sobota 4. července 2015

SNIPER | Kapitola čtvrtá





Později se všech pět sešlo na terase. Když říkám pět, tak tím myslím, že si Taemin vzal přípravu Jinkiho opravdu k srdci. A Jinki ani neprotestoval, že ho učí někdo, kdo je o několik let mladší. Taemin je prostě zkušenější. Minho má dokonce podezření, že Jinki jen prošel jakýmsi rychlokurzem, kde se s psychologií vůbec nepočítalo. Možná to bylo v době, kdy na tomhle okrsku zoufale potřebovali policisty.

„Promiň, neměl jsem tušení, že to bylo utajené,“ Taemin se mu už po osmé omlouval.

„Co máma?“

Změnil téma, nehodlá se už o tom bavit. Taemin to prozradil a tím to hasne. Nemá cenu to řešit. Nic by se nevyřešilo.

„Mamka je v pohodě, dost se divila, že jsi mě donutil vypadnout z krámu, ale byla ráda. Jsem jí tam totiž jaksi předělal regály a ona se v tom… nevyzná,“ rozpačitě se podrbal ve vlasech a zasmál se.

„V překladu, udělal tam totální chaos, kterému rozumí jen on,“ Kibum se s tímhle otočil na Jinkiho, který málem vyprskl smíchy.

„Četl jsem zprávu z pitevny, čisté průstřely hlavy. Na to, že jsi na střelnici se zaměřovačkou dlouho nebyl, slušný výkon,“ Jjong stočil řeč k zásahu v bance.

„Měl jsem dobré stanoviště a klid, co ti na to mám asi jiného říct.“

„Odkud jsi vlastně střílel?“

Jinki se zamyšleně díval před sebe. Patrně má zas před očima tu scénu.

„Ten dům, jak zpoza něj svítilo slunce. Pozorovatele by oslnilo, tak by si pušky nevšimli. Nejdřív jsem nechtěl zasáhnout, ale když chtěli střílet…“

„Aha… Takže mě chtěli odprásknout?“

Jinki zbledl a zas vypadal jako obří hromádka neštěstí. Taemin Minha provrtal vyčítavým pohledem a objal Jinkiho.

„Zachránil tě, tak to neřeš. Měl bys být rád, že tě považuje za přítele, vsadím se, že to prase na zadních, co tu dělá šéfa, by na tvém místě nechal zastřelit, nemám pravdu?“

Všichni vyprskli smíchy. Představit si místo šéfa obřího vepře s parukou napasované v obleku nebyl zrovna chytrý nápad. Všem až vytryskly slzy.

„Mine, ty jsi dobrej, do teď jsem ho měl jen za obří sud sádla,“ Minho si otíral tvář.

„Dokud máš za sebou Minha, tak nemusíš mít strach,“ poučil Taemin Jinkiho, který se ještě tiše pochechtával.

Jjong se konečně přestal smát a zamyšleně se zahleděl na Minha. Ten už také skončil se smíchem. Nikoliv proto, že by ho myšlenka na prase v kanceláři šéfa nepobavila, ale proto, že Jjongův zamyšlený výraz nevěstí nic dobrého. Přeci jen spolu trénovali až moc často. Na co asi Jjong myslí?

**

Chtěl se zrovna nepozorovaně dostat na parkoviště a konečně dojet domů. Nejen, že musel celý den odpovídat na všetečné otázky šéfa, ale pohledy vysílané od jeho přátel z výcviku, ho dokázaly také dost vykolejit. Proč se mu zdá, že tu jsou i z jiného důvodu, než je jeho telefonát. Jindy by mu trvalo Jjonga přemluvit delší dobu. A pokud je to skutečně tak, jak si myslí, bude lepší, když zmizne bez jejich vědomí.

„Minho, mohl bys na chvilku?“

Jjong vykoukl ze zasedací místnosti a bylo znát, že tenhle hovor nemá dolehnout k uším vedení, proto cíleně vybral zasedací místnost v jiném patře budovy.

