sobota 6. června 2015

Secret love | Kapitola osmá




Tentokrát k usnutí nepotřeboval žádnou ukolébavku. Byl tak moc citově vyčeroaný, že u Min Ji vytuhl sotva si zalezl do postele. A tak se nebylo čemu divit, že ráno vstal ještě dříve než jeho vlastní manažerka. Uvařil si čaj a s laptopem a papíry se usadil v obývacím pokoji. Zčořil Min Ji sluchátka, aby si znovu mohl projít text kTreasure zároveň s poslechem instrumentálu.
Tak moc se zabral do práce, že mu Min Ji musela sluchátka vytrhnout z uší a nacpat mu mobil až pod nos. Mobil vyzváněl jak šílený. Číslo bylo cizí. Tázavě se podíval na manažerku, ta ale nic neříkala.

"Lu Han,"zvedl telefon.

"Snažím se vám dovolat už půl hodiny... Zítra začíná camp,"hádal, že ten s kým mluví má na starosti společné aktivity lidí pod společností.

"Um... ale já dělám na albu..."namítl.

"Bude to jen na dva dny. Je pro nás velmi důležité držet mezi umělci dobré vztahy."

"Dobrá... jedou tedy jen umělci?"

"Ano..."

Upřímně se mu ulevilo. Bylo by pro něj dost špatné setkat se po tom včerejšku s Layem tváří v tvář. A když bude mimo město, tak se snad i trošku dá dohromady. Rozloučil se a pohlédl na Min Ji.

"Opomněla ses mi zmínit o campu..."

"He? To už se to zas dělá? Po tom incidentu před třemi lety se další ročníky campu zrušily..."zamyslela se.

"Co se stalo?"

"Min Jun, která měla debutovat se skupinou STAR, se tam tehdy utopila,"pípla.

Vytřeštil oči. Min Jun... párkrát to jméno zaslechl během trainee, ale nevěnoval tomu pozornost. Teď už chápal. Min Jun byla snad i původně trainee pod jinou společností a přestoupila těsně před oznámením sformování STAR. Nikdy se s ní nesetkal, takže o její ztrátě vůbec neměl ponětí.

"Co její rodina?"

Zeptal se na to, co ho zajímalo asi nejvíce. Určitě své rodině moc chybí.

"Min Jun byla sirotek, nikdo pořádně nevěděl odkud pochází. Pohřeb jí vypravil sám CEO,"pokrčila rameny.

Sirotek... Tohle ho dost zasáhlo. Nemít nikoho, na koho se obrátit s problémy.... Neřekl Layovi, že máma umřela před dvěmi lety na rakovinu a pokud jde o otce.... ta autonehoda byla opravdu děsivá. Také už nemá nikoho. Jen si to nepřipouští.

"Min Ji... Kdyby... kdyby se mi něco stalo, tak chci být pohřbený vedle svých rodičů..."řekl to tiše.

"O čem to mluvíš?"

Min Ji na něj třeštila oči. Ani ona neví.

"Noona... už rok a půl jsem sirotek..."špitl.

*

Už dávno opustil Luhanův byt a vrátil se do svého. Asistent mu zařídil, aby dělal instruktora na campu. Krom umělců by měli být na campu i jejich manažeři. Bude lepší, když nepojede s ostatními autobusem, ale dojede autem. Ví, kde se camp má konat, tak by to neměl být problém. Zamyšleně zíral na temnou televizní obrazovku. Nějak ještě nesebral sílu ji zapnout. Je jen jeden člověk, který mu dokáže pomoci s Luhanem a tím je jeho matka.
Sáhl po telefonu a z paměti vytočil číslo, které kdysi tak moc volal. Volané číslo neexistuje. Že by si jeho mamka změnila číslo? Zamyšleně zrušil hovor. S prosbou o pomoc se mu nechce za Luhanovým otcem, ten mu jasně dával na jevo, že se kolem Luhana nemá motat. Mohl by se ale podívat na tu firmu, kterou rodina Lu vlastní.
Posadil se k počítači. Do vyhledávače naklepal jméno společnosti a dal hledat. Vyjela mu hlavní strana firmy, ředitel ale rozhodně nebyl Luhanův otec. Co to kruci... Začal pátrat a dopracoval se k tomu, že se management změnil před rokem a půl. Luhan mu o tom nic neřekl.... Asi se jeho otec jen rozhodl odpočívat.
No, tak se nic nedozví, zase. S povzdechem zaklapl svůj laptop a zavřel oči. Moc ho to včerejší rafnutí s Luhanem mrzelo. Dost ho zabolelo, že jeho pravé já považuje Lu za mrtvé. A to jen proto, že mu ublížil. Na campu mu to musí všechno vysvětlit a říct mu, jak to vlastně cítí.

