čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | I killed him!




Zelo

Bolí mě šíleně hlava. Spadl jsem na poličku... pomalu otevřu oči. Je tma. Že bych přišel o zrak? Ne... skrz okno ke mně proudí světlo velkoměsta. Musel jsem být mimo strašně dlouho. Rukou si na čele nahmatám obvaz a jak rukou hýbnu, tak se mi o rozpálenou kůži otře hadička. Na věšáku, který mi někdo dal do pokoje zarachotí pytlík s kapačkou. Jsem doma v dormu... kluci mě nenechali převézt do nemocnice. Zvláštní.

"Zelo?"

Rozespalý hlas Himchana z rohu pokoje mě vyplašil. Kluci nikdy nenocují u mě v pokoji. Cukl jsem sebou, jak jinak.

"Zelo, jak ti je?"

Himchan už dokonce rozžehl lampu, aby na mě viděl. Musel jsem před takovým množstvím světla přivřít oči.

"No.. celkem dobře na to, že jsem se praštil do hlavy,"zachroptěl jsem.

"Není ti zle od žaludku?"

"Ne, kdyby bylo, tak už jsi poblitý od hlavy k patě,"mírně se pousměju.

"Jo srandičky, srandičky. Jdu to říct ostatním,"Himchan vystřelil z pokoje jako namydlený blesk.

Něco se asi stalo, takhle se Him nechová. Naopak vtipkuje a pak se smíchem odchází pro ostatní, ale tohle... Prostě zvláštní. Zatímco je pryč, tak se mi podaří se posadit a podepřít si záda polštáři. Lehce se mi zatmí před očima, ale přisuzuju to tomu, že jsem dlouho ležel.

"Lo!"

Yi Yoo vběhne do pokoje a málem mě umačká ve svém objetí, dobře trošku přeháním, objímá mě lehce, jakoby se bála, že se mi ještě něco stane. Kluci se trousí za ní a ani jeden z nich se mi nepodívá přímo do očí. Co se děje? Umírám nebo co?

"Kluci, o co jde?"

Lítal jsem pohledem z jednoho na druhého a čekal, kdo mi co řekne. Nakonec ke mně zvedl oči Himchan. Něco je šeredně špatně, Him moc často nepláče.

"Tvůj kamarád spáchal sebevraždu,"řekl tiše.

Moje tělo zachvátil šok. Proč to udělal? Vždyť se mi vyznal a ... možná to jak jsem mu řekl ne... Ach ne, neunesl moje odmítnutí.

"Je nám to líto, Lo..."Yongguk na mě smutně pohlédl.

"Já... já ho zabil..."špitl jsem zničeně a do očí se mi nahrnuly slzy.

"Ne, Lo... ty za to nemůžeš,"zavrtěl hlavou JongUp.

"Ale ano můžu! Já ho odmítl, kdybych nebyl takový blbec, tak by se to nestalo!"

Rozkřikl jsem se na ně a ignoroval fakt, že mi ten křik moc nepomáhá. Naopak mě dokonce rozbolela hlava.

"Lo, s tvým odmítnutím ta sebevražda nemá nic společného,"Daehyun vytáhl z kapsy můj mobil.

Sledoval jsem jak kamsi volá a pak mi telefon podal. Hyukův hlas mě přikoval k posteli. Zapomněl jsem i dýchat. On... on si vzal život proto, že si myslel, že ten pád na skříňku byl jeho vina?

"Je mi to líto..."Yi Yoo na mě hleděla se starostí v očích.

Najednou mi přišla o mnoho let starší než jsem já. Možná to mělo něco společného s tím, že přišla o své první dítě. Nechal jsem telefon vypadnout z mé zkoprnělé ruky a vrhnul jsem se do jejího náručí. Brečel jsem jako malý kluk. Proč Hyuku? Proč jsi jen nemohl být můj kamarád?

Yi Yoo

Podívala jsem se na Yongguka. Ustaraně pozoroval ten chvějící se uzlíček v mém náručí. Má o Zela starost a já také. Když mi prvně řekli o tom, že Hyuk, ten chlapec, co utekl po Zelově nehodě, spáchal sebevraždu, tak jsem tomu nemohla uvěřit. Ten chlapec se do Zela opravdu zamiloval a i Zelo vypadal, že si s ním moc dobře rozumí.

"Lo, nechceš si ještě zdřímnout?"

Zeptala jsem se ho po chvilce, kdy se už vzlyky zdály být tiššími. Přikývl a pomalu se položil. Přikryla jsem ho a pohladila ho po tváři. I když je vysoký, tak se mi právě teď zdá být křehký a drobný.

"Noona... budeš dobrá maminka.."šeptl než zavřel oči.

V pokoji zavládlo ticho. To přerušilo jen Zelovo klidné oddychování. Sklonila jsem se nad jeho obličej a políbila ho na čelo.

"Já vám říkal, že bude lepší mu to říct později,"povzdechl si Himchan.

