6/15/2015

Hard New Life | Little concession





V kavárně jsem byla den po ublížení Zelovi jak tělo bez duše. Mechanicky jsem dělala svou práci a snažila se o to, abych nemyslela na to co se stalo.

"Noona..."

Sním s otevřenýma očima? Můj přelud mě objal a mně došlo, že to přelud není. Zelo opravdu stojí naproti mně a objímá mě. A za ním trochu stranou stojí YongJae s nosem zabořeným v mobilu.

"Myslela jsem, že se na mě zlobíš..."

Zavrtěl hlavou. Konečně mě pustil ze svého objetí.

"Guk mi dovolil se s tebou vidět, ale jen když někdo půjde se mnou, "vysvětlil mi pohotově.

"YoungJae nebyl zrovna chytrý tah,"zakřenila jsem se.

Jmenovaný zvedl hlavu a věnoval mi úsměv. Dokonce i na chvilku schoval telefon.

"Věř mi, že bych byl radši doma a popichoval Daeho,"zamumlal.

Aha tak takhle to je. Popichují se mezi sebou. Vždycky jsem si myslela, že jsou dobří přátelé.

"No alespoň si od tebe odpočine, "pokrčil rameny Zelo."V kolik končíš noona?"

Pohlédla jsem na hodiny. Už dělám půl hodiny přes čas.

"Vlastně jsem měla odejít už před půl hodinou, "přiznala jsem se smíchem.

"Tak šup!"

YoungJae skenoval můj byt zvědavým pohledem. Zasekl se na korejsky napsaném certifikátu. Pak pohlédl na Zela, který se opět navlékl do mojí mikiny a začal prohrabovat DVDčka.

"Dneska žádný program? "

YoungJae zavrtěl hlavou a Zelo vytasil mojí oblíbenou českou pohádku.

"Jak dobrý jsi v angličtině Zelo?"

"No rozumím..."pokrčil rameny.

"V jiném jazyce by to šlo pustit, ale rozuměla bych tomu jen já,"vysvětlila jsem.

Zelo si povzdechl a chystal se film vrátit mezi ostatní.

"Jen to pusť,"YoungJae mávl rukou.

Vyndala jsem svůj notebook a naklepala heslo. Z tapety na mě shlížel rozesmátý Yongguk. Oba dva ztuhli.

"No někde se usmívat musí, když se na mě jen mračí,"vysvětlila jsem.

Na to nic neřekli a zaposlouchali se do úvodní hudby. Tři oříšky pro Popelku... lépe Zelo vybrat nemohl. Oba v půli filmu usnuli. Film jsem vypnula a oba přikryla dekou. YoungJaeho mobil začal zvonit. Nápis Guk na mě mrkal.

"Yobuseoyo, tady telefon YoungJaeho..."

"To mi to nemůže zvednout sám? "

Podrážděný hlas leadera. No jistě. Zkazila jsem mu určitě celý den.

"Jestli chceš tak ti zachrápe do ucha,"zamručela jsem a vypnula počítač.

"Tak řeknu rovnou, že spí... Zelo spí asi taky co?"

"Jo,"přesun do kuchyně.

"Neudělala jsi jim nic? "

"Nastrouhala jsem jim do čaje kyanid,"prskla jsem.

"Jo jasně.."uchechtl se.

Kdybych mohla prodávat vztek tak jsem v ten moment byla miliardářka.

"Co si jim chtěl? "

"Nic..."

Tón zavěšení se mi vysmíval. Vrátila jsem se zpět a JoungJaeho mobil položila na stolek. Posadila jsem se na zem a sáhla po knížce. Byla tak nudná, že jsem usnula.

"Počkej vezmi ji takhle..."tiché dohadování Zela s YoungJaem mě probudilo.

Byla už tma jak v pytli.

"Vy jste marný,"Yonggukův hlas proťal ticho.

Někdo mě vzal do náruče a odnesl do pokoje. Tam jsem zas usnula.

