8/19/2015

Hard New Life | HEY!




Tržiště se hemžilo lidmi. Přešla jsem ke stánku s kořenovou zeleninou a hodnotila vzhled a váhu. Prodavač si mě nedůvěřivě měřil pohledem. Oči mi padly na ředkvičky.

"Promiňte ale takto je nemáte skladovat,"řekla jsem opatrně.

Chvilku váhal a pak se zeptal co má udělat. Tiše jsem mu vysvětlila, že musí být méně namačkané a občas by se měly kropit, aby se na ně neusazoval prach. Přikývl, že rozumí a nabídl mi se slevou několik druhů zeleniny. Usmála jsem se a zaplatila. Ještě mi poděkoval než jsem pokračovala dál.

"Co si jako myslíš, že děláš?"

Yongguk mě zastavil nedaleko stánku s ovocem. Nerozuměla jsem tomu, proč se mi plete do nakupování.

"A co jako myslíš? "

Pohlédla jsem na něj s hlubokým nezájmem o jeho momentální názor.

"Otáčí se tu za tebou všichni muži. Tak co si kurňa myslíš, že děláš? "

Hu? Opravdu se otáčí? Otočila jsem se a nejbližší zelinář s červenou tváří rychle uhnul pohledem. Protočila jsem oči. Tak tady taky...

"Já se jim nedivím. Je svým způsobem roztomilá,"ozval se YoungJae.

"Drž hubu Jae..."

Yongguk ho zpražil pohledem. Já využila jeho nepozornosti a došla k ovoci. Tam se na mě usmála starší paní a velmi ochotně mi vysvětlovala rozdíly mezi druhy jablek. Nikdy jsem je nepochopila. Jen vím, že ty zelený jsou trošku kyselejší. Pomohla jsem jí s pár věcmi a ona se velmi divila, kde takové tintítko bere tolik síly. Se smíchem jsem jí vysvětlila, že zdání občas klame. Taky mi poskytla slevu a popřála mi hodně štěstí s bandou. Ah jistě neunikla jí roztržka. Neměla jsem to srdce ji opravovat.

"Noona má moc získávat lidi,"prohlásil Zelo a vzal mi z ruky tašku s jablky.

"To tedy má. Ukaž vezmu ten zbytek, "Himchan mi vzal další dvě tašky.

"Nezvykej si, že ti budou dělat nosiče, "rejpnul si leader.

Ač nerada tak jsem je znovu a tentokrát všechny pustila do svého bytu. Zelo škemral, abych mu půjčila počítač. Naklepala jsem mu heslo a podala mu počítač. Sedl si s ním do kouta a začal mi projíždět fotky.

"Tse... takový starý křáp,"odfrkl si Guk.

"Ale rozlišení má skvělé. Třeba tapeta je bez kostiček, "Zelo zvedl krátce oči.

"Ta tapeta se mi líbí,"YounJae na mě mrkl.

"Nech mě hádat... auto?"Himchan se natáhl na pohovku.

"Ne... Má tam Guka. Má recht ... poslední dobou se neusmíváš..."Zelo to řekl tiše.

Zatímco vedli diskusi na téma počítač, tapeta a poslední Gukovy emoční výlevy, tak jsem zadělala těsto na koláč.
JongUp stál ve dveřích a pozorně mě sledoval. Ale brzy ho nahradily pichlavé oči Yongguka.

"Proč máš mojí fotku jako tapetu! "

"Protože se mi líbila. A protože na ní nevypadáš jako morous,"krájela jsem jablka na plátky a pokládala je na vrch těsta.

"Já nejsem morous!"

Zvedla jsem k němu oči: " Ale ano. . Jsi. Ani jednou co jsme se viděli jsi se neusmál."

Opět jsem se vrátila k jablku. Kousek jsem ochutnala. Trochu cukru... Vrstvu jsem posypala trochou cukru a pak plech strčila do trouby. Půl hodiny. ..

"Ty o mně nevíš vůbec nic, "sykl.

"Ty o mně snad ano?"

Chvilku mlčel. Pak najednou stál za mnou. Z ruky mi vypadla miska. Otočila jsem se k němu a odstrčila ho.

"Zapomeň..."

V očích se mu mihlo pobavení. Odvrátila jsem se a začala uklízet na lince. Nějak se mi podařilo se říznout o nůž.

"Sakra.."zaklela jsem a strčila ruku pod vodu.

Druhou rukou jsem hmátla do poličky a vytáhla lékárničku. Rychle jsem prohrábla obsah a vytáhla desinfekci a náplast. Pozoroval mě. Do kuchyně přišel Zelo s notebookem v ruce. Okamžitě ho položil a sám se ujal mého ošetření.

"Ty jsi vdaná?"

Yongguk hleděl na fotku na počítači. Pak oči přesunul na mě.

