8/20/2015

Hard New Life | Date




Od toho parku se Himchan snažil Zela a kluky tahat vždycky na návštěvu i k holkám, abychom s Gukem zůstali sami. Kluci obvykle kotvili u Jaerky, se kterou si Himchan v posledních dnech padl do noty. Naše chvilky samoty se daly přirovnávat ke schůzkám, ale byly uměle vyvolané a ani jeden z nás to jako rande nebral. Obvykle jsme si povídali, drželi se za ruce a sem tam si vyměnili pár polibků.

"Yi Yoo... víš tak mě napadlo... ještě jsme neměli skutečnou schůzku,"propletl si se mnou prsty a přitáhl si mě blíž k sobě.

Opřela jsem se hlavou o jeho rameno a usmála se. Ano neměli jsme ji. A nevadí mi to. Nechci aby se o mně mluvilo.

"Víš přijde mi to k tobě nefér, že jsme spolu ještě nebyli na večeři nebo v kině, aniž by s námi byli kluci,"pokračoval v rozvíjení své myšlenky, když jsem nic neříkala.

"Mně to ale nevadí.."zvedla jsem k němu oči.

"Opravdu ti to nevadí?"

Zavrtěla jsem hlavou. Usmál se a pohladil mě po tváři. V ten moment se rozrazily dveře a do bytu mi napochodovala Sairen divoce gestikulující a rudá v obličeji.

"Sairen..."rychle jsme od sebe odskočili.

"Ale dost vy dva. Stejně to už všichni vědí,"zabrblala Sairen a kecla si na křeslo.

"Tak co se děje hn?"

Tentokrát se ptaní ujal Guk. Ruku mi položil kolem pasu, ale pozornost věnoval Sairen, která se začínala trochu uklidňovat.

"DaeJae mi v bytě nadělali paseku. Prostě chvilku nenechají Zela na pokoji a dopadne to vždycky nějakou katastrofou,"mračila se jako samotný bůh pomsty.

"Co rozbili?"

Guk zkoprněl, protože to nebylo poprvé co kluci něco rozbili, když blbli. Minule Jaerce i přes její protesty koupil nový koberec. Klukům se ho podařilo potřísnit barvivem, které nešlo pak dolů. Himchan tak trochu vyšiloval.

"Roztrhli mi pár prospektů do práce, ale dobrý dají se vytisknout a zkorekturovat znovu,"povzdechla si.

"Tak proč tu tak vyšiluješ?"

"Povedlo se jim rozbít mi kopírku,"přiznala barvu.

"Jak si můžou DaeJae říkat dospělí,"Guk si povzdechl a rukou si projel vlasy.

Konečně tu otázku slyším i od někoho jiného než od mého vědomí. Sairen se taky potutelně tlemila.

"Pošlu jí do opravny, nedělej si starosti, jen by jim už někdo měl konečně přistřihnout křidélka,"ujistila ho Sairen.

"Vyřeším to s nima doma, kolik bude oprava stát?"

Pustil mě a začal hledat peněženku.

"Nic, mám ji v záruce,"mávla rukou. "Tak já jdu a užívejte si."

Zapadly za ní dveře a já si s Gukem vyměnila všeříkající pohled. DaeJae mají zavařeno.

To, že byli DaeJae pokáraní jsem se dozvěděla druhý den od Zela, který se zastavil s JongUpem, který se omluvil a klapal nahoru k Sairen. Netušila jsem proč, ale taky je to jeho věc no ne....

"Guk nebyl nikdy tolik naštvaný. Sairen vám sem asi vtrhla co?"

"Ne tady nešlo o to, že sem vtrhla, stejně o tom všichni z našeho okolí ví, ale šlo o to, že tohle kluci už přehnali. Koberec, no dobře shoda náhod, ale kopírka?"

Podala jsem mu plechovku s limonádou a posadila se vedle něj.

"Ta kopírka byla víceméně moje vina..."šeptl. "Zakopl jsem o kabel a ona spadla."

"Ale DaeJae tě zase otravovali ne?"

Přikývl s velmi nešťastným výrazem ve tváři. Položila jsem svou limonádu a vzala ho za ruku.

"Poslouchej mě Lo. Kdyby tě nebyli otravovali, tak by se to nestalo. Je to jejich chyba mnohem více než tvoje."

