čtvrtek 20. srpna 2015

Fighting! | Kapitola třináctá




Už ráno se mu vstávalo dost špatně. Bál se. Pootočil tvář ke spícímu Taovi vedle sebe a pousmál se. Pokud přežije, tak si s Taem bude moct dovolit víc věcí. Tao je na něj dost opatrný. Jako bych byl z křehkého porcelánu, problesklo mu hlavou. Tao pomalu otevřel oči a zadíval se do těch Kaiových. Jeden na druhého se usmáli. A to i přes to, že dnešní den je může rozdělit.

"Jak ses vyspal broučku?"

Tao ho pohladil po tváři. Přitiskl se tváří víc k jeho ruce a usmál se.

"Krásně..."šeptl.

"To jsem rád,"Tao si ho na sebe přitiskl a hladil ho po nahém těle.

Nesnažili se pokračovat v tom, co dělali večer. Jen chtěli cítit jeden druhého dokud nenadejde Kaiova chvíle. Ačkoliv to na sobě nedali znát, oba se děsili momentu, kdy se budou muset rozloučit. Bude to loučení s nejasným pokračováním. Nevědí ani jeden jestli to Kai přežije.

"Slib mi něco Tao..."šeptl Kai po chvilce ticha.

"Copak?"

"Jestli se dneska vrátím, pomiluj se se mnou tak jako ještě nikdy,"šeptl s růžovými tvářemi.

"Slibuju a ty mi slib, že se vrátíš..."Taovi do očí stouply slzy.

Nikdy neplakal před Kaiem. Nikdy. Vždy si slzy nechával až na moment, kdy nebudou spolu. Jenže tady jde o to, že se možná už nikdy neuvidí.

"Slibuju..."Kai setřel palcem slzu, která Taovi skanula po tváři.

***

Xiumin seděl na lavičce pod smuteční vrbou v parku a upřeně hleděl na hladinu jezírka. Věděl o všem čím si má dnes Kai projít a bál se o něj. Bál se také o Taa. Ano oba se do sebe zamilovali a pokud Kai navždy zmizí, tak se Tao dočista pomátne. A to opravdu nechce, aby jeho dobrý kamarád prakticky zemřel se svojí láskou.

"Xiumine..."Chen se posadil vedle něj a také se zasmušil.

"Ahoj..."zněl sklesle, ale proč by se měl radovat z toho, že vidí Chena, když má Kai téměř zemřít.

"Půjdeš tam?"

Zavrtěl automaticky hlavou. Ačkoliv jako lovci mají na ceremoniál přístup, tak nechtěl jít. Nechtěl vidět Kaie umírat. Tao tam taky může, ale nepůjde tam, protože by ten pohled nevydržel. A nebo mu o té možnosti jeho otec raději neřekl. Pan Huang by asi nepřežil, kdyby jeho jediný syn musel být zavřený na jeho vlastním nemocničním oddělení.

"Já taky ne... známe Kaie už nějakou dobu a... nechci ho tak vidět,"hlesl Chen tiše.

Podíval se na něj a konejšivě ho vzal za ruku. Chen na něj upřel svoje smutné oči a povzdechl si.

"On určitě přežije Chene..."

"Ještě nikdo nepřežil Xiumine..."Chen sklopil pohled.

"Když přežije, tak udělám něco, na co jsem do teď neměl koule..."řekl tiše.

Chen na něj zvědavě pohlédl. Kdepak Chennie neřeknu ti to. Figuruješ v tom a docela dost. Hezké, že jsi ještě tou rukou neuhnul.

"Já... asi udělám taky něco..."Chen uhnul pohledem a tváře mu mírně znachověly.

Xiumin mohl jen spekulovat zda v tom hraje nějakou roli. Ale když Chen jeho ruku setřásl a zvedl se k odchodu, tak to celkem zabolelo.

"Kam jdeš?"

"Máma mě poslal pro pár věcí do obchodu, chceš se přidat?"

Oddechl si, když zjistil, že Chen jde jen nakoupit. Přikývl a společně vyrazili do obchodu.

***

Luhan se Sehunem seděli u svých knih a snažili se zjistit, jestli neexistuje ještě jiná cesta, jak Kaie zbavit démona. Ale jak tak čtou, tak se to zdá čím dál víc beznadějné.

"Za dvě hodiny to začíná..."pípl Luhan při pohledu na hodiny.

Sehun si povzdechl a zaklapl knihu. Kai nemá šanci...

"Nepůjdeme tam..."řekl nakonec.

Luhan přikývl. Ani jeden z nich nechce vidět kamaráda umírat. A pokud tam jde Tao, tak by nebylo pěkné vidět Taa šílet.

"Já vím, že teď není dobrý nápad tě o tohle žádat, ale co kdybychom se milovali?"

Sehun vzal Luhana za ruku a pohladil ho po tváři. Luhan zrůžověl a sklopil pohled.

"Ty máš takovou kliku, že tu nikoho nemám,"zamumlal Luhan a vstal.

Oba se spolu zašili do pokoje. Posadili se vedle sebe na postel a najednou nevěděli co dál. Od jejich usmíření se sice mazlili to ano, ale ještě to nedotáhli až takhle daleko. Nakonec se zase odhodlali jen mazlit. Vyměňovali si polibky a laskali tělo jeden druhého.

