7/15/2015

Red



Tlumené světlo, láhev červeného a nějaké zákusky. Už při tom, když vešel do pokoje mu bylo jasné, co se děje. Ohlédl se na svého společníka a usmál se. Miluje ty momenty, kdy si navzájem dokazují lásku. 

"Doufám, že ti bude chutnat," netuší, jestli jeho společník mluví o vínu nebo o jídle. 

"Vypadá to lahodně," znovu se zadíval na stůl.

Mihotavé světlo svíčky dodává jejich setkání nádech tajemna a romantiky. Jak dlouho se vlastně znají? Poznali se před třemi lety na firemním večírku. On byl nováček a jeho drahý byl vedoucí jeho oddělení. Sem tam spolu zašli na skleničku, poznali se a pak to přišlo. Společný pokoj v hotelu v rámci pracovní cesty, smyslná slova, víno a doteky. Do teď nelituje, že se mu oddal.

"Dnešek musel být opravdu hektický," pomohl mu ze saka a vybídl ho, aby se posadil.

Hektický? Ano. Poprvé dělal prezentaci bez jeho dohledu. Poprvé za tu dobu, co spolu jsou uspěl bez jeho pomoci. 

"Ano, bylo to hektické. Bál jsem se, že udělám nějakou chybu a zničím tím křehkou dohodu mezi firmami."

Jeho společník se pousmál a chopil se vývrtky na víno. Zatočený kousek kovu se zahryzl do křehkého dřeva korkového dubu. Pravý korek. Muselo ho to stát majlant. 

"A co ty? Cos dělal celý den?"

Není to dlouho, co nastoupil jeho přítel na dovolenou, proto nebyl u jeho prezentaci, proto byl dnes tak nervózní. Doposud si to nepřiznal, ale jen pocit, že ho jeho milovaný pozoruje, mu dával pocit, že dokáže absolutně všechno na světě.

"Plánoval jsem tohle, jak si sedneme, společně si vypijeme trochu vína, najíme se a pak...." odmlčel se.

Představy se mu začaly ubírat směrem, kde to končilo vždy. V posteli, nazí, naplněni touhou a pak přijde uvolnění a extáze. Skončí to tak i dnes?

"Najíme se, co ty na to?"

Snad jako by mu jeho drahý četl myšlenky. Přitakal a společně se pustili do jídla. Neunikly mu pohledy, kterými ho častuje jeho společník. Nedokázal ale identifikovat, zda jde o toužebné pohledy, nebo se za nimi skrývá něco jiného. Upije vína a jeho společník se pousměje. Nechápe. 

"Chutná ti?"

Otázka na víno. Znovu se napije vína a tentokráte se soustředí na chuť. Je kupodivu sladké a příjemně těžké.

"Moc," přitaká.

"To jsem rád, vybral jsem ho speciálně pro tebe."

Speciálně? Že by něco slavili?  Zamyslel se. Ne, výročí měli před týdnem a narozeniny mají oba až za dlouho. Valentýn už také byl. Zdálo se, že to jeho přítel udělal jen tak a neřešil to. Dojedli a přesunuli se k posteli. Něco ale bylo jinak. Možná to, že se začal potit a dělalo mu problém vnímat. 

"Jaké to je?"

Otázka od přítele ho zarazila. Co jaké je? Upřel na něj oči a snažil se zaostřit.

"Jsi tak naivní, copak sis myslel, že tě vážně miluji?"

Další slova ho zasáhla jako ostří dýky, přímo do srdce. Nemiluje ho? Ale, proč s ním tedy navazoval tak důvěrné přátelství, proč spolu spí? Proč pronášel slova, která postrádala svůj prvotní smysl.

"Copak sis nikdy nepoložil otázku, proč jsem si vybral zrovna tebe?"

Nepoložil si ji, protože byl zaslepen láskou a touhou. Touhou po těle a kráse. On sám je nicka oproti němu. Kdyby zmizel, tak si toho nikdo... nevšimne.

"Protože, když zmizím, tak si toho nikdo nevšimne..." špitl.

"Ah, nejsi zas tak hloupý...." přikývl jeho společník a jemně do něj drcl.

Omámen vínem ani nedokázal nijak odporovat. Přistál v dekách a sledoval, jak z něj jeho láska sundavá kousek oděvu po kousku. Cítil jen okrajově chlad, který se zakousl do nahého těla. Téměř necítil, jak ho jeho přítel vyplnil a jediné, co zvládl bylo dívat se na to, jak se jeho přítel ukájí na jeho těle a v ruce se mu leskne nůž.

"Jaké to je být dole? Nechal jsem tě vždy nahoře," syčel zhrublým hlasem.

Neví, jak na otázku odpovědět. Nemá na to ani sílu. Mysl se zamlžuje a pohled také. A vlastně, orgasmus, který zachvátí jeho tělo, je to poslední, co cítí.

**

Krev stéká do pokrývek a nůž zlověstně trčí z míst, kde má tlouci lidské srdce. Pomalu vystoupí z vychladajícího těla. Další naivní chlapec, co mu spadl do spárů.

"Budeš mi celkem chybět, nebál ses experimentovat," zatlačil jeho oči a naposledy políbil ústa, která tak náruživě líbával.

Není to chyba toho maličkého, že mu propadl. Je neodolatelný, ví to. A tak snadno ulevuje svým násilnickým choutkám. Nikdy ale nezkusil se s obětí milovat, než do ní zabodne nůž. Možná byl pro něj nějakým způsobem speciální. Jakým? To už je nepodstatné, je mrtvý.

"Byl jsi jiný než ostatní, ale já neměl sílu se změnit," pronesl tiše a slízl si z prstů tu trochu krve, která na nich ulpěla.

No comments:

Post a Comment