Plaše se usmál a lokl si trošku limonády.

"Noona... mám ti dát tohle,"vytáhl s kapsy složený kus papíru.

Vzala jsem si ho a podívala se na krátký vzkaz.

Přijď v sedm večer do parku.
Guk

Pousmála jsem se. Přeci jen mi to první rande chce udělat. Zelo mi nakoukl přes rameno a zaculil se jako neviňátko.

"První rande?"

"Říkala jsem, že to není nutné,"šeptla jsem tiše.

"Má tě určitě hodně rád. Jinak by se na to vybodl,"ujistil mě Lo a opřel se o opěrku.

Ano říkal mi, že mě má hodně rád. Jenže... nemám ani představu co slovo hodně v jeho podání znamená. Zelo to neví, DaeJae taky ne a JongUp určitě nemá ani ponětí co se děje. Himchanovy oči nás pronásledují snad všude, že by se mu Guk svěřoval? Zeptat bych se mohla... i když poslední dobou se Himchanovy oči soustředí na něco jiného, tedy na někoho.

"Já vlastně ani nevím jak moc hluboce mě má rád,"přiznala jsem a položila papírek vedle své plechovky z limonádou.

Zelo se zamyslel: "Musí tě hluboce milovat noona, jinak by se s tebou v parku nevodil za ruku. Má rád svoje soukromí, ale patrně se mu nechtělo už čekat na tvůj krok."

Něco na tom bude. Guk udělal první krok v momentě, kdy byl míč na mé straně hřiště. Půjdu tam. Čistě proto, že mu nezkazím radost.

Večer jsem zamkla byt a zamířila do parku. Schválně jsem se courala, protože jsem vyšla asi o pět minut dříve. Čekal na mě na okraji parku a mezi prsty protáčel jednu jedinou červenou růži. Sotva mě uviděl tak se mu na tváři rozlil úsměv.

"Jsem rád, že jsi přišla,"šeptl a vtiskl mi polibek.

Růži jsem si od něj vzala a přivoněla k ní. Vzal mě za ruku a vedl mě ztemnělým parkem k místu, kde je občerstvení. V tuhle dobu mívá občerstvení zavřeno, ale Guk pravdě podobně zaplatil majiteli, aby nechal otevřeno výhradně pro nás. Sedli jsme si ke stolku a za chvilku nám majitel donesl jedno z typických korejských pouličních jídel. Těch, která jsem první dny tady jedla celkem často.

"Zelo se zmínil, že ti to moc chutná,"řekl mi tiše.

"Ano, byli jsme spolu u podobného stánku, když jsme se vídali i přes tvůj zákaz,"sklopila jsem pohled do talíře.

"Omlouvám se. Bylo to proto, že jsem ti nemohl věřit a tak divně jsi mě okouzlila,"vzal mě za volnou ruku.

"Však já ti to nevyčítám,"ujistila jsem ho.

Jedli jsme pomalu, protože přeci jen to jídlo bylo horké. Občas mi přidal do misky ze svého a smál se, když se mi nepovedlo hůlkami správně uchopit kousek jídla a ono spadlo zpět do misky. Trpělivě mi ukazoval jak to mám správně nabírat.

"Myslím, že ti zvoní telefon,"poznamenal, když jsme pili soju.

Měl pravdu. Vytáhla jsem mobil a pohlédla na číslo. Sairen. Co ta mi chce v tuhle dobu?

"Děje se něco eonni?"

"Yi Yoo někdo se ti vloupal do bytu. Už jsem kontrolovalo co zmizlo.... chybí ti počítač..."

"Ne to ne..."úplně jsem zbledla a ruka se mi roztřásla.

"Už jsem volala policii, ale bylo by lepší, kdybys tu byla ty až přijedou."

"Hned tam budu..."

Zavěsila jsem a rychle mobil hodila do tašky a vylovila klíče. Guk už byl také na nohou. Pochopil z mého výrazu a reakcí, že se něco děje. Neptal se mě. Věděl, že se to velmi brzy dozví. Oba jsme spěchali k domu. Akorát před ním zastavilo policejní auto. Ještě než stihli policisté vylézt z auta, tak jsme zmizeli ve vchodu.
Pohled na vylomené dveře a nepořádek v bytě mě zasáhl. Do očí mi stouply slzy. Guk si mě automaticky přitáhl do náruče a utěšoval mě. Sairen byla celá nesvá z toho, že mi volala zrovna ona.