*

Stál před ním nelehký úkol. Společně s choreografem procházeli track Treasurevčetně zpěvu. Přeci jen je nutné zkoordinovat pohyb a zpěv tak, aby se nezadýchával a vypadalo to dobře. Choreograf si okopíroval track, aby na figurách mohl pracovat i v momentech, kdy Luhan nebude k dispozici.

"Slyšel jsem, že budeš na campu,"choreograf mu podal láhev s pitím.

"No, nic jiného mi ani nezbylo..."poutl.

"Jedu taky, jako instruktor. Bude to zábava,"ujistil ho.

"Zábava? Jako, když nám v první den trainee programu napochodovali na dorm a spustili sirény?"

"No, to zas ne. Po tom, co se stalo s...."odmlčel se.

"Slyšel jsem o tom. Je to smutné, že to odnesl někdo bez rodiny..."

"Zní to, jako bys tenhle pocit moc dobře znal."

Jen se pousmál a lokl si z láhve. Jistě, že ten pocit moc dobře zná. Ale není vhodné, aby krom Min Ji o téhle kondici ještě někdo věděl.

"Co si myslíš o Treasure?"

Změnil téma a zašrouboval víčko. Choreograf se zamyslel.

"Lay odvedl dobrou práci a i ty jsi tu píseň upravil. Bude těžké to doplnit o choreografii, která by k tomu seděla perfektně, ale udělám vše, co bude v mých silách. Jen... Luhane, měl bys ubrat na ostrosti hlasu. Zní to jako by tě někdo dost rozčílil."

Povzdechl si. Ano, ještě stále na něj má dopad Lay. Promnul si kořen nosu a pak se s úsměvem podíval na choreografa.

"Min Ji mě zas vytáhla z postele stylem urvu ti hlavu, jestli nevstaneš."

"Tak to chápu, že jsi podrážděný. Tak se uvidíme zítra v autobuse,"zvedl se a zmizel pryč z tělocvičny.

*

Rozhodl se jet o den dříve. Ubytoval se na chatě, která byla určena pro instruktory a spokojeně se nadechl čerstvého vzduchu. Je to už opravdu dlouho, co byl venku z města. To ticho je tak příjemné. Ušklíbl se, když se rozpomněl na hovor, kterým ho poctil CEO těsně před výjezdem z města. Nejen, že ho seřval jako malýho kluka za to, že neodpočívá, ale dal mu ještě kázání o tom, že když bude unavený, tak aktivity přenechá někomu jinému. Jako by snad byl jeho otec... Ale slíbil mu to. Jak se zná, tak tenhle slib nedodrží. A to čistě kvůli Luhanovi.
Rozezvonil se mu mobil. Ah, on je tu signál? Sakra. Zadíval se na číslo. Min Ji.

"Co se děje?"

Nepředstavil se, není to třeba.

"Vím, že mě Luhan prosil o to, abych mlčela, ale .... já to prostě musím někomu říct..."

"Je zraněný?!"

Začal panikařit. Jeho plán by jinak přišel vniveč.

"Ne... je v naprostém pořádku. Ale tady jde o jeho rodinu."

"Vím, že pan Lu odešel ze své společnosti, jestli myslíš tohle,"usadil se do křesla.

"Odešel? Umřel při bouračce,"odfrkla si Min Ji.

Ztuhl a sevřel telefon pevněji. Pan Lu je mrtvý... Jak je možné, že o tom neví?

"Proč mi nic neřekl?"

"Drží to v tajnosti i před společností. A pokud jde o jeho matku..."

"Co je s ní... nemůžu se jí dovolat, Min Ji..."

"Je už tři roky po smrti, skolila ji rakovina. Luhan mi o tom řekl v momentě, kdy jsem se zmínila o Min Jun..."

"Moment... Min Jun? Kdo je Min Jun?"

Nechápal. Nikdy o někom s takovým jménem neslyšel.

"Min Jun měla před třemi lety debutovat se skupinou STAR, ale debutu se nikdy nedočkala. Zemřela během campu. Luhan se ptal na její rodinu, jenže ona byla sirotek a o pohřeb se postaral CEO. Lu mi jen oznámil, že kdyby se mu něco stalo, tak chce být pohřben s rodiči."

