čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | Blue Code




Sairen
Rovnou z práce jsem jela do nemocnice. Cestou jsem koupila květiny a tak trochu doufala, že už bude vzhůru, ale když jsem dorazila, tak mi doktor řekl věc, která se mi tak úplně nezdála. Prostě ještě stále spí a ještě se ani nezačala probouzet po anestetikách. Už ji ale přemístili na normální pokoj. Měla k sobě připojený jen přístroj kontrolující srdeční činnost a do ruky zavedenou kanylu s umělou výživou. Spala ještě hluboce.
Květiny jsem dala do vázy, kterou mi ochotně donesla sestra. Ještě otevřela okno, prý aby se vyměnil vzduch. Nic jsem nenamítala. Posadila jsem se na židli vedle její postele a povzdechla si. Co je to s tebou Yi Yoo? Jindy v tuhle dobu sršíš energií... Mobil začal vyřvávat na celý pokoj. Rychle jsem ho zvedla. Ne, že by Yi Yoo mohla vyzvánění slyšet, ale zvyk je svině.

"Ano Uppie?"

"Chtěl jsem tě vzít na pozdní oběd a řekli mi, že už jsi odjela,"byl smutný.

"Promiň, jsem v nemocnici u Yi Yoo, už ji dali na normální pokoj,"vysvětlila jsem.

"Je už vzhůru?"

Podívala jsem se na spící kamarádku: "Není. Ještě se vůbec neprobrala. Doktor naznačil, že to je možná tím, že dostala silnější anestetikum než prve, když tu byla se slepákem."

"Vyzvednu tě tam a zajedeme na jídlo ano? Yi Yoo nikam nezmizne, spí."

"Dobře Uppie. Jeď opatrně ano? Nechci, abys tu ležel i ty."

"Neboj se. Dám si pozor,"ujistil mě a zavěsil.

Mobil jsem si zas uklidila do tašky a povzdechla si.

"Děláš nám starosti holka.... Už bys měla být vzhůru."

Žádná reakce. Jak jinak. Vstala jsem krátce jí stiskla ruku a zamířila ke dveřím. Snad se probere do konce týdne.

"Promiň byla zácpa,"Uppie mě objal a vtiskl mi polibek na tvář.

"To nic. Já si mezitím dala čaj,"poukázala jsem na hrnek před sebou.

Kromě mě v kantýně bylo i několik pacientů, kteří pod dohledem zdravotních sester konzumovali jen to co smí. JongUp mi vzal hrneček a trochu se napil. Ale zas ne tolik, aby mi nic nenechal.

"Jak je na tom?"

Zeptal se na Yi Yoo. Občas jsem ho podezírala, že k ní něco cítí. Ono bylo to dost zvláštní, když jí začal posílat peníze na horší časy. Mám na Yi Yoo žárlit nebo ne?

"Její stav je vynikající jen prostě pořád spí,"pokrčila jsem rameny.

"Yongguk nebude rád, že stále spí...."povzdechl si Jongup a dopil zbytek čaje, když jsem se k tomu jaksi neměla.

Chvilku jsme ještě seděli než jsme usoudili, že je čas jít. V ten moment ale proťal okolí poplašný zvuk s oznámením BLUE CODE. Jongup mě strhl na sebe, aby mohli doktoři proběhnout. Chvilku jsem netušila o co go, ale pak mi to došlo. Yi Yoo mi jednou poslala dramu s lékařským prostředím a blue code byly potíže. Prudce jsem se otočila, abych viděla kam běží. Běželi do chodby, kde má pokoj Yi Yoo!

"Yi Yoo...."hlesla jsem a do očí se mi natlačily slzy.

"Ne určitě ne... říkala jsi, že byla v pořádku,"uklidňoval mě.

Musela jsem se hodit do klidu, protože její dveře přeběhli. Je v pořádku... díky bohu.

"Tak pojď, zastavíme se na jídle. A pak v dormu,"vzal mě za ruku a společně jsme zamířili k autu.

Jaera
"Himchannie co tu děláš?"

Zmateně jsem na něj koukala zpoza svého pracovního stolu. Nečekala bych, že se zastaví za mnou v práci. Mám končit za hodinu.

"Zachraňuju tě od nudné práce zlato,"uculil se.

Myslel to vážně. Opravdu mě z práce dostal hodinu před koncem mojí pracovní doby. Naložil mě do auta a jel směr můj byt. Proč mě veze domů? Znervózněla jsem. A to vlastně proto, že mi vlastně mozek nebral co budeme dělat doma. Ani jsem si nevšimla, že už stojíme před domem a Himchan mě pozoruje.

"Jaer...byl jsem u tebe v bytě,"začal opatrně.

Proč mi to říká? Klíč jsem mu dala. A sakra... snad tam nic neprovedl, proběhlo mi hlavou. Už jsem si představovala rozbitou přepážku mezi pokojem a kuchyní.