"Ah fotky z mého posledního roku na střední škole. Ne to jsem já a můj nejlepší kamarád, "zavrtěla jsem hlavou a sykla, když desinfekce dopadla na ránu.

"Ty šaty. .."namítl Guk.

"Ještě je mám.."zamumlala jsem.

"Ukážeš mi je noona? A taky to video jak jsi tancovala..."Zelo mi nalepil náplast.

Uklidila jsem lékárničku a vzala počítač.

"Kdo chce vidět tanec, kde jsem já?"

Všichni zvedli ruku, krom leadera. Bylo mi ale jasné, že neodolá. Na youtube jsem vyhledala video a pustila ho. Chvilku zmateně koukali a pak, když mě našli, tak byli překvapení. Asi nečekali, že budu dělat křoví.

"A tancovala jsi ještě někde? "

Zelo byl nadšený. Chvilku jsem váhala než jsem najela na flashmob. Chvilku jsem se zdráhala a pak zapla video. Našli mě a šokovaně zírali i na vlastní choreografii. Yongguk třeštil oči.

Bytem začal vonět koláč. Vytáhla jsem ho z trouby a kuchyň byla okamžitě plná.

"Chci recept! "

Prohlášení JongUpa mě ani nesebralo. Pousmála jsem se a na papírek napsala ingredience a postup v hangulu. Podala jsem mu to. Tvářil se jako dítě, které dostalo novou hračku.

"Dostaneme kousek?"

Daehyun slintal a koukal na koláč jako na spásu.

"Je horký a bolely by vás břicha, "zavrtěla jsem hlavou.

Guk si odfrkl. Dělala jsem, že jsem nic neslyšela. Kluci se začli trousit zas zpět do obýváku.
Já zamířila do pokoje a otevřela skříň. Pohled mi padl na šaty. Do pokoje nahlédl Himchan. Uviděl šaty.

"Budeš se vdávat? "

Zavrtěla jsem hlavou a vyndala je, abych si je prohlédla.

"Jsou v nich vzpomínky na můj první ples,"šeptla jsem.

"Ten jak jsme viděli to video?"

Přikývla jsem. Usmál se a posadil se na postel.

"Guk tě svým způsobem má rád. Jen mu to trvá než si to přizná, "vysvětlil mi.

"Nestojím o to, aby mě měl rád. Jen aby přestal být takový jako doposud,"povzdechla jsem si a šaty pověsila zpět.

Pokýval hlavou a vstal. Odešel z pokoje a já osaměla. Z krabice na dně jsem vytáhla fotky ze základní školy a mateřinky. S alby jsem zamířila do obýváku.

"Moje minulost... "řekla jsem tiše a podala fotky Zelovi.

Za chvilku ňunínkovali moje dlouhé vlasy a pak zděšeně hleděli na ježka. Zatímco si prohlíželi tak jsem rozklikla ikonku Skype. Ihned se mi začala ozývat Sairen.

"Annyeong Sairen eonni,"zvedla jsem to.

"Hu teda Choiko, tebe shánět je o hubu,"mrmlala okamžitě.

"Promiň, měla jsem dát vědět,"povzdechla jsem si.

Cizí jazyk BAP přilákal.

"Poslyš chci si udělat prázdniny. Jak velký máš byt?"

"Um celkem dost, "pokrčila jsem rameny.

"Ty dongsaeng... kdo to je?"

V záběru se objevily Daehyunovy vlasy. Naštěstí ne obličej.

"Uhn... kamarád, "hodila jsem žadonící pohled na Himchana a ten Daeho stáhl stranou.

"Jo kamarád..." významný pohled.

"Klidně přijeď a není to jak to vypadá. "

"Ještě upřesním datum dongsaeng. Já už zas musím do práce,"povzdechla si.

"Jo..jen běž."

"Jjaljayo."

Vypnula jsem Skype a pohlédla na šestku v mém obýváku.

"Ty jo tak složitý jazyk je čeština, "zamručel Daehyun od podlahy.

Himchan mu seděl na zadku, aby nikam nezdrhl. Naznačila jsem mu, že je všechno ok. Dae byl vysvobozen.

"Co ti eonni chtěla? "

Guk se tvářil kysele.

"Přijede na prázdniny, takže bude lepší, když se tu nebudete moc zdržovat, "očima jsem zalétla hlavně k Zelovi.

Ten se zatvářil jako umučení.

"Promiň Lo, ale ona je fanoušek, "vysvětlila jsem.

Přikývl a pousmál se. Vzal mi notebook a objal mě.

"Zavoláš mi alespoň? "

Zněl jako malé dítě škemrající o pozornost svého rodiče. Pohladila jsem ho ve vlasech.

"Ano zavolám ti. Klidně i v noci, "slíbila jsem mu.

"Nechuť. ." Guk si odfrkl.

"Noona proč ti říkala dongsaeng? "

"Je starší než já... "

No comments:

Post a Comment