignovat. Snad se mu neudělá ještě hůř.

Žádné komentáře:

Okomentovat