6/06/2015

Secret love | Kapitola pátá




Probral se s obří bolestí hlavy na pohovce a absolutně netušil kde je. Přejížděl pohledem vybavení obývacího pokoje a přemýšlel, jestli s baru včera odešel v něčí společnosti a jestli se něco stalo.

"Jak ti je?"

Yixingův hlas ho překvapil. Otočil se směrem, odkud vycházel a uviděl rozcuchanou hlavu vykukující z koupelny.

"Jako by mě převálcoval slon... Um... co se v noci stalo?"

Zeptal se raději rovnou a modlil se, aby mu Xing neřekl, že po něm vyjel, nebo tak něco. To by bylo přinejmenším trapný a usvědčující.

"Jen si zvracel a mluvil o nějakejch blbostech, co se staly v trainee programu. Musel jsi mít fakt depku, že ses takhle opil. Nikdy jsi to ještě neudělal."

Yixing si prohrábl vlasy a zívl. Bylo mu strašně líto, že musel zase volat Yixingovi. I když si nepamatuje, že by mu volal..

"Sorry, že jsem ti volal, zase..."sklopil hlavu.

"Nevolal jsi mi ty, ale barman, protože moje číslo jsi volal jako poslední. A v pohodě, lepší než by pro tebe jela Min Ji."

Představa, že by ho Min Ji tahala domů ho dost vyděsila. Min Ji je totiž schopná mu pak ráno nalít ještě jednoho panáka, aby mu bylo ještě hůř.

"A-aha... musel jsi být naštvaný, že se o mě musíš starat..."

"Ani ne, jen jsem tě nechal vyzvracet a pak jsi usnul, takže málo práce. Hodim tě po snídani domů,"oznámil mu Xing a zavřel se v koupelně.

Luhan se pomalu posadil. Žaludek měl jako na vodě, ale bezpečně věděl, že už zvracet nebude. Pomalu se zvedl a došel k oknu, aby se podíval, kde Yixing vlastně žije. Ale při pohledu ven z toho nebyl nijak moudrý. Výškové budovy vypadaly všechny nachlup stejně. Otočil se a málem ho kleplo, když uviděl Yixinga, jak se opírá ležérně o dveře a pozoruje ho. Rychle uhnul pohledem. Zaujala ho ročenka, kterou měl Yixing položenou na poličce. Vzal ji do ruky a otevřel ji na založené stránce. Zamračil se, když uviděl svou fotku v cross dress soutěži. Ale zarazil se, protože až teď si všiml, že na té fotce je i Yixing a pozoruje ho se zvláštním výrazem v tváři.

"Proč máš založenou mojí fotku?"

Zvedl pohled k Yixingovi, který stál pořád ve dveřích a nezdálo se, že se vůbec pohne.

"Protože ti to jako holce moc slušelo, škoda, že nemáš sestru,"Yixing se zakřenil.

Píchlo ho u srdce, když to Yixing řekl, ale dělal, že se nic neděje. Zaklapl ročenku a položil ji zpět. Cítil, že ho Yixing upřeně pozoruje. Opravdu v opilosti neudělal žádnou hloupost?

"Neudělal jsem něco divného, když jsem byl na sračky?"

"Ne. Byl jsi tak moc na sračky, že ses jen zmohl na zvracení a zcestné výroky o lidech z trainee. Jsi schopný něco sníst?"

"Máš kousek chleba nebo tak něco?"

Musí do sebe něco nasoukat, jinak by mu mohlo být zle klidně celý den.

"Mám, pojď,"Yixing se odlepil od futer a ukázal patrně směr kuchyně.

Automaticky ho následoval. Kuchyň byla prostorná a perfektně vybavená. Yixing mu na talířku podal kus chleba a nalil mu vodu. On sám si vzal sklenici džusu a cereálie. Mlčky jedli. Cítil opět, že je pozorován. Yixing se napil džusu.

"Lu... vím, že je to trochu podpásovka, ale... Jen jsem uvažoval, jsi na kluky?"

Prudce se nadechl a díky drobečku, který mu vlítl do dýchycích cest, se rozkašlal. Když dokašlal a pro jistotu se prolil vodou, tak na Yixinga pohlédl.

"Jak... jak jsi to poznal?"

Neodvažoval se Yixingovi lhát. Přeci jen ten kluk vždy odhalil, když lhal. Tedy ne v tom momentu, kdy mu nalhal, že se mu líbí jedna holka.

"Nikdy jsi nechodil s holkou a bráníš se citům, prostě jsem si dal dvě a dvě dohromady,"odpověděl jeho kamarád.

Sklopil hlavu a hned mu bylo mizerně. Určitě ho za to Yixing odsuzuje. A... to ho bolí, protože Yixing...

"Měl by sis najít přítele, naučit se ty city projevovat a držet svůj osobní život od toho pracovního,"Yixing na něj pohlédl a nacpal si do pusy plnou lžíci cereálií nacuclých mlékem.

"To... to není jednoduché, Xingie..."sklopil pohled k zbytečku chleba před sebou.

"Proč by ne?"

"Já ... já..."nevěděl co říct.

"Určitě se pro tebe někdo najde,"poznamenal Yixing.

"Nechci..."prudce se zvedl a vyletěl z kuchyně.

Slyšel, že Yixing urychleně vstává s myšlenkou, že je mu zle, ale nebylo. Nacpal se do bot a popadl svou bundu. Rozrazil dveře ven a běžel. Sice vůbec netuší kde je, ale pokud se dostane k metru, tak se rychle zorientuje.