"A mám pro tebe překvapení, překvapení, které by další hodinu asi nepočkalo,"usmál se.

"Překvapení?"

Přikývl. Odepnula jsem si pás a vylezla z auta. Co bych od něj měla čekat? Mám ho ráda a on má rád mě, ale stále se moc dobře neznáme. Co když to jeho překvapení bude něco ošklivého? Pomalu jsme spolu vystoupali do čtvrtého patra a já zastrčila klíč do zámku. Otočila jsem a odemkla. Předsíňka byla uklizená a od dveří jsem viděla, že přepážka mezi kuchyní a pokojem je v naprostém pořádku. Do nosu mě ale udeřila vůně. Čokoláda a jahody. Vyzula jsem se a vešla do obýváku. Na stolku byl jahodový sorbet s rozpuštěnou čokoládou na vršku. Ve svícnu plápolala svíčka a ve váze byla jedna jediná červená růže.

"Nejsem si jistý, jestli jsem ten sorbet udělal dobře,"Himchan mě objal.

Zády jsem se opřela o jeho hruď a natočila na něj hlavu. Usmála jsem se.

"Co vlastně slavíme?"

"Měsíc spolu..."šeptl.

To už je to měsíc?! Asi ano, když mi to Himchan tvrdí.

"Měsíc jsem čekal než budu moct udělat tohle..."sklonil se ke mně a lehce se svými rty otřel o ty mé.

Srdce mi vynechalo jeden úder a pak se pustilo do splašeného maratonu. Do tváří se mi nahrnula červeň a já najednou nevěděla kam s očima.

"Jaer... myslím náš vztah úplně vážně,"šeptl, když se odtáhl a já se mu podívala do očí.

"Channie... já... nevím co na to říct...."vysoukala jsem ze sebe.

"Nic neříkej zlato a pojď dáme si ten sorbet než z něj bude loužička,"posadil si mě na klín a rozhodl se, že si mě snad i nakrmí.

"Ale no tak.. Jíst ještě umím sama,"musela jsem mu lžičku sebrat, když mi čokoládu rozmazal omylem kolem pusy než se konečně trefil.

"Jsi tak krásně umazaná,"zasmál se a sklonil se, že mi čokoládu slízá.

To mě dostalo do ještě větších rozpaků. Ale nechala jsem ho to udělat. Nebylo ani divu, že toho i využil a prozkoumal moje rty. Odtáhl se ode mě a sklopil oči k zemi.

"Promiň,"šeptl.

"Neomlouvej se..."šeptla jsem a vzala lžičku.

Mázla jsem mu trochu čokolády do koutku úst a následně ji slízla. Omotal kolem mě své ruce a přitiskl si mě k sobě blíž. Znovu se naše rty setkaly v polibku. Lžička zapomenutá dopadla na plovoucí podlahu.

Yongguk
Když jsem vešel do jejího nového pokoje, tak mi pohled padl na květiny. Někdo tu za ní už dneska byl. Asi některá z holek, že vybrala tak fádní kytky.... Měl jsem chuť je vyhodit, ale na druhou stranu moc hezky voní. Růžové růže jsem zastrčil k nim a přešel k oknu, které někdo musel otevřít. Zavřel jsem ho. Venku se hodně ochladilo a nechci, aby se nachladila.
Došel jsem k posteli a sedl si na její okraj. Jemně jsem vzal její ruku do své a lehce ji hladil. Už by se měla začít probírat... Tak proč to tak trvá? Chvilku jsem váhal. Trochu jsem ji posunul a posadil se vedle ní. Stáhl jsem si ji na sebe a zavřel oči. Jen na chvilku si zdřímnu... jen na chvilku....

Zelo
Podařilo se mi uniknout z dormu v momentě, kdy se Daehyun s YoungJaem snažili uklohnit něco jedlého. Ne, že bych nevěřil, že se to bude dát jíst, ale bál jsem se spíš, že podpálí kuchyň a pak to svedou na mě. Cestou jsem koupil v květinářství fialky. Yi Yoo mi říkala, že jsou to moc hezké kytičky, tak jsem se rozhodl jí je donést do nemocnice.
Cestou mě zdržely tři sanitky, které přivezly zraněné z nějaké autonehody za Seoulem. Pak mě zastavili na recepci kvůli tomu, že jsem si nechal včera obarvit vlasy na černo a oni si mě asi nezapamatovali. Musel jsem říct za kým jdu. Chvilku dokonce hledali v databázi. A na závěr mi oznámili, že je na novém pokoji.
Chvilku jsem bloumal chodbou než jsem našel její dveře. Vešel jsem a rovnou květiny odložil k váze. Naštěstí jsem fialky koupil v květináči... Otočil jsem se a ztuhl. Yongguk ležící na posteli a svírající Yi Yoo jako poklad byl zvláštní pohled. Jenže mě zaujalo něco jiného.

"Yi Yoo..."splynulo mi ze rtů automaticky.

Žádné komentáře:

Okomentovat