Sevřel mobil ještě pevněji a snažil se neslzet. Proč sakra Luhan myslí na smrt? To mu tak moc ublížil?

"Proč myslí na smrt..."špitl.

"Nemyslí na ni... Jen bere v potaz, že by se mu mohlo něco stát."

"Nedovolím, aby se mu něco stalo.... Klidně bych za něj i skočil do ohně,"zamumlal.

"Aw.. to je tak romantické... Hele musím končit Luhanovi skončil trénink,"zavěsila.

*

Došel k Min Ji. Akorát se s někým loučila na telefonu.

"Co je romantické?"

Docela ho zajímalo, co ta úchylná manažerka shledala za romantické.

"Už tě někdy někdo požádal o ruku při návštěvě akvária s delfíny?"

Zeptala se ho zasněně.

"Vypadám na to, že jsem holka?"

Min Ji vyprskla smíchy a plácla ho do ramene: "Jistě, že nejsi.... i když..."

Varovně po ní střelil pohledem.

"Joo.. chápu. Tak jedeme, musíme ti sbalit věci na camp a já si musím sbalit taky. Manažeři se mají sbližovat taky,"popadla ho za ruku a táhla směrem k východu.

Byl překvapený, když ve svém bytě neviděl ani známku toho, že tam Lay je. Na stole v obýváku jen ležel papír. Vzal ho do ruky.

VÍM JAK MOC JSEM TI UBLÍŽIL A NESNÁŠÍM SE ZA TO.
NEMŮŽU BÝT SÁM V TVÉM BYTĚ A VIDĚT VŠECHNY TY FOTKY,
KDE JSI ŠŤASTNÝ. BOLÍ MĚ VIDĚT STÁLE PŘED SEBOU
SLZY A SLYŠET STÁLE DOKOLA JEN TO, ŽE PRO TEBE UŽ
NEEXISTUJU.
MÁM TĚ RÁD LU. VÍC NEŽ RÁD, ALE MÁM STRACH
A PROTO JSEM TĚ OD SEBE ODEHNAL.
POKUD MI TO JEDNOU ODPUSTÍŠ, BUDU TEN NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK.

YIXING

Ne, tohle není skutečné. Znovu a znovu si to čte. Yixing.... ne... Lay si z něj určitě jen dělá dobrý den. Chce jen, aby album klaplo a on debutoval. Pomalu papír zmačkal a hodil ho do koše. Ve skutečnosti k němu nic necítí. Ano... tak je to. Jde mu jen o to ukázat společnosti, že díky němu mohl debutovat další umělec.
Zamířil do koupelny a omyl si obličej. Preventivně, aby náhodou neměly jeho oči chuť slzet. Zároveň s tím si vzal ze skříňky na ručníky dva, aby je mohl Min Ji dát k sbalení. S ručníky v ruce zamířil do svého pokoje a polkl.
Před očima se mu promítl ten vzácný polibek, který si s Yixingem vyměnil.

"Země volá Luhana,"Min Ji s ním zatřásla a vzala si od něj ručníky.

"Co?"

Vzpomínka se rozplynula. Min Ji velmi neochotně zopakovala svou otázku. Zamyslel se. Ne... k vodě se raději nepřiblíží.

"Ne, nedávej mi je s sebou."

*

Oba jeho rodiče už nejsou. Je jen on sám. On a jeho bolest z toho, jak mu ublížíl. Proč se ho sakra na rodiče nezeptal? Zíral před sebe a absolutně ignoroval pocit hladu, který mu svíral žaludek.
Doufal, že ten dopis, co Luhanovi zanechal doma, alespoň trochu uchlácholí to bolavé srdíčko. Tak moc si vyčítá, že mu ublížil. Dokud Luhan neodešel a nedělal, že ho nezná, tak si neuvědomoval, co k němu cítí. A teď, když ví, že Lu je sám, doslova opuštěný, tak ho chce chránit. Chce se o něj starat, vidět jeho úsměv, znovu cítit jeho rty na svých. Dokonce je ochotný se ho dotýkat na intimních partiích.
Začaly mu být těsné kalhoty, když se mu před očima promítla vzpomínka na to, jak Luhana šmíroval klíčovou dírkou. Zcela automaticky si rozepl kalhoty a rukou si zajel do spodního prádla.

"Ahn... Lulu..."se zasténáním Luhanovy přezdívky se udělal.

Vytáhl ruku a díval se na vazkou tekutinu, která mu na ní ulpěla. Do očí se mu natlačily slzy. Slzy vzteku, že všechno podělal.

Žádné komentáře:

Okomentovat