*

Zaraženě hleděl na rozražené dveře. Tohle je zlé.... Luhan ho musí opravdu moc milovat, že odmítá alternativu. Všiml si, jak mu přeběhl stín po tváři, když si posteskl, že nemá sestru. Bylo mu to líto. Ano, litoval, že Luhana takhle zpracovává, ale on sám se necítí být Luhanem přitahován. A nechce ho ranit přímo. Ten blbeček vyrazil z bytu aniž by věděl, v které části města se nachází. Vzal do ruky telefon, že mu zavolá, ale rychle si to rozmyslel. Stejně mu to Lu nezvedne. Je rozrušený. Místo toho zavolal Min Ji.

Min Ji mu přeochotně sdělila Luhanovu adresu i přístupový kód do bytu. Neptala se, proč ho chce. Přeci jen se o něm ve společnosti traduje, že je workoholik. Patrně si myslí, že musí Luhanovi něco důležitého sdělit a týká se to alba.
Nasedl do auta a zamířil na jeho adresu. Bez námahy prošel přes recepci. Vyšel schody a došel k Luhanovým dveřím. Naťukal kód a vešel. Že je Luhan už doma poznal jen proto, že boty, které mu v noci zouval ležely rozcabené v chodbičce a bunda byla shozená pod věšákem. Zul se a zamířil do obýváku.
Povšiml si otevřeného laptopu a haldy papírů. Sklonil se k nim a zjistil, že Luhan si už všechny songy uzpůsobil na sebe. Zaslechl téci vodu. Odložil papíry a zamířil hlou do bytu. Zastavil se za dveřmi koupelny. Slyšel tiché vzlyky, které se Luhan snažil ukrýt za zvukem tekoucí vody. Nechce ukazovat svou slabost, docvaklo mu. Tiše vzal za kliku a otevřel. Luhan seděl v oblečení pod proudem sprchy a plakal. Na pažích měl husí kůži a chvěl se, nikoliv pouze vzlyky. Došel k němu a vypnul sprchu. Luhan zvedl hlavu a v očích měl náhle tolik bolesti i strachu. Bodlo ho u srdce. Nikdy takhle Luhana neviděl.

"Lu... to tak moc nesnášíš svou vlastní podstatu, že se takhle trápíš?"

Luhan vytřeštil oči a jen zavrtěl hlavou. Pochopil. Je to tedy opravdu kvůli němu.

"N-ne... j-je to proto, že už někoho mám rád..."špitl Luhan zničeně.

Pokýval hlavou, že rozumí a pomohl mu vstát z vany. Začal z něj stahovat ledovou vodou nasáklé oblečení a házel ho do umyvadla. Stáhl mu i spodní prádlo a otočil se pro ručník, aby do něj Luhana zabalil.

"Xingie... proč tu vlastně jsi?"

Luhan se mu díval přimo do očí, přehodil mu přes ramena velkou osušku a zabalil ho do ní. Snažil se dát dohromady nějakou smysluplnou odpověď.

"Včera jsi byl opravdu na tom blbě, musím na tebe dohlédnout."

Aby se Luhan rychleji zahřál, tak mu třel ramena. Všiml si, že Lu mlčí a kouše si ret. Důvod toho mu docvakl, když mu chtěl ručník vzít. Luhan si k sobě ručník tiskl a odmítal se ho vzdát.

"U-udělal bys mi čaj?"

Špitl Luhan a bránil se mu podívat i jen do očí.

"Dobře..."přikývl a opustil koupelnu.

Nešel do kuchyně. Chvilku počkal než se sehnul ke klíčové dírce.

*

Když si byl jistý, že je Yixing v kuchyni, tak ze sebe sundal ručník. Jeho erekce trčela do prostoru. Povzdechl si a bylo mu zas do breku. Nesnáší tyhle své reakce...
Usadil se na okraj vany a začal si přejíždět rukou po celé délce. Postupně zrychloval a těsně před vrcholem zavřel oči a semknul k sobě rty. Nemůže si dovolit v bytě, kde není sám vykřiknout Yixingovo jméno. Otevřel oči, do kterých se opět natlačily slzy.

"Jsem marnej..."špitl si sám pro sebe a omyl svou ruku.

*

Yixing sledoval jeho počínání velmi pozorně. Dokonce mu neunikly slzy, které se Luhanovi svezly po tvářích během umývání si ruky. Ten pohled na Luhana dovádějícího se samovolně k vrcholu ho vzrušil. Ale urychleně své vzrušení nechal opadnout a šel udělat Luhanovi ten čaj.
Naštěstí Luhan v koupelně zůstal ještě dalších pět minut, takže mu Yixingovo dělání čaje uniklo. Yixing si v kuchyni prohlížel obsah Luhanovy lednice.

"Min Ji mi ji vybavila,"Luhan ho vyděsil.

Zaklapl lednici a jen přikývl. Luhan se napil čaje a zabodl svůj pohled do linky. To ticho mezi nimi bylo opravdu tíživé. Pozoroval ho a viděl na něm známky toho, co v koupelně dělal. Zrůžovělé tváře a lehce oteklé rty od toho, jak je pevně tiskl k sobě, aby neunikl ani hlásek.

"Viděl jsem ty texty,"začal opatrně.

"Jo... už jsem na tom začal dělat..."zamumlal Luhan.

"Jsem rád."

Opět nastalo to tíživé ticho. Luhan neměl co říct a on sám mlčel, aby neřekl něco, co by Lulua rozhodilo ještě víc. Ale napadlo ho jedno skvělé řešení, aby mohl na Luhana dohlédnout.

"Co kdybych se na pár dní nastěhoval do pokoje pro hosty?"

No comments:

Post a Comment