8/20/2015

Hard New Life | Accident




Po týdnu co strávil JongUp u mě se Guk rozhodl nepátrat dál po tom co se děje. Manažer ho totiž spískal za to, že není JongUp v dormu, když s ním potřebuje mluvit. Nechtělo se mu, ale nakonec šel.
Ačkoliv jsem se snažila věcem spojeným s BAP vyhýbat, tak mi Zelo v dobré víře poslal pozvánku na jejich charitativní večer. Stejné pozvánky obdržely i Jaerka se Sairen. Ovšem, když jsme ze Sairen tahaly, kdo že jí to poslal pozvánku, tak jsme byly příjemně překvapené. JongUp se nezdá.
Přes koncertovou část jsem zadržovala nevolnost. Sotva skončilo pásmo, tak jsem zmizela v doprovodu Jaerky na toaletě. Před toaletou si na nás počkali kluci.

"Jak ti je?"

"Už dobře,"ujistila jsem ho.

"To jsem byl tak hrozný, že jsi šla zvracet?"

Yongguk vylezl z pánských záchodků a upřel na mě pohled plný zlosti. Hádala jsem, že to z JongUpa ještě nedostal. No alespoň jedna dobrá zpráva.

"Nech toho Guku, bylo jí blbě z jinýho důvodu,"setřel ho Himchan a vzal Jaerku za ruku.

"To by mě zajímalo z čeho,"poznamenal kysele.

Zelo se neudržel: "Je těhotná."

Guk se zasekl uprostřed pohybu a otočil se. Jeho oči mě doslova propalovaly. Uhnula jsem pohledem.

"Zelo... neměl jsi to říkat,"Jaerka byla skleslá.

"To je dobré... v únoru by na to už přišel sám,"hlesla jsem.

"Když roztahuješ pro každýho,"Guk pokrčil rameny.

"Ty debile!!!"

Zelo se na něj vrhnul a začal ho mlátit hlava nehlava. Najednou jeho výška k něčemu byla dobrá. Yongguk se kryl a snažil se zmizet ze Zelova dosahu.

"Říct o ní, že je děvka, když spala jen s tebou,"syčel vzteklý Zelo.

Naštěstí na patře nikdo nebyl a jejich bitku nikdo neslyšel.

"Zelo to stačí... nech ho,"chytila jsem Zelovu ruku a snažila se udržet rovnováhu.

Nepovedlo se a já skončila na zemi. Nic mi nebylo, ale i přes to se ke mně sklonil jak Zelo tak Himchan s Jaerkou.

"Jsi v pořádku?"

Trojhlasná otázka a odfrknutí Yongguka. Přikývla jsem a pomalu se zvedla. Položila jsem si ruku na břicho.

"Vypadá to, že je vše v pořádku..."ujistila jsem je.

"Promiň možná jsem ti tu pozvánku neměl posílat,"Zelo sklopil hlavu.

"To nic Lo..."prohrábla jsem mu vlasy.

Z nějakého důvodu mě začal Yongguk dost nepříjemně pozorovat. Odmítala jsem alkohol a poprosila obsluhu jen o čistou vodu. Ti mi vyhověli a zeptali se mě, jestli ještě něco nepotřebuji. Nepotřebovala jsem nic. Jen na vzduch. Vyšla jsem na balkon a rozhlédla se po nočním Seoulu. Tak nádherný výhled. Škoda, že ten můj byt má výhled jen na tu špinavou ulici.

"Takže to dítě je moje?"

Nenamáhala jsem se otáčet se.

"Věděl jsi to, že jsi můj první, tak proč pochybuješ..."odpověděla jsem a položila skleničku na kamenné zábradlí.

"Mohlo by být JongUpa,"podotkl.

"JongUp celou dobu pálí za Sairen, tak ho s toho vynech. A můj názor na Zela znáš. Samo se dítě udělat nemohlo,"odvětila jsem.

"Měla bys jet domů. Už je dost pozdě, zavolám ti taxi,"oznámil mi suše.

Postaral se, abych do taxi nastoupila a to odjelo od budovy. Neujeli jsme ani dva kilometry, když do nás vrazila dodávka jejíž řidič pravdě podobně dostal infarkt.

Sairen
Hledala jsem Yi Yoo úplně všude. Začala jsem být už nervní, když jsem narazila na JongUpa, který ji hledal na opačné straně. Naše pobíhání pozoroval s pobavením Yongguk. Nakonec jsem to nevydžela a uhodila na něj rovnou.

"Neviděl si ji?!"

"Jo odjela domů, ještě jsem jí volal taxi,"podotkl.

Bezva je doma. Tak ji zavolám. Vytáhla jsem mobil a vytočila její číslo. Dlouho to vyzvánělo.

"Yobuseyo?"

Cizí hlas mě zarazil a ještě byl mužský.

"Promiňte asi jsem si spletla číslo..."začala jsem.

