čtvrtek 20. srpna 2015

Hard New Life | Back to the Korea




Himchan

Čekal jsem na Jaerku se sbalenými věcmi doma, byl jsem si stoprocentně jistý, že jí ten trvalý pobyt v Koreji dají. Obzvláště, když jsme se zasnoubili. Volali jsme večer Yi Yoo, která to kupodivu zvedla hned na první zazvonění a oznámili jí, že ráno Jaer jede pro rozhodnutí a patrně budeme moci ještě tentýž den odletět zpět do Koreje.
Dělal jsem si lehce starosti se zvuky, které jsem slyšel v pozadí. Zdálo se, že Zelo tam cosi rozbil a dostal parádně zjebáno od Yongguka. Opravdu by mě zajímalo, kam je Yi Yoo tak originálně schovala. Neřekla ani Jaerce, kde jsou. A když jsem lehce sondoval, kde by podle ní mohli být, tak mi má drahá polovička řekla, že o Yi Yoo toho moc neví, protože Yi Yoo se prostě jednou vyloupla v k-pop komunitě už se svou přezdívkou a bylo celkem obtížné z ní vypáčit jen adresu, když se jí chtěl poslat dárek.
A tak jsem vlastně začal pochybovat, že je dobrý nápad, aby si ji Yongguk vzal. Ale na druhou stranu ji má rád a je opravdu pěkné ho vidět šťastného. Ale pořád... víme o Yi Yoo opravdu málo. Své skutečné jméno moc nepoužívá. Je tak trochu obestřena záhadami. A něco mi říká, že ani Sairen o ní neví vše.
Cvaknutí klíče v zámku mi napovědělo, že je má drahá Jaerka už zpět. Už jen při pohledu na její rozzářenou tvář jsem poznal, že jí ten pobyt dali. A podle telefonu u ucha jsem počítal s tím, že to ihned volá Yi Yoo.

Zelo

To včerejší rozbití skleněné misky jsem si opravdu odnesl. Chtěl jsem Upovi pomoct s talíři a jaksi jsem si té misky nevšiml. Yongguk se na mě dost nevybíravě obořil. Ale zas to nebylo tak ostré, jak jsem od něj zvyklý. Po návštěvě rodičů Yi Yoo se choval najednou úplně jinak. Pokud šlo o Yi Yoo, tak dělala, že jsme na žádné návštěvě u ní doma nebyli. I když se její otec choval trochu jinak, než popisovala, tak mi bylo jasné, že noona mu ještě stále nedokáže odpustit minulost.

"Ještě pořád trucuješ kvůli té míse?"

JongUp se posadil na lavičku vedle mě a zadíval se směrem ke skalnatému převisu tyčícím se nad vesnicí.

"Ne, už ne..."nelhal jsem, jen mě mrzela ta slova od Yongguka.

"Volala Jaerka, dneska se vracíme do Koreje,"oznámil mi s úsměvem od ucha k uchu.

Vracíme se?! Yongnam.... uvidím Yongnama, všechny chmury ohledně Yongguka mě okamžitě přešly s výhledem na to, že opět pocítím horké rty jeho úžasného dvojčete na svých.

"Takže jsem byl vyslán, aby sis došel zabalit, Guk se ti totiž vyhýbá... to co včera řekl... Myslím, že to tak nemyslel a bojí se, že by od bráchy dostal po držce,"Up si přitáhl nohy k hrudi.

"A ty už máš sbaleno?"

Neodolal jsem a zeptal se. Neunikla mi ta taška, kterou si vezl z Prahy.

"Ano, naštěstí se mi tam vešel i dárek pro Sairen,"pousmál se Up.

"CO jsi jí koupil?"

Byl jsem zvědavý. Tak prakticky jsem od přírody zvědavý jak opička, ale doma se krotím, aby si kluci nemysleli, že jsem až moc zvědavý.

"Kabát, moc pěkný kabát, ve kterém bude opravdu nádherná,"Upovi zrudly tváře.

"Uppie... jen tak mě napadlo.... Gukkie a Channie se budou ženit a co ty?"

Bylo na JongUpovi vidět, že se zamyslel. Patrně ještě čeká na tu správnou příležitost.

"Víš... Yongguk to hodně uspěchal, Himchan to udělal taky ve spěchu, aby mu Jaerka nezmizela..."začal Up pomalu.

"Sairen má už trvalý pobyt, takže na to chceš jí pomaleji?"

"Já... no vlastně jsem uvažoval nad tím, že bych si ji nikdy nevzal..." zamumlal Up tiše.

"Proč? Dělá ti hlavu to, že u sebe doma skladuje Wu Yi Fana?"

"Ne... o to nejde. Víš, časem bych se mohl odmilovat a bylo by to pro nás oba nepříjemné..."

"Ty jsi blbej Upe... Taková holka se ti už do cesty nemusí dostat,"zvedl jsem se a zpražil ho nehezkým pohledem.