Policisté si ode mě vzali všechny možné informace o mém počítači, včetně výrobního čísla. Pak mi doporučili, abych si pořídila bezpečnostní dveře.

"Moc se omlouvám, že jsem vám zkazila schůzku,"Sairen počkala až odejdou a soucitně na nás stočila pohled.

"To nic, jde o můj počítač... ty moc dobře víš co v něm bylo,"hlesla jsem.

"Ano vím... povídky. Ty, který četla spousta kpoperů,"přikývla Sairen.

"Je mi to líto Yi Yoo.... co tablet? Nechali ho tu?"

Guk zamířil do pokoje a vrátil se s tabletem. Zvláštní fungl nový tablet tu nechali. Proč mám ten nepěkný pocit, že tu kradl někdo, kdo toužil po povídkách?

"To je divné.. proč tu nechali ten fungl nový tablet?"

Pohlédl na mě a já se zasmušila. Ano jinak se to vysvětlit nedá: "Musel tu krást někdo, kdo chtěl obsah mého počítače."

Sairen přikývla a povzdechla si. S tichým promiň a dobrou noc se vypařila na svoje patro. Guk s povzdechem položil tablet na stůl a posadil se vedle mě na sedačku.

"Mám tu dneska zůstat?"

Zavrtěla jsem hlavou. Co kdyby se ten člověk vrátil a ublížil by mu? I když tohle je fikce. Policisté dole nechali strážníky, aby hlídali.

"Nechci, aby se ti něco stalo,"přitáhl si mě do náručí a políbil mě na spánek.

"Guku..."hlesla jsem.

"Neodháněj mě od sebe..."

Nakonec jsem svolila. Ale zakázala jsem mu spát na pohovce. Čistě proto, že by byl jako první na ráně. Na druhou stranu se mu nechtělo mi lézt do pokoje. A málem skákal metr do vzduchu, když jsem řekla, že budu spát na zemi. Řekl mi, že pokud budu spát na zemi tak on taky.
Ve výsledku jsme leželi vedle sebe v jedné posteli a ještě jsme si povídali. Usnula jsem jako první, tím jsem si jistá.

Ráno jsem se vzbudila díky tomu, že mě něco lechtalo na tváři. Když jsem otevřela oči, tak se na mě usmál Yongguk a odtáhl svou ruku. Došlo mi to. Lehce mě hladil po tváři konečky prstů.

"Dobré ráno,"políbil mě na rty.

"I tobě,"usmála jsem se a protáhla se.

"Jsi tak krásná,"šeptl.

Měla jsem chuť mu říct, že ne, že po ránu vypadám jako čarodějnice, ale nechala jsem to být. Urovnala jsem mu neposedné vlasy a posadila se.

"Nespěchej je neděle,"stáhl si mě zpět k sobě.

"Ale Guku... musím koupit ty dveře,"zaprotestovala jsem.

"Už jsem zavolal do jedné firmy. Měli by přijet za hodinu. Jen namontují dveře a půjdou po svém. Platil jsem předem,"vysvětlil mi.

"Další věc, kterou jsi mi zaplatil,"povzdechla jsem si.

"Bojíš se, že kdyby nám to nevyšlo, tak budu chtít, abys mi to proplatila?"

Zdráhavě jsem přikývla. Začal se smát. Opravdu se nehorázně chechtal.

"Ne lásko to bych ti nikdy neudělal,"setřel si drobné slzičky smíchu.

Ztuhla jsem. Lásko? On mi řekl... lásko...

"Copak?"

Hned poznal, že je něco špatně. Přestal se smát a studoval pečlivě mou tvář.

"Řekl jsi mi...."začala jsem.

"Lásko? To ti tak ještě nikdo nikdy neřekl?"

"Ne řekl jen... od tebe to zní tak hezky,"šeptla jsem a zrůžověla v tváři.

Usmál se a sklonil se k mým rtům. Daroval jim lehký polibek a přitáhl si mě do svého náručí. Tulila jsem se k němu a vůbec mi nepřišlo divné, že jsem ho nechala spát v jedné posteli se mnou. I když Sairen byla jiného názoru.

