8/20/2015

Fighting! | Kapitola šestá




"Hej Tao, co kdyby si mi laskavě řekl, co před Kaiem tajíš,"Kris ho přirazil ke zdi.

Sykl bolestí, jak náraz nečekal. Kluci jsou až moc zvědaví a to je hooodně špatně.

"Do toho ti je hovno,"zasyčel do jeho obličeje.

"Mě je do toho docela dost, jde o Kaie, mýho kámoše,"sykl Kris popuzeně.

"Kdyby si věděl co já, tak krom potřeby mu pomoct by si cítil i hrůzu a chuť ho ani neznat,"odstrčil ho od sebe.

"Cože? O čem to kurva meleš?!"Kris přivřel oči do úzkých štěrbin.

"To, že má v sobě zrůdu,"vyplašeně si přitiskl ruku k ústům.

Tohle neměl říct… Kruci. Kris vytřeštil oči.

"Jak… jak to kruci myslíš?"Kris ztišil hlas.

"Má v sobě démona. Jeho vlastní táta ho do něj zapečetil, když byl nemluvně. Neříkej mu to…"požádal ho.

"Doprdele Zitao, řekni mu to,"Kris byl bledý jak stěna.

"Ne. Mohl by se chtít zabít a já nevím co by se stalo, kdyby se zabil,"zavrtěl rychle hlavou.

Kris na něj stále zíral a snažil se něco říct, ale nakonec to vzdal.

"Fajn. Neřeknu mu to, ale Tao… je ti jasný, že časem na to určitě přijde?"Zeptal se.

Polkl. Sám na to Kai nikdy nepřijde. Nikdy. A jeho příbuzní ani jeho otec mu to neřeknou. Chrání ho od depresí a sebevražedných sklonů.

"Pochybuju, že na to přijde Krisi. Můj táta a jeho příbuzní znají pravdu, ale nic mu neřekli,"šeptl.

"Upřímně mám pocit, že můj táta o tom taky něco ví. Konec konců se kámoší s tvým tátou i říďou,"podotkl Kris zamyšleně.

Že by i Krisova rodina měla tu zvláštní knihu? Kousl se do rtu.

"Hej Tao, co je?"Kris se vyplašil.

"Hele nemáš doma knihu psanou rukou?"Zeptal se.

"No nevím o tom, proč?"Zeptal se zmateně a měřil si ho ustaraným pohledem.

"Já jí doma mám. A právě uvnitř bylo to o Kaiovi,"vysvětlil.

Kris vyvalil oči. Zamyšleně se rozhlédl. Krom nich v chodbě nebyl nikdo.

"Kouknu se po tom a dám ti vědět, jestli ji doma mám taky,"ujistil ho Kris.

***


Během taneční hodiny se mu udělalo zle. Ne tohle nebyla práce té věci co mu ubližuje. Už pár dní mu nebylo moc dobře a teď to udeřilo naplno.

"Tak a teď úkrok otočka,"zavelela učitelka.

Zatmělo se mu před očima a sesul se k zemi. Poslední co vnímal byly dvě paže, které ho rychle chytily.

Probral se v nemocnici. Byl napojený na kapačky a na křesle podřimoval doktor Huang. Bolela ho hlava. A vlastně celý člověk. Chtěl se posadit, ale nedokázal se ani pohnout. Otevřely se dveře a někdo vešel. Neviděl kdo.

"Jsi vzhůru…"konstatoval příchozí.

"Tao.."hlesl.

"Když ses zhroutil, tak jsem nejdřív myslel, že za to může ta věc, ale měl si horečku a klepal ses zimou. Zavolal jsem tátovi, aby ti sehnal odvoz do nemocnice. Máš tu nejhorší formu chřipky. Jsi hodně oslabený,"Tao se posadil na okraj jeho postele.

"Kdo mě chytil, vzpomínám si, že mě někdo chytil…"na moment zavřel oči a zas je otevřel.

"To já,"přiznal se.

Chvilku na něj jen zíral. Tao ho chytil? Proč?

"Proč?"Zeptal se.

"Reflex,"pokrčil rameny.

Jo tááák. Reflex. Tao vůbec neví proč ho chytil. Ach myšlení taky bolí, povzdechl si a zavřel na okamžik oči. Byl tak unavený, ale nedokázal usnout.

"Měl bys spát,"šept Tao a dotkl se jeho ruky.

Rukou mu projelo příjemné zamravenčení. Otevřel oči a zadíval se Taovi do očí. Tao mu pohled oplácel. Jemně mu palcem přejížděl po hřbetu ruky.

Dveře do pokoje se znovu otevřely. Tentokrát vešla jeho teta. Šlehla nepěkným pohledem po spícím doktoru Huangovi a zaměřila se na Kaie a Zitaa.

"Kaii zlato, jak ti je?" Přešla k němu.

"Nemůžu se ani pohnout, prý mám chřipku,"stočil pohled k ní.

"Já se nedivím, vysiluje tě každý záchvat,"pohladila ho po vlasech.

"Teto, tohle je Huang Zitao, jsme spolužáci,"představil Taa.

"Ach hodně jsem o tobě slyšela od tvého otce,"pohledem zabloudila k doktorovi.

"Táta o mě mluvil?" Tao byl překvapený.

"Jo. Už si prý našel tu knihu,"poznamenala.

Tao si skousl ret a přikývl. Kai byl zmatený. O jaké knize to krucinál mluví?

"Už víš co mu je. Proto se k němu chováš jinak.."pousmála se.

"Já… nevěděl jsem, že jde o tak závažnou věc,"šeptl Zitao.

"O čem to mluvíte?"Vyhrkl.

"Kaii je mi líto, nemůžu ti to říct," Tao zavrtěl hlavou.

"Já myslím, že už je připravený,"promluvil doktor Huang.

Všichni sebou cukli. Nikdo neměl ani tucha, kdy se probudil.

"Myslíš?"Teta na něj pohlédla.

Doktor přikývl. S očekáváním pohlédl na tetu. Ta si povzdechla a posadila se do volného křesla.

"Kaii, musím ti říct něco, co ses nikdy neměl dozvědět, ale situace se změnila. Tvůj otec zemřel a už není možné to tajit. Máš v sobě démona zlato. Stvůru, která v nespoutané formě vraždí a snaží se ovládnout celý svět. Můj bratr do tebe jednoho z nejsilnějších démonů zapečetil, aby zabránil pustošení Soulu. Byl si nemluvně, když to udělal. Pak ale přišla ta nehoda, kterou mají na svědomí démoni. Pečeť je slabá a démon se snaží uvolnit. Ničí tvé tělo a snaží se tě dohnat k sebevraždě. Když si totiž sáhneš na život, tak se démon uvolní a znovu začne ničit svět. Na druhou stranu není pravděpodobné, že by si přežil vymítání démona,"teta mluvila opatrně a každé slovo zvažovala.

Polkl. Do očí se mu nahrnuly slzy. Proč zrovna on? Tao mu stiskl ruku. Pohlédl na něj. Měl v očích bolest.

"Slib mi, že si nic neuděláš Kaii,"teta na něj pohlédla.

"Chci podstoupit vymítání,"šeptl.

"Ne!"Tao zbledl.

"Zlato, nemusíš přežít,"šeptla teta zlomeně.

"Stejně bych nikomu nechyběl,"stáhl ruku od Taa.

"Jak tohle sakra můžeš říct?!" Tao vyběhl z pokoje a práskl dveřmi.

No comments:

Post a Comment