"Možná jste ho přeci jen měli poslechnout, ještě jsem ho neviděla takhle moc vyvádět,"upřela jsem na ně oči a povzdechla si.

"Popravdě jsme nečekali, že se probudí ještě dneska,"Guk se na mě podíval, v očích vepsanou omluvu.

"Myslím, že téma Hyuk by se s ním už nemělo probírat, alespoň do doby než bude schopný ten nápor emocí vydržet,"vstala jsem od Zela a přešla ke Gukovi.

"Jak myslíš..."JongUp vyletěl do chodby jako první.

"Já říkal, že to zase za ně odskáču já..."povzdechl si Himchan a zas se usadil do křesla.

Tak nějak se nám Him pasoval na Zelova strážce. Seděl v pokoji už od odchodu Jaerky a jídlo jsme mu museli donést, aby se vůbec přinutil něco sníst. Mám pocit, že si to částečně dává za vinu, kdyby stihl Zela chytit, tak by se mu to nestalo, ale jsou to jen kdyby. Prostě se stalo.

"Dobrou,"DaeJae se společně odebrali do pokoje.

"Kdyby mu bylo hůř, tak mě přijď vzbudit,"Guk mě popostrkoval ke dveřím.

"Spolehni se,"Himchan se zavrtal do deky a zhasl.

Kris

Byl jsem u toho, když kluci Yi Yoo oznámili, že policie byla v bytě kvůli Hyukovi, tomu klukovi, co tak žárlivě střežil Zela. Spáchal sebevraždu po té nehodě, co se stala. Nebyla to jeho vina. Vím to, stál jsem krok za ním, když se to stalo. Neshodil Zela, vůbec se ho nedotkl... A pak utekl. Byl vyděšený z toho, co se stalo. A patrně v šoku z toho všeho udělal tu pitomost.
Slyšel jsem Sairen z vedlejšího pokoje, jak mluví s někým po telefonu. Mluvila tiše, takže jsem nepochytil o čem ten hovor byl. Ale nejspíš byl hodně důležitý, protože mi hned po něm přišla zaklepat na dveře.

"Zelo se už probral,"oznámila mi tiše.

"Jak je na tom?"

Posadil jsem se v posteli a ignoroval fakt, že krom spodního prádla nemám na sobě nic. Sairen sjela můj noční oděv očima, ale nic neřekla. Taky proč si stěžovat.

"Dokud mu kluci neřekli o Hyukovi, tak se zdál být v pohodě,"povzdechla si.

"Kterej vůl odhlasoval, že mu to řeknou hned?"

Praštil jsem se rukou do čela. Sairen se zasmušila ještě víc. Nechápal jsem to.

"Hlasovali pro všichni, kromě Himchana, ten zastával názor, říct mu to až bude v pořádku,"posadila se na okraj postele.

"A já si myslel, že jediný kdo tam má rozum je Yongguk,"potřásl jsem hlavou.

Sairen mě pak zas nechala o samotě. Zíral jsem v leže do stropu a přemítal nad tím, jak to vlastně mezi Hyukem a Zelem bylo. Zdálo se mi, že si ti dva rozumí po všech stránkách, alespoň soudě podle té chvilky, co jsem je viděl pohromadě. Zelo ho nechal se ho dotýkat a tím u Hyuka vyvolal plané naděje. Ale Hyuk si nikdy nedovolil zkusit odvážnější dotyky. Zelova reakce na jeho vyznání se... Byl to šok smísený se zmatkem. Ten kluk má sám maglajz v tom, co pro něj Hyuk byl. Musel opravdu moc vyvádět, když se to dozvěděl. Ani bych se nedivil, kdyby sebe samotného obvinil z toho, že zabil Hyuka.

Himchan

Pozoruju spícího Zela. V té tmě, která vládne v jeho pokoji, vidím jen jeho siluetu. Spí klidně. Slyším jeho dýchání, tak je vše v pořádku. Stále mě mrzí, že jsem mu to řekl. Yi Yoo mě zpražila dost nehezkým způsobem, ale pak se na mě usmála. Měl jsem jediný tady rozum, ale to zpět čas nevrátí.
Vytáhl jsem si mobil a naťukal Jaerce zprávu, že Zelo se už probral, ale že už zase spí. Nenapsal jsem jí o tom, že jsme mu to řekli. Stejně se to ráno pravděpodobně dozví od Sairen. Ach jo. Co to ty holky napadlo, že se nastěhovaly do jednoho domu?

"Hime, jdi se prospat,"někdo mě budí.

Protřu si oči a ve světlu z chodby rozpoznám Guka. Obvykle touhle dobou spí.

"Ale.."chtěl jsem něco namítnout, ale Guk jen ukázal ke dveřím.

Co mi asi tak zbylo, musel jsem jít. Sotva jsem sebou praštil na postel, tak jsem usnul. Dnešek byl opravdu velký nápor na nervy. Obzvlášť ty moje.

Žádné komentáře:

Okomentovat