Ráno mě probudil lomoz v kuchyni. V tu ránu jsem byla na nohou. Překvapení bylo, že u stolu seděl Zelo a kolem plotny poskakoval JongUp.

"Jak ses vyspala noona? Úplně jsi nás vyděsila, tak jsme volali s Jaem Gukovi. Ten tě pak odnesl do pokoje, "vysvětlil mi Zelo.

Zarazila jsem se, sklenice na půl cesty k puse. Yongguk mě odnesl do pokoje?! JongUp na mě hleděl zamyšleně.

"Aha..."zmohla jsem se jen na to.

"Spal tu celou noc, "dodal JongUp.

Zakuckala jsem se džusem. Ústupky ve formě dalších členů beru, ale tohle? To mi tak moc nevěří?

"To nic. Jen jsme nevěděli jestli ses nepraštila do hlavy, "Zelo protočil oči.

To má jako jediný řidičák nebo co? Bože.. divím se, že mě ve spánku nezaškrtil za ten kyanid. Třeba to chtěl udělat, ale kluci mu to vymluvili... V hlavě mi jelo hotové science fiction.

"Brblal něco o tom, že jestli ti něco bude tak tě dorazí,"Zelo se křenil.

No vida. A já si začala chvilku myslet, že v tom bylo něco jiného.

Pozvání na oběd do restaurace jsem odmítla. Ani když přijel přemlouvat YoungJae tak jsem názor nezměnila. Chvilku se dohadovali než Jae doběhl dolů pro Guka.
Chvilku jsme se skenovali zkoumavými pohledy.

"Tak ji nechte, její mínus, "zavrčel nakonec.

Všichni se odebrali ke dveřím. Teda skoro... Yongguk na mě stále upíral oči. Snad jako by mě přemlouval. Bylo mi to fuk. Zamířila jsem do kuchyně. Za chvilku bouchly dveře. Odešel.
Chvilku jsem uvažovala, proč jsem vlastně to jejich pozvání nevzala. Možná kvůli tomu, že jsem se bála toho, co se tam bude dít. Přeci jen dal leader BAP jasně najevo, že se mu nemám plést do skupiny. Zamířila jsem do pokoje pro svůj počítač a začala vyřizovat maily. Spoustu jsem jich vyházela bez přečtení. Ale zaujaly mě dva. Od Sairen a Jaer. Obsah se celkem shodoval. Obě dvě nadávaly na mou neaktivitu na webu a Sairen vyhrožovala návštěvou Prahy. No... škoda jen, že v Praze už nějakou tu dobu nejsem. Pousmála jsem se a odepsala, že si mě v Praze může hledat jak chce. Ta po ránu vyletí z kůže. Zamyšleně jsem se zalogovala na svůj web. Poslední článek jsem přidala před čtvrt rokem. Kousala jsem se do rtu než jsem se odhodlala napsat krátký článek o změnách, které mě potkaly. Včetně toho, že jsem nyní v Koreji. Pak jsem počítač zase vypla.

Zrovna jsem se dostala před vchod, že si zajdu pro pár věcí na trh. Většina byla zelenina. Převážně zelenina, kterou ve větších obchodech pořídíte dráž. Přibrzdil u mě mikrobus. Jako první vyskočil ze sedačky Yongguk.

"Kam jdeš? "

To už z auta lezli i ostatní.

"Na trh. Potřebuju pár věcí, "mávla jsem rukou.

"Na trhy chodí spodina,"zamručel otráveně.

Vysloužil si šťouchanec do žeber od Daehyuna. Zamračil se na provinilce a ten na něj ještě vyplázl jazyk. Měla jsem pocit, že mluvím s mateřskou školkou.

"S příjmem, který mám si nic lepšího nemůžu dovolit,"odsekla jsem a zamířila ulicí směrem k trhu se zeleninou.

Samozřejmě neměli nic jiného na práci než se za mnou táhnout jako smrad. Proč jen nejsou méně nápadní...

No comments:

Post a Comment