"Ne voláte správně, slečna je v bezvědomí na sále. Dítě i ona budou v pořádku, ale utrpěla mnoho zranění,"hádala jsem, že její mobil má pravdě podobně doktor.

"Co se stalo?"

"Autonehoda. Slečna vyvázla lépe než řidič taxi,"oznámil mi.

"V které nemocnici?"

Nadiktoval mi adresu a zavěsil. JongUp čekal co řeknu a Yongguk byl zvědavý. Ještě jsem zavolala Jaerce, abych jí nemusela lovit po celé budově. Počkala jsem, až se slezeme všichni. Jaerka měla alespoň ten nápad, že sehnala úplně všechny.

"Tak co se děje?"

Pohlédla jsem na mobil ve své ruce a pak promluvila: "Yi Yoo právě operují po autonehodě. Leží v centrální nemocnici. "

"A co dítě?"

Jaerka zbledla na barvu křídy a Himchan už už očekával, že omdlí.

"Bude v pořádku. Doktor, který zvedl telefon mi to oznámil,"ujistila jsem je.

"Musíme za ní,"rozhodla Jaerka a pohlédla na Himchana, ten jen přikývl.

"Noona..."Zelo byl ve tváři popelavě šedý.

Ten chlapec k ní hodně přilnul. Mnohem víc než ke mně. Je to ale patrně tím, že ti dva se znají déle. JongUp mu konejšivě stiskl rameno, ale mělo to spíš spouštěcí účinek. Zelo se otočil a rozplakal se.

"Lo poslouchej, bude v pořádku ano,"JongUp ho hladil po zádech.

Yongguk se kousal do rtu. Přemýšlela jsem nad tím, co se mu asi honí hlavou. K Yi Yoo se nechoval zrovna férově. Vyspal se s ní a zmizel. Poprvé jsem k tomu muži začala cítit odpor. A to jsem ho měla vždycky ráda.

"Jedu taky,"řekl na závěr.

Byla jsem překvapená. A kluci taky. Vyměnili si překvapené pohledy. Měla jsem chuť se zeptat co ho k tomu vede, ale raději jsem to nechala být. Bůh ví co za moudro by z něj zase vypadlo.

Do nemocnice jsme se úspěšně přemýstili pomocí auta a taxíku. Na recepci mi hned řekli kde Yi Yoo leží. Opravdu jsem byla ráda, že si moje číslo uložila pod Eonni. Pravdě podobně si tu myslí, že jsem její sestra. Ostatní se rozhodli počkat venku a já vešla. Lékař, který zrovna kontroloval přístroje ke mně stočil svou pozornost.

"Jak je na tom?"

Lékař si povzdechl a zatvářil se smutně.

"Při operaci nastaly komplikace. Slečna přišla o dítě, ale bude žít, což je velmi dobrá zpráva,"oznámil mi.

Posadila jsem se a otřeseně zpracovávala to, co mi právě oznámil. Yi Yoo ... jak jen se s tím vypořádáš? Lékař usoudil, že bude lepší mě s ní nechat o samotě. Hleděla jsem na její tvář. Vypadala tak klidně...

"Co ti řekl doktor?"

Do pokoje se naskládali i ostatní. Mlčela jsem a klopila hlavu. Jaerka si dřepla přede mě a pochopila. Zbledla a otočila se na Yi Yoo.

"Zlato, co se děje?"

JongUp položil svou dlaň na mé rameno. Polkla jsem. Zvedla jsem k němu oči.

"Yi Yoo přišla o dítě.... něco se pokazilo během operace..."hlesla jsem.

Zelo zbledl ještě víc než se mu povedlo před naším příjezdem. Himchan uklidňoval Jaerku. Daehyun s YoungJaem se tvářili opravdu otřeseně, ale nejvíc otřesený byl Yongguk. Byl v obličeji popelavě šedý a oči se mu leskly. Že by ji měl rád?

"Je to moje chyba..."vypadlo z něj po chvilce a udeřil rukou do zdi.

Všichni jsme sebou cukli. Jen Yi Yoo ne. Stále byla pod vlivem anestetik.

"Noona, tohle sis nezasloužila..."Zelo vzal Yi Yoo za ruku a nechal slzy kanout na její kůži.

"Bude strašně smutná,"JongUp si povzdechl.

"To bude..."přitakal Daehyun.

Bylo mi do breku. Sama jsem občas přistihla Yi Yoo jak si hladí břicho a říká zárodku broučku. Po tom zjištění se určitě sesype.

Jaer
S kluky jsme se přesunuli dolů do kantýny. Nechali jsme nahoře jen Zela, který se od Yi Yoo odmítal hnout. Ti dva jsou jako sourozenci. Sairen seděla s JongUpem stranou a tiše mu cosi vysvětlovala. Drželi se za ruku. Neměla jsem chuť se ptát jak se dali dohromady. V tenhle moment určitě ne.
Objednala jsem si horkou čokoládu a něco k zakousnutí, Himchan mě napodobil. Zatímco nám připravovali objednávku, tak jsem svou pozornost stočila na Yongguka. Seděl stranou a byl bledý. Za nehodu by si neměl dávat vinu. Nemohl vědět, že se něco takového stane. YoungJae mu nabídl pití, ale on jen zavrtěl hlavou.

