sobota 6. června 2015

Secret love | Kapitola šestá



Zíral na Yixinga a přebíral si jeho slova. Chce se na pár dní nastěhovat k němu? Zbláznil se? ?Jak se má asi tak pak soustředit na to album? To snad Yixing chce, aby kvůli němu ani v noci oči nezamhouřil?

"Slibuju, že už nebudu pít Xingie, ale pokoj pro hosty je ve stavu nepoužitelném,"zamumlal.

Nepřeháněl, co se nastěhoval do bytu, tak do pokoje pro hosty nastrkal nepotřebné věci. Takže se tam válí hromada krabic a kufrů.

"A-aha, takže .... um, tak zůstanu na pohovce,"Yixing ukázal směr obývák.

Už už se chtěl vymluvit na něco, ale mlčel, stejně by ho Yixing asi přesvědčil. Povzdechl si.

"Lu... ty mě tu nechceš?"

Yixing na něj upíral oči a Luhan se bránil očnímu kontaktu. Ne, že by u sebe Yixinga nechtěl, ale když ví, jak to Yixing vlastně cítí, tak ho bolí jen Xinga vidět.

"Neříkal jsi, že mám na tom albu dělat sám?"

Přešel raději do taktického útoku. Yixing to nečekal a jen vytřeštil oči. Chtěl něco říct, ale Luhan mu nedal šanci.

"Neříkal jsi, že mám do písní vložit kus sebe? S tebou za zády se mi to nepodaří,"zvedl k němu bojovně oči.

"Kdo říkal, že ti budu mluvit do alba?"

Uhnul pohledem. Nikdo to neřekl... Sakra, jeho taktika, zabránit Yixingovi v nastěhování se, selhala. Napil se čaje a povzdechl si.

"Potřebuješ odpočívat Xingie... U mě by se ti to nepovedlo,"zamumlal a s čajem v ruce se odebral do obývacího pokoje, kde se usadil k laptopu, aby si znovu prošel písně, které Yixing složil pro jeho debutní album.

*

Zaraženě stál v kuchyni. Luhan ho tu nechce, to mu bylo jasné už v momentě, co se začal vymlouvat. Kruci... Opravdu chtěl na Luhana dát pozor, aby se znovu nestřískal, protože teď už ví, že ten důvod pro pití byl on sám. Na druhou stranu ho docela chápe. On sám by asi v bytě nestrpěl někoho, koho má rád a ví, že spolu nikdy nebudou moci být. Na druhou stranu... on má fakt o Luhana starost.
Odlepil se od linky, aby se šel podívat, co Luhan dělá. Viděl jak se sklání nad papíry a vpisuje do nich tužkou další poznámky. Jen stojí a sleduje ho. Luhan odloží tužku a zapne jeden z tracků. A k jeho překvapení začne zpívat stylem, který k němu dokonale pasuje.
Pokyvuje hlavou. Luhan to zvládl perfektně. A pokud každá píseň dopadne stejně jako Treasure, tak je Luhan opravdu poklad. Tiše se přesunul na pohovku a zavřel oči, aby si hudbu i zpěv pořádně vychutnal. Lehce zaklimbal. Přeci jen toho v noci moc nenaspal.

*

Vypnul hudbu a zvedl oči. Pohlédl na pohovku a překvapeně zamrkal. Yixing spí? Tiše zaklapl laptop a srovnal papíry a zvedl se. Došel k spícímu skladateli a vzal do ruky přehoz, aby ho přikryl. Ale nepřikryl ho jen tak. Očima těkal po jeho uvolněné tváři. Zasekl se pohledem na rtech. Tak moc by je chtěl alespoň jednou okusit. Váhavě se sklonil ještě níž, jejich tváře byly jen kousek od sebe. V ten moment Yixing otevřel oči a on urychleně uskočil. Zakopl o stůl a s vyjeknutím se skácel k zemi.

"LU!"

Yixing byl hned na nohou a pomohl mu na nohy. Mnul si ruku, na kterou dopadl a snažil se nestřetnout s pohledem Yixinga. Málem ho políbil a Yixing ho u toho málem nachytal.

"Jsi v pořádku?"

Yixing mu prohmatal ruku a celkově se tvářil vyplašeně, na nějakou těsnou blízkost Luhana prakticky zapomněl.

"Jo, jen jsem se bouchl,"zamumlal.

"Musím tě pochválit... vzal si to album vážně,"Yixing mu krátce pohlédl do očí a usmíval se.

Přikývl a ustoupil od Yixinga stranou. Yixing si povzdechl.

"Lu... když mě tu nechceš, tak se ti vnucovat nebudu."

Ztuhl a zadíval se na Yixinga. Proč mu teď jeho starý kamarád připomíná ztracené štěňátko? Polkl. Xingie...

"Dobře, můžeš tu zůstat, ale nesmíš mi zasahovat do alba..."uhnul pohledem a znovu si promnul bolavou ruku.

Než se vzpamatoval, tak ho Yixing objal a zašeptal mu do ucha slova díků.

*

Cítil, jak Luhan v jeho objetí doslova ztuhl a rukama se ho snažil odstrčit. Přitiskl si ho k sobě ještě víc. Začal si uvědomovat, že by s Luhanem chtěl trávit víc času, i přes to, že mu nechce nijak ublížit.

"Xingie.... nemůžu dýchat,"zamumlal Luhan.

