6/06/2015

Agents | Kapitola druhá




Jejich úvahy nad tím, do které Koreje je pošlou, se rozplynuly sotvaže se jejich trénink lehce změnil. Začali být chystaní pro korejské školy. Aby prý nevzbudili pozornost. K překvapení všech byl ale Kris chystaný i na rodinu. To nechápali už vůbec. Proč zrovna on? Kluk, co jim ani neřekne své skutečné, pro pořádek čínské, jméno.

Bylo to pozdě v noci, když se Luhan probudil. Přejel pohledem všechny v pokoji a zjistil, ze Krisova postel je prázdná. Došel k oknu a uviděl ho sedět na lavičce s obličejem nastaveným k nebi, jako by pozoroval hvězdy. Ale i pres tu tmu viděl, ze Kris má zavřené oči. Velmi tiše vyklouzl z pokoje a ztemnělou chodbou zamířil k východu. Zarazil se, když se vedle Krise usadil voják a podal mu nějaké papíry. Plížil se velmi tiše k nim.

"Změna jména byl oříšek, ale celkem tě chápu, ze nechceš mít nic společného s někým, kdo opustil tvou matku,"promluvil voják.

"Je to jméno přesně takové, jaké jsem požadoval?"

"Samozřejmě, Wu Yi Fane,"voják se zvedl a odkráčel.

Wu Yi Fan... Luhanovi se to jméno zamlouvalo, ale nelíbilo se mu, ze se Kris takhle distancuje od svého otce. Jednou by mohl být i rád, ze nějakého otce vůbec má.

"Lulu..."Kris si ho povšiml, když se zvedal.

Bylo na něm vidět, ze nechtěl, aby tohle Luhan slyšel, vlastně patrně ani nechtěl, aby to věděli.

"Tvůj táta musel udělat něco děsného, ze sis změnil jméno,"řekl velmi tiše a pousmál se.

"Jednou ti o tom povyprávím, ale klukům nic neříkej, až budu připravený, tak jim to všechno řeknu sám,"Kris sklopil hlavu.

"Neboj, mlčím jak hrob. Ale Wu Yi Fan se k tobě dokonale hodí,"mrkl na něj.

"Lu Han je také pěkné jméno,"podotkl Kris na oplátku.

"Jo a proto mi pak říkáte Lulu... malý jelen..."uculil se.

"Už ti vážně chybí jen ty Růžky,"Kris přemáhal smích.

"Tse... pojď zpět, kluci by se mohli vzbudit," popadl ho za rukáv mikiny a táhl ho dovnitř.

Kris namítl cosi o tom, ze kluci jsou mu lehce u zadní části těla, ale stejně s ním šel. V pokoji se naštěstí ztišil, tak nehrozilo, ze by omylem někoho probudil. To ale nebylo ani třeba. Yixing byl vzhůru a cosi si četl za svitu baterky. Patrně nějaké poznámky, které si tak pracně smolil o hodinách. Luhan si od něj i ve škole půjčoval sešity na doplnění. Měl vždy jistotu, že tam je vše důležité. Jeho sešit byl naopak využíván jako hrací pole na piškvorky a nebo lodě. Záleželo, s kým právě seděl. A pokud seděl s Yixingem, tak jen kreslil.

"Kde jste byli?"

Yixing promluvil tiše a ani nezvedl oči od čtení. Ten kluk má snad oči všude, pomyslel si Luhan.

"Projít se,"odpověděl Kris a plácl sebou na svou postel.

"On se šel projít, já se lekl, ze zmizl a šel jsem ho hledat,"Luhan poopravil lez na polovičatou pravdu.

"A co ten voják?"

Kris se vymrštil do sedu a střelil pohledem k Luhanovi, který pokrčil rameny.

"Co s vojákem?"

"Dával Krisovi nějaký papíry,"Yixing odložil sešit.

Sakra, ten výcvik, co tu podstupují už má na některé z nich účinek. Luhan si povzdechl: "Promiň, tohle je Krisova věc, nemůžu ti o tom říct."

"Krisi?"

"Jen mi dal doklady o mém jméně, nic víc..."Kris uhnul pohledem.

"Čínském?"

Luhan sledoval jak Kris nepatrně přikývl a v duchu si opravdu nahlas oddechl. Zdá se, ze čas, aby šel s pravou ven, je tady.

"A?"

"Wu Yi Fan je pěkné jméno,"Luhan to nevydržel a vyhrkl to.