"Ou..."stála ve dveřích do ložnice jako opařená.

Než jsem stihla něco říct, tak se otočila na patě a rudá v tváři za sebou zavřela dveře. Guk propukl v smích a vůbec se ho nesnažil trošku dusit. Kdyby se podívala víc než jen krátce, tak by viděla, že jsme oblečení v tom, v čem jsme byli večer.

"Tohle ale není hezký, co kdybys takhle viděl Zela s nějakou holkou?"

"To opravdu nechtěj vědět,"zamumlal.

"GUKU!"

Došlo mi to. Nejsem zas tak hloupá. Znechuceně jsem se od něj odtáhla.

"Špatně tomu rozumíš lásko, zavolal bych ti a ...."odmlčel se.

"Udělal se po telefonu,"dokončila jsem za něj.

"No ... "přikývl.

Povzdechla jsem si. Takže by mi nebyl nevěrný. To je krásné.

"A pak bych udělal po telefonu já tebe,"zašeptal mi do ouška.

Zamrazilo mě v zádech. Byl to takový ten příjemný mrazík s náznakem adrenalinu. Na téma sex jsme spolu ještě nemluvili. Je to totiž teprve měsíc a půl co jsme se dali dohromady.

"Guku nemáme dveře, co když tohle někdo slyší,"zamumlala jsem.

"Však nic neděláme,"podotkl.

"Yongguku...."povzdechla jsem si a raději z té postele vylezla, jinak by byl schopný mě ukecat i k něčemu víc než sex po telefonu.

"Já vím je ještě brzo,"omluvně se usmál a začal se taky hrabat z postele.

Zamířila jsem do kuchyně zatímco on zaplul do koupelny. Uvařila jsem mu kávu a pak se s ním vyměnila ve sprše. Ne, že bych mu nevěřila, ale raději jsem se po tom našem rozhovoru v pokoji zamkla.

"Co je to s váma dvěma?"

Zelo seděl odpoledne s námi v bytě a lítal pohledem z jednoho na druhého. Přijel sám, protože kluci měli nějakou akci, na kterou on nemohl čistě z věkových důvodů.

"Řekněme, že jsme se v našich hovorech dopracovali k citlivým tématům,"zamumlala jsem.

"Hyung neříkej, že ses jí už ptal na tohle,"Zelo se zatvářil pohoršeně.

"Lo stejně by na to jednou došlo. Mimochodem ona je strašně rozkošná, když spí,"poznamenal Guk.

Zelo vytřeštil oči. Zrudly mu tváře a rychle sklopil hlavu.

"Sakra Guku, jednou tě tu nechám přespat..."zaklela jsem a přisedla si k Zelovi na křeslo.

"Nic se nestalo Zelo..."pohladila jsem nejmladšího z BAP po vláscích.

"Noona, já nechci aby ti ublížil,"šeptl Lo nešťastně.

Moje oči automaticky vystřelily k leaderovi. Ten uhnul pohledem. Aha, takže do teď dostal holku do postele a pak ji odkopl. Nezdá se ale, že by to měl v plánu i se mnou. Nebo snad ano?

"Nikdo mi neublíží Lo. Nikomu jsem to ještě nedovolila..."hlesla jsem tiše a dál se probírala jeho vlásky.

Guk byl v šoku. Hleděl na mě. V očích překvapení. Myslel si snad, že jsem tak nezodpovědná a dám každému co chce?

"Noona ty jsi ještě...."Zelo zvedl hlavu.

Přikývla jsem. Vytřeštil oči a pak pohledem střelil k leaderovi. Ten jen na sucho polkl. Jeho komentář k tomu, že jsem vlastně ještě nikdy s nikým nespala, jsem si neposlechla kvůli tomu, že zavolal Himchan, že by se měli vrátit všichni do dormu kvůli tomu, že má přijít manažer. Guk na to pravděpodobně zapomněl.

To, že Guk myslí to sexuální sblížení vážně jsem poznala hned, ale po Zelových slovech jsem začala mít strach, že když to udělám, tak se zachová tak jak jsem ho neznala a opravdu mě opustí. Rozhodla jsem se naší intimní chvilku odsouvat co nejdál to půjde. Jenže, co když se to stane úplně spontánně?

No comments:

Post a Comment