čtvrtek 20. srpna 2015

Fighting! | Kapitola pátá




Opatrně se sbíral ze země a mnul si naražená záda. Když se podíval kdože ho to srazil tak couvl. Zitao..

"Hej dávej…" Zitao se zarazil, když se mu podíval do tváře.

"Promiň,"kníkl.

Sklopil pohled k zemi a čekal, že se Tao sebere a odejde. Jenže ten dál dřepěl na zemi.

"Um když jsi tady… táta mi to nechce říct,"podotkl Zitao tiše.

"Aha.. takže jsem tu docela zbytečně,"zamumlal.

"Jo to jsi. Radši padej,"Zitao se sebral ze země.

Jo, Tao ho prostě i přes ty události ve škole nemá rád a to jen proto, že je vedený na psychiatrii jako pacient.

"Tak já jdu…"povzdechl si.

Otočil se, že půjde. Tao ho chytil za zápěstí. Prudce se k němu otočil a čekal, co z něj vypadne.

"Budu tě muset doprovodit, jinak mě otec pravděpodobně zabije, jestli se ti něco stane,"podotkl Tao.

"Nenamáhej se, venku na mě čeká teta s autem,"vyškubl se mu.

Zamyšleně se probíral sešitem a snažil se zapamatovat si co nejvíce. I když byl ve škole prvně, tak mu učitelé naznačili, že ho zkoušet budou přednostně. Chtějí si ho oťukat. Ale stále měl v hlavě ten Taův dotek. Držel ho za ruku pevně, ale ne zas tak, aby mu ublížil. A v očích měl, zvědavost a lítost?
Zaklapl sešit a zapnul počítač. Otevřel si facebook. Ihned několik žádostí o přátelství. Povětšinou z party okolo Taa a kupodivu i Zitao mu poslal žádost. Tu ale nepotvrdil. Zitao ho nesnáší, tak proč tohle všechno?

***


Sledoval jak všem z party přibyl mezi přátele Kai. Jeho žádost ale zůstala nepotvrzená. Že by ji nestihl potvrdit? Nebo ho ignoruje? Nechal si zapnutý facebook a zamířil si do otcovy pracovny pro jednu knihu. Procházel polici po polici a stále ji nemohl najít, ale zarazil se u knihy bez označení. Vytáhl ji. Otevřel a ztuhl. Ručně psaná? Klan Huang? Že by kronika rodiny? Vzal knihu a odnesl si ji do pokoje. Otevřel ji a začal číst.

Po našem příjezdu do Koreje jsme se začali seznamovat

s rodinami, které měly podobný osud jako my. Věděli stejně jako my o existenci démonů, kteří se snaží převzít kontrolu nad naším světem a klany lovců, my, se je snaží držet v určitých mezích. Poznali jsme velice silný klan Kim, tři jejich potomci byli nejsilnějšími z lovců. Jejich specializace byly různé: věda, technika a umění. A pak se jednomu ze sourozenců narodil syn. Chlapec, který by správně neměl žít.


Zarazil se. Jediní Kimové, které jeho táta zná jsou příbuzní Kaie. Proč by Kai sakra neměl žít? Vrátil se ke čtení.

Jong-in je schránkou pro démona. Tato nestvůra žije v jeho útrobách ale nemá nad ním žádnou moc. Pečeť jeho otce, který tímto zachránil svět od řádění jednoho z nejsilnějších démonů vůbec nedovoluje démonovi se projevit.


Zarazil se. Takže uvnitř Kaie je démon? Ale jakto, že ho zraňuje? Co to má znamenat? Pak našel další poznámku psanou otcovou rukou.

Kim je mrtvý, pečeť oslabila. Démon ho chce zabít.


Polkl. Proto to nechtěl nikomu říct… ani Kai o tom nemá vědět. Ale co se stane, jestli Kai zemře? To už v knize nebylo. Dál se nacházely jen kategorie démonů včetně označení démona, kterého má Kai v sobě. Zaklapl knihu a schoval ji pod postel.

