pátek 19. června 2015

Aishiteru





Sice jsem si slíbil, že na Zela počkám. Klidně na něj počkám ty dva roky.... Jenže... to bychom spolu nesměli spát v jednom pokoji a nesprchovat se společně. Je to frustrující. Vidím ho, můžu se ho dotknout, ale nemůžu to posunout dál, protože je mu ještě tak málo let... A na vrch toho všeho jsme v Japonsku.

"Uppie, podal bys mi prosím spodní prádlo?"

Zelova žádost mě vytrhla z přemýšlení nad tím, jak zabránit svému tělu, aby na něj reagovalo, jak na něj reaguje.

"Tady,"podávám mu boxerky a odvracím oči, když si sundavá ručník, aby se oblékl.

"Uppie, jsi v pohodě? Vím, že Tokyo je spletité, ale neboj se, nenecháme tě tu nikde samotného,"Zelo se usadí vedle mě, jen ve svém spodním prádle.

To, co se mi honí v ten moment hlavou, nejsou zrovna myšlenky, které by se týkaly Tokya. V mých představách stahuju ze Zela jeho boxerky a nutím ho vzdychat své jméno.

"Jsem v poho... Trénink začíná za půl hodinu..."nechávám ho v pokoji a doslova prchám.

Mám obavu, že se neudržím. Že neudržím svoje pudy zvířete na uzdě. Že si Zela vezmu, i kdyby křičel o pomoc. Přivolávám si výtah a snažím se uklidnit. Sotva se výtah otevře, tak si přeju být na opačné straně chodby. DaeJae se musí cicmat už snad všude.

"Jujky, ohayo Uppie.."Dae na mě promluví japonsky.

"Ohayo, nenechte se rušit, vezmu si schody,"zabručím.

"Neblbni, ztratíš se nám na schodech,"Jae mě vtáhne do výtahu a ještě dveře přidrží pro Zela, který se už taky vypakoval z pokoje.

Zelo se v dalším patře na mě natiskne, protože nastoupila sedmičlenná rodina. A jak je vyšší než jsem já, tak cítím jeho dech na svých vlasech. V ústech mi totálně vyprahne. DaeJae využívají situace a faktu, že jsou v rohu, kam není vidět. Slyším jak si vyměňují polibky. Děti naštěstí dělají kravál, takže zvuky líbání nejsou slyšet.

"Divím se, že je ještě nechytili..."šeptne Zelo ke mně.

"Mají své způsoby..."vydechnu.

"Uppie... jsem na tebe moc namáčklý?"

Zelo si moje vydechnutí špatně vyložil, ale vlastně, proč ne, nechám ho u toho.

"To je v pořádku, už brzy budeme dole,"zvednu k němu hlavu a pousměju se.

"Začínám chápat, proč Číňani mají zákon o počtu potomků,"uleví si Zelo, když jsme konečně venku z výtahu.

"Uhm... kde je Yongguk s Himchanem?"

Rozhlížím se okolo, ale jak jsem malý, tak nic nevidím. Povzdechnu si. Zelo ale mávne kamsi dopředu a přes dav turistů si k nám cestu prorazí Guk s Himem. Podle jejich spokojených výrazů hádám, že navštívili už bufet.

"Jste nějací pomačkaní,"podotkne se smíchem Yongguk.

"Sedmičlenná rodina z Indie..."zabručím otráveně.

"Jsem Uppieho trošku přimáčkl ke zdi.."povzdechl si Zelo.

"A proč mají ti dva huby jak kubánští domovníci?"

Himchan si měří pohledem dvojku DaeJae, kteří se nenápadně přesouvají k bufetu. Jako by prostě nemohli místo dělání čehokoliv jít dolu na jídlo.

"Zkus hádat,"zamručím a zamířím k recepci pro mapu Tokya.

Fixou si označím hotel. S tímhle se snad neztratím. Zelo mi ale mapu sebere a vyhodí ji do koše: "To nebudeš potřebovat."

Během našeho tréninku se moje představivost lehce zvrtne a já musím na toaletu. Kluci to nekomentují. Stalo se jim to už tolikrát. Tedy jediný, kdo tyhle problémy ještě neměl je Zelo. Možná je to tím, že už odmalička se snaží prorazit jako rapper. Představím si Zela s boulí v kalhotech a málem se udělám než si stihnu sundat kalhoty.
Vracím se do zkušebny po čtvrt hodině. Kluci hrají nějakou hru a Zelo cosi čachruje na mobilu. Posadím se do rohu a snažím se být neviditelný. Bohužel PD si mě všiml a přestávka končí.
Tentokrát si bráním v myšlenkách na Zela, snažím se brát jeho taneční kreace jako samozřejmost. Snažím se tak moc soustředit, že mi podklouzne noha a já upadnu.

"Au..."syknu a mnu si loket.

"Uppie..."Zelo se ke mně skloní jako první a nabízí mi pomocnou ruku.

