8/20/2015

Fighting! | Kapitola jedenáctá



Co to do něj vjelo? Nechápal to. Dopil čokoládu a taky se měl k odchodu. Naštěstí Sehun zaplatil než utekl. Vyšel ven. Proč se takhle Sehun choval? Potřásl hlavou a pohlédl na oblohu. Zatahuje se. Měl by si pospíšit domů. Vzal to přes park. Je to domů nejblíž. Pomalu se coural.
Tichý vzlyk ho překvapil. Kdo může brečet? Zvedl hlavu a pohlédl k místu odkud se ten zvuk ozval. Zastavil a zíral na Sehuna, který se opíral o strom. Srdce se mu sevřelo. Sehun plakal. Proč? Vykročil k němu.

"Sehune…"

Uplakaný Sehun k němu vzhlédl a ztuhl. V očích se mu zračil šok a snažil se doslova do toho stromu vlisovat. Zastavil se a nechápavě na něj poulil oči. Proč se takhle Sehun sakra chová?

"Sehune… neplač.."šeptl a došel až k němu.

Sehun se prosmekl kolem něj a zmizel někde mezi stromy v parku. Polkl. Chtěl běžet za ním, ale už jen ten pohled v jeho očích se mu zdál příliš bolestný. Ublížil mu? Čím? Nevěděl.

Po zapnutí facebooku ztuhl, když nemohl najít Sehunův profil a ani mu nemohl napsat. Znamenalo to jen jediné. Sehun si ho blokl. To… to snad ne? Rychle napsal Krisovi, jestli si Sehun nesmazal profil, ale ten mu v klidu odpověděl, že ne. Vypnul facebook a svalil se do postele. Přitáhl si kolena k sobě a objal je rukama. Rozbrečel se. Proč má sakra pocit, že během chvilky dokázal ztratit nejen dobrého kamaráda, ale i někoho, koho miluje celým svým srdcem? Ah, to bude tím, že to tak je. Neodpovídal na dotazy mámy. Odmítal jít na večeři. Ani, když dorazil jeho otec, aby se s ním pokusil promluvit, tak nereagoval.
Někdy kolem jedné ráno mu došly slzy a on vyčerpáním usnul. Ráno se probudil s bolestí hlavy jako po flámu. Když ho máma ráno uviděla, tak rozhodla, že do školy rozhodně nepůjde. Zase si zalezl do postele a strnule hleděl do stropu.
Stále měl před očima Sehunovy slzy a jeho útěk. S povděkem zapil aspirin a snažil se znovu usnout. Opravdu mu po probrečené noci nebylo nejlépe.

***

Rozhlížel se mezi ostatními jestli Luhana náhodou nepřehlídl. Nikde jeho blond kštici ale neviděl. Není ve škole?

"Sehune, koho hledáš?"

Baekhyun ho přepadl ze zálohy. Tedy přesněji vyšel ze záchodků, před kterými hlídkoval.

"Lulu nepřišel do školy…"povzdechl si.

"Já se mu nedivím. Podle jeho statusu co psal ráno má vysokou teplotu, takže ho máma nepustila. Ty si dneska na facebooku nebyl?"

Baekhyun se ušklíbl. Všichni vědí, že on je na facebooku pečenej vařenej. Kousl se do rtu. Že by už včera nebylo Luhanovi dobře? Vzpomínkami zabloudil ke kinu a kavárně. Ne… byl v pohodě.

"Ty sis blokl Luhana?"

Kris k nim připlachtil chodbou a vyhrkl to bez okolků. Přikývl. Kris se zamračil. Vůbec to nechápal.

"Hele Sehune nechci ti do toho kecat, ale ten kluk tě má rád, takže si mu okamžikem bloknutí zlomil srdce. Ani bych se nedivil tomu, že tu horečku má z toho jak brečel."

Kris ho zpražil pohledem. Blbost. Lulu má rád někoho jiného.

"Pleteš se. On mě nemá rád.."odsekl.

Snažil se Luhanovi zavolat, ale hlásilo mu to, že je mobil vypnutý. Frustrovaně zavrčel a nechal mobil spadnout do tašky. Krisova slova v něm zapracovala. Pokud je to pravda, že ho má Lulu rád, tak mu hodně ublížil. Jenže na druhou stranu… proč mu to neřekl?