Ihned sevření povolil a odtáhl ho od sebe na délku paže. Zadíval se mu do očí. To, co v nich zahlédl ho paralyzovalo. Luhan měl v očích obavy a lásku.

"Lu... máš mě rád?"

Zeptal se tiše a hleděl mu do tváře. Viděl ruměnec, který se mu rozlil po tváři a chvějící se řasy mu zakryly Luhanovy oči.

"M-mám, ale..."Lu odstrčil jeho ruku a povzdechl si.

"Ale?"

"Neviděli jsme se stašně dlouho, tak je to pro mě hodně těžké."

"Myslel jsem přátelství LU...."došlo mu, že starší poněkud poodhalil své city.

"Vždyť ano..."Luhan se mu podíval do očí.

Bolest a zklamání. Opět mu oči ukázaly, co Luhanem zmítá za pocity. Bylo mu to tak líto. Kdyby na té pohovce neotevřel oči, tak by Luhan udělal to, co chtěl a jemu by to ani nevadilo. Sám chtěl ty rty okusit na střední škole.

"Tak já si zajedu domů pro věci..."řekl tiše a odešel z obývacího pokoje.

*

A dopr... Luhan klesl do dřepu sotva za Yixingem zapadly dveře. Rukama si vjel do vlasů a zatahal si za ně. Kruci písek. Jak mohl před Yixingem odhalit své pravé city? Jak? Yixing si to uvědomil a upozornil ho na to. Celý jeden týden mu bude dělat společnost osoba, kterou z hloubi srdce miluje, ale nemůže s ní být. Co provedl tak špatného, že ho osud takhle ošklivě zkouší?
Po sebelítostivé chvilce se zvedl a zamířil k pokoji pro hosty. Otevřel dveře a vešel. Pomalu a systematicky začal skládat věci, aby Yixing měl kde složit svoje věci a kam si lehnout. Pak otevřel okno, aby se vyvětralo. Z koupelny si vytáhl kýbl a mop. Vvytřel podlahu akorát v momentě, kdy se ozvalo pípnutí dveří.

"Luhane?"

Min Ji! Co ta tu dělá? Opřel mop o veřeje dveří a šel do chodby, kde Min Ji postávala s igelitkama.

"Co tu děláš?"

Zeptal se a vzal jí igelitky z ruky, jen proto, aby se podíval co v nich je. Sushi.. Proč mu veze sushi?

"No řekla jsem si, že bychom mohli oslavit ten tvůj debut, trochu předčasně...."začala.

Znovu píply dveře a v nich stál Yixing se sportovní taškou přes rameno.

"Ten už pít nebude,"oznámil Min Ji a vyzul se.

"Layi... co tu děláš?"

Min Ji si ho měřila pohledem. Luhan měl tendenci se praštit něčím do hlavy, ale neudělal to.

"Trochu jsem uklidil v pokoji pro hosty,"oznámil Yixingovi na půl cesty ke kuchyni.

"Bojíš se, že by mě pohovka zabila?"

Yixing vtipkoval. Luhan jen potřásl hlavou.

"Kdepak, tam dneska asi bude spát Min Ji."

"Tse pohovka, to si říkáte gentlemani?"

Min Ji se na pohovku vůbec netvářila pozitivně.

"Lu stejně pít po včerejšku nebude."

"Jo, pít nebudu, tu láhev saké nech za dveřmi,"podpořil Yixinga a šel vylít kýbl po uklízení.

Yixing se za ním táhl, jen aby věděl, kde je pokoj pro hosty. Pustil ho dovnitř jako prvního a sebral kýbl i mop.

"Ten bordel v rohu je to, co mi bránilo spát v posteli?"

Yixing ukázal do rohu pokoje. Přikývl a měl se k odchodu.

"Lu..."Yixing mu vzal kýbl z ruky a položil ho na zem.

Upíral oči na podlahu. Yixing ho jemně vzal za bradu a zvedl ji. Chtě nechtě na něj upřel oči. Yixing se usmál.

"Musím to uklidit,"špitl tiše.

"Nechceš si ještě někdy vzít paruku?"

Ztuhl. Yixing nevypadal, že by vtipkoval.

"P-proč?"

Než se nadál, tak se Yixingovi rty otřely o ty jeho v lehkém polibku. Srdce se mu rozbušilo jako o závod.

*

Asi se zbláznil, že dává Luhanovi naději, ale nemohl si pomoct. Lu ho dnes už chtěl políbit a jeho ty rty lákají v těch nejtajnějších snech. Jsou tak měkké horké a sladce chutnají.

"NO DOPRDELE..."

Uskočili od sebe, jako by dostali ránu elektrikou. Min Ji stála ve dveřích a třeštila oči. Pohlédli na sebe. Luhan byl v obličeji okamžitě popelavě šedý a on sám zbledl. Min Ji to určitě napráší....

"Jak dlouho jste mi tohle chtěli tajit?"

Obkroužila jejich dvojku prstem. S obavou pohlédl na Luhana, který nevypadal moc dobře. Je k smrti vyděšený.

"Min Ji..."začal opatrně.

"Doprdele víš jak dlouho jsem čekala než tohle pako začne nějaký skinshipp? Já si vás musím dát jako tapetu,"zavískla a hrabala se do kabelky pro mobil.

Vyměnil si s Luhanem nechápavý pohled. Min Ji je takhle švihlá pořád a nebo...

"No taaaak pusu..."zakňučela.

"Noona... ty jsi yaoistka?"

Žádné komentáře:

Okomentovat