"LU!"

Kris na něj ublíženě pohlédl.

"Promiň..."zamumlal.

"To jméno je náhodou super,"odvětil Yixing.

"Um, tak dík. Asi bych to měl říct i ostatním, tedy ráno, samozřejmě,"poutnul Kris a zas sebou flákl do dek.

Luhan nemohl nesouhlasit. Kris před nimi své jméno tajil dost dlouho, aby kluci začali šťourat. Naštěstí nic na Krise nevyšťourali, i když měli dost problém s informatikem, ze se nabourali do systému sčítání obyvatel. Kde mimochodem Kris ani nebyl vedený, protože má už kanadské občanství a jeho matka také. Zamyšleně se zavrtal do deky. Když je Kris z Kanady, tak... proč dělá na akci Číny? Možná to má co dělat s tím, co provedl jeho otec. Konec konců, dvougenerační trest je v Číně celkem normální. Jeho samotného zajímalo, co provedli rodiny ostatních, ze jsou tady. On sám jen okrajově zaslechl, ze se provinil jeho otec tím, ze vládě odmítl prodat svůj pozemek. Kdo by taky chtěl, když jim celkem slušně vynášel ten statek...

Yixing nedůvěřivě sledoval jak se Luhan zachumlal a jak se Kris otočil zády ke světlu. Něco mu říkalo, ze za tím Krisovým jménem musí být i něco jiného. Co přesně? Neměl ponětí, ale sliboval si, ze na to přijde.

"Yixingu... nemohl bys zhasnout..."zívl Xiumin a snažil se své oči ukrýt před dotěrným svitem baterky.

"Okay..."jediný slovo, který od Krise pochytil.

Zhasl a zalezl si pod deku. Bylo by fajn, kdyby si kluci nenechávali nic pro sebe. Zpražil pohledem Krisova záda. Obzvlášť on by měl vysypat pravdu, je z Kanady, tak co tu dělá? Viděl jeho pas a je podle něj kanadský občan. A pokud ví, tak v databázi Číny pod svým jménem není a nebyl tam ani Wu Yi Fan... Tohle něčím smrdí, pomyslel si.

"Fuuuj, Tao si zapomněl sundat ponožky..."zamručel Xiumin zhnuseně.

Yixing si byl ale jistý, ze to, co tu smrdí rozhodně nejsou Zitaovy fusky. Tedy... víceméně to, co smrdí nemá hmotnou podobu. Nasál vzduch nosem a okamžitě zalitoval, ze to udělal. Taovy nohy ...

"Blé,"zamručel a schoval nos pod deku.

"Zase byl určitě běhat,"mudroval Xiumin a obětoval se pro jejich nosy, sundal ty dva páchnoucí kusy hadru a hodil je do nejbližšího koše na prádlo.

Yixing litoval toho chudáka, který pak bude dělat prádlo. Modlil se, aby to byl samotný Zitao. Měl by kruci vědět, jak moc chcípají kvůli němu smrady.

"Ted si musím umýt ruce... snad mi neumřely smrady...."mudroval Xiumin.

Yixing se tiše smál a v duchu si říkal, ze patrně z tohoto důvodu nemají jejich ruce nosy.

"Se mi moc nesměj. Spíš mi řekni o co jde s tím Krisem?"

"No.. změnil si pravděpodobně jméno,"pokrčil rameny.

"HE?!"

Xiumin málem slítl jak se nedíval, díky tomu oznámení, kam šlape. Zakopl o Chenův kufr.

"No, Wu Yi Fan v databázi rozhodně nebyl,"povzdechl si.

"Třeba nám to časem řekne sám,"nadhodil Xiumin s velkou dávkou optimismu.

Zas takový optimista Yixing není, aby mu toto uvěřil. On je už jen zázrak, ze s nimi Kris vůbec komunikuje. Je na něm občas vidět, ze by byl nejraději na druhé straně tichomoří, než s nimi. A upřímně se mu ani nediví. Podle všeho se měl v Kanadě snad nejlépe.

