neděle 7. června 2015

Secret love | Kapitola desátá



Probralo ho pípání a tlak kolem nosu a úst. Poslední, co si pamatuje byly plameny a spousta dýmu. Pomalu otevřel oči a zvedl ruku, aby zjistil, co ho tak nepříjemně tlačí. Kyslíková maska... Musel se hodně nadýchat, že mu ji dali. Pomalu si ji sundal z obličeje a uvolněně se nadechl. Trošku se rozkašlal.

"Lu..."rozespalý hlas ho přinutil stočit pohled k pohovce na druhé straně pokoje.

Lay byl špinavý a jediná věc, která na něm byla čistá, je sádra na levé ruce. Sádra... Co se stalo? Napadla ho snad Sunhye po tom, co asi zapálila chatu?

"Díky bohu...."Lay se pousmál a vstal, aby k němu mohl dojít.

"Co se ti stalo?"

Špitl spánkem obhroublým hlasem, nebo možná to způsobil ten kouř, že se mu hlas zdá jako hlas těžkého kuřáka?

"Jen jsem si nalomil ruku, když jsem s tebou vyskočil z okna,"Lay se usadil na okraj postele a zdravou rukou sevřel tu jeho.

"Tys mě zachránil?"

Vyjeveně na něj upřel oči. Nečekal, že by po tom všem, co Layovi řekl, ho jeho mladší kamarád z dětství zachránil. On sám by nechal sebe uhořet na jeho místě.

"Ano... Ji Na mi řekla, že jsi nahoře. Bylo mi jedno, co si o tom kdo bude myslet, ale vyletěl jsem nahoru, vykopl dveře a jediné na co jsem myslel... to jsi byl ty,"Lay sklopil hlavu.

"Po tom všem?"

"Ano, i po tom všem. Riskoval jsem svoje vlastní zdraví za záchranu tvého života. Mimochodem ještě, že si propásl volání od CEO..."ušklíbl se.

"Seřval tě jak malé dítě a pak sklapl, když jsi oznámil, že jsem stabilizovaný..."hádal.

"Jak..."Lay na něj upřel oči.

"Vyrůstali jsme spolu, pamatuješ?"

Drcl do něj a začal se rozhlížet po něčem k pití. Lay mu podal kelímek s vodou, který skryl před jeho zraky, díky tomu, že si sedl na stranu, kde je stolek.

"Děkuju..."

Hltavě se napil a pak se uvolněně opřel o kovové čelo postele. Zadíval se na Laye a stále nechápal, proč ho zachránil.

"Layi, je už Luhan..."Min Ji se zarazila ve dveřích.

"Jsem v pořádku,"ujistil ji a trochu zakašlal.

"Debutní stage jsme ti posunuli o týden. Zníš strašně...."povzdechla si manažerka.

"Fakt díky noona... jako bych se neslyšel. Nikdy nebudu kouřit,"zamumlal.

"Ale..."Lay se ihned zarazil a tváře mu nabraly temně rumělkový nádech.

"Ehm..."Min Ji taky zrozpačitěla.

Cože to vykvákl? Civěl na něj, oči do široka otevřené překvapením.

"Myslel jsem cigarety, doutníky a podobný sračky. Ale .... proč to vůbec vytahuješ?"

Drcnul do Laye.

"Zkus hádat, není to těžký,"Min Ji se uculila.

Lay ji propálil nehezkým pohledem. Ano, jedna možnost tu je. Ale... Lay je očividně sám dost zaražen, takže to nechá plavat.

"Teď mi to je fuk.... Kdy mě propustí?"

"No, to se dozvíme po testech. Layi,"Min Ji pohlédla na skladatele.

Ten se zvedl a zamířil ke dveřím. Chtěl ho zastavit, aby se ho na něco zeptal, ale mezi ním a Min Ji proklouzla zdravotní sestra. Vidí to na to, že z něj do propuštění bude cedník.

*

Ji Na se k němu posadila na chodbě. Přijela asi před chvilkou.

"Jak je na tom?"

"Už je vzhůru, hodně kašle a změnil se mu lehce hlas. Nic, co by vokálové tréninky nenapravily..."pousmál se, hořce.

"Nejsi moc šťastný..."podotkla.

"Je tu jen kvůli naší společné minulosti...."hlesl.

K jejich dvojici dorazila vymóděná členka skupiny STAR, nemusel ani namáhat svůj mozek, aby mu došlo, že je to Sunhye.

"Gratuluju, málem se ti to povedlo,"vstal a zadíval se jí zpříma do očí.

"O čem to mluvíš?"

Sunhye těkala pohledem z leadera na Laye. Buď je skvělá herečka a nebo o tom fakt nic neví.

"Nehraj neviňátko, nejdřív Min Jun a teď Luhan..."prskl.

"Ale já s tím, co se Luhanovi stalo nemám nic společného,"začala.

"To ti mám jako věřit? Moc dobře vím, jak nemůžeš vystát fakt, že jsme si s Luhanem blízcí. A já ti něco povím, ještě jednou se ho pokusíš zabít, tak jdu na policii a je mi fuk jak moc bude CEO zuřit, protože Luhan je někdo, koho nechci ztratit už jen z toho důvodu, že je poslední svého rodu. Ano, slyšíš správně. Luhan je sirotek! Stejně jako byla Min Jun,"držel se, aby ji neuštědřil pořádnou ránu.

