čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | Change?




Zelo

Byl jsem opravdu debil, když jsem nakonec Yonggukovi odkýval, že pojedu k jejím rodičům s nimi. JongUp jel do Prahy s námi s tím, že chce něco sehnat pro Sairen. Šel bych raději s ním, než jet k nooniným rodičům. Ale Guk mě chce mít pod dohledem už jen z toho důvodu, že by mu to Nam asi neodpustil, kdyby se mi něco stalo. Párkrát jsem je v bitce viděl a Guk je o hodně nebezpečnější....
Yi Yoo celou cestu mlčí, chápu jí. Nemá nám co o rodině říct, tedy asi to slušné. Guk vypadá zoufale a jen ji hladí po ruce, ale také nemluví. A mně... Mně nezbylo nic jiného než vytáhnout iPod a pohroužit se do světa hudby, by mi z toho ticha pravděpodobně hráblo.
Když vystoupíme, tak se skepticky zadívám na různě barevné paneláky a sundám si sluchátka.

"Noona, ty jsi bydlela tady?!"

Důvod pro mé překvapení je, že všude kolem jsou lehce přičmoudlí lidé, které většina světa zná jako cikány, ale nikdo to nahlas neřekne, protože se s nimi nechce dostat do křížku. Dokonce jsem zahlédl několik černochů.

"Ano, tady jsem bydlela,"přikývla.

Guk si ji k sobě přitáhl blíž, když viděl ty zvláštní pohledy, kterými ji častovali někteří muži.
Pomalu nás vedla do kopce a my se rozhlíželi. Všimli jsme si, že je v okolí i několik obchodů, kde jsou asiati, ale víceméně nám bylo jasné, že jsou to vietnamci. Zahnula a vedla nás podél vjezdu do garáže. Zastavila se u dveří vedle vietnamské večerky, ze které zrovna vykoukl mladý asiat a usmál se na ní a něco jí řekl v češtině. Noona ho pozdravila a pak se věnovala zvonkům. Roztřesenou rukou zazvonila na zvonek s příjmením jejího otce.
Za moment se ozvalo zapraštění, že to někdo zvedl a ozval se dívčí hlas. Noona cosi řekla a dívka na druhé straně odpověděla a zavěsila. Vypadalo to, že se do domu nedostaneme, ale za moment se v chodbičce za prosklenými dveřmi objevila vysoká holka, docela hodně podobná nooně.

"To je moje nejmladší sestra,"oznámila nám noona.

Yongguk

Nejmladší sestra Yi Yoo mě dost zarazila. Na to, že je mladá, tak je hodně vysoká. Vlastně... i její mladší sestra je vyšší než ona, měl bych se jí zeptat na to, jak je to možné.
Ve výtahu sleduji, jak si ty dvě povídají a nejmladší sestra vypadala, že jsou témata, která nerada probírá a protože mluví česky, tak jim nerozumíme.
Výtah se otevře a holky umlknou. Yi Yoo polkne. Je na ní vidět, že by byla nejraději na druhé straně polokoule... Najednou mi to přijde, jako fakt blbý nápad, že jsem ji k tomu nutil.
Vyzujeme se v malé předsíňce a vezmeme si pantofle, které nám nabízí její sestra pomocí dosti neohrabané angličtiny. V Koreji kolikrát pantofle nenosíme...

"Rodiče jsou v obýváku..."řekla Yi Yoo tiše.

"Noona..."Zelo si povzdechl a slabě se pousmál.

"Neboj se..."špitnu a společně zamíříme do obývacího pokoje.

Nečekal jsem, že je Yi Yoo svému otci strašně podobná, ale překvapilo mě, že její oba rodiče jsou lehce při těle a ona je tak hubená. Její otec cosi řekl a ona mu opatrně odpověděla.

Yi Yoo

První otcova otázka byla, kdo kluci jsou. Opatrně jsem mu řekla, že jsou to lidé, kteří se se mnou v Koreji spřátelili. Usadili jsme se s klukama na pohovku.

"Jak se ti tam vede? Tvoje sestra nám nic neřekla...."

Tak tuhle otázku jsem nečekala. Co se to tu stalo, když jsem byla pryč? Že by se otci stýskalo?

"Našla jsem si práci, která mě bavila, ale musela jsem ji ukončit,"řekla jsem opatrně.

"Proč?"

"Já... jsem těhotná."

V pokoji se rozhostilo ticho. Kluci byli zmatení a Guk do mě lehce drcnul, abych mu to vysvětlila. Tiše jsem mu korejsky vysvětlila, že jsem rodičům oznámila, že jsem těhotná.

"S kým?"

"S... s ním..."šeptla jsem a opatrně Guka vzala za ruku.

"Učili jsme tě, že si máš dávat pozor!"