***


Ráno nastoupil do autobusu s obavou, že se mu začne znovu dít ta věc. Tao na něj zamával a uvolnil mu místo. Zarazil se. Zitao na něj mává? Něco se děje.

"Sedni,"vybídl ho Tao a poplácal na místo vedle sebe.

"Ne díky, postojím,"opáčil.

"Hele Kaii dřepni si,"vybídl ho znovu.

"Zitao…"zatvářil se co nejotráveněji.

"Snažím se na tebe být hodný a ty takhle,"Tao se zamračil.

"Vyhovovalo mi, když si na mě byl hnusnej,"zabručel.

"Však se k tomu hrdě zas přihlásím, až tohle všechno přestane,"poznamenal.

"Věříš, že to přestane? Já teda ne,"podotkl.

"Děje se ti to od tý bouračky co?"Tao vyhlédl z okna.

"Hm… nikdo mi ale ještě neřekl proč,"sklopil hlavu.

"No upřímně, kdyby si to věděl, tak nevím co by si udělal,"Tao na něj krátce
pohlédl.

Zarazil se. Že by Tao něco věděl?

"Ty… ty to víš?"Zeptal se.

"Možná,"odpověděl dost vyhýbavě.

"O co jde?" Okamžitě si dřepl vedle něj.

Tao jen zavrtěl hlavou.

Každou volnou chvilku se z Taa snažil dostat co ví, ale ten zarytě mlčel. Kluci do něj začkli taky rýt, ale mlčel dál. Jen ho ještě víc propaloval pohledem, který se mu ani za mák nelíbil. Jakoby se z něj každou chvíli měla stát zrůda. Při biologii to už nevydržel a omluvil se, že potřebuje na toaletu.
Došel na toalety, rukama se opřel o umyvadlo a zahleděl se na sebe do zrcadla. Ačkoli byl daleko od učitelů, tak tentokrát ta věc vůbec nezačala útočit. Že by mu dala oddech? Ozval se zámek u kabinky. Pohledem střelil ke kabinkám. Kyungsoo.

"Ahoj Kaii,"chlapec, kterému říkají D.O. se na něj usmál.

"Ahoj,"pípl.

"Je ti dobře?"Zeptal se ho.

Přikývl.

"Chceš být sám že jo?"D.O. se rychle přesunul k umyvadlu, aby mu mohl nechat osobní prostor.

"Bylo by to fajn…"přikývl.

D.O. opustil toalety. Chvilku se nic nedělo a pak najednou ucítil znovu to zvláštní pnutí. Začal si polohlasně zpívat. Pnutí začalo ustupovat a na ruce se ani neobjevil nový vzkaz, což bylo zvláštní. Když zmizelo úplně, tak se svezl na zem a zíral přímo před sebe. Vrzly dveře.

"Kaii…" Zitaův hlas proťal ticho.

"Jdi pryč…"šeptl.

"To si zpíval ty?"Tao se k odchodu rozhodně neměl.

Zvedl k němu pohled a přikývl. Odvrátil pohled. Tao k němu došel a přiklekl si k němu.

"Zpíváš opravdu hezky. Proto tě sem poslali?"Mluvil k němu tiše.

Polkl a přikývl. Proč tohle Tao dělá? Co ví? A proč mu to sakra nechce říct?

"Tao? Proč mi to nechceš říct?"Zeptal se.

"Protože nechci aby sis něco udělal,"podotkl.

"To je to tak zlý?"Stočil k němu pohled.

"Horší než si dokážeš představit. Mimochodem byl si tu celkem dlouho a sám, jaktože se ti nic nestalo?"Tao pátravě hleděl na jeho ruce.

"Um… když jsem si prozpěvoval, tak to přestalo,"pokrčil rameny.

Tao přikývl a usmál se. Nechápal to. Opravdu to nechápal. Co může být horší než to, že ho cosi zraňuje?

Žádné komentáře:

Okomentovat