Pravda.. Sairen noona mě z počátku opravdu děsila, ale když jsem viděl, jak moc se snaží se mi omluvit za tu nemocnici a jak se snaží krotit své fangirls symptomy, tak jsem ji začal mít rád. A když se kolem ní začal motat Uppie, ten nejhodnější z nás, tak jsem si říkal, že si zaslouží být také šťastná. To jsem ale neměl ponětí, že Uppie je takovýhle...

"Já vím..."povzdechl si.

YoungJae

Šel jsem se podívat, kde se Up se Zelem flákají a nechtěně jsem vyslechl, jak Up říká to, že si Sairen asi patrně nikdy nevezme za ženu. Nechápal jsem to. Kdybychom my dva s Daem mohli, tak se vezmeme okamžitě a on váhá... Argument Wu Yi Fan očividně není předmětem sporu. Nechtěl jsem, aby na mě při cestě zpět narazili a tak jsem se uc¨rychleně vráti k domu.

"Copak, jsi nějaký smutný?"

Dae mě objal. Objetí jsem mu oplatil a pokusil se o úsměv. Jenže zkuste se smát, když víte, že v Koreji čeká na JongUpa někdo, komu to pako může zlomit srdce.

"Jen jsem slyše Upa mluvit o Sairen a plánech do budoucna,"povzdechl jsem si a usadil se na betonový schod.

"Plánuje svatbu a ty se bojíš, že už nebude tak veselá kopa, jako jindy?"

"Ne, naopak bych byl rád, že bude šťastný, ale... No... zdá se, že dá Sairen košem,"poutl jsem.

"To ses určitě přeslechl..."namítl Dae, ale už jen hlas, kterým to pronesl řekl, že je v šoku.

"Já bych ti nelhal, Dae..."sklopil jsem hlavu.

"S kým o tom mluvil?"

Dae patrně chtěl s touhle situací něco udělat.

"Se Zelem a ten taky nezněl moc nadšeně, že mu to Uppie řekl,"povzdechl jsem si tiše.

"Aby ne, víš jak je Zelo šťastný, když je happy Sairen? Ti dva by mohli být s klidem sourozenci,"Dae si kecl o schod níže.

Já tohle vím. Všichni to tady víme. Opravdu jí Uppie dá košem a nebo to jen dopadne tak, že spolu budou dokud je láska neomrzí?

Yi Yoo

Na letiště jsme dorazili ještě dobrou hodinu před odletem. K mému překvapení tam už byli Himchan s Jaerkou. Museli dorazit také před chvilkou.

"Jak to dopadlo u rodičů?"

Jaerka mě objala a hned se zeptala na věc, kterou jsem nechtěla řešit, alespoň ne s klukama. Naštěstí věděla, že je to téma, které je pro mě lehce ožehavé a pronesla otázku v češtině. Daehyun okamžitě nastražil uši.

"Byla kupodivu v klidu. Tak nějak se rodiče smířili s tím, že jejich vnoučata budou poloviční Korejci,"řekla jsem tiše.

"Zvláštní, co tvoje sestry?"

"Doma byla jen Alice a nějak se jí podařilo domluvit se se Zelem a chvilku spolu blbli, než šla na nějakou akci s kamarádkami,"pokrčila jsem rameny.

"A co ta druhá?"

"To nevím... prý se ani nezmínila, že mě v Koreji viděla,"povzdechla jsem si.

"Aha.. Každopádně ti přeju, že to doma dopadlo dobře,"znovu mě objala.

Pak už jsme přešly do korejštiny. Podle protáhlého obličeje Daehyuna jsem tipovala, že nerozuměl ani slovu. Zato jsem si všimla dvou kradmých pohledů, které směřovaly k JongUpovi. Jak Zelův tak YoungJaeho pohled nebyly moc hezké. Něco mi říkalo, že se něco stalo a ještě se stane, jestli to bude dobré, to nemohu posoudit.

"Pojď, najdeme místa k sezení,"Yongguk si mě k sobě přitáhl a políbil mě na rty, snad aby dal okolnímu světu najevo, že jsem jen jeho.

Nezbylo mi než souhlasit. Zamířili jsme napříč letištní halou a rozhlíželi se po místech k sezení. Našli jsme jen jedno místo a kluci mě na něj posadili i přes mé protesty. Jak jinak. Mám rizikové těhotenství a Yongguk nechce riskovat ztrátu dvou dalších dětí. Bylo mi jich líto, jak stojí kolem. Musí je bolet nohy. Začala jsem se modlit, aby letadlo konečně bylo připraveno k odletu a já se necítila tak špatně, že si hovím na sedačce zatímco oni trpí ve stoje. Tedy.. někteří. Zelo si kecl na svůj kufr, Himchan zdvořile nabídl svůj kufr Jaerce a DaeJae to vyřešili tak, že si prostě kecli na zem. Jen Up, Guk a Him vypadali, že jim stání na nohou nevadí. A jen to, jak se tvářil Up mě utvrdilo v tom, že se něco děje a nebo se brzy stane.

Žádné komentáře:

Okomentovat