"Jsi v poho?"

Xiumin se vedle něj objevil jako stín. Tuhle jeho vlastnost neměl rád. Na druhou stranu Xiu byl vždycky dobrá vrba.

"V rámci možností…"zabručel.

"Hele kdes dneska nechal Luhana hm?"

Xiumin asi dneska na facebooku nebyl. Povzdechl si.

"Je doma s horečkou,"odpověděl co nejneutrálněji.

"Hmm včera mi volala jeho mamka, co se prý stalo. Nechápal jsem co tím myslí než mi řekla, že Luhan leží na posteli stočený do klubíčka a brečí tři hodiny v kuse. Nevíš co mu bylo?"

Xiumin byl nějak hodně informovaný.

"Brečel?"

Tohle ho zmátlo. Proč Lulu brečel, když má někoho rád. Ale sakra proč neřekl jméno?

"Já chvilku myslel, že si mu dal košem,"dodal Xiumin zamyšleně.

He? Než se na to stihl zeptat tak zvonilo a Min se musel přemístit na své místo. Košem? Jak to sakra ten Min myslel? On by Luhanovi košem nedal. To spíš on dostal košem od Luhana. Nebo ne?

Na obědě seděl stranou a opět se snažil dovolat Luhanovi. Tentokrát měl telefon zapnutý, ale nezvedla ho. Nakonec si od Taa půjčil jeho telefon.

"Tao… prosím ať mi Sehun přestane volat,"Luhan zněl plačtivě.

"Tady Sehun…"hlesl.

Luhan okamžitě zavěsil. Telefon mu vypadl z ruky. Pohled Taa ho rentgenoval. S omluvami mu vrátil telefon a zadržoval slzy. Proč ho Luhan nechce slyšet?

"Ty Hune… není ti dobře?"

Kaiův dotaz byl trefný.

"Jen ze mě samotného…."hlesl a vytáčel na mobilu číslo na mámu.

Hezky jí vysvětlil, že mu není moc dobře a že se cestou domů zastaví u doktora. Pak klukům řekl aby ho na zbytek dne omluvili ze školy.
Nelhal. Zastavil se u doktora a ten mu řekl, že potřebuje odpočinek a napsal mu i papíry pro školu. Ale nejel rovnou domů. Zazvonil u Luhana. Chvilku to trvalo než se dveře otevřely. Stál v nich Luhan. Oči napuchlé a celý bledý. Sotva ho uviděl tak v očích zahlédl i bolest.

"Lulu…"hlesl.

Chtěl mu zavřít dveře před nosem, ale strčil do dveří nohu. Luhan si povzdechl.

"Jdi pryč Sehune…"řekl tiše.

"Sakra Lulu proč si mi neřekl, že mě máš rád hn?"

Nechtěl na něj vyvalit vyčítání, ale nic jinému ani nezbylo.

"Protože tě znám. Měl bys mě jen na chvilku…" Luhan se opřel čelem o dveře.

Opravdu vypadal, že mu není nejlépe. Ach Lulu…

"To není pravda… mám tě víc než jen rád Lulu. Proč všichni vědí co ke mně cítíš a já nevím nic?"

Luhan sklopil pohled. Nelíbilo se mu, že na něj nechce koukat. Vzpomněl si co kdysi Luhanovi říkal. Tehdy se ho zeptal na to, jestli věří na dlouhodobé vztahy. Tehdy řekl tu kravinu, že by s nikým asi dlouho nevydržel. Myslel tím, ale kohokoliv jiného než Lulu…

"Protože tě všichni znají a znají i mě…." řekl Luhan tiše.

"Lulu… tehdy jsem myslel kohokoliv jiného než tebe…"

Tak a je to venku. Sklopil stydlivě pohled. Slyšel jak Luhan šouravě přichází blíž. Pak se kolem něj obtočily dvě ruce a Luhan si ho přitáhl do náručí.

"Pitomče…"sjelo ze rtů jeho lásky.

"Jsem pitomec… ale zamilovaný pitomec…"šeptl.

No comments:

Post a Comment