"Dost ho to vzalo co?"

Himchan sledoval cíl mého pohledu také. Podívala jsem se na něj a povzdechla si.

"Cítí se být zodpovědný za tu nehodu. Jenže on nemohl vědět co se stane,"šeptla jsem.

"Myslím, že lituje všeho co se stalo od té noci, kterou spolu trávili,"povzdechl si Himchan a vzal do ruky dva hrnky horké čokolády.

Posadili jsme se k poslednímu volnému stolu a mlčky se najedli a napili. Díky čokoládě jsem se hned cítila trošku lépe. Teď jen musíme počkat, až se Yi Yoo probere a jak na ztrátu dítěte zareaguje. Musí být silná. Musí.

Yongguk
Cítil jsem ty pohledy propalující moje tělo jako lasery. V hlavě mi zněla slova Sairen. Přišla o dítě. Dítě, které milovala už jako zárodek. Milovala ho, protože bylo moje. Byl jsem hlupák, že jsem ji nechal. Jenže teď už je pozdě. Je pozdě na to zachránit ten nový život. Je pryč.
Zvedl jsem se a šel směrem k jejímu pokoji. Vešel jsem. Zelo vyčerpaně usnul na židli. Sundal jsem si sako a přehodil ho přes něj. Vypadá tak uvolněně, když spí.
Můj pohled se stočil na ní. Polkl jsem. Viděl jsem ji spát už několikrát, ale nikdy nespala tak klidně. Tvář měla bledší než obvykle. Vlasy měla rozprostřené na polštáři. Neodolal jsem a pohladil ji po tváři.

"Odpusť mi to... díky mě jsi přišla o dítě... Díky mojí pitomosti tu teď ležíš,"hlesl jsem zničeně.

"Hyung..."Zelo na mě upíral spánkem rozostřený pohled.

Slyšel to... Měla si to slyšet jen ty Yi Yoo. Chtěl bych vzít všechno zpět. Ale je pozdě a ty mě nenávidíš. Ano... musíš mě nenávidět za ten vzkaz. Za to, že jsem ti ublížil. Já nechtěl... ale ještě není čas se vázat. Snad mi to jednou odpustíš a dáš mi druhou šanci. Budu tu pro tebe až se budeš vyrovnávat s tím, že je naše dítě pryč.
Ano vím, že jsi s nikým kromě mě nespala. Nedokázal jsem si jen připustit, že jsem zapomněl na ochranu. Ale, když jsem si zpětně vybavil naší noc, tak jsem si to uvědomil.

"Hyung..."Zelo mě oslovil znovu a slabě mě zatahal za rukáv košile.

Ignoroval jsem jeho snahu upoutat mou pozornost. Mé oči zaměstnával pohled na ni. Na dívku, kterou miluji. Na tu, kterou jsem opustil jen kvůli svým sobeckým nápadům. Na tu, která mi asi nikdy neodpustí.

Zelo
Ignoruje mě. Proč na ní tak kouká? Vypadá jakoby litoval úplně všeho. To se mu vůbec nepodobá. Jindy se nestaral o holky, které odkopnul. Ledaže.... Střelil jsem po něm pohledem. Ano musí ji milovat. Jinak se to vysvětlit nedá. Ale noona mu asi tak jednoduše neodpustí.

"Hyung, nechám tě tu s ní,"oznámil jsem mu tiše a vyšel z pokoje.

Nereagoval. Patrně byl zabraný hluboko ve svých myšlenkách. Určitě přemítá nad tím, jestli mu noona dá další šanci. Ostatní jsem našel dole v kantýně. Někteří pospávali a jiní pochodovali po kantýně sem a tam, jak byli nervózní.

"Kdo je u ní?"

Jaerka si mě všimla a zastavila se uprostřed kroku. Chvilku jsem váhal jestli odpovědět.

"Guk... je jako v transu jen stojí a dívá se na ní,"zamumlal jsem.

Jaerka se pousmála. Jakoby možná tušila proč Yongguk chtěl být s Yi Yoo. Možná ani já nejsem daleko od pravdy a on ji miluje. Jen nechápu co ho to napadlo ji nechat hned po té co se spolu vyspali. Když už jsme u toho jejich spaní... Co to sakra bylo za úlet, že jindy opatrný Yongguk zapomněl na ochranu?
Spousta otázek a pomalu žádná odpověď. Objednal jsem si ovocný čaj se sušenkami a alespoň trochu se najedl. Nevím co se dělo dál, protože jsem usnul a probral se ve svém pokoji v dormu.


No comments:

Post a Comment