"Sehunnie..."zasténal Luhan do jeho rtů, když přejel dlaní po vyboulenině v jeho kalhotách.

Ještě se nestalo, že by se Luhan takhle rychle vzrušil. Na copak asi to zlatíčko myslí? Pomalu z něj to přebytečné oblečení sundaval a polibky mapoval jeho hruď. Postupoval dolů a pak olízl špičku malého Luhana.

"Sehune!"

Luhan vyjekl a zaryl mu nehty do trička.

"Ano broučku?"

"Udělej to znovu..."šeptl Luhan, tváře červené vzrušením.

Udělal přesně to co chtěl a mnohem víc. Luhan se pod jeho péčí svíjel slastí a vyvrcholil mu do úst. Všechno spolykal a vytáhl se nahoru, aby ho políbil.
Luhan ho ale překvapil, když mu po chvilce polibků oplatil stejnou mincí. Zatímco se Luhannie činil, tak mu prohledal šuplík u nočního stolku a objevil celkem zajímavou lahvičku. Odstrčil od sebe Luhana a povalil ho pod sebe. Nalubrikovanými prsty vnikl do jeho rozpáleného tělíčka.

"Ahn..."zasténal Luhan a prohnul se v zádech.

Chvilku čekal než si zvykne a pomalinku si ho začal roztahovat. Pak si potřel i svou chloubu a vnikl do Luhana. Ten se zmohl jen na němý výkřik a v očích se mu zaleskly drobné slzičky.

"Promiň.."šeptl a setřel mu slzičky.

"To nic... jen, jen jsi moc veliký..."šeptl Luhan tiše.

Čekal až se uvolní, aby mohl pokračovat, ale Luhan se ne a ne uvolnit. Nakonec to vzdal a pomalu z něj začal vystupovat, ale Luhan tiše zasténal. Pomalinku se začal vracet zpět a Luhan mu vyšel vstříct. Po další chvilce co se zdála být věčností Luhan sténal jako děvka a prosil o víc. Zrychlil a prohloubil své přírazy. Jejich těla třela znovu vzrušenou Luhanovu chloubu. Vyvrcholili společně.

***

Vešel do sklepních prostor pod kostelem. Krom dospělých lovců tam nikdo nebyl. Pohlédl na kamenné lůžko s řetězy. Věděl od Chena, že ho k němu připoutají.

"Kai, ještě je čas..."doktor Huang mu položil ruku na rameno.

"Není co si rozmýšlet,"šeptl.

Pomalu ho položili na lůžko a připoutali. Strýc mu dal vypít odvar z jakési rostliny. Začal upadat do stavu mezi sněním a bděním. Cítil démona, ale ten byl hodně slabý. Nechápal to. V mysli mu vyvstanul obrázek Zitaa jak se na něj usmívá a líbá ho na rty. Démon se krčil ješttě víc. Pochopil co mu vadí. Láska.

"Kai, slyšíš mě? Jestli ano, tak nám řekni co vidíš,"doktor Huang zněl jako z veliké dálky.

"Já... vidím démona, je skrčený a slabý,"šeptl.

"Jak reaguje na tebe?"

"Bojí se mě, stahuje se ode mě pryč, protože myslím na někoho koho mám moc rád..."špitl.

"Dobře Kai, poslouchej mě dobře. Představ si tu nejkrásnější chvilku s tou osobou a pak tu místnost, ve které jsme. Měl bys dostat démona ven sám,"vysvětlil mu doktor vesele.

Udělal přesně jak mu řekli a démon opravdu zmizel z jeho nitra, ale jakmile zmizel, tak se propadl do tmy.

***

"Tati jak je na... "Tao se zarazil, když do obýváku vešel jeho otec v náručí bledého Kaie.

Dýchal a vše se zdálo být v pořádku. Uvolnil pohovku a sám Kaie přikryl. Pak se otočil na svého otce.

"Jak to šlo?"

"Ten démon nemohl vystát lásku, kterou k tobě Kai chová, vypudil ho ze sebe sám, bez pomoci zaříkávadel a pečetí,"vysvětlil mu otec.

Třeštil oči. Vzal Kaie za ruku a pohladil ho po tváři. Jeho láska bojovala statečně. Ale kdy se vzbudí?

"Tati, kdy se Kai probudí?"

"Netuším, dostal odvar z jedné byliny. Předešlí lidé nepřežili vymítání a tak nevíme jak dlouho ta rostlina působí. Snad zítra bude vzhůru,"pousmál se doktor Huang na svého syna.

"Díky tati. Díky, že jste ho udrželi na živu.."do očí mu stouply slzy dojetí.

"To ne my broučku, to ty jsi byl důvod, proč bojoval,"otec ho nechal s Kaiem samotného.

Chvilku váhal, ale pak si z patra dotáhl věci na spaní a položil si je vedle pohovky. Bude spát s Kaiem v jedné místnosti. Chce aby byl první věc, kterou ráno uvidí. Chce mu být na blízku. Protože ho miluje.

Žádné komentáře:

Okomentovat