"Luhan..."Ji Na vyděšeně hleděla na to, jak se klepe vzteky. "Tak proto se o Min Jun tolik zajímal..."

"Ještě něco, Sunhye... I kdybych ti někdy odpustil to, co jsi mu provedla, tak u mě nemáš šanci,"posadil se vedle Ji Ny.

"Vybral sis Ji Nu?! Bože, kam jsi dal oči,"odfrkla si Sunhye.

V tento moment bylo jasné, že to ona zapálila tu chatu. Jen dokázat to bude oříšek.

"Ne, vybral jsem si toho, kdo díky tobě málem zemřel,"odpověděl klidně.

Sunhye sklaplo. Chvilku na něj jen civěla a pak z jejích rtů splynulo: "Nechutný buzerant..."

Ji Na se neudržela, vyskočila na nohy a Sunhye přistála na tváři facka. Samotný Lay jen zíral. Nečekal, že se leader neudrží.

"No a co, že miluje kluka. Alespoň miluje a ne jako ty, že musíš zakládat požáry a nutit špatné plavce k závodům.... Luhan si Laye zaslouží, narozdíl od tebe. Ještě jednou uděláš něco podobného, tak Lay nebude jediný, kdo bude svědčit proti tobě. Mě i holkám si ublížila už dost. Min Jun měla být pátou členkou, ne ty."

"Xingie... je to pravda?"

Luhanův hlas se rozlehl chodbou. Otočil se. Luhan stál ve dveřích. Táhl za sebou stojan s roztokem, který mu vpravoval důležité věci do těla. Pravděpodobně šel na toaletu.

"Lulu..."okamžitě byl na nohou a šel k němu.

"Je pravda, že mě miluješ?"

Už v momentě, kdy mu Luhan řekl opět Xingie, tak věděl, že mu bylo odpuštěno vše.

"Ano..."vydechl.

*

S pomocí Yixinga si došel na toaletu. Byl hned o něco šťastnější. Yixing ho miluje.... Proto ho vytáhl z hořícího domu, proto u něj seděl, dokud se neprobudil.

"Xingie..."špitl, když si myl ruce.

"Hm?"

Yixing k němu došel. Jen se k němu otočil, zvedl mokrou ruku a začal mu omývat obličej. Měl ho stále začmouzený. Skladatel jen stál a usmíval se.

"Měl ses umít, ty začmouzené tváře ti tak moc nesluší..."mudroval.

"Tobě taky neslušely, proto jsem je očistil už v sanitce..."

"Všichni to už vědí..."poutl.

Yixing si povzdechl: "Ne, všichni ne. Ji Na a Min Ji jsou na naší straně a pokud jde o tu krávu Sunhye... Kdo jí uvěří? CEO ji z té nehody Min Jun podezíral, ale nemohl jí to dokázat. A pokud chce dál vystupovat, tak bude muset mlčet."

"A co pak, když to praskne?"

"Skončíme se svou kariérou a stáhneme se do ústraní,"Yixing si ho přitáhl do náručí a jemně se rty dotkl těch jeho.

"Ale co peníze..."namítl.

"Není problém, abych rozvážel pizzu a pustil byt."

"Ale..."namítl.

"Nic neříkej, hm. Nejdřív musíš debutovat a musíme zapracovat na těch tvých baladách. Pak se můžeme dohadovat o všem možném."

Přikývl. Yixing má pravdu. Teď by se měl vrátit na pokoj, aby po něm sestra nevyhlásila celonemocniční pátrání.

"Tak odvedu tě na pokoj a zůstanu u tebe až do zítra,"slíbil Yixing.

*

Postaral se o to, aby si Luhan lehl a sám ho zdravou rukou přikryl. Sklonil se, aby ho políbil na čelo, ale Luhan pohnul hlavou, takže se znovu setkaly jejich rty. Pohladil ho po tváři a odtáhl se od jeho rtů.

"Dobrou noc..."špitl.

"Xingie.... lehni si ke mně..."Luhan na něj upřel štěněcí očka.

Odmítnout Luhanovu žádost by měl, ale nechce. Počkal, až se Luhan poposune a lehl si vedle něj. Musel zády, aby si neudělal něco s rukou v sádře. Luhan ho zcela automaticky rukou objal kolem pasu a na krku ho zašimral dech staršího chlapce.

"Je mi tak líto, že sis tu ruku zlomil kvůli mně..."zafňukal Luhan.

"Je jen nalomená, Lulu. Jsem v pořádku,"pootočil na něj hlavu.

"Slib mi něco, Xingie..."

"Hm?"

"Že se mnou na tom albu budeš dělat každý den. Potřebuji znát tvůj názor..."Luhan měl ale podbarvený hlas a bylo mu jasné, že s albem to nebude mít nic společného.

"Jak chceš,"odsouhlasil mu.

V hlavě mu běžely myšlenky na to, co všechno s Luhaniem budou dělat. Už se celkem těší.

Žádné komentáře:

Okomentovat