Tao předstíral bravurně spánek. Pozorně naslouchal hovoru mezi Yixingem a Xiuminem. Oba mluvili dost tiše, aby někoho nevzbudili, ale taky dost nahlas, aby člověk, který se probudil, už neusnul.
Jejich oznámení o tom, ze si Kris změnil své čínské jméno, ho paralyzovalo. Rozhodně nečekal, ze by se až tak Kris za svou rodinu v Číně styděl. Ledaže se stydí jen za svého otce. V Kanadě přijal za své jméno Kris a Wu má pravděpodobně po matce. I když by se ani nedivil, kdyby si i ona změnila jméno. Bůh ví, co se tu dělo, ze utekli do Toronta.
Taovi osobně se jméno Wu Yi Fan zamlouvá. Tak nějak charakterizuje Krise. Ačkoliv se snaží být odtažitý, tak jeho jméno Yi Fan říká, ze je také člověk. Je to velmi zvláštní, ze si vytvořil takhle specifické jméno. Co asi za tu změnu vládě slíbil?
Tao čekal až kluci utichnou a pokojem se znovu začne linout pravidelné oddechování. Pak teprve se odvážil zvednout se z postele a zamířit na toaletu. Rozhodně neměl v plánu se vrátit hned po té do postele. S mikinou jen tak nedbale hozenou pres ramena vyšel ven do tmy. Nějak mu přijde, ze od příchodu Krise se o hodně změnila forma výuky. Vše je soustředěno na tu teoretickou část, jejíž části jsou občas i nevyužitelné v utajení. Pokud jde o fyzické tréninky, tak se z tří hodin denně smrskly na hodinu. A Taovi to dost vadilo. Byl zvyklý i na horší tréninky. Tady ho instruktor i dosti šetří a podceňuje. A to je pak trénink na velké kulové. Proto občas, když kluci spí chodí trénovat sám. Snaží se co nejtišeji a zatím mu na to nikdo nepřišel.

"Zitao, Zitao... neměl bys spát?"

Ze tmy se vyloupl jeho trenér. Tao neměl ani tucha, že jsou v areálu nainstalované minikamery a jeho osobní tréninky instruktor viděl jako v kině.

"Rád bych, ale mám o čem přemýšlet, pane,"odpověděl.

"Tvé přemýšlení tě nutí cvičit?"

"Nějaký problém s tím?"

"Ani v nejmenším. Jen mám otázku... kolikátý level jsi?"

"Shisho mi říkal, ze nejsem zralý na to se vůbec do levelů zařazovat,"Tao pokrčil rameny.

Opravdu mu jeho mistr nikdy neřekl v jakém levelu se momentálně nachází. Ani pásek k tomu nedostal, netušil vůbec kam se má radit. Ale když se takhle ten instruktor ptá, tak patrně je svými schopnostmi na malého kluka dost daleko.
Instruktor jen pokýval hlavou a i na svitu měsíce bylo znát, ze je dosti zaražený Taovou odpovědí.

Odpověď Taa se mu zdála vysoce divná. Schopnostmi tenhle kluk odpovídá na nejvyšší třídu, ale na první pohled by to do něj nikdo neřekl. Opravdu by ho zajímalo, který barbar tohle dítě cvičil v boji, protože ještě nikomu, z těch, které zná, se nepovedlo přesvědčit studenta, aby sám cvičil, když si dělá s něčím hlavu. Záběry z nočních tréninků Zitaa se pro něj prakticky staly podklady k dalšímu studiu bojových sportů. Taova technika je technikou, kterou v životě neviděl.

"Někdy bych tvého shisho rád poznal,"poznamenal jen tak, aby řeč nestála.

"Shisho je mrtvý, zabili ho, když mě sem odváděli,"špitl Tao a sklopil hlavu.

Tak takhle to je? Zabijí každého, kdo těm dětem bude bránit v tom, aby sloužili vládě? Bylo mu to tak líto, ze Čína přišla kvůli téhle operaci o tak vynikajícího wushu shisho. A pokud se tomuhle chlapci při vojenských operacích něco stane, tak technika wushu, kterou používá navždy zanikne. Dost zalitoval toho, ze se účastní tohoto barbarství.

"To je mi líto, musel být skvělý,"snažil se držet řeč.

"Byl dost tvrdý, ale vždy byl pyšný, když se mi povedlo něco, co on zvládal už se značnými obtížemi,"bylo na Taovi vidět, ze ačkoliv na něj byl shisho hodně ostrý, tak ho měl rád.

Proč jen všechno, co je skvělé musí nějakým způsobem dřív nebo později zaniknout? Tuhle otázku si pokládal, když odcházel od Zitaa, který se začal na své noční cvičení pečlivě rozcvičovat.

No comments:

Post a Comment