Po čtyřech hodinách tréninku není ani divu, že padám na hubu. Navíc jsem nejedl, to i Zelo stihl snídani.

"Co skončit?"

Nevrhne Yongguk manažerovi. Ten nakonec přikývne a jako první opouští zkušebnu. Netrvá dlouho a všichni se vytrousí ven. Až na mě a Zela. Chytnu se jeho ruky a pomalu se zvednu. Ten pád byl docela tvrdý, nečekal jsem ho.

"Uppie... udělal sis něco?"

Zelo na mě upírá oči a čeká, co mu řeknu. Docela mě bolí noha, ale neplánuju mu to říct. Nechci, aby se staral krom mého problému, o něco jiného.

"Ne, jsem v pořádku,"ujistím ho a pomalu dopajdám ke dveřím.

Pajdání mi u Zela neprošlo. Do hotelu mě odnesl na zádech a nesl mě na zádech i do pokoje. K něčemu tohle bylo dobré. Mohl jsem se k němu tisknout a čichat jeho typickou vůni. V pokoji jsem slezl z jeho zad dolu a usadil se na postel.

"Svlíkni se, kounu se ti na záda,"řekl mi Zelo a zalezl do koupelny pro masírovací emulzi.

Zelo, jako náš hlavní tanečník, zná dokonale stavbu svalů v těle a když upadneme a skřípneme si sval, tak ho umí uvolnit. Svléknu se a položím se automaticky na břicho. Zelo se mi usadí na nohy a vylije mi trochu emulze na záda. Cítím jak jeho šikovné ruce hledají ztuhlé svaly a pomalu je rozmasírovávají. Pak si sedne vedle mě a začne zkoumat svaly na mé noze. Netuší, že tohle masírování není dobrý nápad.

"Lo..."zamumlám.

"Hm?"

Zelo dál masíruje.

"Lo, prosím přestaň..."šeptnu.

"Bolí tě to?"

Zelo přestane. Ruce ale nechá položené na noze. Zavrtím hlavou a natočím ji tak, abych na něj viděl. Polknu.

"Nebolí, jen ... něco se děje, když se mě dotýkáš a ..."zrudnu a uhnu pohledem.

"Uppie!"

Zelo ucukne rukama. Není hloupý. Povzdechnu si. Slyším jak rachotí v koupelně. Přetočím se na bok. Když se moje postel znovu zhoupne pod tíhou Zelova těla, tak jsem překvapený.

"Uppie... opravdu za to můžu já?"

Zelo se neomylně dívá do mého klína. Skrčím nohy a výhled mu zakryju.

"Lo. Aishiteruyo..."špitnu.

"Co?"

Zelo třeští oči a dívá se mi přímo do očí. Povzdechnu si. Přesně jak jsem čekal. Je na něj moc brzy. A on mě nemá rád.

"Zapomeň na to.... věděl jsem, že to takhle dopadne..."povzdechnu si.

"Uppie, o čem to mluvíš?"

"Miluju tě, Lo. Už dlouho,"uhnu pohledem.

"Ale..."pípne.

"To nic Lo, chápu,"pomalu se obléknu a chci jít z pokoje.

"Uppie! kam si myslíš, že se svým problémem jdeš?!"

Zelo vstane z postele a strčí mě hezky zpět do středu pokoje. Pomalu mě dostrká do koupelny a zavře dveře. V koupelně jsem jen já sám.
Postarám se o svůj problém a pak se vrátím do pokoje. Zelo sedí za postelí. Slyším jeho vzdech a vytřeštím oči. Pomalu zacouvám zpět do koupelny. Zelo... on právě... kruci.

"Lo..."dojdu k němu a klesnu u něj na kolena.

Vyplašeně na mě upírá oči a snaží se schovat své vzrušení. Sice jsem malý, ale celkem silný. Odtáhnu jeho ruce a dívám se mu do očí.

"Já... taky tě miluju,"šeptne Zelo.

"Takže nebude vadit, když ti pomůžu?"

"Jak mi hodláš pomo..."zarazil se, když jsem se sklonil k jeho klínu a olízl špičku jeho chlouby.

Zachvěl se a tiše zasténal. Pohltil jsem ho celého do úst a pomalu ho začal sát. Zelo mi vpletl prsty do vlasů a lehce pánví pohyboval proti mně. Netrvalo to dlouho. Polkl jsem jeho semeno a utřel si rty. Dívá se na mě spoza řas, tváře má růžové. Nakloním se k němu a políbím ho na rty.

"Tak... to by stačilo..."usměju se na něj a vylezu si na svou postel.

Zelo omámeně vstane a dopotácí se ke své posteli. Lehne si a oči upře na mě.

"Uděláš mi to ještě někdy?"

"Lo..."pousměju se. "Klidně každý den ti tohle budu dělat, ale musíš být doma."

Žádné komentáře:

Okomentovat