„Co mi zbývá,“ povzdechne si a zaleze za ním.

K jeho překvapení ale v zasedací místnosti nejsou sami. Kibum, Taemin a Jinki sedí v sedačkách a o něčem se živě baví. Raději se neodvažuje hádat, co je tématem jejich hovoru, ale hned umlkají, když Jjong celkem hlasitě zavře dveře.

„Sedni si,“ vybídne ho starší a ukáže na židli vedle Jinkiho.

Proč ukázal vedle Jinkiho je jasné, Jinki se totiž v jeho společnosti cítí nejlépe. Kdyby si tam sedl Jonghyun, tak bude celou dobu jako na trní. Na druhou stranu, vypadá to, že si rozumí s Kibumem a Taeminem. A jak se zdá, tak Jonghyun má něco, o co se chce podělit. Sedne si vedle Jinkiho bez zbytečných otázek, přeci jen se dozví, co mu Jjong chce a očividně to chce i více lidem.

„Takže um, mluvil jsem o našem přechodu k policii v centru a nebyli proti, tedy je tu jedna podmínka,“ Jjong nechodí nikdy dlouho kolem horké kaše, to už dokázal poznat během výcviku, je přímočarý, někdy až moc.

„Jaká podmínka?“

Taemin zvedl obočí. On na rozdíl od kluků vlastně s centrem nemá co dělat. Po dokončení výcviku odešel ke své matce do obchodu.

„Nech mě hádat, podporná jednotka pro speciální jednotku,“ Kibum se zasmušil.

„Bingo, zmínil jsem se, že v centru dění by byl i Minho s Taeminem, žádné protesty, jen nám prostě do týmu někdo chybí a trn z paty nám tu vytáhl Jinki, který se s Minhem už zná taky nějakou dobu,“ zahleděl se na Jinkiho a lehce se pousmál.

„Moment, ví o tom šéf?“

Jinki přejel čtyřku pohledem, snad jako by se jich lehce bál.

„Měl by každým dnem obdržet utvářecí rozkaz s žádostí utajení. Než ale dostaneme nějakou práci, tak se budeme věnovat členům policejního sboru. Když jsem si procházel jednotlivé uchazeče o místa, tak Minho měl recht, polovina z nich držela zbraň jen při povinné střelbě na vojně. Pokusíme se zároveň s povinnostmi policistů poskytnout výcvik. Od tebe a Minha chci jen, abyste se věnovali svým dosavadním povinnostem, přičemž ty budeš ještě trénovat s Taeminem, přeci jen potřebuješ psychologickou průpravu a Kibum nemá zkušenosti s vyjednáváním,“ Jjong mluvil hlavně k Jinkimu.

Takže speciální jednotka chce podpůrnou jednotku? Zvláštní. Nikdy takovou potřebu neměli. Že by se chystalo něco, o čem se neví v policejních sborech?

„Mám jen dotaz, proč podpůrná jednotka?“

Kibum se zamračil. Jistě, jemu to vrtá hlavou také, proč krucinál mají dělat podpůrnou jednotku jednotce, která je v nejlepším vzala jen jako instruktory? Ledaže by byli tak talentovaní, že o ně nechtěli přijít v terénu, to by pochopil.

„Tak to nemám sebemenší ponětí.“

Jjong, který o všem vždy věděl jako první, neví nic. Povzdechl si a zamyšleně přimhouřil oči. Docela by se divil, kdyby bylo stvoření podpůrné jednotky bez postranních úmyslů. Otázka je… jaké úmysly s nimi jednotka vlastně má. Pohlédl opatrně na Kibuma s Taeminem, kteří se zdáli být tímto také zaskočení. Jen Jinki vypadal, že nemá ani tucha o tom, jak to v téhle speciální větvi branže chodí. Pravda, neví nic. On na rozdíl od nich prošel civilním, celkem odfláknutým, výcvikem. Teď se jen modlit, aby jeho podezření byla mylná. 

Žádné komentáře:

Okomentovat