Vyštěknutí mého otce přinutilo Zela, aby sebou cuknul a ublíženě šlehl pohledem po Yonggukovi. Ach bože... Proč jsme Zela s sebou brali?

"Ale tohle je plánované, my se budeme brát..."vyhrkla jsem.

"A-aha..."otci sklaplo.

Alice se na mě podívala a pak nadšeně vypískla, když jí konečně došlo, kdo nám sedí doma v obýváku. Vystřelila z pokoje a vrátila se s plakátem B.A.P, který jsem jí kdysi dávno dala.
Zapíchla prst do Zela na plakátu a pak ukázala na živého Zela. Ten vyjeveně poulil oči.

"O co tu jde?"

Yongguk využil zmatené situace na to, aby se mě na všechno zeptal.

"Jen jsou překvapení, že se budeme brát a mé těhotenství, že je plánované.."
Pokýval hlavou a usmál se.

"Yongguk..."Zelo ukázal na plakát a pak na Guka.

Tyhle jednoduchá slova moje sestra ještě zvládala. Nakonec to ani není zas taková pohroma....

Zůstali jsme i na oběd. Kupodivu jsem musela vařit já a Yongguk se Zelem mě pozorovali. Jako bych vařila úplně poprvé. I když, úplně poprvé před nimi vařím čínskou kuchyni.

"Dej tam ještě tohle,"Guk mi podal chili.

"Nemůžu, Alice nesmí ostré,"zavrtím hlavou.

"Nebo víc soli,"Zelo chtěl začít solit.

"Ne, nesmíme moc solit, on.. je nemocný,"pohlédla jsem na záda otce, který se věnoval novinám.

"Jak je to vážné?"

"Ne zas tolik, ale nesmí moc solit, jinak se to zhorší, bere na to léky,"otevřela jsem skříňku a ukázala ty patery léky.

Kluci studovali názvy v angličtině a pak jen přikývli.
Krom mámy jsme všichni jedli hůlkami, což kluky potěšilo. Bohužel jsem všechny korejské odvezla s sebou, tak se museli spokojit s japonskými a čínskými.

JongUp

S mapou v ruce jsem prošel obchodní domy, abych Sairen překvapil nějakým dárkem z její země. Měli všude okolo spoustu věcí, ale já nemohl vybrat. Nic se k ní nehodilo. Až jsem došel do jednoho obchodu a do očí mě udeřil nádherný kabát ve výloze. Vešel jsem do obchodu a anglicky se zeptal, jakou mají nejmenší velikost. Prodavačka mi ochotně donesla nejmenší velikost kabátu. V duchu jsem si představil Sairen a usoudil jsem, že jí velikost bude sedět. Zaplatil jsem kreditkou a zadíval se na hodinky. Čas oběda.
Na jídlo jsem si zašel do čínské restaurace. Trochu zmatená obsluha mě sledovala jako uhranutá, tak očividně fanynka k-popu. A během jídla jsem dostal nápad. Vytočil jsem Sairenino číslo. Guk mě za účet za telefon zabije, ale já ji chci slyšet.

"Uppie?"

Překvapeně mi to zvedla.

"Ahoj zlato...zrovna obědvám a moc bych si přál, kdybys tu byla se mnou,"povzdechl jsem si.

"Však se brzy uvidíme, ne? Už jste našli Hima?"

"Ano, je s Jaerkou a pomáhá jí získat vízum natrvalo a protože se zasnoubili, tak by jim to měli dát do konce týdne."

"Už se nemůžu dočkat až se mi vrátíš..."

"Já se také nemohu dočkat. Mimochodem... Yi Yoo, Guk a Zelo jsou na návštěvě u jejích rodičů,"oznámil jsem jí.

"Ou... Doufám, že to jde v klidu,"povzdechla si.

"Miláčku... copak děláš?"

Zeptám se automaticky, když slyším rachot, jakoby něco padalo.

"Povedlo se mi Yi Yoo vysypat poličku, když jsem jí chtěla zalít kytky..."

"Nic jí nepovím, jen to dej do pořádku,"ujistil jsem ji.

"Chybíš mi..."

"Ty mě taky. Zavolám ti až dorazíme zpět do Koreje, ano? Guk by mě za víc jak jeden mezikontinentální hovor asi zabil,"zakřenil jsem se.

"Budu čekat..."slíbila mi.

"Pozdravuj ostatní, jestli jsi s nimi v kontaktu."

"Budu, měj se."

"Papa."

Ten hovor se Sairen mě rozesmutnil. Co bych dal za to, aby tu byla se mnou... Mrkl jsem na hodinky. Yi Yoo říkala, že mám být na nádraží kolem třetí, tak to abych vyrazil. Snad se ta jejich návštěva jejích rodičů nezvrtla v pěstní souboj mezi otcem a Gukem.

Žádné komentáře:

Okomentovat